top of page
Západ slunce nad siluetou augustiánského

POBĚŽOVICE

Historie města Poběžovice je velmi bohatá a krkolomná, už jen seznam toho, jak město měnilo jméno z Poběžovic na Ronsperg by stálo za vydání vlastní publikace

 

S Poběžovicemi je spojena osoba japonské ženy s jménem Mitsuko Aoyama; tu si přivezl jako manželku ze země vycházejícího slunce diplomat Heinrich Coudenhove – Kalergi, údajně to byla první urozená japonská žena, která odešla z Dálného východu a provdala se do Evropy. Byla známou humanistkou, její muž ale zemřel už v roce 1906. Mitsuko se rozhodla v Poběžovicích zůstat a starat se o rodový majetek. Z Čech ji vyhnal až konec Habsburské monarchie, odešla s dcerou do Vídně, kde žila až do konce života v roce 1941. Jaké ale muselo být její rozčarování, když věhlasná humanistka byla nucena sledovat, jak její rodná země společně s Německem a Itálii uvrhla svět do běsnění II. světové války? Mitsuko Aoyama zůstává v Japonsku i po 100 letech neuvěřitelně populární; je třeba hlavní postavou tamního mezinárodně uznávaného a oblíbeného komiksu. Pohřbena  je na vídeňském hřbitově v Heitzingu. Občas je k vidění na jejím náhrobku malá lahvička sojové omáčky. Je to obdoba kamínků, kladených na hroby na židovských hřbitovech. Pozdrav od japonského turisty...

 

Poběžovicím se odjakživa říkalo Ronšperk; název vycházel z německého jména Ronsperg. Ale s tím názvem to nebylo až tak jednoduché. V samotných prvopočátcích to byly Poběžovice, s příchodem pánů z Ronšperka se název změnil a definitivně se město stalo znovu Poběžovicemi v roce 1921, i když po připojení k Sudetské říši se vrátil zase německý název. Ve městě žije dnes zhruba 1500 obyvatel.

x - Polní cesta u Hvožďan (VP).JPG

Poprvé je ve starých análech obec připomínaná v roce 1359, kdy patřila Zdeňku z Ronšperka. Právě tito pánové drželi město až téměř do poloviny 16. století. Za jejich vlády zde vyrostl kostel, byla postavena tvrz, která se změnila přestavbou na gotický hrad, ale hlavně byly Poběžovice povýšeny v roce 1424 na městečko a v roce 1502 za panování Dobrohosta z Ronšperka na město. Město dostává městský znak, ve kterém se objevuje půlka berana, což je erbovní zvíře právě Ronšperků.

 

Po nich získává město nakrátko do své vlády další silný místní šlechtický rod – jde tentokrát o Švamberky, kteří jsou známi hlavně z nedalekého Tachovska. Jenže i tento, v té době nejmocnější západočeský rod vsadil na špatnou kartu, a tak je v roce 1621 místní panství Švamberkům zkonfiskováno. Končí období reformace, na kraj znovu tvrdě dopadá katolická pěst.

 

Jenže všechno špatné je pro něco dobré. Lze to říci i o soše, která je instalována na náměstí v Poběžovicích. Jedná se o sochu svatého Jana Nepomuckého, vytvořil ji začínající a mladičký sochař Jan Brokoff na výzvu tehdejšího majitele panství – Matyáše Wunschwitze. Později bude kopie této sochy odlita do kovu a bude umístěna na pražský Karlův most.

 

Za vlády Marie Terezie se stavějí Poběžovice na nohy, objevuje se početná židovská komunita a známý je také velmi silný pramen, který napájí židovskou mikvi. Význam zdejšího židovského osídlení je velký, což dokazuje to, že Poběžovice byly sídlem krajského rabinátu. Roste průmysl, a to hlavně sklářský – objevují se zde brusírny skla, ale i papírny a manufaktury na výrobu textilu. Na začátku 19. století kupuje zdejší panství rod Thun-Hohensteinů. Za jejich působení v roce 1846 v Poběžovicích učí hudbu Bedřich Smetana.

