Plzeňský | Kraj | Český bedekr

Za Šibeníkem najdeme ještě další, bezejm

ÚSTECKÝ KRAJ

Ústecký kraj je dnes malebným územím s pohádkově krásnými sopečnými vrcholy Českého středohoří a nově vzniklými jezery; šrámy na své tváři však bude oblast hojit ještě dlouhá desetiletí

Hoďme ale starosti za hlavu a vydejme se za naprostými unikáty; Ústecký kraj nabízí největší skalní bránu v Evropě – Pravčickou, Bořeň – největší znělcový evropský masiv, ale třeba i neopakovatelnou a křehkou krásu zámků Libochovice, Ploskovice či Krásný Dvůr

Ústecký kraj je nejseverněji položeným v České republice. Ze čtrnácti českých krajů mu rozlohou patří sedmé místo s 5 334 kilometry čtverečními a uzavírá tak polovinu těch větších. V počtu obyvatel si Ústecký kraj ještě polepšil a vyšplhal až na páté místo. Může za to celkem 821 tisíc obyvatel, kteří na Severu žijí. V hustotě zalidnění Ústecký kraj míří ještě výš a obsazuje čtvrté místo se 154 lidmi na kilometr čtvereční. V hrubém domácím produktu se Ústeckému kraji také poměrně daří a patří mu páté místo za roční obrat 274 miliard korun.

Ústecký kraj hraničí na západě s krajem Karlovarským. V jihozápadní části má Ústecko velmi krátkou hranici s dalším západočeským regionem – Plzeňským. Z celé jižní části můžeme přes hranici přejet do kraje Středočeského a východní hranici má pak Ústecký kraj společnou s dalším severočeským krajem – Libereckým. Každopádně nejdelší hranice ale spojuje Ústecký kraj s německou spolkovou republikou Dolní Sasko.

Historické panorama Teplic při pohledu ze Zámeckého náměstí

O složitých peripetiích a nástrahách vývoje by mohl Ústecký kraj přednášet na univerzitě. V 10. století se oblast stává opěrným bodem rodu Přemyslovců. V praxi to znamená, že je to silně zkoušené nárazníkové pásmo mezi českým státem a německým sousedem. Vzniká řada hradů, které mají strážit neklidnou hranici. Důležitost lokality je pak podtržena vznikem Litoměřické kapituly, která je datována do roku 1057.

Oblast ovládaly silné šlechtické rody, mezi nimiž vynikali Vartenberkové, Berkové z Dubé, Hrabišicové nebo Zajícové z Hazmburka. Ve 13. století tu vyrostla opěrná síť královských měst – Žatec, Kadaň, Louny, Most, Ústí nad Labem nebo Litoměřice. Právě posledně jmenované město na dlouhou dobu kralovalo a důležitostí a významem převyšovalo o třídu města ostatní. Důkazem je skutečnost, že právě v Litoměřicích bylo v roce 1655 založeno biskupství.

Krajinou se mnohokrát přehnala vojska a oblast byla častým dějištěm velkých bitev. 16. června 1426 došlo ke střetu husitských jednotek a římskoněmecké armády v lokalitě Na Běhání u Ústí nad Labem. Zajímavé je, že tato lokalita byla velkou bitvou zatížena v historii hned třikrát. Husitská válka nebyla tou první; poprvé zde tekla krev 18. února 1126, kdy český kníže Soběslav I. porazil vojsko německého krále Lothara III. Nejhorší a nejkrvavější řež se odehrála ve dnech 29. - 30. srpna 1813, kdy se na stejném místě střetla koaliční vojska Rakouska, Ruska a Pruska. Společnými silami vyprášili kožich napoleonské armádě, kterou vedl generál Vandamme.

27. března 1641 se jedna z bitev třicetileté války odehrála u krušnohorského města Přísečnice. Tehdy město přežilo, v 70. letech 20. století však zmizelo z mapy pod hladinou vodní nádrže. První významnější válečné střetnutí sedmileté války mezi Pruskem a Rakouskem se odehrálo 1. října 1756 u Lovosic. Tehdy Rakušané utekli z bojiště jako první, Prusové však nebyli schopni žádného postupu a dobyté město Lovosice bylo nad jejich síly i jen spravovat. Takže to byla zasloužená bitevní remíza. Hned v následujícím roce si to však tito soupeři rozdali znovu, tentokrát v době od 19. do 21. července a za bojiště si vybrali horu Studenec v dnešním okrese Děčín. Prusové utíkali z Čech s válečnou kořistí, ale rakouští vojáci je dostihli a začala bitva. Fakticky tehdy zvítězila habsburská vojska, jenže kořist byla během bitvy buď zničena nebo rozkradena, takže šlo vlastně o druhou remízu.

