PLZEŇ
Plzeň je metropolí západních Čech s velmi zvláštním jevem, který se nikde jinde v naší republice neobjevuje; čtyři řeky do města vtékají a jen jedna, zcela nová, pak katastr města opouští
Každý návštěvník Plzně musí vstoupit do katedrály svatého Bartoloměje; jedná se o unikátní svatostánek, který je národní kulturní památkou; ta se může pochlubit nejvyšší kostelní věží v Česku, její špička je ve výšce 102 metrů a 26 centimetrů. Navíc uvnitř na hlavním oltáři uvidíte další národní kulturní památku – opukovou sochu Plzeňské madony
Kdo by si dnes troufl říct, že Plzeň (německy Pilsen) je druhořadým městem? Ale na začátku tomu tak skutečně bylo a nebyli bychom daleko od pravdy, kdybychom tvrdili, že dokonce i třetiřadým. Všechno se začalo psát v roce 976, kdy byla Plzeň založena. Jenže marně byste jí hledali na ploše dnešní metropole západních Čech. Šlo totiž o dnešní město Starý Plzenec. Roku 1295 uvedl všechno na správnou míru král Václav II., který nechal založit na kupecké stezce spojující Prahu s Bavorskem novou osadu s názvem Nová Plzeň. Ale jako by si nebyl úplně jistý životaschopností celého projektu, svěřil správu sousední obci Malice. A kdo si dnes vzpomene na nějaké Malice, že?
Životaschopnost a touha po růstu u Plzně byla obrovská a trvalo jen pár let, než se město stalo třetím nejdůležitějším v českém království, hned za Prahou a Kutnou Horou. Husitská krize na Plzeň dolehla víc než na jakékoliv jiné město. Zdejší kněz Václav Koranda byl velkým zastáncem husitských myšlenek, to mu také jak se říká zlomilo vaz, a tak byl milý Koranda nucen odejít za Žižkou do Tábora. Je ale jasné, že právě tím si to Plzeň, která se po odchodu Korandy stala výkladní skříní katolíků, pěkně u Žižky rozlila. Byla mu trnem v oku a v průběhu husitských válek ji kališníci celkem třikrát obléhali, a třikrát neúspěšně. Jednou si na městských hradbách vylámal zuby samotný Žižka, dvakrát pak Prokop Holý.
Po porážce husitského hnutí upnula Plzeň pohled jinam a stala se díky prvnímu českému knižnímu tisku městem knih. První tiskárna tu fungovala na přelomu patnáctého a šestnáctého století a stála na rohu dnešních ulic Smetanova a Bezručova. Prvním svazkem, který byl v Plzni stoprocentně vytištěn byla Statuta Arnošta z Pardubic z roku 1476. Dříve se uvádělo, že šlo o osm let dřív o Kroniku trojánskou, ale v poslední době se o tomto svazku v souvislosti s Plzní vedou poměrně vyhrocené a silné diskuze
Co se nepovedlo husitům, to se povedlo ohni. V roce 1507 dvě třetiny města lehly popelem. Málokdo ví, že Plzeň se na devět měsíců stala sídelním a hlavním městem Svaté říše římské. Šlo o období mezi zářím 1599 a červnem 1600, kdy císař Rudolf II. utekl před morovou epidemií z Prahy. Usídlil se v Plzni a dodnes se domu vedle plzeňské radnice říká Císařský dům. Důvod je nasnadě, právě tady sídlil Rudolfův exilový císařský dvůr.
V době třicetileté války plzeňské hradby poprvé padly, a to hned v roce 1618, kdy je dobyla vojska českých stavů. Naproti tomu švédské obléhání, ač bylo v jiných částech Čech velmi úspěšné, v Plzni dvakrát narazilo. Na plzeňském náměstí pak skončil v roce 1695 život Jana Sladkého Koziny. Mohl ale i v poslední chvíli svého života zůstat klidný, protože svůj poslední úkol, vzít si s sebou do roka nenáviděného Lomikara, splnil ještě s časovým předstihem.
Socialistické školství žákům vždycky lhalo, když tvrdilo, že v Plzni byla ruská vojska. Jenže Rusové v Plzni skutečně byli, jenže o poznání dříve. Roku 1799 městem táhla ruská vojska vedená maršálem Suvorovem. Jejich cíl byl jasný – zničit francouzského generála Napoleona.
Plzeň za mnohé vděčí pokrokovému purkmistrovi Martinu Kopeckému, který v první polovině 19. století prokázal pragmatický pohled na věc a dokonale odhadl vývoj v nejbližší letech – nechal totiž zbourat městské hradby a místo nich vyrostl v Plzni pás zelených parků. Zároveň se tak otevřelo město průmyslovému fenoménu, který se nejen tady, ale i po celém světě začal pomalu drát do popředí.
V roce 1839 rozhodli konšelé o tom, že se tu vystaví Měšťanský pivovar a milovníci zlatého moku mohou slavit 5. října narozeniny, protože právě v tento den v roce 1842 uvařil bavorský sládek Josef Groll první várku plzeňského piva. Tím mluvíme o Prazdroji. O druhý fenomén Plzně se postaral v roce 1859 hrabě Valdštejn, když tady založil pobočku svých sléváren a strojíren. Jenže světový lesk jí dodal až vrchní inženýr Emil Škoda, který ji po deseti letech odkoupil. V roce 1869, když se měšťanskému pivovaru už extrémně dobře dařilo, přišel nápad na založení plzeňského akciového pivovaru, a tak vzniká dnešní Gambrinus.
František Křižík se narodil a svůj život z části prožil v Plánici v okrese Klatovy, ale nejbližší patentový úřad byl pro něj v Plzni, a tak se sem v roce 1882 vydal a nechal si zapsat vynález obloukové lampy. Místní radní toho hned využili a nechali zmodernizovat veřejné osvětlení a Křižík zároveň dostal zakázku na vybudování pouliční elektrické dráhy, která byla zprovozněna v roce 1899.
Exploze v Bolevci
Součástí plzeňské Škodovky byla i muniční továrna, která zásobovala válečná bojiště municí. Brzy se právě tato továrna stala největší zbrojní továrnou Rakouska-Uherska. Vyrábělo se tu na 50 druhů nábojů v rozmezí ráže od 37 do 305 milimetrů. Areál továrny byl propojen s železniční tratí vlastní vlečkou a od začátku 1. světové války tady vyrostlo mnoho dalších budov, ač to nebylo úředně povoleno. Na ploše 60 hektarů tak vzniklo malé městečko s 56 budovami. Samotný areál továrny byl chráněn bezpečnostním hliněným valem, ostnatými dráty a kulometnými hnízdy. V pátek 25. května 1917 bylo v bolevecké továrně 2580 dělníků, z toho 1718 žen. Mnohým z nich bylo sotva patnáct nebo šestnáct let. Navíc v areálu fabriky bylo dalších 354 lidí. To byli úředníci Škodových závodů, vojenští důstojníci dohlížející na kvalitu střeliva, četníci, hlídka místních hasičů a čerstvě přišlo za prací i několik desítek haličských Poláků. Podle zákonů mocnářství nesmělo množství skladované munice překročit v jednom skladě či závodu více než deset tun. Krátce před výbuchem získala Škodovka výjimku, že může skladovat až padesát tun, v den tragédie je ale na naložených vagonech, ve skladech a v dílnách více než 100 tun. Ve 13:35 nastal na baráku číslo 10 výbuch. Řetězová reakce nastala téměř okamžitě, tři tisíce lidí v panice utíkaly z muničky, narážely však na zamknuté brány a hradby ostnatých drátů. Další exploze se ozvala ve 14:10 a ta nejhorší přišla ve 14:55, kdy vybuchlo hlavní skladiště trhavin. Nad Bolevcem se zvedl do výše krvavě červený hřibovitý mrak a okolní les začal hořet. Následná tlaková vlna ničila okna, dveře, výlohy a omítky domů v Třemošné, Bolevci, Zruči a v Plzni. Plzeňský hotel Waldek a Měšťanská beseda přišly téměř o všechna okna. Na železniční trati Plzeň – Žatec byly naházeny trosky továrny do výšky několika metrů. Během odpoledne, večera a noci dunělo Plzní dalších 18 ohlušujících explozí. Lidé z Plzně a okolních obcí a měst prchali a schovávali se v terénních nížinách a údolích. Munice létala kilometry daleko. V areálu muničky zůstal stát téměř nepostižený jediný dům – kantýna. Některé oběti se vůbec nenašly, dnes se udává, že v den výbuchu zemřelo 202 lidí. Dalších až sedmdesát osob zemřelo při odklízení trosek a záchranných pracích. Mnoho obětí v následujících letech bylo mezi dětmi, které při hraní narazily na nevybuchlou munici. 29. května se konal společný pohřeb obětí. Na hřbitově v Bolevci byl vykopán hrob hluboký tři metry. V následujících týdnech se ale do něj stále navážely kusy těl, které se našly v okolí či troskách továrny. Hřbitovní jáma byla zasypána až na na konci srpna. Událost připomíná pomníček přímo na místě výbuchu, který se dnes ale nachází v areálu firmy Škoda JS. První bronzová pamětní deska tu byla umístěna v roce 1967, druhá pak 25. května 2017 u příležitosti 100. výročí katastrofy. Zámek Chyše je od Bolevce vzdálený rovných 50 kilometrů. Přesto právě tady stál u okna 25. května 1917 mladý vzdělaný muž, který pracoval na zámku rodu Lažanských jako vychovatel a výbuchy v daleké Plzni sledoval. Jmenoval se Karel Čapek a v tu chvíli v jeho hlavě uzrál námět na knihu Krakatit. Nevybuchlý dělostřelecký granát ráže 105 mm z bolevecké muničky byl nalezen 5. března 2017 v kořenech stromu jen 15 metrů od plotu firmy Čepro. Ta skladuje část paliv v rámci Správy státních hmotných rezerv České republiky a ve velkých tancích jsou uloženy uvnitř areálu firmy miliony litrů benzinu, nafty a kerosinu.
V roce 1924 překročila Plzeň hranici sta tisíc obyvatel a měla by před sebou velký rozvoj, kdyby nepřišla mnichovská zrada. Po odstoupení Sudet se Plzeň dostala do nezáviděníhodné situace; stala se v podstatě hraničním městem. Navíc dvě části města Litice a Lhota se staly součástí Říše. V samotném závěru války bylo město jedenáctkrát cílem spojeneckých náletů, při kterých zahynulo zhruba tisíc obyvatel a citelně byly poškozeny Škodovy závody, ale i pivovar Prazdroj. 6. května 1945 dorazil do Plzně generál Patton; dál podle dohody ale jet už nesměl. Právě tady ale řekl svůj slavný výrok, že Američané by to měli vzít až do Moskvy.
V poválečné době byla Plzeň prvním městem, které se vzbouřilo proti komunismu. Velké nepokoje se tu uskutečnili 1. června 1953 v souvislosti s měnovou reformou. Režim tehdy demonstraci ztrestal střílením do protestujících.
Plzeň 1953
"Naše měna je pevná...," to bylo slyšet z úst prezidenta Antonína Zápotockého ještě pár dní před tím, než 31. května 1953 vstoupila měnová reforma v platnost. Stát si tak svým vlastním rozhodnutím ponechal většinu úspor obyvatelstva a veškeré vázané vklady, životní pojistky, státní dluhopisy a cenné papíry. Podle odhadů ekonomů se tak komunistický režim během jediného dne obohatil o 14 miliard tehdejších korun. V plzeňských závodech Vladimíra Iljiče Lenina (dnešní Škodovka) zaměstnancům rázem došlo, proč jim závod vyplatil poslední výplatu předčasně. Stát ji totiž sám okamžitě znehodnotil; to rozčílilo zaměstnance natolik, že se vydali žádat o vysvětlení situace na plzeňské náměstí primátora města. Po cestě se přidávali další demonstranti, až se na centrálním plzeňském náměstí sešlo 20 tisíc lidí. Tady proti nim zasáhli členové SNB, Lidové milice a tajní agenti StB. Demonstrující pak obsadili radnici, soud a rozhlas. Na náměstí u sochy Tomáše Garigua Masaryka se objevila i skupina herců z plzeňského divadla. Tehdy 31letý herec Josef Větrovec, který se navíc vyučil ve Škodovce jako kovomodelář, navlékl soše prezidenta oprátku a strhl ji z podstavce. Ještě toho dne ji ve Škodových závodech roztavili. Stejně horlivým při ničení sochy byl tehdejší umělecký ředitel Zdeněk Hofbauer. Na stranu protestujících se postavila tehdejší výrazná osobnost plzeňského divadla Josefa Kajetána Tyla Bohumil Vávra. Povstání v Plzni bylo ještě téhož dne násilně potlačeno. Zatčeno bylo přes 600 lidí, stovky lidí byly zraněny. Na následky střelných zranění později dva lidé zemřeli. V následujících měsících bylo 331 lidí odsouzeno k odnětí svobody, byli propuštěni z práce, museli se vystěhovat z bytů v centru Plzně. Prezident Antonín Zápotocký přijel do Plzně ještě tentýž rok, aby 7. listopadu slavnostně odhalil ve městě novou sochu – generála Josefa Vissarionoviče Stalina. Dílo sochařů Josefa Malejovského a Richarda Podzemného bylo provedeno z bojanovského pískovce. Socha ve městě vydržela do července 1962, pak byla přesunuta do Františkánského kláštera, dále do skladu Západočeského muzea v Křimicích, pak putovala na střelnici Lidových milic ve Žďáru u Rokycan a dnes ji můžete vidět v nedalekém Air Parku ve Zruči. Josef Větrovec ještě sedm let hrál v Plzni, pak přešel do pražského divadla E. F. Buriana, získal titul zasloužilého umělce, stal se ředitelem zmiňovaného divadla, obdržel Řád práce a titul národní umělec. Zemřel v roce 2002 ve věku nedožitých 80 let. Bohumil Vávra byl odsouzen k odnětí svobody na 18 měsíců, dostal doživotní zákaz hrát divadlo. K umění se mohl vrátit až po amnestii v roce 1958, kdy začal fungovat jako člen divadel v Kolíně a Kladně. Ve filmu ztvárnil nejvýraznější roli jako starý Havran ve Schmidtově pravěké trilogii. V roce 2004 mu byla udělena za jeho postoj Historická pečeť města Plzně, zemřel ve věku nedožitých 91 let 14. září 2007. Hned v roce 1953 ale Bohumil Vávra nastoupil jako topič a lamač kamene v lomu v Mořině u Berouna. Zdeněk Hofbauer 17. října 1953 nastoupil jako umělecký šéf pražského Národního divadla, jenže už měsíc po jmenování – 20. listopadu 1953 zemřel při autonehodě. Místo nehody – odbočka na Mořinu u Berouna. Po sametové revoluci plzeňská Škodovka na vlastní náklady odlila repliku bronzové sochy prezidenta Tomáše Garigua Masaryka. Stojí na stejném místě, odkud byla v roce 1953 při Plzeňském povstání svržena.