x - Socha svatého Jana Nepomuckého v Pob

Po roce 1848 prodělává kraj velké politické změny, Ronšperk je centrem soudního okresu, jsou zde zřízeny cely a jednu noc v nich prožije i slavný Josef Mánes. V roce 1864 kupuje panství slavný mezinárodní rod Coudenhove - Kalergi. Nejslavnějším potomkem se stává syn Heinrich, který proslul jako význačný diplomat. Do povědomí ale vstoupil i tím, že do Poběžovic přivezl svoji japonskou manželku – Mitsuko Aoyamu. Spolu tu vychovávali sedm dětí. Největších úspěchů dosáhl druhorozený syn Richard Mikuláš, který se stal zakladatelem Panevropské unie, která byla předchůdkyní dnešní Evropské unie. Posledním majitelem zámku byl ale nejstarší a poněkud výstřední Hans. Život si s ním ne zrovna hezky zahrál. Vzal si židovskou manželku, kterou velmi miloval, jenže přišla II. světová válka. Hans jí chtěl zachránit před jistou smrtí, a tak volil spolupráci s místními silnými henleinovci. Jenže to místní nezapomínají, a tak je v roce 1945 majetek zkonfiskován. Po válce se stěhuje do zámku armáda; peklo začíná v 60. letech, kdy armáda opustila areál a zámek začal chátrat.

Znakem města je modrý štít. Z něj vyrůstá dvojice stříbrných kvádříkových dvoupatrových čtvercových věží, které mají každá po dvou oknech v každém patře. Věže jsou zakončeny cimbuřím se stínkami a červenou stanovou střechou a na každé z nich jsou dvě zlaté makovice. Obě věže jsou spojeny uprostřed stříbrnou kvádříkovou bránou s cimbuřím a stínkami nahoře. Brána má polozvednutou stříbrnou mříž, na obou stranách mříže je jedna střílna. Uprostřed brány pod mříží se nachází historický červený erb se stříbrnou labutí – znak Švamberků. Ze spojovací brány nad cimbuřím vyrůstá zlatá koruna s třikrát třemi zlatými lísky. Nad korunou na bráně ční přední část stříbrného berana se zlatou zbrojí (rohy a kopyty) v bojovném postoji obrácená na pravou stranu.

Dopravní dosažitelnost:

Auto: Do Poběžovic se dostanete po silnici 195 nebo 196. Vzdálenosti Poběžovic z českých měst: Praha (152 km), Ústí nad Labem (238 km), Karlovy Vary (119 km), Plzeň (55 km), České Budějovice (153 km).

Autobus: Autobusové spojení do Poběžovic je z Mutětína, Horšovského Týna, Rybníka, Klenčí pod Čerchovem, Mnichova a Domažlic.

Vlak: Železniční spoje do Poběžovic vedou z Domažlic, Horšovského Týna, Plané u Mariánských Lázní, Tachova, Bělé nad Radbuzou a Staňkova.

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

x - Židovský hřbitov v Poběžovicích.jpg

★★★ - Židovský hřbitov, Poběžovice:

Hřbitovu dominuje náhrobek rabína Joela Ranschburga. Některé náhrobky jsou až 440 let staré. Původně tu bylo zhruba 500 náhrobků, které byly pozůstatkem po velmi silné poběžovické židovské komunitě. Za druhé světové války však byl hřbitov zpustošen, takže v současné době jich tu najdeme jen padesát. K židovským památkám patřila i místní empírová synagoga, která byla za války totálně zničena. Téměř evropského významu dosáhla místní mikve. Ta musí být podle židovského náboženství napájena přirozeným zdrojem. Ta poběžovická byla napájena ozdravným léčivým pramenem, a tak sem zavítala i velká řada věhlasných židů. Do ozdravné a očišťují lázně se zde ponořil i Israel Baal – Schem, což byl zakladatel židovského směru Chasidejců nebo Rabi Jehuda Löw, který podle pověsti stvořil Golema.

Poloha: 49.5162733N, 12.7923278E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Poběžovice, Mateřská škola (0,7 km)

Vlaková zastávka: Poběžovice (2,1 km)

x - Kostel svatého Václava v Hoře Svatéh

★★★ - Kostel svatého Václava, Hora svatého Václava:

Jedná se o monumentální stavbu, která se nachází na kopci a tvoří dominantu zdejší krajiny. Kostel pochází ze 14. století a v 17. století prošel barokní přestavbou. Význam lokality je podtržen tím, že kostel je kulturní památkou České republiky.