Když utichlo řinčení zbraní, začal řinčet průmysl. Ústecký kraj je extrémně průmyslově zatíženou oblastí a prošel v 19., ale hlavně ve 20. století takovými proměnami, že změněnou tvář by těžko poznal jakýkoliv z dnes už nežijících předků.

Kvůli obrovským nalezištím hnědého uhlí byly z mapy vymazány desítky obcí a městeček. Obrovský rozmach hornictví s sebou nesl řadu tragických důlních a průmyslových neštěstí. Tovární giganti a elektrárny od 60. let 20. století zatížili kraj obrovským množstvím exhalací a zplodin, které dovedly znečištění životního prostředí v oblasti na samotný práh snesitelnosti. Z Krušných hor se stala mrtvá zóna, národohospodáři obětovali historické město Most – to byly jen ty největší položky, které musel československý stát zaplatit.

A aby toho nebylo málo, tak oblast Ústeckého kraje byla dlouhá léta známá vysokým poměrem německého obyvatelstva. To se projevovalo neklidnou a výbušnou situací a náladou, která eskalovala ve 30. letech dvacátého století. Kromě řady dělnických nepokojů a rebelií zde docházelo k častým půtkám mezi obyvateli české a německé národnosti. Po roce 1938 téměř celá výměra dnešního Ústeckého kraje spadla do klína hitlerovskému Německu v rámci oblasti Sudet.

Odsun zbylého německého obyvatelstva po II. světové válce jen přivodil kraji další problémy – chyběli lidé a zaměstnanci, a tak se oblast dosídlovala občany Rumunska, Bulharska, Slovenska a silným romským etnikem. To všechno je příčinou dnešního neutěšeného stavu, který se projevuje velkou nezaměstnaností.

Pohled na zámek Duchcov z Knížecí zahrady

V Ústeckém kraji najdeme celkem sedm okresů – Ústí nad Labem, Teplice, Most, Chomutov, Louny, Litoměřice a Děčín. Oblast je velmi hustě osídlena, což se projevuje i na počtu měst v lokalitě. Těch bychom napočítali celkem 59. Vžil se názor, že příroda a její kvalita je v severních Čechách velmi špatná. To je však v přímém rozporu s 27 národními přírodními rezervacemi či památkami, které tu najdeme. Mezi nejcennější místa české přírody tak patří výjimečná náležiště polodrahokamů Ciboušov a Doupňák, naprosto neopakovatelná Jezerka, tabulová hora Úhošť, Novodomské rašeliniště, Rašovické skály, ale hlavně řada kopců a vrchů Českého středohoří – Lovoš, Kleneč, Dubí hora, Boreč, Bílé Stráně, Raná, Oblík, Velký a Malý Štít, Velký vrch, Vrkoč, Milešovka, Sedlo, Zlatník a Bořeň. Skupinu pak ještě doplňuje Jánský vrch na Mostecku, kde se objevuje vzácný Ovsíř stepní, Březinské tisy na Děčínsku, Kaňon Labe, Růžovský vrch, Zlatý vrch a unikátní ukázka sopečné činnosti Kamenná slunce u Libčevsi. Posledním do party je pak opravdová perla v koruně Ústeckého kraje – Pravčická brána – největší skalní brána starého kontinentu.

Štíhlá věž hradu Hněvín nabízí výhled do širokého kraje

Diadém dostala Vyhlídka nad řekou II od překrásných letitých borovic

Kulturních památek, které se zaštiťují nejvyšší národní ochranou má Ústecký kraj šestnáct. V teplickém okrese je to Cisterciácký klášter v Oseku, Zámek Duchcov, Poutní bazilika Panny Marie Bolestné v Krupce – Bohosudově a Pomník obětem katastrofy na dole Nelson v Oseku. V Mosteckém okrese je národní kulturní památkou Kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je známý tím, že na současné místo doputoval po kolejích, když byl v 80. letech minulého století přemístěn.

Okresy Chomutov a Děčín přispěly do seznamu jednou památkou. Na Děčínsku jde o Horní a Dolní zámek v Benešově nad Ploučnicí a na opačném konci Ústeckého kraje mezi národní kulturní památky vstoupil Františkánský klášter s kostelem čtrnácti svatých Pomocníků v Kadani. Po dvou památkách nejvyššího stupně ochrany najdeme v okresech Ústí nad Labem a Louny. V tom prvním jde o Pomník Přemysla Oráče a Královské pole ve Stadicích a také o Kostel svatého Floriána v Krásném Březně. Lounský okres přidává zámek Krásný Dvůr a kostel svatého Mikuláše v okresním městě. A pět posledních zápisů má na kontě okres Litoměřice; tady se jedná o zámky Ploskovice a Libochovice, o horu Říp s Rotundou svatého Jiří, Malou pevnost Terezín a o hlavní oltářní obraz Narození Panny Marie od Petra Brandla, který je umístěn v kostele Narození Panny Marie v Doksanech.

