To se zprvu podél řeky Otavy rýžovalo, později se přistoupilo k důlnímu způsobu těžby. Rejštejn byl dlouhá léta součástí sousedních Kašperských Hor, konec konců vzdálenost tří kilometrů mezi oběma městy tomu jen nasvědčuje. K oddělení došlo až v roce 1584, kdy byla část Rejštejn povýšena na samotné hornické město. Ke konci 17. století se už zlato přestalo pomalu těžit; nevyplácelo se to.

 

Na historii plnou zlata upomíná kámen s miskovitými prohlubněmi. Sloužil  k úpravě zlatonosného křemene. Dnes ho najdete na náměstí v Rejštejně.

 

Město si ale našlo jiný způsob obživy a hlavně slávy. V roce 1836 zde byla založena sklárna Loetz. Té stačilo jen čtyřicet let k tomu, aby se propracovala mezi nejoceňovanější a nejvěhlasnější evropské sklárny. Secesní sklo ze zdejší sklárny se stalo ozdobou mnoha aristokratických sbírek a dostalo se i do mnoha muzeí ve světě. Bohužel vše skončilo v roce 1947, kdy po odsunu Němců nezbyl nikdo, kdo by ve sklárně pracoval. I když to Jaroslav Dietl nikdy oficiálně nepřiznal, má se za to, že seriál Synové a dcery Jakuba skláře získal inspiraci právě v historii této sklárny. Celou situaci komplikuje ještě fakt, že i když se v seriálu Dietl zmiňuje o Kašperských Horách, tak umístil děj do fiktivních Albrechtic a seriál se natáčel v huti v Tasicích ve středních Čechách.

​

S Rejštejnem je částečně spojená i modla místní části Šumavy – Karel Klostermann. Na místním hřbitově je pochována jeho matka Charlotta a syn Jakub, který byl v Rejštejně farářem. Klostermanni byli majitelé velkého statku v Horské Kvildě. Konec konců ani se Srním není Karel Klostermann zase až tak spjat. Drtivou většinu života prožil jinde. Šumavu měl ale velmi rád a často sem jezdil, miloval zdejší lidi a často o nich psal. Klostermannovi ublížilo to, že se pohyboval přesně na hraně česky a německy psané literatury. U literární kritiky druhé poloviny 19. století neměl rozhodně na růžích ustláno. Jako představitel nejklasičtější ukázky vesnické prózy byl kritizován za plochost, přehnanou popisnost, naivnost a často přehnaný sentiment.

 

Vraťme se ale k vlastní obci Srní – ta vznikla mnohem později než Rejštejn, ale o zlaté horečce ani tady není pochyb. Konec konců obyvatelé Srní to uměli dát v minulosti náležitě najevo – na špičku kostela umístili orla z pravého zlata. Dodnes nikdo neví, kam se v průběhu let ztratil. Srní je také spojeno s jednou z nejstarších meteorologických stanic u nás. Byla založena už v roce 1818, ale nevydržela příliš dlouho – skončila v roce 1845.

 

S meteorologickými jevy je spojena i sousední  Horská Kvilda. Je to jedno z nejchladnějších míst v naší zemi. V průběhu roku se najde jen pár dní, kdy tu nenaměří mráz. I v nejteplejším létě jsou pro Horskou Kvildu typické takzvané mrazotropické dny. V tyto dny je noční teplota pod nulou, přes den se dostane přes třicítku.