Poloha: 49.5199619N, 12.7435250E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Hora Svatého Václava (200 m)

Vlaková zastávka: Poběžovice (6,8 km)

Z trosek vstávájící kostel svatého Mikul

★★★ - Zřícenina kostela sv. Mikuláše ve Štiboři, Poběžovice:

Jeden z nejstarších, ale také z nejdevastovanějších kostelů v České republice. Jeho počátek sahá až do 13. století, kdy tvořil součást pivoňského kláštera. K velké devastaci došlo po druhé světové válce. Na konci 20. století byl na kostel vypsán demoliční výměr, zachránila ho ale revoluce. Jenže mezitím se dovnitř zřítila střecha a navíc musela být snesena báň, aby neohrožovala okolí. Zda se podaří kostel zachránit, je stále ve hvězdách, a to i přesto, že záchranné práce zdárně pokračují.

Poloha: 49.4989369N, 12.7896364E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Poběžovice, Šitboř (60 m)

Vlaková zastávka: Poběžovice (2,5 km)

x - Zámek Ronšperk - Poběžovice.jpg

★★★ - Zámek Poběžovice, Poběžovice:

Základem stavby byl původně vodní zámek. Ten tu zůstal až do konce 17. století, kdy byl upraven na raně barokní zámek. Dnes jsou největší zajímavostí nástěnné malby z 15. a 16. století a hradní kaple. Jako učitel hudby tu působil Bedřich Smetana.

Poloha: 49.5112825N, 12.8035517E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Poběžovice, škola (330 m)

Vlaková zastávka: Poběžovice (1,1 km)

Rod Coudenhove – Kalergi

Coudenhove je starý šlechtický rod, který pochází ze severního Brabantska, což je území dnešní Belgie a Nizozemí. Rod je znám už od 13. století, ale až koncem 18. století se stávají říšskými hrabaty a rod nabývá postupně na významu. Svými statky zasáhli Coudenhove i do Uher a Bavorska. Do Čech přicházejí v první polovině 19. století, kdy Poběžovice kupuje František Karel. Ten se tu oženil s řeckou šlechtičnou Marií Felicitas von Kalergi a jejich syn Jindřich jako první používal složeného jména Coudenhove – Kalergi. K nejvýznamnějším představitelům patřili bratři Max Julius a Karl Maria, kteří byli místodržiteli Českého království. Max Julius byl navíc i rakouským c. k. tajným radou; Karl Maria zase zemským prezidentem ve Slezsku. Richard Mikuláš Coudenhove-Kalergi byl politikem, který zakládal v roce 1923 Panevroskou unii, předchůdkyni Evropské unie. S Českou republikou je silně spjata Barbara Coudenhove-Kalergi. Jde o česko-rakouskou spisovatelku, která byla velkou přítelkyní prezidenta Václava Havla. V roce 1945 členové rodu museli odejít do Německa, kde žijí dodnes. V erbu Coudenhove – Kalergi je červené vlnité kosmé břevno, které je položeno na zlatém štítě.

x - Japonská zahrada v Poběžovicích.jpg

★★Japonská kamenná zahrada, Poběžovice:

Jedná se o vzpomínku na japonskou hraběnku Mitsuko. To prý byla údajně první Japonka, která opustila rodnou zemi a natrvalo se usadila v Evropě. Na zdejším zámku žila až do první části 20. století. Zahrada svými kameny připomíná jednotlivé členy rodiny a zároveň symbolizuje vztahy mezi částmi světa. Za podobou zahrady stojí jeden z největších japonských zahradních architektů Kanji Nomura.

Poloha: 49.5119289N, 12.8031050E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Poběžovice, škola (370 m)

Vlaková zastávka: Poběžovice (1,1 km)

x - Přírodní rezervace Drahotínský les,
Kriticky ohrožený Sleziník nepravý v PR

★★ - Přírodní rezervace Drahotínský les, Drahotín:

Je to naleziště kriticky ohrožené rostliny Sleziníku nepravého. Můžeme ji nalézt v této 14 hektarů velké přírodní rezervaci poměrně často. Skrývá se zpravidla v chladných místech kolem zdejších skal.