Ústecký kraj se dostal v roce 2019 na seznam památek světového kulturního dědictví UNESCO. Pronikl tam za pomoci kulturní hornické krajiny Krušnohoří. Památky z této oblasti jsou rozesety na německé straně hranic, v Karlovarském a v Ústeckém kraji. V něm najdeme zapsanou hornickou kulturní krajinu u města Krupka a hornickou kulturní krajinu u vrchu Mědník.

Náš nejsevernější kraj má i pět městských památkových rezervací. První z nich byla vyhlášena už v roce 1961 v Žatci; v roce 1978 se pak přidaly Litoměřice a Kadaň a o dva roky později ještě Úštěk. Na poslední rozšíření o pátého člena se čekalo do roku 1992, kdy mezi městské památkové rezervace vstoupil Terezín.

Pýchou jsou pak tři vesnické památkové rezervace. Ty jsou od roku 1995 v Zubrnici na Ústecku, Starém Týnu na Litoměřicku a patří k nim i lokalita Šmilovského ulice v Rumburku.

Roku 1966 byla vyhlášena v místě nejstaršího osídlení města Bíliny jedna z mála archeologických lokalit nejvyšší státní ochrany.

Seznam zvláště chráněných oblastí Ústeckého kraje můžeme uzavřít trojící krajinných památkových zón. Jedná se o Hornickou kulturní krajinu se souhrnným názvem Háj, Kovářská, Mědník. Druhou je pak oblast hornického města Krupka. Seznam uzavírá krajinná památková zóna nazvaná Území bojiště u Přestanova, Chlumce a Varvažova v ústeckém okrese.

Skalní výchozy na západní straně Svatého vrchu tvoří Přírodní památku Svatý kopeček u Kadaně

Tak vidí zdejší náměstí 1. máje v Chomutově návštěvník Městské věže

Minerální pramen Luna je v Lounech vyhledávaným na jednom z vývěrů na místním sídlišti

Ústecký kraj tvoří v téměř dokonalý obdélník položeny ve směru jihozápad – severovýchod, na který je v jeho nejsevernější části přilepen Šluknovský výběžek. Hlavním horstvem jsou Krušné hory, ty tvoří velkou část společné českoněmecké hranice. Krušné hory na západní výspě kraje nekončí, ale pokračují do Karlovarského kraje. Na východě Krušné hory podél německé hranice přecházejí do horstva Děčínského Sněžníku a po překročení řeky Labe v unikátní Labské pískovce. Absolutní tečku krajské výměry pak tvoří ničemu blízké a podobné Lužické hory. Hranici mezi Karlovarským a Ústeckým krajem kromě Krušných hor tvoří i Doupovské hory, které jsou převážně nepřístupným Vojenským újezdem Hradiště. Dominantní ve vztahu k okolní krajině však zůstává pro Ústecký kraj masiv Českého středohoří. To začíná v západní části na ose linie Postoloprty – Most – Bílina a vyplňuje celou jižní hranici kraje. České středohoří následně přechází přes řeku Labe a ve východní části Ústeckého kraje splývá s masivem Lužických hor. Nezanedbatelně vstupuje do výměry kraje v jihovýchodní části Ralská pahorkatina, která je synonymem pro oblast Kokořínska či takzvaného Máchova kraje. Ani to však není ještě z výčtů kopcovitých území všechno. Nesmíme totiž zapomenout na Rakovníckou pahorkatinu, která východním směrem pokračuje pohořím Džbán a Ústeckého kraje se sice dotýká okrajově, ale přesto významně v nejjižnější části. Zbývající menší část pak tvoří nízko položené oblasti. V první řadě jde o průmyslově velmi exponovanou oblast Mostecké pánve, která je vklíněná mezi České středohoří a Krušné hory. Mostecká pánev se v jižním směru mění ve velmi úrodnou nížinu Žatecké pánve, Dolnooharské tabule a s blížící se řekou Labe i do oblasti velmi zemědělsky cenného Polabí.