Ve čtvrtém plzeňském obvodu se stala 17. července 1989 událost, která plzeňskou část Červený Hrádek na dlouho proslavila. Před komunistickými funkcionáři tu ve zdejším dnes už bývalém kulturním domě vystoupil z nepřipraveným rozhovorem tehdejší generální tajemník KSČ Milouš Jakeš. Nejprve se rozohnil nad tím, že při nedávné návštěvě Maďarska hovořil s tamní chovatelkou, která ve velkém chovala bojlery. Generální tajemník zamířil následně svoji pozornost mezi české umělce, aby stačil sdělit, že nechápe proč podepisují takové pamflety jako Několik vět, když si mnozí žijí v socialistické vlasti nad poměry. Připomněl milou holku Hanu Zagorovou, která už tři roky po sobě brala víc než 600 tisíc ročně. Závěr slavného proslovu pak patřil prosbě směřované k občanům, aby v důležité době transformace a přestavby nenechali zbylé komunisty opuštěné jako kůl v plotě.
Dnes žije v Plzni 171 tisíc obyvatel a je čtvrtým největším městem republiky. Není to ale maximum, protože v roce 1986 žilo v Plzni ještě o čtyři tisíce lidí víc.
Do Plzně vtékají čtyři velké řeky. Od jihu je to řeka Radbuza, která se po průtoku vodní nádrží České údolí přijme zprava v Doudlevcích řeku Úhlavu. Radbuza pak vtéká do samotného centra města, kde se spojí se ze západu přitékající Mží. Spojením těchto dvou řek vzniká řeka nová – Berounka. Ta po krátké době přijme zprava poslední plzeňskou řeku Úslavu.
Plzeň je město bohaté na památky. Samotné centrum je městskou památkovou rezervací. Paradoxně v katastru města najdeme i tři vesnické památkové rezervace, které si zachovaly díky své zástavbě stále charakter a ráz původních vesnických sídel. Jedná se o lokality Božkov, Černice a Kotěrov. Tři památkové objekty v Plzni patří mezi republikově nejcennější a požívají statutu národní kulturní památky. V první řadě se jedná o Katedrálu svatého Bartoloměje, která se pyšní i nejvyšší kostelní věží v naší republice. Dosahuje výšky 102 metrů a 26 centimetrů. Uvnitř katedrály najdeme druhou národní kulturní památku, tou je Plzeňská madona, která zdobí místní hlavní oltář. Poslední národní kulturní památkou je Bolevecký selský dvůr.
Dalšími velmi ceněnými lokalitami je například kostel svatého Jiří, který najdeme na soutoku Úslavy a Berounky a je jedním z nejstarších kostelů v republice. Do podoby města se silně zapsala renesance a pokud jsme v Plzni, tak nemůžeme nevidět místní radnici, ale i sousední Císařský dům. V historickém centru nalezneme řadu budov, které zdobí sgrafita a fresky Mikoláše Alše; jde například o dům U Červeného srdce nebo U Bílého jednorožce.
Místní židovská synagoga je dokonce třetí největší na celém světě. Předčí jí jenom synagoga v Budapešti a v New Yorku. Z novějších zajímavých lokalit jsou například zpřístupněné bytové interiéry, které vytvořil architekt Adolf Loos nebo dva místní mrakodrapy, z nichž jeden pochází ze 30. a druhý ze 60. let. Plzeň se může pochlubit i naprosto výjimečným historickým podzemím, které ještě není ani plně zmapováno. Prohlédnout si můžeme necelý kilometr, ale ve městě jich je nejméně devatenáct. Na severu města najdete další unikum – Kolomaznou pec. Jedná se o jednu z nejzachovalejších památek tohoto druhu v celé Evropě. Pyšní jsou místní i na Tyršův most, který je prvním zcela svařovaným obloukovým mostem v Česku. Zdejší Západočeské muzeum se chlubí největší sbírkou gotických pušek a hákovnic v celé Evropě a výjimečnost zdejšího Pivovarského muzea spočívá v tom, že jako jediné na celém světě působí ve skutečném středověkém právovarečném domě. Pivnice Na Spilce, kterou najdete v areálu Plzeňského Prazdroje je se svoji kapacitou 580 míst největší českou pivnicí. V plzeňské části Bory najdeme nejstarší české letiště, které vzniklo už v roce 1911 a právě z něj 27. dubna 1919 vzlétlo první letadlo československé výroby.
K nejnavštěvovanějším lokalitám ve městě patří i místní Zoologická a botanická zahrada. Ta je druhou nejstarší v České republice, byla založena v roce 1926 a chová dokonce největší počet zvířecích druhů mezi českými zahradami. Botanická zahrada se naopak může pochlubit ve svém areálu jedním z nejkrásnějších českých dubů – Körnerovým. V posledních letech hraje prim v žebříčcích návštěvnosti Techmania Science Center. Je to expozice, která se zábavnou formou dívá na svět vědy a techniky. Neskonale pyšní jsou místní na fotbalovou Viktorku, která v posledních letech ukazuje, že k nejlepším fotbalovým celkům nemusí patřit jen ty z Prahy. Na plzeňské Bory by se zase chtěl dostat jen málokdo – jedná se o jednu z nejslavnějších a nejstřeženějších českých věznic.
Seznam plzeňských rodáků bude vzhledem k významu a velikosti města hodně dlouhou řadou, a to i přesto, že se na všechny nedostane. Začneme v hereckém světě. Nebylo prý laskavějšího, skromnějšího a mírumilovnějšího herce než Františka Kovářika, ten se v Plzni narodil 1. října 1886. Jen o 41 dní později se tu narodila i Růžena Šlemrová, rodným jménem Machová. Tato na svou dobu talentem všechny převyšující herečka se našla v rolích ukňučených, ufňukaných a rozmazlených paniček. Nikdo je nezvládl tak úžasně jako ona. Její kariéra skončila vlastně s rokem 1948, protože pár jejích pozdějších filmů, kde hrála v montérkách a šátkem na hlavě opravdu nechce znovu vidět vůbec nikdo. Dobrosrdečnost vyzařovala i z dalšího plzeňského hereckého rodáka, tím byl Jindřich Plachta, vlastním jménem Jindřich Šolle, narodil se v západočeské metropoli 1. července 1899.
Marie Rosůlková nás na televizních obrazovkách téměř vždy bavila, ať už svým roztomilým švitořením nebo lehkou roztomilou popleteností. Ale vzpomeňte si na její postavu matky Kiliánové v Petrolejových lampách, kde z ní jde strach. Právě tato velká výrazová pestrost je nejlepší důkaz toho, že se 17. prosince 1901 v Plzni narodil obrovský herecký univerzální talent. Dramatické postavy povětšinou aristokratů nebo šlechticů byly doménou herce se zvláštním jménem Felix le Breux. Narodil se v Plzni 5. dubna 1918 v rodině francouzských kuchařů, kteří se rozhodli usadit v bývalém Rakousko-Uhersku. Ve stejném roce, jen už v novém Československu se 10. listopadu narodil Miroslav Horníček, známý glosátor, komik, herec a jevištní partner Jana Wericha. Přesvědčený komunista, ale i zemitý a oblíbený herec, a také vystudovaný kovomodelář – to všechno byl Josef Větrovec, který se narodil v Plzni 5. března 1922. Za své komunistické přesvědčení byl za války uvězněn v koncentračním táboře Terezín a Buchenwald. Kdo by neznal zranitelnou a zraňující, nevyzpytatelnou a svým herectvím šálící Blanku Bohdanovou, která kromě mistrovství hereckého ovládá i mistrovství malířské? V Plzni se narodila 4. března 1930. Plzeň je rodným městem i pro jednoho z nejvýraznějších a nejobsazovanějších herců současnosti – Jiřího Langmajera. Datum jeho narození je 3. června 1966.
A teď do světa hudby. Smutně si zahrával osud se zpěvákem Rudolfem Cortésem, který se v Plzni narodil 16. března 1921 brazilské matce a českému otci. Miláček žen a majitel sametového barytonu onemocněl Alzeheimerovou nemocí a ke konci svého života nebyl schopen rozpoznat z desek ani svůj hlas. 1. října 1931 se narodila v Plzni osobnost s výrazným smyslem pro umění, textař, skladatel, dramatik, grafik, výtvarník – zkrátka všestranný talent Jiří Suchý. Kdyby nebylo Plzně, desítky zlatých slavíků by byly sirotky. Příběh elektromontéra z ČKD se jménem Karel Gott je téměř hollywoodským příběhem. Mistr vysokých áček měl v rodném listu napsáno datum 14. července 1939. Západočeská metropole ale zásobuje idoly i mladou generaci fanynek. Ve smíšeném angolsko-českém vztahu se zde 8. června 1987 narodil Ben da Silva Cristovao.
A do světa sportu. 20. května 1982 se narodil v Plzni jeden z nejlepších světových fotbalových brankařů – Petr Čech. Na hokejovém ledě je zastoupení Plzně ještě silnější. 28. března 1966 se v Plzni narodil mistr světa Jiří Kučera, 3. září 1972 olympijský vítěz Martin Straka, 19. listopadu 1976 mistr světa a vítěz Stanley cupu Petr Sýkora a 3. června 1990 brankář Pavel Francouz. Olympijské zlato, stříbro i bronz má doma střelkyně Kateřina Emmons, která se tady narodila 17. listopadu 1983. Ještě o rok starší je kdysi nejlepší házenkář světa Filip Jícha (datum narození 19. dubna 1982).
Plzeň je rodným městem i pro 33. pražského arcibiskupa Josefa Berana. Ten se tu narodil 29. prosince 1888 a zemřel v roce 1969 v Římě. Komunistický režim odmítal návrat jeho ostatků do země, a tak se arcibiskup Beran vrátil ze svatopetrské vatikánské krypty zpět do Čech až v roce 2018.
Český výtvarník, kontroverzní osoba, hudebník a performer – to všechno je Milan Knížák, bývalý rektor Akademie výtvarných umění, který si také v Plzni poprvé zakřičel do světa, tehdy se psal 19. duben 1940. Pokud jste někdy obdivovali obrazy, na kterých jsou zobrazovány příslušníci maorských kmenů, tak s největší pravděpodobností jste si oblíbili dílo plzeňského rodáka Bohumíra Lindauera. Ten se narodil 5. ledna 1839 a ve Vídni vystudoval malířskou akademii. Jeho stěžejním dílem v Čechách je výzdoba kaple svatých Cyrila a Metoděje ve Valašských Kloboukách. Protože se chtěl vyhnout později vojenské službě, tak cestoval, a proto se parníkem dostal až na Nový Zéland, kde našel životní lásku a usadil se tu. Nikdy však na Čechy nezapomněl a třeba díky němu se do sbírek Národního muzea dostal vycpaný pták kiwi.