Poloha: 49.5151336N, 12.7755011E

Parkoviště: na okraji komunikace

Autobusová zastávka: Drahotín, Bílovice, rozcestí (1,8 km)

Vlaková zastávka: Poběžovice (3,3 km)

Sleziník nepravý (Asplenium adulterinum)

Jedná se o kapraďovitou rostlinu, která patří do čeledi sleziníkovitých. Dorůstá do výšky maximálně 20 centimetrů a její výskyt je vázán jen na hadcové oblasti. Pro svůj růst rostlina vyhledává neobrostlé skály nebo polozastíněné štěrbiny. V České republice roste na sedmi místech v republice, která najdeme v oblasti Českého a Slavkovského lesa, na Českomoravské vrchovině, v Rychlebských horách a v okolí Mohelna. Rostlina patří mezi kriticky ohrožené druhy.

- Lípa u hřbitova v Poběžovicích.jpg
x - Detail kmene lípy u hřbitova v Poběž

★★ - Lípa u hřbitova (Poběžovická lípa), Poběžovice:

Obvod kmene této lípy je téměř 785 centimetrů. Jedná se o největší strom v okrese Domažlice a čtvrtý největší strom v Plzeňském kraji. Strom byl úspěšný i v soutěži Strom roku.

Poloha: 49.5176100N, 12.8037639E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Poběžovice, Sedlec, rozcestí (300 m)

Vlaková zastávka: Poběžovice (1 km)

x - Přírodní památka Hvožďanská louka.jp

Přírodní památka Hvožďanská louka, Hvožďany:

Najdeme tu jednu z nejstabilnějších populací Modráska hořcového. To by nebylo možné bez toho, kdyby tu nerostla silná populace Hořce hořepníku. Housenky motýla totiž jenom právě v symbióze s touto rostlinou mohou fungovat.

Poloha: 49.5057811N, 12.7561356E

Parkoviště: v obci Načetín (0,9 km)

Autobusová zastávka: Hvožďany u Poběžovic (3 km)

Vlaková zastávka: Poběžovice (6 km)

Kotva Poběžovice výlet 1

Výlet 1: Pěší procházka okolím Poběžovic (pěší)

 

Start: Poběžovice, Turistický rozcestník Poběžovice

Cíl: Poběžovice, Turistický rozcestník Poběžovice

Délka trasy: 15,1 km

Časová náročnost: 4:30 hodiny, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet kolem Poběžovic si všímá historického bohatství tohoto provinčního téměř hraničního městečka. Poběžovice mají bohatou historii a při cestě na mnoho zajímavých událostí z minulosti narazíme. Celkové převýšení je 266 metrů. Nejvyšším bodem je kóta 574 metrů, což je bod u kostela svatého Václava v Hoře Svatého Václava. Nejnižší bod mineme ve výšce 426 metrů, a to v okamžiku, kdy v Poběžovicích přecházíme přes řeku Pivoňku.

Vhodnost: Výlet je naprosto nenáročnou procházkou, která by se dala doporučit všem. Její jedinou nevýhodou je, že část je vedena po silnicích, sice s minimálním provozem, ale stále je nutné dávat pozor na dopravní provoz. Výlet je zařazen do druhé výkonnostní kategorie.

Zastávky:

Poběžovice, Zámek Ronšperk (0,2 km) - Poběžovice, Japonská kamenná zahrada (0,4 km) – Poběžovice, Lípa u hřbitova (Poběžovická lípa) (1,1 km) - Poběžovice, Židovský hřbitov (2,4 km) – Drahotín, Přírodní rezervace Drahotínský les (4,5 km) – Hora Svatého Václava, Kostel Svatého Václava (8,3 km) – Hvožďany, Přírodní památka Hvožďanská louka (10,3 km) – Poběžovice, Zřícenina kostela svatého Mikuláše v Šitboři (13,3 km)

Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)

 

★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami

★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii

★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí

★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování

– méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace

Zaniklý kostel svatého Jiří v bývalé obc

★★★★ - Zbytky kostela svatého Jiří v zaniklé obci Grafenried-Lučina, Nemanice:

Jedná se o zbytky velkolepé sakrální stavby. Ta patřila k největším v českoněmeckém pohraničí. Lokalita je o to zajímavější, že z kostela nezbylo víc, než jen základy. Kostel je barokní stavbou z roku 1775. V blízkosti kostela najdeme i dvě památné Grafenriedské lípy.