Nejvyšší bod kraje se nachází ve výšce 1225 metrů nad mořem a jedná se o jihovýchodní svah hory Klínovec. Hranice mezi Ústeckým a Karlovarským krajem neprobíhá přímo po vrcholu, ale těsně pod ním, a tak není nejvyšší kóta vrcholu Klínovce zároveň nejvyšším bodem Ústeckého kraje. Samostatný nejvyšší vrchol je pak hora Macecha s výškou 1113 metrů nad mořem. Nejnižším bodem Ústeckého kraje, ale i celé České republiky je místo, kde řeka Labe u Hřenska opouští české území. Jedná se o nadmořskou výšku 113 metrů nad mořem.

V kraji najdeme i nejteplejší místo České republiky. Je za něj oficiálně prohlášena obec Žitenice u Litoměřic, kde je průměrná roční teplota vzduchu 9,42° Celsia.

Klíčovou řekou je Labe, které vtéká do katastru kraje u města Štětí. V Litoměřicích přijímá Labe druhou nejdůležitější řeku oblasti Ohře a pak společné vody vtékají do krajiny Českého středohoří. Následně řeka protne krajské město a u Hřenska opouští území naší republiky. Krátce před tím ale v Děčíně spolkne Labe ještě vody řeky Ploučnice. Dalšími významnými řekami v regionu jsou Bílina, která je nejšpinavější řekou České republiky a Chomutovka.

V posledních letech se stává sever Čech krajem jezer. Jedná se však o jezera umělá, která vznikla na rekultivovaných místech v Severočeském hnědouhelném revíru. K těm největším jezerům, která jsou krátce namalovaná do map patří Milada u Ústí nad Labem, jezero Kateřina, jezero Barbora u Košťan, ČSA u Teplic, jezera Most, Venuše anebo Propadlina u Mostu. Skutečnou raritou ve světovém měřítku je pak Kamencové jezero v Chomutově. Nikde na světě nenajdeme jezero podobného složení.

Hlavně k rekreaci je pak využívána pátá největší česká vodní nádrž – Nechranice. Kromě této můžeme v Ústeckém kraji narazit i na vodní nádrže Přísečnice, Modlany nebo Újezd. Pro vodní sporty jsou pak uzpůsobeny vodní plochy Velkého Otvovického rybníka a Žernoseckého jezera.

Zcela unikátní postavení má pak mezi vodstvem Ústeckého kraje středověké technické dílo Flájský vodní kanál. Ten spojoval českou a saskou stranu hranice a sloužil k plavení dřeva. Dnes zůstal zachovaný jen na české straně.

Hřbet vrcholu Dlouhá v Českém středohoří

Chrám Nanebevzetí Panny Marie při pohledu z Radniční věže v Žatci

Velké zemědělské výnosy Ústeckému kraji přináší hlavně oblast kolem Litoměřic, Loun a Žatce. Kromě teplomilných plodin se na Žatecku pěstuje chmel. Konec konců právě Žatec je centrem českého chmelařství. Směrem na jihovýchod přibývá v krajině i ovocných sadů a na kamenitých svazích řeky Labe se dokonce pěstuje v okolí Roudnice nad Labem vinná réva. Klimaticky testovali zdejší krajinu i nacisté, kteří pod kopcem Lovoš vysadili zkušebně například mandloňové sady. Jejich pozůstatky se stále plodícími mandloněmi můžeme objevit pod Lovošem ještě dnes.

Až k Schillerově rozhledně nás dovede místní křížová cesta z červeného pískovce; jednotlivá zastavení sedmi bolestí Panny Marie vznikla už v roce 1764

V průmyslu hraje prim truimvirát složený z hornictví, chemického průmyslu a energetiky. Dnes se v Mostecké pánvi těží uhlí už jen na čtyřech místech. Stále funkční jsou lomy ČSA, Bílina, Nástup Tušimice a Vršany. Na povrchové hnědouhelné lomy navazuje čtveřice největších českých uhelných elektráren - Ledvice, Tušimice, Prunéřov a Počerady. V Záluží u Mostu vyrostla největší chemická továrna v České republice. Je složená ze dvou části. První je největší českou rafinérií ropy – denně se tu zpracuje přes 120 tisíc barelů ropy. Na rafinérii navazuje v druhé části chemického gigantu zpracovatelský chemický průmysl – vyrábějí se tu polymery, amoniak, vodík, motorová paliva nebo topné oleje. Dvě velké chemičky zakotvily i v krajském městě – jde o Setuzu produkující například prací prášky, zubní pasty a jedlé tuky a Spolchemii, kde z výrobních pásů sjíždějí umělé drahokamy, barviva, hydroxid sodný, epoxidové pryskyřice nebo chlor. Poslední chemický gigant krajiny Lovochemie sídlí v Lovosicích. Fabrika produkuje umělá hnojiva a viskózová vlákna. Nesmíme zapomenout i na obrovský podnik Severočeských papíren ve Štětí. Gigantická je i cementárna v Čížkovicích. Do Chomutova se soustředil průmysl zpracování železných kovů. V Povrlech pak najdeme zpracovávatelský závod na měděnou rudu.