16. července 1717 spatřil světlo světa v Plzni i nejvýznamnější představitel českého sochařství druhé poloviny 18. století Ignác František Platzer. Jeho díla jsou ve vídeňském Schönbrunnu, kde byl Marií Terezií jmenován dvorním sochařem. V Praze jsou jeho nejznámějším dílem Zápasící Giganti, kteří tvoří vstupní bránu na první nádvoří Pražského hradu. S Plzní je spojen datem narození 25. května 1916 i otec všech českých alkoholiků Jaroslav Skála. Ten byl duchovním otcem první záchytné stanice v Československu, která vznikla v roce 1951. Dětskou fantazii a hravost svoji tvorbou podporoval další plzeňský rodák – Jiří Trnka. Spoluzakladatel studia Bratři v triku se v Plzni narodil 24. února 1912. 14. února 1919 se v Plzni začala psát dlouhá a velmi bohatá cesta životem spisovatele a cestovatele Miroslava Zikmunda, který téměř celý svět projezdil ve voze Tatra 87 společně s Jiřím Hanzelkou.
Plzeňský znak je jedním z nejsložitějších městských znaků v celé České republice. Jedná se o čtvrcený štít s dalším srdečním štítkem. V pravé horní čtvrti je stříbrné pole, na kterém jsou dva vzhůru postavené a od sebe odvrácené zlaté klíče, které jsou dole svázané. V levé horní čtvrti je vpravo hledící stojící zbrojnoš ve stříbrném brnění s připásaným mečem se zlatým jílcem, levicí přidržovaným. V pravici drží pravou polovinu černého orla s červeným jazykem. Oba tyto díly přidal na znak papež Pavel II. za věrnost Římu v boji proti králi Jiříkovi. V pravé dolní čtvrti je zlatý dvouhrbý velbloud vlevo kráčející. Toho přidal do znaku Zikmund Lucemburský v roce 1434. Plzeňští tohoto velblouda ukradli husitům, když neúspěšně obléhali Plzeň. Husité měli velblouda jako dar za pomoc v boji proti řádu německých rytířů. Ale ani v Plzni se velbloud příliš mnoho neohřál; brzy ho plzeňští věnovali Norimberčanům. V levé dolní části znaku je stříbrná chrtice ve skoku se zdviženým ocasem, na krku se zlatým obojkem s kroužkem. Jedná se o nejstarší část znaku, která vznikla v době husitských válek a symbolizuje věrnost města císaři a českému králi. V polovině 15. století se pak znak rozšířil o středový srdeční štítek. Ten je červený, na něm stříbrná hradba s římsou a cimbuřím o 5 stínkách mezi dvěma stříbrnými věžemi. Věže mají dole otevřenou branku, nad ní římsu s třemi stínkami, vysoké úzké okno s vimperkem, podsebitím a jehlancovou střechu s fiálou. Uprostřed hradby je otevřená černá gotická brána, po jejích stranách trojlístková okna. V bráně stojí na skále vlevo hledící král ve stříbrném brnění v červeném plášti a v helmě s klenotem černého orlího křídla. V pravici drží o rameno opřený nahý meč, levicí si kryje hruď gotickým štítem, v němž je v červeném poli český lev. Nad cimbuřím vyrůstá stříbrná postava prostovlasé dívky, která drží v každé ruce prapor obrácený žerdí ven. V pravici je to červený prapor s českým lvem, v levici stříbrný prapor se svatováclavskou orlicí.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Přímo do Plzně se dostaneme po dálnici D5, která spojuje Prahu s německou hranicí. Pro návštěvu Plzně se dají použít sjezdy 67, 73, 76, 80 a 89. Kromě toho jsou do města přivedeny hlavní silnice 20, 26, 27, 231, 233, 205, 605 a 180. Vzdálenosti Plzně z českých měst: Praha (93 km), Ústí nad Labem (180 km), Karlovy Vary (83 km), České Budějovice (126 km).
Autobus: Autobusové spojení do Plzně je ze Šťáhlav, Stříbra, Plánice, Nadryb, Mokrouší, Cheznovic, Hromnice, Chlumu, Míšova, Nebílov, Rožmitálu pod Třemšínem, Kožlan, Sušic, Zbiroha, Chrástu, Radnice a Volduch.
Vlak: Železniční trať přivádí do Plzně vlaky z Rokycan, Klatov, Českých Budějovic, Chebu, Horažďovic, Pňovan, Domažlic, Prahy, Berouna, Žihlí, Nepomuku, Mirošova, Příkosic, Svojšína, Plas, Kařízku, Rokycan, Jihlavy, Chrástu, Mariánských Lázní, Radnice, Nýřan, Brna, Mostu, Železné Rudy, Bezdružic, Berouna, Mariánských Lázních, Zdic, Strakonic, Přeštic, Kozolup, Ostravy, Blovic, Stříbra, Klatov, Mladotic, Stodu, Žatce, Františkových Lázní a německého Mnichova.
Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)
★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami
★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii
★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí
★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování
★ – méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace
Přírodní park Pod Štědrým
Chráněné území bylo vyhlášeno na ploše 25 kilometrů čtverečních roku 1979. Důvodem je snaha o zachování krajinného rázu harmonické ryze české krajiny. Území se vyznačuje zvlněným reliéfem s mozaikou lesů, remízků, polí, luk, pastvin a rybníků. Přírodnímu parku dominuje vrchol Štědrý (668 metrů), podle kterého je park pojmenován.
★★★★ - Kostel svatého Jiří, Plzeň 4:
Patří k nejstarším českým kostelům vůbec. Není přesně známo datum vzniku, ale s největší pravděpodobností se tak stalo v roce 992. Z této prapůvodní stavby se zachovaly dvě věci, podle kterých se dá vytvořit představa původní stavby. Prapůvodní je apsida a stopy původní zdi jsou patrné dodnes i na podlaze kostela. Kostel zcela zničily husité, k jeho obnově pak dochází až kolem roku 1480. Jedná se o výjimečného svědka nejstarších časů oblasti.
Poloha: 49.7636319N, 13.4135289E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Husův park (0,9 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Doubravka (1 km)
GALERIE: VÍC NEŽ TISÍC LET STARÝ KOSTEL SVATÉHO JIŘÍ V PLZNI
★★★ - Kostel svatého Mikuláše se hřbitovem, Plzeň 2:
Jedná se o jeden z nejstarších plzeňských kostelů, který byl založen už v roce 1406 na místě bývalé tvrze Mitrvald. Ve stejné době vznikl u kostela hřbitov, který byl původně určen pro městskou chudinu. Časem se však ale jeho postavení změnilo. Dnes se jedná o takzvaný Plzeňský Slavín, tedy místo odpočinku nejslavnějších osobností města Plzně. Je proto možná trochu s podivem, že dnes kostel svatého Mikuláše využívají ikonografické části církve.
Poloha: 49.7393078N, 13.3853389E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Mikulášská (280 m)
Vlaková zastávka: Plzeň, hlavní nádraží (0,8 km)
GALERIE: PLZEŇSKÝ SLAVÍN U KOSTELA SVATÉHO MIKULÁŠE
Plzeňský Slavín
Nejstarším náhrobkem je epitaf lékárníka Geronise z roku 1585. Nejstarší část hřbitova ale vzala za své při husitských válkách, kdy právě kališníci využívali dobré polohy hřbitova jako zálohy při svých výpadech vůči městu, které v té době bylo ještě od kostela svatého Mikuláše dost vzdáleno. Ústředním hrobem na hřbitově je místo spočinutí autora textu hymny Josefa Kajetána Tyla. Konec konců na jeho hřbitovním kameni je text české hymny vytesán. V jeho těsném sousedství se nachází symbolický hrob autora hudby hymny Josefa Škroupa. Ten je ale pochován v Nizozemí, a tak byla do Plzně převezena alespoň schránka na rodnou zemi z jeho hrobu. Na Plzeňském Slavíně pak najdeme také hrobku Emila Škody a celé jeho rodiny. Po sametové revoluci však několikrát hřbitov podlehl nájezdu vandalů, kteří například zcizili náhrobní desku plzeňského primátora Martina Kopeckého. Hřbitov je součástí městské části Petrohrad, která je proletářskou části města a kde se narodil 24. února 1912 Jiří Trnka. Toho tajemnost zdejšího hřbitova společně s dalšími chlapci lákala tak silně, že často přelézali zeď, aby se na hřbitov dostali. Právě tyto vzpomínky, společně s náladou zahrady ve vile Turbová, kde v Praze Trnka žil, se staly základem pro napsání neuvěřitelně poetické a krásné knihy Zahrada.
Josef Kajetán Tyl
Autor textu české národní hymny se narodil 4. února 1808 v Kutné Hoře. Studoval filozofii na Karlově univerzitě, ale studia nedokončil, protože zběhl k divadlu, do kterého se doslova zamiloval. Stal se členem Hilmerovy kočovné společnosti, s níž navštívil několikrát i Plzeň. Tady se seznámil s profesorem zdejšího filozofického ústavu Josefem Františkem Smetanou a společně chodili na zdejší hřbitov poslouchat poutavá vyprávění místního hrobaře. Shodou okolností oba muži pak našli na hřbitově u kostela svatého Mikuláše svůj odpočinek. Po čase se Tyl vrátil do Prahy, aby tam sloužil jako vojenský účetní, u divadla však ale zůstal a založil Kajetánské divadlo a stal se dramaturgem Stavovského divadla. Tady 21. prosince 1834 byla poprvé představena hra Fidlovačka se skladbou Kde domov můj, která se stala v roce 1918 oficiální českou hymnou. Tylova problematická povaha ale způsobila to, že byl ze Stavovského divadla propuštěn a musel přijmout členství v Zöllnerově divadelní společnosti, se kterou přijel v roce 1856 do Plzně, kde jeho těžká nemoc vyvrcholila a Josef Kajetán Tyl zde 11. července téhož roku zemřel. Lehké to neměl Tyl ani po smrti. Důstojný náhrobek vzniká až dlouho po jeho smrti včetně sochy anděla, která nese vavřínový věnec. Ta už se stala několikrát terčem vandalů. Nejvíce namále měl však hřbitov v 50. letech 20. století, kdy si místní mocipáni představovali v místě proletářské části Petrohrad něco daleko revolučnějšího, než hřbitov zdejších významných osobností. Tehdejší náměstek plzeňského městského národního výboru Ladislav Čuba se o areálu vyjádřil takto: „S tím hřbitovem žádný sraní. Tyla odvezem do Kutný Hory a ten zbytek shrneme buldozorem do řeky.“
Emil rytíř Škoda
Patřil mezi nejvýznamnější evropské průmyslníky a jeho továrna „Škodovka“ si dodnes drží místo na špici nejvýznamnějších českých továren. Narodil se 18. listopadu 1839 v Plzni a nic však nenaznačovalo, že průmysl bude Emilův osud. Narodil se do rodiny zámožného plzeňského lékaře, jeho zájmy šly však jiným směrem. Nejprve vystudoval gymnázium v Chebu, následně čtyři semestry Hornické technické vysoké školy v Praze a vzdělání dokončil na strojírenské fakultě v Karlsruhe. Rozhodující však pro jeho formování byla řada stáží ve Francii, Německu, Anglii a Spojených státech. Poté nastoupil v roce 1866 jako vrchní inženýr do strojírny hraběte Valdštejna-Vartenberka v Plzni. Ten nejevil o modernizaci provozu žádný zájem, a tak ji Škoda o tři roky později odkoupil. Krátce nato rozšiřuje Škoda výrobu a místo 33 zaměstnanců jich zaměstnává 4000 a k tomu ještě 200 techniků. Továrna se orientuje na zbrojní výrobu, ale vyrábí i zařízení cukrovarů, pivovarů či stroje pro doly. V roce 1896 se stává největší rakouskouherskou zbrojovkou. Na konci svého života dělá Škoda z podniku akciovou firmu a 8. srpna 1900 umírá v rakouském Selzthalu. Netradiční náhrobek s bronzovým nápisem Emil Ritter von Skoda vytvořil slavný italský sochař Raffaello Romanelli.
_JPG.jpg)
★★★ - Vyhlídka Kozí bouda, Plzeň 4:
Z výšky se vám nabídne krásný pohled do průlomového údolí Berounky. K místu vás dovede žlutá turistická stezka a Naučná stezka Zábělá.
Poloha: 49.7763264N, 13.4471972E
Parkoviště: v Bukovci (1 km)
Autobusová zastávka: Bukovec (1,3 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Doubravka (3,7 km)
Proč se Berounka tak kroutí?
Zjednodušená odpověď je, že za to mohou sopky. V dobách starohor, když se usazoval tok řeky do krajiny docházelo pochopitelně k postupnému vymílání hornin. Nejvíce to odnesly horniny jemné a snadno odplavitelné jako jsou droby, prachovce, pak přišly na řadu pevnější břidlice, ale ani ty časem náporu vody neodolaly. Kdo se však Berounce postavil na odpor byly sopečné horniny, které se vytlačily ze zemského jádra blízko k povrchu Země. Říkáme jim splity a právě z nich je utvořen například Holý vrch, Kozí bouda nebo Chlum v blízkosti Plzně. A právě tyto extrémně tvrdé horniny donutily tok řeky změnit směr, a tak se začala Berounka klikatit a vytvářet vlastně krásné meandry.