Poloha: 49.4330672N, 12.6810497E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Nemanice (5,4 km)

Vlaková zastávka: Trhanov (18,5 km)

Zaniklá obec Grafenried – Lučina

Nešlo o žádnou malou vesničku s několika staveními, ale o známou středověkou obec. Jednalo se původně o ryze hornofalckou německou obec, která se dostala do českého majetku až v roce 1764. Velký rozkvět tu ale začal už v 1. polovině 17. století, kdy lokalita patřia Pelkhoferům z Moswengu. V té době vzniká kostel, který byl v roce 1775 vysvěcen. Po 2. světové válce však obec zanikla, protože ležela od hraniční čáry jen 150 metrů. Budovy využívali pohraničníci, ale kostel byl v 70. letech, ačkoliv byl kulturní památkou, zbořen. V roce 2011 byly obnoveny a upraveny jeho základy, byla pořízena kopie Grafenriedské madony, jejíž originál najdeme ve waldmünchenském muzeu. Během rekonstrukce bylo uprostřed základního kamene ke kostelu nalezeno několik mincí z doby Marie Terezie. I nadále pokračuje archeologický průzkum a jedná se o jednu z nejzachovalejších zaniklých obcí. Najdeme tu zbytky zámku, mnoha hospodářských stavení, ale i obytných chalup. Bývala tu i sklárna, pekárna, škola, hostinec a řeznictví. Dnes jde o emotivní a velmi oblíbené turistické i poutní místo.

Kotva Poběžovice galerie 1

GALERIE: ZANIKLÁ OBEC GRAFENRIED-LUČINA

★★★ - Přírodní rezervace Starý Hirštejn a zřícenina hradu Starý Herštejn, Mnichov:

Hrad vznikl už ve 13. století a brzy se rozrostl do poměrně velkého objektu. Název hradu se odvíjí od německého slova Hirsch – jelen, znamená tedy Jelení kámen. Staré legendy ale spojují toto místo s hradem už v mnohem dřívějších dobách. Podle pověstí zde bylo sídlo Rodibolta z Egemontu, a to už v roce 791. O stavební rozvoj Herštejna se postaral Přemysl Otakar II., který ho nechal v roce 1266 přebudovat. Získal tak důležité místo, odkud mohl chránit zemskou hranici. Dokonce svého času hrad patřil přímo králi Janu Lucemburskému. V 17. století se lokalita stala vděčným a vyhledávaným cílem italských hledačů drahokamů. Ti tady nacházeli vzácné akvamaríny a chrysoberyly, které se poměrně často dají v okolí Poběžovic najít dokonce do dnešních dnů. V přírodní rezervaci, která je dnes bezzásahovou zónou, se nachází les, který je ponechán svému osudu. Nejcennějšími exempláři jsou čisté a nezkřížené exempláře Jilmu drsného. Bohužel je jich jen pár a jsou povětšinou napadené grafiózou.

Poloha: 49.4718197N, 12.7136344E

Parkoviště: u turistického rozcestníku Vranovské sedlo (1,1 km)

Autobusová zastávka: Mnichov, Vranov (1,9 km)

Vlaková zastávka: Nový Kramolín (8,2 km)

Starý Herštejn byl místem častých krveprolití

První tu spáchali husité, kteří hrad dobyli v roce 1421 a upálili zde 17 lidí. Podruhé se tak stalo v roce 1484, kdy byly falckým kurfiřtem Filipem vyvražděny rodiny zdejších majitelů – Hanse a Bära Elsenberků. Z rozvětvených rodinných klanů přežil jako jediný čtyřletý syn Hanse Petr, který byl pak několik let v péči nedalekého pivoňského kláštera. Další problém nastal v roce 1506, kdy Herštejn připadl do rukou Zdeňka Dobrohosta z Ronšperka. Ten žádným dobrákem nebyl, naopak byl označen oficiálně za zemského škůdce, protože přepadával pocestné a loupil. A tak není divu, že už v roce 1510 dorazilo vojsko Zdeňka Lva z Rožmitálu k branám hradu, vypálilo ho a povalilo doutnající zbytky. Od té doby je hrad zpustlý a opuštěný. Přesto se podařilo Zdeňku Dobrohostovi z hradu uniknout a najít pohostinskou náruč na bavorském hradě Flossenbürgu.