Turisticky nejnavštěvovanějším a samotnými turisty nejuznávanějším místem jsou poněkud překvapivě Tiské stěny v okrese Ústí nad Labem. Toto rozlohou poměrně malé skalní město patří skutečně k nejmalebnějším místům Ústeckého kraje. Největším chráněným územím v kraji je turisticky velmi exponovaný Národní park České Švýcarsko. V něm najdeme řadu skalních pískovcových útvarů, ale hlavně Pravčickou bránu.

České středohoří si oblíbili hlavně turisté, kteří spoléhají na vlastní nohy. K povinnostem milovníka Českého středohoří patří navštívit Milešovku, Lovoš, Bořeň, Boreč, Ranou, Milou a Oblík. To jsou alespoň ty nejvýznamnější vršky sopečného pohoří. Neopakovatelná je lokalita Porty Bohemica, tedy místa, kde si Labe prorazilo místo mezi sopečnými kopci a vytváří kaňonovitou krajinu, která je bezesporu jednou z nejkrásnějších na ploše celé střední Evropy. Krušné hory zatím získávají body v oblibě zimního sportovního vyžití či letní cyklistické lokality. Pěší turisté tyto hory na česko-německém pomezí stále ještě příliš neobjevili.

Malebností turisty přitahuje lokalita Lužických hor. Zámky v Ústeckém kraji patří k nejnavštěvovanějším v Česku – jmenujme alespoň Ploskovice, Libochovice, Krásný Dvůr, Benešov nad Ploučnicí, Duchcov, Červený Hrádek, Jezeří nebo Klášterec nad Ohří. Hrady Severu trochu za zámky pokulhávají, přesto si i tak dokázaly vytvořil silnou fanouškovskou skupinu. K nejznámějším patří Hazmburk, Hasištejn, Kostomlaty, Rýzmburk, ale hlavně Střekov, který tvoří neuvěřitelně dominantní stavbu, která se zvedá nad údolí řeky Labe u Ústí nad Labem. Velkou turistickou návštěvností se může chlubit i Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, který je přitažlivý nejen po architektonické stránce, ale i z důvodu přesunu stavby po kolejích. Touto náročnou logistickou operací byl nesmírně cenný gotický kostel uchráněn jako jediná budova starého Mostu.

Obvod kmene Petrohradského dubu je neuvěřitelných deset metrů a stáří se odhaduje na 900 let; je druhým největším českým dubem

Stejně navštěvovaným je i hrad Hněvín v okresním městě Most. Do Ústeckého kraje se jezdí i do lázní – nejslavnější z nich jsou Teplice se svým Pravřídlem. Stejně věhlasné byly i lázně v Bílině; ty však v posledních letech ustoupily ze slávy. Další trojici lázní najdeme v Dubí, Klášterci nad Ohří a ve Mšeném – Lázních. Zvláště rodiny s dětmi si za turistické cíle vybírají trojici zoologických zahrad v Ústí nad Labem, Děčíně a v Chomutově, kde zařízení nese oficiální název Zoopark. Stejně přitažlivou je pro návštěvníky Botanická zahrada v Teplicích.

Přirozeným centrem kraje je Ústí nad Labem, kde sídlí řada institucí a úřadu. Najdeme zde i dvě ze šesti severočeských vysokých škol. Jde o Univerzitu Jana Evangelisty Purkyně a Vysokou školu ekonomie a managementu. V Děčíně otevřelo fakultu České vysoké učení technické. A v Mostě vyrostla Vysoká soukromá škola finanční a správní a také pracoviště Vysoké školy báňské. Seznam uzavírá soukromá Vysoká škola aplikované psychologie v Terezíně.

Deset největších měst Ústeckého kraje: Ústí nad Labem (93 tisíc obyvatel), Most (66 tisíc obyvatel), Teplice (50 tisíc obyvatel), Chomutov (49 tisíc obyvatel), Děčín (49 tisíc obyvatel), Litoměřice (24 tisíc obyvatel), Litvínov (24 tisíc obyvatel), Jirkov (19 tisíc obyvatel), Žatec (19 tisíc obyvatel), Louny (18 tisíc obyvatel).

Kotva Ústecký kraj galerie 1

GALERIE: 100 NEJKRÁSNĚJŠÍCH MÍST ÚSTECKÉHO KRAJE