★★★ - Vesnická památková rezervace Koterov, Plzeň 2:
Koterov je obec, která je známá už od dob středověku. Koterov se spojil s Plzní v roce 1942. Odborníci obdivují na Koterovské zástavbě místní klasicistní domy z 19. století, které přiléhají na koterovskou náves. Obzvláště ceněnými domy jsou ty s číslem popisným 4, 5, 6, 26 a 28, které se staly základem vesnické památkové rezervace.
Poloha: 49.7142431N, 13.4257650E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Koterov (170 m)
Vlaková zastávka: Plzeň - Koterov (3,7 km)
_JPG.jpg)
★★★ - Vyhlídka Holý vrch, Plzeň 4:
Vyhlídku najdeme nad řekou Berounkou. K místu vás dovede červená turistická stezka a Naučná stezka Zábělá. Blízko je i slovanské hradiště Bukovec. U blízké hájenky Zábělá je k vidění krásné a klidné mufloní stádo. Místo láká na příjemné příměstské procházky.
Poloha: 49.7722661N, 13.4460814E
Parkoviště: v blízkosti (0,5 km)
Autobusová zastávka: Zabělá (0,9 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Doubravka (3,3 km)
Hradiště na Holém vrchu - Bukovec
Podle archeologů a jejich výzkumu zde existovalo už před více než 2500 lety a bylo obsazeno lidmi kultury halštatské. Pak na dlouhou dobu osiřelo a všimli si ho až Slované zhruba v polovině 8. století při velkém stěhování národů. Přemyslovci z něj pak udělali na nějakou dobu nejdůležitější obranný bod západních Čech. Později ale Boleslav I. zavelel v polovině 10. století, že by se mělo centrum plzeňské kotliny přesunout na vrch Hůrku nad dnešním Starým Plzencem a zdejší bukovecké hradiště navždy osiřelo.
★★★ - Vyhlídka Švábiny, Plzeň 4:
Vyhlídka Švabiny je krásně upravenou lokalitou a nabízí pohled hlavně západním směrem na centrum města Plzně. Nedaleko odsud se nachází plzeňský Nový židovský hřbitov.
Poloha: 49.7437286N, 13.4286792E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Hřbitovní (0,5 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Doubravka (2,2 km)
★★★ - Vyhlídka na Božkov, Plzeň 2:
Najdeme ji v blízkosti parkoviště na silnici spojující Koterov a Božkov. Jak název prozrazuje, vidíme tu hlavně na plzeňskou část Božkov a zvláště na místní část Buková. V této lokalitě se těžila vitriolová břidlice, která se využívala na výrobu kyseliny sírové. Ještě dnes je tu zřejmé rozsáhlé důlní dílo.
Poloha: 49.7241411N, 13.4379706E
Parkoviště: na místě
Autobusová zastávka: Koterov (1,5 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Koterov (3,6 km)
★★ - Vesnická památková rezervace Božkov, Plzeň 2:
Božkov byla ves známá už ve středověku, první zmínky jsou už z roku 1338. K připojení k Plzni došlo v roce 1942. Velmi cenná je architektonická vesnická zástavba lokality. Obzvláště pak podoba návsi a Letkovské ulice. Tyto dvě lokality jsou základem vesnické památkové rezervace, která byla vyhlášena v roce 1995.
Poloha: 49.7328872N, 13.4238125E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Božkov (410 m)
Vlaková zastávka: Plzeň - Koterov (1,3 km)
_JPG.jpg)
★★ - Vyhlídka Háje, Plzeň 2:
Vyhlídku najdeme na hraně bývalého lomu v nadmořské výšce 436 metrů nad mořem. Z lokality je vidět krásně na západní část města.
Poloha: 49.7194064N, 13.4411194E
Parkoviště: na komunikaci (600 m)
Autobusová zastávka: Koterov (1,8 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Koterov (3,6 km)
GALERIE: POHLEDY Z PLZEŇSKÝCH VYHLÍDEK
★★ - Pámatník Josefa Kajetána Tyla, Plzeň 2:
Nádherná pocta Josefu Kajetánu Tylovi se objevila na Mikulášském náměstí až po rekonstrukci tohoto místa. Původně stával pomník v plzeňském Lochotínském parku. Zdejší park na Mikulášském náměstí vznikl v roce 1902. V těsné blízkosti památníku můžeme narazit na další nepoměrně menší poctu slavnému člověku. Svůj památník zde má i Jiří Trnka.
Poloha: 49.7403236N, 13.3875250E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Mikulášská (30 m)
Vlaková zastávka: Plzeň, hlavní nádraží (460 m)
★★ - Koterovská lípa, Plzeň 2: (bez fotografie)
Jedná se o památný strom, který je 260 let starý. Lípu najdeme na umělém ostrově mezi řekou Úslavou a náhonem Koterovského mlýna. Obvod kmene je 610 centimetrů.
Poloha: 49.7118586N, 13.4285881E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Koterov (250 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Koterov (4 km)
★★ - Rozhledna Chlum, Plzeň 4: (bez fotografie)
Výška lokality, kde rozhledna stojí je 416 metrů nad mořem. Je vysoká 25 metrů a vyhlídková plošina je ve výšce 22 metrů. O její výstavbu se zasloužil dříve činný Svaz československých dělnických turistů. Z výšky uvidíte nejen celé město, ale i Šumavu, Přimdu nebo Čerchov.
Poloha: 49.7679839N, 13.4301169E
Parkoviště: v blízkosti (0,6 km)
Autobusová zastávka: Svatojirská (0,9 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Doubravka (1,9 km)
★★ - Vesnická památková rezervace Černice, Plzeň 8:
Nejstarší zmínky o samostatné obci pocházejí z 1. poloviny 15. století. Na konci 15. století zde byl založen druhý největší plzeňský rybník, ten byl ale roku 1836 vysušen a zrušen. Důvodem vyhlášení chráněné vesnické památkové rezervace je místní Selská náves s původním půdorysem a zachovanými domy.
Poloha: 49.6989369N, 13.4135956E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: U Staré kovárny (430 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Koterov (3,3 km)
★- Dominikánský klášter a Kostel Panny Marie Růžencové, Plzeň 2:
Dominikáni se vrátili do Plzně po 124 letech a v roce 1913 začali působit v tomto kostele. K slavnostnímu vysvěcení došlo 30. října 1913, kdy Lev kardinál Skrbenský posvětil interiér kostela ještě bez vnitřního vybavení. Na kostele se odráží vliv německé moderny a pozdní secese, což je velice ojedinělé v této části České republiky. Většinou se s podobně laděnými stavbami setkáváme hlavně na severu Čech.
Poloha: 49.7362433N, 13.3925486E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Jedlová (280 m)
Vlaková zastávka: Plzeň, hlavní nádraží (1,1 km)
★ - Keramický maják, Plzeň 2:
Jedná se o vůbec nejvyšší na kruhu vytočený objekt na světě. Do výšky měří 971 centimetrů a na jeho výrobu spotřeboval Ivan Hostaša čtyři a půl tuny hlíny. Vznikl sice v roce 1996, do Chvojkových sadů byl přesunut až v roce 2011.
Poloha: 49.7354481N, 13.4005214E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Náměstí generála Píky (390 m)
Vlaková zastávka: Plzeň, hlavní nádraží (1,4 km)
Výlet 1: Po vesnických zákoutích západočeské metropole Plzně (silniční i horské kolo)
Start: Plzeň, hlavní nádraží
Cíl: Plzeň, hlavní nádraží
Délka trasy: 31,6 km
Časová náročnost: 2 hodiny 30 minut, bez prohlídky lokalit
Popis: Plzeň je čtvrtým největším městem republiky, přesto tento výlet ukáže místa, kde si budeme připadat jako na krásné vesnici – jen málokdo ví, že tak velké město jako Plzeň dokáže nabídnout ryze vesnická zákoutí. Celkové převýšení výletu je 478 metrů. Ve střední části výletu je pět poměrně ostrých „horských prémií“; jedná se o místa s ostrým stoupáním i výrazným klesáním. Nejvyšším bodem výletu je 434 metrů, kterého dosáhneme na vyhlídce Háje. Nejníže 299 metrů nad mořem budeme na břehu Berounky.
Vhodnost: Výlet přináší velmi kontrastní zážitky. Budeme se pohybovat zpočátku jak v moderní městské husté zástavbě, tak později v místech typicky vesnických, ale i ryze přírodních. Výlet s sebou nese dvě velké nepříjemnosti – první z nich je to, že občas se pohybujeme v místech s opravdu silnou dopravní frekvencí a druhá, což je problém všech větších měst – v husté síti ulic, zvlášť, kde nejsou značené cyklostezky a turistické stezky, lze snadno zabloudit. Proto doporučujeme navigaci. Jinak lze po zvážení fyzických schopností doporučit výlet každému, přesto je nutné ho považovat za náročnější a ze stejného důvodu je také zařazen do páté kategorie na desetibodové škále náročnosti.
Zastávky:
Plzeň 2, Památník Josefa Kajetána Tyla (0,5 km) – Plzeň 2, Kostel svatého Mikuláše a Mikulášský hřbitov (0,7 km) – Plzeň 2, Dominikánský klášter a Kostel Panny Marie Růžencové (1,7 km) – Plzeň 2, Keramický maják v Chvojkových lomech (2,6 km) – Plzeň 8, Vesnická památková rezervace Černice (7,7 km) – Plzeň 2, Koterovská lípa (10,2 km) – Plzeň 2, Vesnická památková rezervace Koterov (10,6 km) – Plzeň 2, Vyhlídka Háje (12,5 km) – Plzeň 2, Vyhlídka na Božkov (13,3 km) – Plzeň 2, Vesnická památková rezervace Božkov (16 km) – Plzeň 4, Vyhlídka Švábiny (17,5 km) – Plzeň 4, Rozhledna Chlum (21 km) – Plzeň 4, Rozhledna Holý Vrch (22,7 km) – Plzeň 4, Vyhlídka Kozí Bouda (24,2 km) – Plzeň 4, Kostel svatého Jiří (28 km)
Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)
★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami
★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii
★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí
★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování
★ – méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace
★★★ - Přírodní památka Čertova kazatelna, Plzeň 7:
Za vznikem této přírodní památky stojí nedaleká řeka Mže. Ta se v pradávných dobách zakusovala do místního podloží a vytvářela tak skalní okna, římsy a voštiny. Nejvyšší kamenné útvary dosahují výšky až 22 metrů. Z lokality je i poměrně zajímavý výhled, ale je nutné si najít místo, které nestíní vzrostlé stromy.
Poloha: 49.7592997N, 13.3367547E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Náves Radčice (0,9 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Zadní Skřivany (3,3 km)
★★ - U kamenného muže, Plzeň 7:
Jedná se o velice zvláštní skalní reliéf. Ve skále je v tomto místě vytesán obrys pískovcové sedící osoby. Není známo jak je reliéf starý a zda šlo o lidovou tvorbu nebo měla socha nějaký hlubší mystický význam. Místo se stalo ale poutním, o čemž svědčí svaté obrázky. Návštěvníci oceňují tajemnost, odlehlost a ponurost doléhající na duši.
Poloha: 49.7766669N, 13.3349306E
Parkoviště: v městské části Radčice (1,7 km)
Autobusová zastávka: Radčice (2 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Zadní Skřivany (4,5 km)
_JPG.jpg)
★★ - Radčická skluzavka, Plzeň 7:
Velmi neobvyklý a nejvyšší vodopád celého Plzeňska. Skutečně připomíná skluzavku v aquaparcích, jedná se o dlouhou kaskádu, která měří 12 metrů a překonává výšku dva metry. Jelikož je ale její průtok jen sedm litrů za sekundu, jako vodopád moc nepůsobí. Je proto dobré navštívit lokalitu po větším dešti či po tání sněhu.
Poloha: 49.7766675N, 13.3347336E
Parkoviště: v městské části Radčice (1,7 km)
Autobusová zastávka: Radčice (2 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Zadní Skřivany (4,5 km)
★★ - Přírodní památka Malesická skála, Plzeň 9:
Jedná se o osamocený výchoz skalního tělesa, který vznikl postupným zvětráváním. Můžeme tu sledovat na této skále jednotlivé usazeniny, tak jak se v pradávné minulosti usazovaly a tvořily slepencovou horninu. V okolí bylo nalezeno pohřebiště lidí doby bronzové, ale našly se tu i mince z římské doby.
Poloha: 49.7821164N, 13.3131378E
Parkoviště: v Malesicích (0,9 km)
Autobusová zastávka: Malesice (2,1 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Křimice (4,9 km)
★ - Zámek Křimice, Plzeň 5:
Zámek se po době zestátnění znovu vrátil do rukou posledních majitelů - rodu Lobkowiczů. Na začátku ale stál František Václav z Vrtby, který v roce 1732 nechal přestavěl původní tvrz na barokní zámek. V roce 1811 pak prošel poslední empírovou úpravou. Lobkowiczové se snaží památku zachránit, protože v době, kdy jsme se těšili na lepší zítřky tuto památku ničili internátní učni závodů Vladimíra Iljiče Lenina v Plzni. Veřejnost se dnes dostane jen do zámeckého parku. Utajena zůstane i nádherná a výjimečná jezdecká socha svatého Jiří, která stojí na nádvoří před zámkem.
