Kostel svatého Jakuba Většího v Hostouni je pozoruhodným dílem vrcholné gotiky; vědci ho až do roku 2000 považovali za barokní. Kostel se do velkolepého hávu oblékl v 18. století proto, aby vzniklo důstojné místo pro sošku Bolestné Panny Marie, která ve městě a v okolí činila zázraky; originál sochy byl však ukraden – neví se kým, kdy a kam

Dalším věhlasným místem Hostouně byl zdejší hřebčín. Ten byl původně vojenský a byl sem přesunut v rámci Rakouskouherské monarchie krátce po vypuknutí první světové války z Haliče, kde fronta ohrožovala chov unikátních plemen. Po Mnichovu připadla Hostouň k sudetské oblasti, Němci se ale věhlasného stáda nechtěli vzdát ani na konci II. světové války, a tak tajné převáděli koně přes šumavské hvozdy do Německa. Cenná kořist padla do rukou Američanům, ještě na konci roku 1945 se nejlepší plemeníci ale vrátili do Čech

První zmínka o obci Hostouň (německy Hostau), kde dnes žije 1300 obyvatel, pochází z roku 1238 a spojuje se s Gumpertem z Hostouně. Vyjmenovávat následující rody, které se tu střídaly by bylo příliš nepřehledné a zdlouhavé. Místní oblast byla často zastavována a byla předmětem svatební politiky.

Za zmínku stojí určitě postava Jana z Rabštejna, který získal panství v roce 1510. Vyhlásil nařízení, podle kterého se všichni narození v Hostouni po dožití 70 let osvobozují od roboty, placení daní a poplatků. Jednalo se o velmi lidumilné nařízení, zvlášť když si uvědomíme, že průměrný věk v té době byl zhruba 45 let. Tehdy byla oblast Hostouně téměř ryze česká, ale od Přimdy směřovaly do vnitrozemí řady německých osídlenců. Šlechtic s netradičním jménem Protiva Černín z Chudenic byl poslední českou vrchností na zdejším panství. Po roce 1656 už následují jenom Němci. První z německých pánů jsou Trauttmansdorffové. Ti si ale brzy zřizují centrum panování v Horšovském Týnu, proto se význam Hostouně pomalu ztrácí. V té době začíná stoupat procentuální zastoupení německého obyvatelstva.

Každopádně se v Hostouni začaly dít zázraky, mohla za ně soška Bolestné Matky Boží. Církev proti ní původně bojovala, pak prověřila její údajné zázraky a připustila, že je skutečně zázračná. Hostouň se stala poutním místem, po čase byla soška zcizena a z města zmizely i zázraky. Ale to už byl výstavní kostel perlou Hostouně. 19. století přineslo městu nové obzory, začala se tu rozvíjet krajkářská a keramická tradice. Místní keramika vyniká lahvicovitými tvary a tmavě hnědými odstíny glazur. Velkou zkázu přinesl tragický požár, který vypukl 19. srpna 1877. Zničil nejen většinu místních domů, ale i kostel. Propadlá klenba dokonce zničila podkostelní kryptu. V roce 1910 je Hostouň napojena na železnici a v roce 1914 je sem přesunut z Haliče věhlasný vojenský hřebčín. Koně z něho se na konci 2. světové války pokusí Němci dostat přes hranice do Německa. Zvířata padnou jako vojenská kořist do ruky Američanům, ale po čase se vrátí zpět. Hřebčín je přesunut na začátku 50. let k Opavě.