Kotva Poběžovice galerie 2

GALERIE: HERŠTEJN, HIRŠTEJN A HOUBOVÁ PŘEHLÍDKA

PR Postřekovské rybníky (VP).JPG

★★★Přírodní rezervace Postřekovské rybníky, Postřekov:

Soustava 22 rybníčků se vzácnými obyvateli. Dřív jich ale bylo alespoň 50. Jedná se o vlhkou krajinu, která je důležitým hnízdištěm vodních ptáků. K těm nejvzácnějším patří Slavík modráček středoevropský, který tu hnízdí už od 80. let v počtu několika párů. Dalšími vzácnými hosty jsou chránění Chřástal vodní a Hýl rudý. Bohužel dřív hnízdící Koliha velká je zde spatřena jen při svých tazích. Z této lokality ji totiž vyhnala meliorace v 50. letech minulého století.

Poloha: 49.4531664N, 12.8285914E

Parkoviště: v obci

Autobusová zastávka: Postřekov, železniční stanice (2,2 km)

Vlaková zastávka: Postřekov (1,9 km)

Nádražní budova v Nemanicích - Staré Hut

★★ - Bývalá nádražní budova, Nemanice:

Legendami opředená budova. Zatímco jedni přísahají na to, že se měla stát součástí připravované železnice, tak druzí to považují za holý nesmysl. Podle nich to byla od počátku restaurace, která na sebe pouze vzala podobu nádražní budovy.

Poloha: 49.4352719N, 12.7394575E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Nemanice (1,5 km)

Vlaková zastávka: Klenčí pod Čerchovem (7,9 km)

Nemanice – nečeská obec měla být napojena na německou trať

Tato obec přestala být česká v 17. století, kdy tu proběhla německá kolonizace. Ostatně Nemanice jako jediná obec na území České republiky leží až za hlavním horským masivem Českého lesa, vody zde svádí Nemanický potok, který konec konců teče do Dunaje. O připojení k Sudetům nemohlo proto být ani pochyb. Odjakživa se jednalo o kraj velmi zaostalý, což je patrné do dnešního dne, stejně jako zbytky německého osídlení. Proto bylo v Berlíně rozhodnuto, že se Nemanice napojí na novou železnici spojující Cham s Poběžovicemi. Byla vybudována nádražní budova, jenže karty se v průběhu II. světové války obrátily a už nebyly finance na výstavbu kolejí, natož pak nových tratí. Tuto otázku nevyřešil ani socialismus, který do Nemanic znemožnil cestu a přijet jsme sem mohli jen na povolení Pohraniční stráže. Jediné co tu nakonec zůstalo, je nádraží bez kolejí.

Vyhlídkové místo Velká skála.jpg

★★ - Vyhlídkové místo Velká skála, Postřekov:

852 metrů vysoký skalnatý vrchol nabízí pohled do okolí. Prohlédnete si tu velmi hezký pohled do krajiny Českého lesa. O něco severněji je Malá skála, ta nabízí stejně krásné výhledy do okolí. Její vrchol je o 50 metrů níž. Obě místa spojuje dálková červená turistická trasa, která se nazývá Baarova cesta a spojuje Capartice a Železnou. Je dlouhá 32 kilometrů.

Poloha: 49.4679481N, 12.7360028E

Parkoviště: u blízké komunikace

Autobusová zastávka: Mnichov, Vranov (1,6 km)

Vlaková zastávka: Nový Kramolín (6 km)

Památná Nuzarovská lípa.jpg

★★ - Nuzarovská lípa, Postřekov:

Je součástí bývalé osady Nuzarov. Velká mohutná lípa roste v lese a není ji snadné najít. Hledání se ovšem vyplatí, narazíte totiž na dvoják, jehož dva kmeny mají každý obvod téměř pět metrů.