Poloha: 49.7585228N, 13.3064181E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zámecké náměstí (90 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Křimice (0,9 km)
★ - Studánka Čumperka, Plzeň 7:
O vodu z této studánky stojí muži; po jejím napití se totiž probouzí údajně v kalhotech hotové peklo. O to víc lze litovat všechny plzeňské muže v dlouhé době celých sedmdesáti let, kdy tato studánka zmizela ze světa. Blahodárná studánka podporující mužskou potenci vznikla ve 30. letech a plzeňské ženy a dívky si prý užívaly, a to až do roku 1942, kdy bombardování místní studánku zcela zničilo. Zůstalo tu jen podmáčené prameniště. V plzeňských ložnicích byla asi nuda až do roku 2012, kdy byla znovu studánka obnovena, a to za pomoci sdružení místních penzistů. Nedaleko odsud najdeme i studánku Viktorku, která se pyšní sirnatou vodou. I na její záchraně se podílelo sdružení místních důchodců. Viktorka má menší sklony k vysychání než Čumperka.
Poloha: 49.7675603N, 13.3317897E
Parkoviště: v místě (0,2 km)
Autobusová zastávka: Radčice (0,8 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Zadní Skřivany (3,2 km)
★ - Zámek Malesice, Plzeň 9: (bez fotografie)
O jeho výstavbu se zasloužil roku 1730 Jan Petr z Wachsensteinu. Stavělo se podle plánů architekta Jakuba Augustona. V místě stávala původně tvrz. Posledními majiteli před zestátněním byli Škodové a zámek se vyhnul potupě státní péče jen tím, že v roce 1948 vyhořel. Později byl rozšířen a využíván jako studentská kolej a ubytovna. Místo, které se jen smutně ohlíží za minulou slávou.
Poloha: 49.7708681N, 13.3026597E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Malesice (380 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Křimice (3,1 km)
★ - Zřícenina hradu Kyjov, Plzeň 9: (bez fotografie)
Dnes je tu už jen náznak hradu, který byl postaven asi v roce 1313. Zmiňují se o něm i zápisy z doby Karla IV. Když se ve 30. letech 20. století stavěla silnice do Chotíkova, dělníci objevili část podzemní chodby, která vedla na bývalý hrad. Vytvořili nákres podzemní cesty, uložili ho v plzeňském Západočeském muzeu, ale nákres se ztratil.
Poloha: 49.7784169N, 13.3108847E
Parkoviště: v Malesicích (0,5 km)
Autobusová zastávka: Malesice (1,5 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Křimice (4,5 km)
Výlet 2: Vylaďovací procházka severozápadní částí města údolím řeky Mže (pěší)
Start: Plzeň, Zastávka MHD Zámecké náměstí
Cíl: Plzeň, Zastávka MHD Zámecké náměstí
Délka trasy: 15 km
Časová náročnost: 4:35 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: 239 metrů to je celkové převýšení výletu. Jedná se hlavně o přírodní zajímavosti této části Plzně. Výlet se bude nejvíce hodit, když si budeme chtít opravdu vyčistit hlavu a v podstatě jen tak bloumat krajinou. Nejvyšší bod cesty je 412 metrů nad mořem. To je místo, kde se dotkneme mezinárodní silnice E 49. Nejnižší bod bude pro nás 311 metrů nad mořem. Na této kótě překonáme řeku Mži.
Vhodnost: Výlet je pohodový a zvládne ho každý. Zařazen je na druhém stupni z desetibodového žebříčku náročnosti.
Zastávky:
Plzeň 5, Zámek Křimice (0,1 km) – Plzeň 9, Zámek Malesice (2,7 km) – Plzeň 9, Zřícenina hradu Kyjov (4,3 km) – Plzeň 9, Přírodní památka Malesická skála (4,8 km) – Plzeň 7, Skalní reliéf U skalního muže (9,1 km) – Plzeň 7, Radčická skluzavka (9,1 km) – Plzeň 7, Studánka Čumperka (10,7 km) – Plzeň 7, Přírodní památka Čertova kazatelna (12,4 km)
Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)
★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami
★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii
★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí
★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování
★ – méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace
★★★★ - Meditační zahrada a Památník obětem zla, Plzeň 3:
Naprosto unikátní zahrada v celém českém rozměru. Jejím autorem je Luboš Hruška, který jako politický vězeň zrušil svůj ovocný sad a sám jako samouk vytvořil jednu z nejzajímavějších, stylizovaných zahrad v evropském rozměru. Celý areál pojal jako Památník obětem zla, jehož součástí je křížová cesta, kterou vytvořil akademický sochař Roman Podrázský. Nepřehlédnutelnou stavbou je pak kaple svatého Maxmiliána Kolbeho. Ten zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi, kde vyměnil svůj život za život svého spoluvězně, otce několika dětí. Ke konci svého života areál Luboš Hruška odkázal biskupství plzeňskému, které je dodnes jeho vlastníkem.
Poloha: 49.7183592N, 13.3882678E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Luftova zahrada (0,7 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Doudlevce (1,2 km)
GALERIE: MEDITAČNÍ ZAHRADA V PLZNI
plk. Luboš Hruška
Narodil se 20. července 1927 v Plzni. V roce 1946 odchází na vojenskou akademii do Hranic na Moravě. V roce 1949 se při službě v blízkosti západních hranic rozhodl emigrovat, je však zadržen a odsouzen k 18 letům odnětí svobody a k propadnutí veškerého majetku. Prošel si většinou nejtěžších českých věznic - Špilberk, Pankrác, Bory, Leopoldov, Ruzyně nebo Bytíz. Ve vězení se nechává Luboš Hruška pokřtít a přijímá víru. Po propuštění v roce 1960 začíná okamžitě uskutečňovat svůj plán. Vykácí ovocný sad na svém pozemku a začne s tvorbou meditační zahrady. Mezi lety 1987-1991 je vybudována křížová cesta a kaple sv. Maxmiliána Kolbeho. Velký projekt je dokončen v roce 1995 a Luboš Hruška ho předává do vlastnictví biskupství plzeňské diecéze. Plukovník Luboš Hruška umírá 30. června 2007 krátce před svými 80. narozeninami.
★★★ - Luftova zahrada, Plzeň 3:
Další unikátní zahrada v nadnárodním měřítku. Celých třináct let jí budovali na přelomu 19. a 20. století manželé Burgerovi. Později ji zdědil jejich synovec, Vilém Luft, který v tvorbě a péči pokračoval. Vznikla okrasná zahrada se dvěma rybníky a drobnými stavbami. Po smrti Viléma Lufta dědí zahradu jeho dcera Helena. I ta ale umírá velmi mladá a zahrada přechází na vdovu po Vilémovi a matku Heleny – Marii Luftovou. Ta celý zbytek života nosí ve smutku a zkrášlování zahrady se stalo jejím jediným smyslem života. V té době ale musí čelit útokům rodiny bratra svého manžela Stanislava Lufta, která usiluje o získání pozemku. Na konci svého života v roce 1959 ale musela Marie Luftová odprodat zahradu zahrádkářskému svazu. Po revoluci přešla do majetku města a v roce 2010 byla zpřístupněna veřejnosti. Je možné sjednávat individuální prohlídky, protože je přístupná pouze jeden den v týdnu.
Poloha: 49.7170856N, 13.3800442E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Luftova zahrada (220 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Valcha (100 m)
GALERIE: LUFTOVA ZAHRADA V PLZNI
★★ - Zřícenina hradu Litice, Plzeň 6:
Zřícenina nad soutokem Litického potoka a Radbuzy. Z hradu se moc nezachovalo, je tu ale přenádherný výhled do okolí. Archeologové zjistili, že hrad byl postaven v polovině 13. století. Je tak oficiálně jedním z nejstarších českých hradů. Nějaký čas byl jeho vlastníkem i samotný český král Václav II. Majitelem v roce 1822 se stal kníže Karel Alexander Thurn – Taxis, který odkoupil celé chotěšovské panství, a to včetně tohoto zámku. O zákopovém využití hradu za II. světové války hovoří ještě dnes viditelné okopy se spojovacími chodbami.
Poloha: 49.6992917N, 13.3507894E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Náves Litice (300 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Valcha (2,6 km)
Litice jsou jedním z nejstarších sídel Plzeňska
Slované dorazili k Litickému potoku v druhé polovině 10. století. Tehdy vznikla také takto obec. V roce 1908 to pak potvrdil nález nejstarších hrobů z konce 10. století při stavbě silnice do Útušic. Podle jazykovědců se obec nejprve jmenovala Lutice, časem se zkomolil její název. Ten dostala podle zakladatelů – přistěhovalců ze slovanského kmene Luticů, jejichž domovina byla v Předních Pomořanech a Braniborsku. Odtud také pocházela například Drahomíra, matka svatého Václava.
Drslavicové
Na úvod si staročeský panský rod připomeneme jejich erbem. Ten je červený a jsou na něm tři kosmé pruhy. Ty symbolizují centra moci Drslaviců, tedy Litice, Žinkovy a Potštejn. Do rodové linie je nutné ale připočítat i Drslavice z Polotrojříčí, tedy z Chudenic, Rýzmberka, Skály a Dolan. Nejstarším dochovaným Drslavicem je nejvyšší plzeňský krajský úředník Drslav. Ten funkci zastával v letech 1160-5 a reprezentoval ho výše zmíněný erb. Pro rod je důležitý rok 1212. To je prokazatelně první datum, kdy už v Litici stál hrad nového moderního evropského stylu. Část rodu byla pochována v jednom z nejstarších západočeských svatostánků – v kostele svatých Petra a Pavla v Liticích. Drslavicové se ale nakonec na západě Čech silně zadlužili, a tak tu museli majetky prodat a před rokem 1367 odcházejí do východních Čech. Tady zakládají dva stejnojmenné zámky jako na Plzeňsku – Litice a Potštejn.
★★ - Vodní nádrž České údolí, Plzeň 3:
Přehradní nádrž, která se nachází v samém centru Plzně. Stavba byla dokončena v roce 1973, délka hráze činí 106 metrů, šířka v koruně je 14 metrů. Břehy v západní části nabízejí mnoho sportovního vyžití a prostor pro koupání, který je oblíbený mezi obyvateli Plzně.
Poloha: 49.7102753N, 13.3393650E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: U Přehrady (220 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Doudlevce (0,8 km)
★★ - Kostel svatého Jana Nepomuckého, Plzeň 3:
Kostel je spojen s působením Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele tedy Otců rademptoristů. Tento řád přichází do Plzně v roce 1907 a o dva roky později má plány na stavbu kostela, samotný svatostánek je pak 22. října 1911 vysvěcen. Stavba kláštera ale začíná až v roce 1930. Kostel je postaven v pseudorománském stylu a dominantou jsou dvě 63 metrů vysoké věže. Původně na věžích byly čtyři zvony, které byly za první světové války zabaveny pro vojenské účely. Po válce byly osazeny věže novými zvony, ty ale za druhé světové války skončily stejně jako ty původní. Dnes je na věži pouze jediný zvon.
Poloha: 49.7383811N, 13.3714100E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Chodské náměstí (100 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Jižní Předměstí (0,6 km)
Výlet 3: Dvě unikátní neopakovatelné zahrady, zajímavý park na plzeňských Borech a zřícenina hradu Litice (pěší)
Start: Plzeň, Stanice MHD Chodské náměstí
Cíl: Plzeň, Zřícenina hradu Litice
Délka trasy: 10 km
Časová náročnost: 3 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: I když se nejedná o okružní výlet, tak stejnou výšku tentokrát vyjdeme nahoru i dolů, jedná se o výškový rozdíl zhruba 150 metrů. Nejvyšším bodem je 370 metrů nad mořem, což nás čeká těsně před posledním bodem, zříceninou hradu Litice. Naopak nejníže budeme ve výšce 306 metrů nad mořem, což je výška, kterou protneme při přechodu Mže u Luftovy zahrady. Výlet si bere za cíl dvě nejzajímavější zahrady, park a vodní přehradu, které jsou všechny koncentrovány v jedné části metropole západních Čech.
Vhodnost: Výlet je tak pohodový a jednoduchý, že je lze nazvat prvním krokem začínajících turistů. Jedinou nevýhodou je opět velkoměstská krajina, která může být náročnější na orientaci, a tak je dobré mít s sebou navigaci. Jinak je výlet zařazen na nejlehčím prvním stupni náročnosti.
