Svatý Jan Nepomucký

Narodil se jako Johánek z Pomuka mezi lety 1340-50. Jeho rodný domek už neexistuje, na jeho místě stojí hlavní nepomucký kostel, který je Janu Nepomuckému zasvěcen. Kariéru zahájil jako veřejný notář, po dvaceti letech v roce 1389 je jmenován generálním vikářem pražského arcibiskupa. V té době dochází k velkým názorovým rozbrojům mezi českým králem Václavem IV. a arcibiskupem Janem z Jenštejna. Spor vychází z velkého západního schizmatu církve a šlo hlavně o jmenování biskupů a vysokých církevních hodnostářů. Celá situace se vyostřila po smrti opata Racka z kláštera v Kladrubech. Tam chtěl Václav IV. dosadit sobě nakloněného muže, aby snížil arcibiskupův vliv, ale zpráva o smrti opata přišla v době, kdy byl král na lovu v křivoklátských lesích. Arcibiskup nelenil a navrhl svého kandidáta Olena a generální vikář Jan Nepomucký ho ve funkci potvrdil. To krále rozlítilo po návratu z lovu natolik, že čtveřici mužů z arcibiskupova doprovodu zajal a nechal mučit nejdříve na Pražském hradě, později na Staroměstské radnici. Tři muže později propustil, Jan Nepomucký však při mučení zemřel. Okolo 20. hodiny 20. března 1393 nechal Václav IV. mrtvé tělo Jana Nepomuckého vhodit z Karlova mostu do Vltavy. Řeka vydala mrtvé tělo až 17. dubna, kdy se zachytilo na úrovni dnešní Dušní ulice. Mrtvého si převzali křížovníci s červeným srdcem, tedy cyriaci, kteří ho pochovali v kostele svatého Kříže. Hned po Janově smrti podává Jan z Jenštejna stížnost do Vatikánu a označuje mrtvého za mučedníka. Ještě před rokem 1416 je tělo přesunuto do katedrály svatého Víta. V roce 1683 je vztyčena na Karlově mostě socha Jana Nepomuckého v místě, kde byl svržen do vody. V roce 1708 je v Hradci Králové oficiálně první kostel zasvěcen právě Janu Nepomuckému. 31. května 1721 papež Inocenc XIII. prohlásil Jana za blahoslaveného a po prokázání čtyř uskutečněných zázraků jej Benedikt XIII. 19. března 1729 prohlásil za svatého. Kanonizační komise uznala čtyři zázraky. Prvním z nich bylo, že i dlouho po smrti se zachoval jazyk Jana Nepomuckého, druhým zázrakem bylo jeho zčervenání a naběhnutí. Tyto zázraky umožnili kronikáři Janu Hájkovi z Libočan v Kronice české rozšiřovat domněnku, že právě kvůli zpovědnímu tajemství byl Jan Nepomucký zavražděn. Podle Hájka nechtěl prozradit králi Václavu IV. jako zpovědník jeho ženy královny Žofie zpovědní tajemství. To bylo později vyvráceno jako jedna z mnoha nepřesností a lží v Kronice české. Další z nich byla skutečnost, že Hájek z Libočan rozdělil postavu Jana Nepomuckého na dvě osoby – Jana z Pomuka a doktora Johánka z Nepomuka. U obou uváděl navíc jiná data úmrtí. Další dva zázraky spojené s Janem Nepomuckým bylo zachránění Rozálie Hodánkové a uzdravení Terezie Veroniky Krebsové. V druhé polovině 19. století byl nepomucký kult snižován tím, že v době jeho vzniku chtěla církev zastínit kult Mistra Jana Husa. Po vzniku Československé republiky v letech 1919-20 došlo k velkému odmítání svatonepomuckého kultu a dokonce k hromadnému ničení památek spojených s tímto světcem. To všechno mělo za následek, že v roce 1925 zrušila československá vláda svátek sv. Jana Nepomuckého jako den pracovního klidu. V roce 1950 byl svátek vymazán definitivně a byl nahrazen jménem Přemysl. V roce 1973 provádí vrcholný český antropolog Emanuel Vlček zkoumání ostatků a vychází najevo, že se světec neutopil, ale zemřel po ráně do hlavy a do Vltavy byl hozen už mrtvý. Zároveň Vlček vyvrátil jeden ze zázraků, protože zjistil, že údajný mumifikovaný a zachovaný jazyk je ve skutečnosti zbytkem mozkové tkáně. I přesto se stal Jan Nepomucký patronem Čech a Bavorska. Velmi oblíbený je i v Polsku, Belgii, Francii a kvůli jezuitským misím i v Latinské Americe a Asii. Je uctíván jako mučedník zpovědního tajemství a patron při přírodních pohromách a povodních. Poprvé zobrazil Jana Nepomuckého Jan Brokoff a utvořil tak jeho křesťanskou ikonografii. Je zobrazován jako kanovník v chórovém oděvu, klerice, rochetě, almuci s biretem. Svatozář doplňuje pět hvězd, což je výjimečné, protože s hvězdami je zobrazována jen hlava Panny Marie. Atributy jsou prst na ústech, jazyk, v rukou držený kříž a palmová ratolest čí kniha. Dalšími atributy jsou Palladium země české ze Staré Boleslavi, most, kotva či chuďas, kterému uděluje almužnu. Nejvýznamnější zasvěcený kostel je na Zelené Hoře ve Žďáru nad Sázavou, který je na seznamu památek Světového dědictví UNESCO.