Poloha: 49.4682619N, 12.7440642E

Parkoviště: u blízké komunikace

Autobusová zastávka: Mnichov, Vranov (2 km)

Vlaková zastávka: Nový Kramolín (5,6 km)

Kaple Nejsvětější Trojice u Postřekova.j

★★ - Kaple Nejsvětější Trojice, Postřekov:

Od kapličky je krásně vidět nejen na obec Postřekov, ale i na krajinu. Čtverhranná sakrální budova s sebou nese legendu, podle které je zde údajně pohřbena pětice vojáků Suvorovovy armády, která tudy táhla v roce 1799.

Poloha: 49.4646181N, 12.8045467E

Parkoviště: v obci

Autobusová zastávka: Postřekov II (0,7 km)

Vlaková zastávka: Postřekov (1,7 km)

Kapli postavila německá „mlynářská aristokracie“ – rod Zennefelssů

Ti pocházeli z Bavorska, ale brzy přesídlili do Čech. Přesto už od 15. století jim patřil v Bavorsku obrovský majetek v podobě mnoha mlýnů, hamrů a pil. V 17. století však natrvalo přešli do Čech, kde je lákala náboženská svoboda, kterou jako lutherani v Bavorsku necítili. Zůstali tady, i když došlo později i v Čechách ke stíhání nekatolického obyvatelstva.

Bývalý augustiniánský klášter v Pivoni (

★★ - Zámek Pivoň, Mnichov:

Původně se jednalo o jeden z architektonicky nejvzácnějších klášterů v České republice. Centrum augustiniánů bylo ale za josefínských reforem zrušeno, a tak byla nemovitost přestavěna na zámek. Je značně zchátralý, ale prochází rozsáhlou rekonstrukcí, která mu snad vrátí původní věhlas.

Poloha: 49.4860564N, 12.7369456E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Mnichov, Pivoň, škola (320 m)

Vlaková zastávka: Poběžovice (7,2 km)

★★ - Pivoňské lípy II, Mnichov: (bez fotografie)

Jedná se o trojici památných lip. Ty rostou ve vesnici Pivoň a dvě najdeme u hřbitova, třetí pak u polní cesty. Nejširší z nich dosahuje 570 centimetrů v obvodu a nejvyšší má velkolepých 42 metrů. Lípy u hřbitova jsou na sedmém a osmém místě v tabulce největších stromů okresu Domažlice. Další dvě památné lípy najdeme jen o pár metrů dál u bývalého kláštera v Pivoni.

Poloha: 49.5057811N, 12.7561356E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Mnichov, Pivoň, škola (0,5 km)

Vlaková zastávka: Poběžovice (7,1 km)

PP_Louka_u_Staré_Huti.jpg

★★ - Přírodní památka Louka u Staré Huti, Nemanice:

Je oficiálně považována za jednu z nejkrásnějších západočeských luk. Dvouhektarová přírodní památka má různé stupně podmáčení, a tak nabízí na jedné lokalitě rostliny, které se běžně na jednom místě vůbec nepotkávají. Uvidíme tu Vemeník zelenavý, Prstnatec májový, Hadí mord nízký a nebo velkou populaci Blatouchu bahenního.

Poloha: 49.4349092N, 12.7422900E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Nemanice (1,8 km)

Vlaková zastávka: Klenčí pod Čerchovem (7,6 km)

Památné Vranovské jasany.jpg

Vranovské jasany, Mnichov:

Stromy s téměř čtyřmetrovými kmeny jsou dominantní v západní části obce. Dosahují výšky 25 metrů. Rostou v těsné blízkosti, mezi sebou mají vjezd do zahrady. Na opačném konci obce, těsně před cedulí označující konec Vranova, rostou dva Vranovské jilmy. Mezi nimi se nachází litinový křížek.

Poloha: 49.4860564N, 12.7369456E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Mnichov, Vranov (250 m)

Vlaková zastávka: Nový Kramolín (8,5 km)

Podzimní pohled z vyhlídky Díly.jpg

Vyhlídka Díly, Díly:

Jedná se o zajímavou přístavbu místního obecního úřadu. Vstoupíme na ní neomezeně z uličky mezi obecním úřadem a místní požární zbrojnicí. Nabídne se výhled nad střechami domů na obec Díly.