Zastávky:
Plzeň 3, Kostel svatého Jana Nepomuckého (0,2 km) – Plzeň 3, Meditační zahrada a Památník obětem zla (3,5 km) – Plzeň 3, Luftova zahrada (4,2 km) – Plzeň 3, Borský park (6,4 km) – Plzeň 3, Vodní nádrž České údolí (7,7 km) – Plzeň 6, Zřícenina hradu Litice (10 km)
Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)
★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami
★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii
★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí
★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování
★ – méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace
★ ★ ★ ★ ★ - Národní kulturní památka Selský dvůr a Bolevecká náves, Plzeň 1:
Ves Bolevec byla zmiňována v roce 1382. Ves založil kdysi nějaký hospodář Volek – jmenovala se po něm Volekves. Průběžným komolením jména v průběhu století vznikl dnešní název Bolevec. Do roku 1460 je ves majetkem kapituly svatého Apolináře v Praze, pak ji odkupuje se souhlasem krále město Plzeň. Zajímavostí je, že v roce 1942, kdy byl Bolevec oficiálně připojen k Plzni, se jednalo o největší českou obec, která měla téměř šest tisíc obyvatel. Centrum obce zůstává i nadále cenným a výrazným lidově architektonickým a jedinečným urbanistickým celkem. V prostoru návsi jsou umístěna ceněná gryspekovská a pechátovská boží muka ze 17. století a mariánský sloupek, dříve umístěný v blízkosti příjezdové cesty. Bolevecké návsi ale kraluje selský statek „U Matoušů“, který je z roku 1809. Tento statek je unikátním dokladem vesnického architektury na Plzeňsku a jsou v něm možné prohlídky. Jako samostatné katastrální číslo se stal také národní kulturní památkou.
Poloha: 49.7760747N, 13.3779367E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bolevecká náves (240 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bolevec (1,3 km)
GALERIE: SELSKÝ DVŮR V PLZNI-BOLEVCI
★ ★ ★ ★ - Kolomazná pec, Plzeň 1:
V Bolevci najdeme jedinou českou kolomaznou pec. A taky jednu z nejzachovalejších, které se nacházejí na území střední Evropy. Na přelomu středověku a novověku byla kolomazná pec přitom v každém větším polesí. V kolomazných pecích se formou pyrolýzy získával dehet a další produkty – terpentýn, kalafuna, bednářská a ševcovská smola, kolomaz a dřevěné uhlí. Kolomazná pec byla ještě na konci 20. století v dezolátním stavu; zachránila ji však důkladná rekonstrukce.
Poloha: 49.7948556N, 13.3774744E
Parkoviště: u rozcestníku Kamenný rybník u silnice číslo 27 (0,8 km)
Autobusová zastávka: Bolevec (1,5 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bolevec (1,4 km)
★ ★ ★ - Košutecké jezírko, Plzeň 1:
Krásné sentimentální a romantické místo. Místní ho využívají ke koupání a procházkám. Výhoda je v tom, že vstup do vody je pozvolný a písčitý. Košutecké jezírko zdobí vysoké skalní stěny. V okolí je také Park U Jezera. V blízkosti jezera najdeme i sochu Andělíčka, která pochází původně z roku 1937. Jezero ale zdobí jen kopie, která byla na místo dodána v roce 2013.
Poloha: 49.7723264N, 13.3578569E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Tleskačova (450 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Jižní předměstí (4,4 km)
GALERIE: KOŠUTECKÉ JEZÍRKO V PLZNI
Andílek
Objevil se v nově založeném parku ve 30. letech. Jednalo se o původní lom a později došlo ke stoupání podzemní vody, takže se na místě parku objevilo jezírko, které skrylo pod hladinou nejen sošku andílka, ale i zlacený nápis, co zde byl na stěně. V roce 2003 plzeňský publicista David Růžička hledal mezi místními obyvateli potvrzení informací, že na místě Košuteckého jezera je ukryt pod hladinou i tank a džíp z doby osvobozování Plzně americkými vojáky. Dozvěděl se však o sošce andílka, na kterou si dřívější obyvatelé vzpomínali. V roce 2009 se při potápěčském průzkumu soška andílka našla a byla vytažena. Vznikla kopie, která se na místo vrátila 26. dubna 2013.
★ ★ ★ - Körnerův dub, Plzeň 1:
Je součástí plzeňské botanické zahrady. Památný strom je starý více než 400 let a vysoký je zhruba 30 metrů. Úctyhodných je jeho 765 centrimetrů v pase. Roste v místě bývalé Kodetovy zahrady, kde je v botanické zahradě dokonalý výhled na místní zoologickou zahradu. Strom se stal v roce 2004 součástí jediné pravé zapuštěné zahrady v japonském stylu v Česku. Tu zprovoznil japonský zahradní architekt Eishim Harada a kamenná zahrada se jmenuje Šóva-en (Jestřáb).
Poloha: 49.7595531N, 13.3593208E
Parkoviště: na parkoviště
Autobusová zastávka: Amfiteátr (1,1 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Jižní předměstí (2,8 km)
GALERIE: ZAHRADA V JAPONSKÉM STYLU V PLZEŇSKÉ ZOO
Japonská zahrada
První zahrady se začaly budovat už v 7. století v éře Asuka. V éře Heian se pak přesunuly zahrady ke šlechtickým sídlům. Z této doby také pocházejí první pravidla o sestavování zahrad. Tradice rozpoznává pět kategorií asijských zahrad. První z nich je Pahorek a rybník, která pochází z Číny. Procházková zahrada slouží k pozorování zahrady zvenku. Suchá krajina představuje obraz kamenů, štěrku a písku, je založena na filozofii Zen. Zahrada ve dvoře pracuje s podmínkou skutečné velikosti všech součástí. Čajová zahrada slouží k čajovým obřadům. K základním prvkům každé asijské zahrady patří sochy lva a lvice u vchodu, které chrání před vetřelci; vodní nádržka s bambusovým klepátkem, která slouží jako strašák jelenů; dekorativní kapři v rybnících a typicky klenutý můstek, který je odrazem uměleckého cítění. Na závěr pozor – japonská zahrada je pouze zahrada v Japonsku, všechno ostatní jsou zahrady v japonském stylu.
★ ★ ★ - Přírodní památka Doubí, Plzeň 1:
Jedná se o jeden z nejcennějších lesních celků v okolí Plzně. Odborníci vidí jeho hlavní přínos paradoxně v množství přestárlých a odumírajících původních dub. Na ně se váže množství vzácného druhu hmyzu. Neméně cennou lokalitou je pak útvar Pupek, který je jednou z mála pískovcových konkrecí, která tu vznikla na tektonickém zlomu. Skalní útvar má velmi netradiční dutinu, která vystupuje ze vnitřku skály, proto se nazývá Pupek.
Poloha: 49.7940353N, 13.3931511E
Parkoviště: u rozcestníku Kamenný rybník u silnice číslo 27 (0,9 km)
Autobusová zastávka: Bolevec (1,3 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bolevec (1,1 km)
★ ★ - Přírodní památka Kopeckého pramen, Plzeň 1:
Na okraji Lochotína vyráží ze země léčivý pramen. Má vysoký obsah železa, proto zbarvuje celé okolí do červena. Má ale nadprůměrné množství manganu, síranů a oxidu uhličitého. V okolí léčivého pramene byla zřízena už v roce 1833 kolonáda s parkem. Dnes je ovšem sešlá a potřebovala by výraznou obnovu .
Poloha: 49.7655358N, 13.3580286E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Nemocnice Primaved (450 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Jižní předměstí (3,8 km)
Lázeňské město Plzeň
Tak jsme mohli o Plzni dnes hovořit a město mohlo být konkurencí Karlových Varů. Všechno začalo snahou posledního královského purkmistra Plzně Martina Kopeckého, který se rozhodl, že vybuduje v Lochotíně lázně. Psaly se tehdy 30. léta 19. století. Nejvýstavnější částí lázní byla tehdy Síň přátelství – Lochotínský pavilon. Jednalo se o stavbu, kde se odehrávala hlavní část lázeňských procedur, rašelina se sem dovážela z boleveckých lesů. Lokalita byla proslulá i svými květinovými záhony s cizokrajnými rostlinami, o které se staral zahradník zámku v Dolní Lukavici Pfister. Nebylo výjimečné, aby se lázeňští hosté kochali v tropickém skleníku chutí čerstvě utržených banánů, chodili pod palmami, agáve či aloe. Přímo u vývěru Kopeckého pramene byl postaven Pitný pavilon, kde se čerpala léčivá voda k pitným kúrám. Nejvýstavnějším místem byla restaurace na Karlovarské třídě. Její součástí byl Císařský sál, který se pyšnil moderním plynovým osvětlením a nejlepší akustikou ve městě. Výzdobu tvořily plastiky císaře a jeho manželky Sissy.
★ ★ - Petrovská díra, Plzeň 1:
Na vině je erozní činnost Boleveckého potoka. Jak jeho hladina klesala a stoupala, vyhlodávala voda v měkkých pískovcích. Vznikly tak jeskyně a výklenky, které sloužily jako přirozený úkryt. V blízkosti byl ještě před nedávnem Petrovský pramen, který už ale v současnosti vyschl.
Poloha: 49.7899036N, 13.3626258E
Parkoviště: v ulici Gerská (1,1 km)
Autobusová zastávka: Košutka (1,2 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bolevec (2,1 km)
Díra byla adresou i pro loupežníka
Jmenoval se Jan Bavůrka ze Švamberka a na začátku 16. století loupil na majetcích plzeňských občanů. Ti se naštvali, dopadli ho na jeho tvrzi v Křínově u Plané u Mariánských Lázní a v roce 1507 ho v Plzni popravili. O pár týdnů později tři čtvrtiny Plzně postihly velké požáry. Odborníci mají za to, že se kolegové Bavůrka mstili za jeho smrt. V blízkosti Petrovské díry byl zavražděn i ledecký řezník, který tudy šel z plzeňského trhu.
★ ★ - Rozhledna Sylván, Plzeň 1:
Telekomunikační věž měří 70 metrů. Milovníky rozhleden určitě zamrzí, že vyhlídková plošina je jen ve výšce 23 metrů. Z plošiny se ale i tak nabízí zajímavý pohled na Plzeň, Radyni a nebo šumavské vrcholky.
Poloha: 49.7696208N, 13.3476536E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Skautská (575 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Jižní předměstí (4,7 km)
★ ★ - Borovice u Košináře (nebo Borovice u sádek), Plzeň 1:
Borovice se sloupovitým kmenem je ceněna pro zvlášť estetickou hodnotu. Ta by vyznívala ještě více, pokud by byla borovice solitér. Roste však u cyklistické stezky v blízkosti dalších stromů. Tento strom je vysoký 19 metrů a obvod kmene je 246 centimetrů.
Poloha: 49.7785822N, 13.4033767E
Parkoviště: u turistického rozcestníku Plzeň – Bílá Hora, rozcestí (0,5 km)
Autobusová zastávka: Bílá Hora (0,7 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bílá Hora (1,6 km)
Borovice
Možná nevíte, že tento druh strom vznikl v druhohorách a skutečným rájem pro ní byly třetihory, kdy se nejvíce rozšířila. Patří mezi nahosemenné a ve světě je zhruba 150 druhů borovic. Je ze všech stromů nejodolnější, snáší sucho i chudou půdu. V naší zemi je po smrku druhým nejrozšířenějším stromem. Možná jste si někdy všimli, že se často vedle sebe vyskytují dva zcela odlišné typy borovic. Jedna je přímá s úzkou špičkou, málo ochvojená s řídkými a rovnými větvemi, druhá je naopak křivolaká, hustě ochvojená ale s nepravidelnými větvemi. Až tuto anomálii uvidíte tak věřte, že se jedná o důsledek nekvalitního osiva z doby konce rakousko-uherského mocnářství. Během mnoha let růstu se ale v Čechách vytvořilo z původní borovice mnoho lokálních ras. Tak zvaná západočeská borovice, ke které patří i Borovice U Košináře, patří společně s jetřichovickou borovicí ke stromům, které mají nejmenší procento pryskyřice, ale rozhodně disponují nejkvalitnějším a velmi hustým dřevem.
★ ★ - Přírodní rezervace Kamenný rybník, Plzeň 1:
Rezervace chrání vzácné druhy slatinných luk, které se nacházejí na západní straně Kamenného rybníka. Prostor přírodní rezervace se ale táhne až ke kolomazné peci. Hlavní typem přírody jsou místní rašeliniště přecházející v rašelinný les. Chráněny tu jsou vzácné druhy rostlin. Nejvíce ale volají po ochraně hmyzí obyvatele – entomologové tu našli řady chráněných druhů ploštic, blech, slunéček nebo střevlíků. V padesátých letech minulého století se v okolí rybníku dokonce vyskytoval Tetřev hlušec.
Poloha: 49.7917531N, 13.3776033E
Parkoviště: u rozcestníku Kamenný rybník u silnice číslo 27 (0,5 km)
Autobusová zastávka: Bolevec (1,2 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bolevec (1 km)
★ ★ - Přírodní rezervace Kamenný rybník, Plzeň 1:
Rezervace chrání vzácné druhy slatinných luk, které se nacházejí na západní straně Kamenného rybníka. Prostor přírodní rezervace se ale táhne až ke kolomazné peci. Hlavní typem přírody jsou místní rašeliniště přecházející v rašelinný les. Chráněny tu jsou vzácné druhy rostlin. Nejvíce ale volají po ochraně hmyzí obyvatele – entomologové tu našli řady chráněných druhů ploštic, blech, slunéček nebo střevlíků. V padesátých letech minulého století se v okolí rybníku dokonce vyskytoval Tetřev hlušec.