Poloha: 49.4461544N, 12.7873992E

Parkoviště: v místě

Autobusová zastávka: Díly, Obecní úřad (50 m)

Vlaková zastávka: Postřekov (3,6 km)

Smutné zbytky Křížové huti.jpg

 - Křížová huť, Nemanice:

Jedná se o budovu sklárny, která podle průzkumu byla založena někdy na počátku 18. století a byla opuštěna v roce 1890. Jedná se o historicky velmi zajímavou lokalitu, o které hodně řekly i archeologické práce v minulých letech. Bohužel dnes je památka v takovém stavu, že připomíná spíše kupu odpadu a suti.

Poloha: 49.4717144N, 12.6929856E

Parkoviště: parkoviště v obci Závist (4,1 km)

Autobusová zastávka: Rybník, Závist (4,7 km)

Vlaková zastávka: Postřekov (14,1 km)

Křížová Huť je spjata se sklářským rodem Zieglerů

Zdejší huť vznikla v letech 1708—10, kdy ji založil sklář Jiří Schmaus. V držení této rodiny byla až do roku 1760. Hlavním výrobním artiklem bylo okenní tabulové sklo menších rozměrů. Schmausům držení hutě vynášelo tak dobře, že dokonce uvažovali o koupi poběžovického panství. Největší rozkvět ale přichází až po roce 1815, kdy se majitelem stává Wolfgang Ziegler, zakladatel sklářského rodu, který se stává nejvýraznějším sklářským podnikatelským subjektem na Domažlicku. Zieglerům patřily tři nejvýznamnější huti v regionu, zaměstnávali 176 dělníků a brusičů skla. Bylo jen málo lidí v okolí, kteří nebyli zaměstnáni v jejich firmě. Pokud se někdo takový našel, byl to lesník nebo lesní zemědělec. V roce 1890 však provoz huti končí a na kraj dopadá bída.

Kotva Poběžovice výlet 2

Výlet 2: Údolím řeky Pivoňky za krásami dávno zaniklých obcí Českého lesa (horské kolo)

 

Start: Poběžovice, Turistický rozcestník Poběžovice

Cíl: Poběžovice, Turistický rozcestník Poběžovice

Délka trasy: 51,7 km

Časová náročnost: 4:30 hodiny, bez prohlídky lokalit

Popis: Výlet mapuje příhraniční oblasti Českého lesa a hlavně krásu a ojedinělost zaniklých obcí, kterých je v této části českého příhraničí opravdu nepočítaně. V sedle kole vyšplháte i sestoupíte 1217 metrů. Nejvyšším bodem je místo s nadmořskou výškou 860 metrů nad mořem. To najdeme na zřícenině hradu Starý Herštejn. Nejnižší bod je 426 metrů nad mořem v Přírodní rezervaci Postřekovské rybníky.

Vhodnost: Výlet už kvůli převýšení, které čítá téměř čtvrt druhého kilometru a i kvůli délce lze doporučit jen velmi zdatným cyklistům. Upozorňujeme ještě na jedno nebezpečí tohoto výletu. Velmi často je veden po neznačených cestách v lese. Ty nemusí být jasně čitelné, takže klademe důraz na použití navigace. Výlet patří do nejvyšší desáté kategorie náročnosti.

Zastávky:

Mnichov, Pivoňské lípy I (6,4 km) – Mnichov, Zámek Pivoň (6,6 km) – Mnichov, Památné Vranovské jilmy (7,5 km) – Mnichov, Památné Vranovské jasany (8 km) – Postřekov, Památná Nuzarovská lípa (10,3 km) – Postřekov, Vyhlídka Velká Skála (12,1 km) – Mnichov, Zřícenina hradu Starý Herštejn a Přírodní památka Starý Hirštejn (14,8 km) – Nemanice, Bývalá Křížová huť (19,3 km) – Nemanice, Zbytky kostela svatého Jiří (24,5 km) – Nemanice, Bývalá nádražní budova (31,5 km) – Nemanice, Přírodní památka Louka u Staré Huti (32 km) – Díly, Vyhlídka Díly (37,3 km) – Postřekov, Přírodní rezervace Postřekovské rybníky (42 km) – Postřekov, Kaple Nejsvětější Trojice (45,3 km) – Poběžovice, zřícenina kostela svatého Mikuláše v Štiboři (49,9 km)

bottom of page