Poloha: 49.7917531N, 13.3776033E
Parkoviště: u rozcestníku Kamenný rybník u silnice číslo 27 (0,5 km)
Autobusová zastávka: Bolevec (1,2 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bolevec (1 km)
Dub
Jedná se o jeden z nejkrásnějších stromů vůbec. Vyznačuje se velmi nepravidelnou korunou, rozložitým habitusem a silnými křivolakými větvemi. Má velmi hluboké kořeny, kůra je v dospělosti stromu velmi silně rozpraskaná. V Čechách se nejvíce setkáte se dvěma druhy – dubem letním křemelákem a dubem zimním drnákem. Rozeznat je od sebe je velmi snadné. Dub letní má listy přisedlé na stopce, kulaté okraje listů a žaludy sedí na dlouhé stopce. Dub zimní je pravý opak. Listy jsou na delším řapíku, okraje listů jsou zašpičatělé a žaludy sedí přímo na větvičce. Dub letní má raději úrodnější půdy a inklinuje více do nížin. Dub zimní je pravý opak – můžeme ho vidět na půdách chudších a často roste i v podhorských oblastech. Dubové dřevo je velmi tvrdé, houževnaté a těžké. Kůra je plná tříslovin, a tak se používá jako technická surovina.
★ - Romantická poustevníkova jeskyně, Plzeň 1:
Dřív byla součástí velkého areálu slavných Lochotínských lázní. Ty už dnes neexistují, zůstala po nich jen tato poustevna. Romantická jeskyně byla vytesána do skály v 19. století. Stalo se tak na památku hraběte Karla Chotka. Ten byl nejvyšším purkrabím českého království v první polovině 19. století. On se výraznou měrou zasloužil o založení Lochotínského parku. V posledních letech byla jeskyně opravena.
Poloha: 49.7608539N, 13.3650425E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zoologická zahrada (250 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Jižní předměstí (2,7 km)
Chotkovo sedátko
Jedná se o název altánku, který je replikou toho původního. Altán stojí nad poustevníkovou jeskyní. Hrabě Karel Chotek z něj mohl mít kdysi krásné výhledy na plzeňské městské dominanty, ale vy to dnes nečekejte. Vysoké stromy v jižní části Lochotínského parku výhled už dávno přerostly. Do budoucnosti se počítá s obnovením výhledu, k tomu ale dojde až v okamžiku, kdy stromy dorostou a dožijí. Stejně tak už dnes nepočítejte u altánu s jeho křehkými původními tvary; kvůli vandalům byla stavba opatřena bytelnějšími tvary.
_JP.jpg)
★ - Starý židovský hřbitov, Plzeň 1:
Najdeme ho ve čtvrti Lochotín. Dnes tu zbyla už jen symbolická skupina náhrobků, která je zasazena do parčíku. Jde o symbolické a jemné místo. Starý hřbitov byl v Lochotíně založen už v roce 1856, pohřbívat se tu přestalo v roce 1898.
Poloha: 49.7625539N, 13.3717708E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lékařská fakulta (250 m)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bílá Hora (2,7 km)
★ - Přírodní rezervace Petrovka, Plzeň 1:
Rezervace je tvořena pískovci a slepenci. Logicky tu v téměř měkkém podloží vznikla řada pseudokrasových jevů. V Petrovce můžeme poměrně nenáročně najít řadu závrtů. Místní rašeliniště je nejstarší na celém Plzeňsku. Rašeliniště vzniklo na horním toku Boleveckého potoka.
Poloha: 49.7897239N, 13.3608233E
Parkoviště: v ulici Gerská (1,4 km)
Autobusová zastávka: Košutka (1,5 km)
Vlaková zastávka: Plzeň – Bolevec (2,4 km)
Výlet 4: Bolevecko-lochotínská celodenní procházka po prvním plzeňském obvodu (pěší)
Start: Plzeň, stanice MHD Bolevecká náves
Cíl: Plzeň, Rozhledna Sylván
Délka trasy: 22,5 km
Časová náročnost: 6:45 hodin, bez prohlídky lokalit
Popis: Celodenní výlet po plzeňských zajímavostech je veden téměř po rovině, možná dokonce i s lehkým klesáním. Stoupání se vám připlete pod nohy až v závěrečné části výletu při výstupu na rozhlednu Sylván. Celkově půjdeme 307 metrů nahoru a 232 metrů dolů. Nejnižším bodem je 305 metrů nad mořem, což je místo, kterého se dotkneme na břehu řeky Berounky. Nejvyšší bod – 409 metrů nad mořem, to je lokalita rozhledny Sylván.
Vhodnost: Výlet je dlouhý, ujít přes dvacet kilometrů v městském provozu je poměrně náročné, takže výlet je rozhodně celodenní. Občas musíte dbát zvýšené dopravní ostražitosti a každopádně může být občas složitá orientace v městském prostoru, proto bychom doporučovali používat navigaci. Výlet jsme zařadili do šesté kategorie z deseti z hlediska náročnosti.
Zastávky:
Plzeň 1, Národní kulturní památka Selský dvůr a Bolevecká náves (0,3 km) – Plzeň 1, Přírodní rezervace Petrovka (3 km) – Plzeň 1, Petrovská díra (3,3 km) – Plzeň 1, Kolomazná pec (7 km) - Plzeň 1, Přírodní rezervace Kamenný rybník (7 km) – Plzeň 1, Přírodní památka Doubí, rybník Vydymáček (8,7 km) – Plzeň 1, Pískovcová skála Pupek (9,1 km) – Plzeň 1, Borovice u Košináře (11,3 km) – Plzeň 1, Duby u Velkého rybníka (12,9 km) – Plzeň 1, Starý židovský hřbitov (16,1 km) – Plzeň 1, Romantická poustevnická jeskyně (16,8 km) – Plzeň 1, Körnerův dub (17,9 km) – Plzeň 1, Přírodní památka Kopeckého pramen (20,4 km) – Plzeň 1, Košutecké jezírko (21,6 km) – Plzeň 1, Rozhledna Sylván (22,5 km)
Hlavní turistické zajímavosti oblasti (legenda)
★★★★★ – místo, které musíte vidět, srovnatelné významem i krásou s nejcennějšími celorepublikovými památkami
★★★★ – přitažlivé místo, klíčové ve vztahu ke zdejší krajině a historii
★★★ – zajímavé místo, které vaši cestu obohatí
★★ – lákavé místo, které zpestří vaše putování
★ – méně významné místo, jen pro opravdové znalce dané specializace
★★★★★ - Národní kulturní památka Katedrála svatého Bartoloměje, Plzeň 3:
Základy kostela byly položeny už při založení města v roce 1295. Stavba této současné budovy vznikla jen o malinko později v roce 1342. Dnes se jedná o sídlo plzeňského biskupa a svatostánek se může pochlubit nejvyšší kostelní věží v České republice. Její špice je ve výši 102 metrů a 26 centimetrů. V době svého vzniku šlo dokonce o druhou nejvyšší věž v celé Evropě. Katedrála je dlouhá 58 metrů, na šířku má 30 metrů a klenby se spojují ve výšce 25 metrů. Zajímavé je už samotné umístění katedrály, a to přímo na centrálním náměstí, což je umístění nezvyklé. Nejcennější částí katedrály je Šternberská kaple, která byla vybudována jako pohřební kaple Šternberků na konci 15. století. Za pozornost stojí pozoruhodná klenba kaple s visutým svorníkem. Z vnitřního vybavení je rozhodně nejzajímavější Národní kulturní památka opuková plastika Plzeňské madony, která vznikla kolem roku 1390. Nalezneme ji ve středu hlavního pseudogotického oltáře. Za zmínku určitě stojí mimořádné dílo gotického řezbářství – dílo Kalvárie, které pochází z 60. let 15. století. Nejvyšší věž gotického kostela v České republice si můžete prohlédnout pěkně podrobně. Je totiž přístupná. Po vystoupání na vyhlídkový ochoz se před vámi otevře neopakovatelný pohled na na historické jádro i okolí města. Vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 62 metrů nad zemí.
Poloha: 49.7474403N, 13.3775939E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Náměstí Republiky (90 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,4 km)
GALERIE: KATEDRÁLA SVATÉHO BARTOLOMĚJE V PLZNI
Plzeňská Madona
Patří k nejvýznamnějším gotickým památkám země a rozhodně bychom ji museli zařadit do žebříčku deseti nejvýznamnějších českých soch. Právem byla zapsána na seznam národních kulturních památek. Je dokonalým příkladem Krásného slohu, který vznikal za doby Václava II. Její autor není známý, bývá za něj označován Mistr Krumlovské Madony. Socha vznikla v letech 1380-84. Známo je jen datum instalace v Katedrále svatého Bartoloměje. Došlo k ní 13. února 1384. Socha je vysoká 134 centimetrů a je pro ní typické esovité prohnutí těla, kvůli němu působí elegantně, přirozeně a živě, což umocňují ještě takové detaily jako vtlačení prsou do tělíčka dítěte. Madona má sugestivní, melancholický a vážný pohled, který v proměnlivém kostelním osvětlení vyvolává pocit, že se její výraz proměňuje a že je živá. Naprosto mimořádným počinem je pak ztvárnění dítěte, které převyšuje svým provedením tehdejší evropskou sochařskou školu o mnoho tříd. Pro sochu je typická mistrovská technika zpracování zvláště pak v jemném vypracování jednotlivých tvarů například vlasů či tváře. Opuková socha je bílozlatě polychromována. Význam sochy a její hodnotu ale snížil velmi nešťastný zásah z roku 1929, kdy byla seříznuta původní koruna a nahrazena jinou. Okamžitě od své instalace se stala cílem častých poutích; ty největší se konaly v roce 1918, kdy kostel obléhaly tisíce věřících prosící o ukončení epidemie španělské chřipky. Na vrcholu plzeňského morového sloupu v těsné blízkosti katedrály svatého Bartoloměje najdeme její barokní repliku. Další replika je pak na plzeňském Mikulášském hřbitově, kde zdobí hrobku rodiny Schneiderů.
Plzeňské zvony
V katedrále svatého Bartoloměje najdeme pět zvonů. Jeden z 19. století a ty čtyři další nestačily ještě ani ztratit lesk. Původním zvonem je Prokop, který byl odlit v roce 1835 zdejším zvonařem Václavem Pernerem. Je nejmenší, jeho průměr je 995 milimetrů, váží 532 kg a se srdcem a závěsem je těžší o dalších 110 kg. Čtyři novodobé zvony vznikly ve slavné slévárně kovů Royal Eljsbouts v nizozemskéím Astenu a dohromady váží téměř 13,5 tuny. Byly zhotoveny zvonařem Rudolfem Manouškem z Prahy. V roce 2013 vznikl nejprve zvon Marie. Má průměr 1235 mm, váží 1131 kg, se závěsem a srdcem 1418 kg. Ve stejném roce následoval ještě Jan Nepomucký s průměrem 1390 mm. Jeho váha je 1637 kg, s příslušenstvím 2006 kg. V roce 2014 přišly na řadu zvony Hroznata a Bartoloměj. První má průměr 1680 mm a váhu 2784 kg. Se srdcem a závěsem už 3352 kg. A na závěr dostal slovo Bartoloměj, který s vnitřkem váží 5841 kg, bez něj 4806 kg. Jeho průměr je 1997 mm.
Tajemství katedrálních hodin
To že na plzeňské věži byly hodiny k vidění už v roce 1525, historikům prozradily účetní knihy. Právě v nich je totiž v tomto roce přiložena řada účtů o opravě hodin na věži. Nejednalo se tedy, jak se dá usuzovat, o nejkvalitnější výrobu. Byly nad kúrem a měly malý bicí zvonec. Plzeň v té době měla dokonce i orlojáře, který se staral i o hodiny v okolí. Zmínka o nových hodinách se pak objevuje až v roce 1803, kdy byly na katedrálu svatého Bartoloměje pořízeny nové. Jejich autorem byl pražský hodinář Landssperger a město vyšly na celkovou investici 2327 zlatých. Plzeň se z nich však dlouho neradovala. Byly zničeny v roce 1835 při požáru města. Třetí hodiny se tu objevily už v roce 1838. Hodinář Michael Christ ze Šluknova za ně dostal 1034 zlatých. Kvůli extrémní sešlosti jak hodinového stroje, tak ciferníku byly v roce 1990 instalovány zatím poslední.
★★★★★ - Městská radnice, Plzeň 3:
Plzeňská radnice byla původně v lokalitě Chotěšovského domu. Od 15. století zakoupilo město ale dům na náměstí, který nechalo přestavět. Architektem byl Giovanni de Statia z Lugana. Dům byl přestaven do podoby italské renesance a stal se první renesanční stavbou v Plzni. Budovou se nechal inspirovat Antonín Wiehl pro své novorenesanční hlavně pražské budovy. Budova je perlou plzeňské architektury a je zdobena sgrafity, která zobrazují Jana Lucemburského, Václava II., Rudolfa II., válku a mír, právo, spravedlnost, pravdu a plzeňský znak.
Poloha: 49.7481889N, 13.3777978E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Náměstí Republiky (125 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,4 km)
★★★★★ - Velká synagoga, Plzeň 3:
Třetí největší synagoga na světě. Větší je jen ta v Budapešti a v Jeruzalémě. Postavena byla v roce 1892 v novorománském slohu s maurskými prvky, architektem je Max Fleischer. Stavbu zdobí dvě 45 metrů vysoké věže. Vnitřek synagogy je zdoben výmalbou s rostlinnými motivy, k synagoze patří i patrový rabínský dům. Za druhé světové války sloužila jako skladiště. Sloužila jako židovská modlitebna dokonce až do roku 1973, pak byla opuštěná a chátrala.
Poloha: 49.7466222N, 13.3729806E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: U Synagogy (80 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,4 km)
★★★★ - Plzeňské historické podzemí, Plzeň 3:
Jedno z nejrozsáhlejších podzemí v celé střední Evropě. Extrémně složitý systém chodeb, dvou, ale i třípatrových sklepů a stovky studní byl budován už od 14. století. Délka podzemí je téměř 19 kilometrů. Prohlídkový okruh zachycuje pouze 800 metrů a najdeme v něm labyrint chodeb, sklepy, ale i historickou vodárnu s replikou vodního kola.
Poloha: 49.7487714N, 13.3806194E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Náměstí Republiky (180 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,5 km)
★★★ - Morový sloup, Plzeň 3:
Mariánský sloup vznikl jako poděkování za přečkání morové epidemie v roce 1681. Sloup nechala postavit městská rada v renesančním stylu. Na vrcholu sloupu je gotická plastika Plzeňské madony. Tu doplňuje osm světců, i když od začátku jich bylo jen pět – svatí Bartoloměj, Roch, Florián, Václav a Rosálie. V roce 1714 k nim ještě přibyli svatí František Xaverský, Petr z Alkantary a Barbora.
Poloha: 49.7479392N, 13.3772506E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Náměstí Republiky (160 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,5 km)
★★★ - Vodárenská věž, Plzeň 3:
V první polovině 16. století prožívala Plzeň ohromnou krizi. Městu prudce poklesla hladina spodní vody, studny byly bez vody, hrozil odliv obyvatel. Konšelé se rozhodli město vodou zásobovat. V té době byla vodárenská věž postavena. Má pět pater a jehlanovou střechu. Po roce 1845 došlo ke klasicistní přestavbě, kdy věž dostala omítku. V první třetině 20. století došlo k posledním úpravám, kdy byla omítka až na poslední patro odstraněna. Dnes je vodárenská věž součástí prohlídkového okruhu plzeňského podzemí.
Poloha: 49.7478558N, 13.3806033E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Náměstí Republiky (95 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,2 km)
★★★ - Masné krámy, Plzeň 3:
Budova vznikla v roce 1392. Gotika nadělila stavbě trojlodní podobu. V roce 1856 byla vyvýšena středová část budovy. Historie tržnice skončila v době druhé světové války. Pak zde bylo skladiště, které hyzdilo centrum Plzně. V roce 1962 byla stavba určena k demolici, ale naštěstí přežila a bylo rozhodnuto o tom, že bude předělána na výstavní síň, kterou je dodnes.
Poloha: 49.7474503N, 13.3802172E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Náměstí Republiky (145 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,2 km)
★★★ - Ošahánek, Plzeň 3:
Legenda a pověst, která oživuje historii Plzně. Ošahánka najdeme na vnější mříži katedrály svatého Bartoloměje. Pověst říká, že stačí, když položíte na Ošahánka ruku a vyslovíte přání. Denně si prý na Ošahánka sáhne celá tisícovka lidí. Mříž byla vyrobena v roce 1713. Musíte ale položit ruku na správného andělíčka. Není to ovšem nic složitého, protože jen jediný andělíček z 28 je tak osahaný, že už není podobný ostatním, a taky na rozdíl od ostatních je tento jediný plný.
Poloha: 49.7473914N, 13.3779586E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Náměstí Republiky (70 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,3 km)
★★★ - Památník Spejbla a Hurvínka, Plzeň 3:
Dvě legendární dřevěné postavy, které by ve svém rodném listě měly napsáno také Plzeň. Spejbl spatřil světlo světa v roce 1919, jeho syn Hurvínek je o sedm let mladší. Za vznikem legendy stojí plzeňský divadelní nadšenec Josef Skupa. A plzeňští jsou nadšeni ze svých dřevěných rodáků natolik, že jim vystavěli v Šafaříkových sadech krásný pomník. Je pochopitelné, že návštěva tohoto místa udělá radost hlavně těm nejmenším.
Poloha: 49.7454258N, 13.3798469E
Parkoviště: v místě
Trolejbusová zastávka: Muzeum (220 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (0,9 km)
★★ - Františkánský klášter a Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Plzeň 3:
Klášter byl založený zhruba v roce 1300. Za husitského obléhání byl silně poničen a jeho oprava se protáhla na 50 let. Znovu byl utrpěl velké ztráty na začátku třicetileté války v roce 1618. Hlavním svatostánkem františkánského kláštera je kostel Nanebevzetí Panny Marie. Jeho nejcennější dominantou je barokní oltář z roku 1696 s kopií obrazu Petera Paula Rubense Nanebevzetí Panny Marie.
Poloha: 49.7455942N, 13.3788478E
Parkoviště: v místě
Trolejbusová zastávka: Muzeum (230 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1 km)
★★ - Divadlo Josefa Kajetána Tyla, Plzeň 3:
Je jednou z nejkrásnějších českých budov. Kapacitu má 444 míst. Divadlo bylo postaveno v roce 1902 v novorenesanční podobě a autorem projektu je architekt Antonín Balšánek, který je mimo jiné autorem Obecního domu.
Poloha: 49.7456042N, 13.3737086E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Divadlo J. K. Tyla (310 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,3 km)
★★ - Mrakodrap Bohemia, Plzeň 3:
Vznikl v roce 1969 jako sídlo společnosti Hutní projekt Plzeň. V roce 2002 byla zahájena tříletá rekonstrukce budovy, při které byl mrakodrap doslova ohoblován. Zbyl z něj jen ocelový skelet. Vše ostatní bylo vyměněno. Měří 61 metrů.
Poloha: 49.7460067N, 13.3827961E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Anglické nábřeží (50 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (0,7 km)
★★ - Jubilejní brána Prazdroje, Plzeň 3:
Architektonicky je odvozena z antického triumfálního oblouku. Brána je prolomena dvěma vjezdy, zaklenutými plnými oblouky a dvěma postranními brankami pro pěší. Vrchní část vrcholu brány pochází z dílny pražského sochaře V. Žďánského. Pohled na bránu je jedním z typických pohledů spojených se západočeskou metropolí.
Poloha: 49.7467469N, 13.3873303E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Prazdroj (140 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (0,6 km)
★ - Budova sokolovny, Plzeň 3:
Stavba pochází z dílny architekta Josefa Podhájského. Byla postavena ve stylu nové renesance v letech 1892-6. O osm let po dostavbě byla provedena elektrifikace.
Poloha: 49.7480089N, 13.3853133E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Anglické nábřeží (400 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (0,7 km)
★ - Klášter dominikánek, Plzeň 3:
Ženský klášter vznikl v roce 1711. O stavební podobu se postaral místní architekt Jakub Auguston. Ke klášteru přiléhá také kostel svaté Anny. Jenže v roce 1782 byl řád zrušen a budova od té doby slouží ke školským účelům.
Poloha: 49.7453897N, 13.3756078E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Náměstí Republiky (220 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,1 km)
★ - Mrakodrap Dvě koruny, Plzeň 3:
Jedná se o činžovní dům z roku 1924. Za projektem stojí Hanuš Zápal. Postaven byl jako obchodní a bytový dům. Má dvě zajímavé železobetonové věže ve tvaru koruny.
Poloha: 49.7432733N, 13.3792033E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Muzeum (65 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (0,7 km)
★- Kostel evangelické církve metodistické Maranatha, Plzeň 3:
Modlitebna byla zbudována v letech 1926-7. Za velmi zajímavou podobou kostela stojí pražský architekt Josef Blecha. V dobách socialismu zde sídlila vysoká škola, která tu zařídila svůj rektorát. Do budovy se vrátila církev až po revoluci a následovala rekonstrukce.
Poloha: 49.7455514N, 13.3703250E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Divadlo J. K. Tyla (15 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,5 km)
★ - Stará synagoga, Plzeň 3: (bez fotografie)
Návrh vytvořil stavitel Martin Stelzer. Budova synagogy byla postavena v roce 1859. Na budovu Staré synagogy byla od roku 1875 přistavena Pomocná synagoga. Ta byla spojena se Starou synagogou. Po 2. světové válce sloužila jako sklad a v roce 1997 došlo ke zřícení střechy, z budovy zbyl jen plášť, ze kterého vznikl pomník obětem holocaustu s názvem Zahrada vzpomínek.
Poloha: 49.7443214N, 13.3743150E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: U Práce (300 m)
Vlaková zastávka: Plzeň hlavní nádraží (1,2 km)
Výlet 5: Prohlídka historického centra Plzně centimetr po centimetru (pěší)
Start: Plzeň, Turistické informační centrum
Cíl: Plzeň, náměstí Republiky
Délka trasy: 4,3 km
Časová náročnost: 1:15 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Výlet po plzeňském historickém centru je rovný jako placka. Převýšení je jen 28 metrů. Nejnižším bodem je 300 metrů nad mořem, což je místo, kde překonáme řeku Radbuzu, nejvýš se dostaneme v ulici Husově, kde budeme ve výšce 324 metrů nad mořem. Pokud tedy nepočítáme výstup na vyhlídkovou věž katedrály svatého Bartoloměje.
Vhodnost: Výlet je krátký, ale jako každý výlet v centru velkého města je náročný, a to z pohledu velké koncentrace lidí, spousty zajímavých míst, neustálého rozptylování okolními vjemy. Přesto ho doporučujeme každému, kdo se chce o historii města dozvědět něco víc. Vhodná je navigace. Výlet samotným srdcem Plzně je zařazen do prvního nejjednoduššího stupně náročnosti.
Zastávky:
Plzeň 3, Radnice (0,1 km) – Plzeň 3, Mariánský sloup (0,2 km) – Plzeň 3, Masné krámy (0,3 km) – Plzeň 3, Vodárenská věž (0,4 km) – Plzeň 3, Sokolovna (0,9 km) – Plzeň 3, Jubilejní brána Plzeňského pivovaru (1,2 km) – Plzeň 3, Mrakodrap Bohemia (1,7 km) – Plzeň 3, Pomník Spejbla a Hurvínka (2 km) – Plzeň 3, Františkánský klášter a Kostel Nanebevzetí Panny Marie (2,3 km) – Plzeň 3, Mrakodrap (2,6 km) – Plzeň 3, Klášter dominikánek a Kostel svaté Anny (3,1 km) – Plzeň 3, Stará synagoga (3,3 km) – Plzeň 3, Divadlo Josefa Kajetána Tyla (3,4 km) – Plzeň 3, Kostel evangelické církve metodistické – Maranatha (3,6 km) – Plzeň 3, Velká synagoga (3,9 km) – Plzeň 3, Národní kulturní památka Katedrála svatého Bartoloměje s vyhlídkovou věží a Ošahánkem (4,3 km)
Tip na zvláštní procházku
Plzeň jako většina měst byla v dřívějších dobách obehnána hradbami. Nejinak tomu bylo i tady. V Plzni navíc kolem hradeb vedl i vodní příkop. Jenže rozvíjející se města potřebovala v dobách průmyslové revoluce rychle nabrat na objemu, nadechnout se a roztáhnout křídla. A tak se hradby bouraly. A to i v Plzni. Stalo se tak na začátku 19. století, kdy byly hradby strženy a vodní příkop zasypán. Jenže místní radní poměrně šikovně rozhodli o tom, že se nově vzniklé pozemky nevyužijí primárně jako stavební parcely, ale že se vybudují nové městské sady a parky. Vznikl tak pás zeleně těsně u soutoku Mže a Radbuzy, který rozhodně stojí za procházku. Paradoxně nejznámější částí jsou díky fotbalové Viktorce Štruncovy sady, které z dnešního pohledu byly až za hradbami města, ale dnes jsou s dalšími parky propojeny společnými cestami. Ve Štruncových sadech najdeme stadion plzeňských Viktoriánů, ale i tenisové kurty, lezeckou stěnu, hřiště pro lukostřelbu a skatepark. Součástí sadů je i sokolovna, která pochází od architekta Josefa Podhájského. Byla postavena v neoromantickém stylu v letech 1892-96. O osm let později byla elektrifikována. Štruncovy sady jsou ukončeny Tyršovou ulicí. Pokud projdete pod ní, tak se ze Štruncových sadů dostáváme do části zvané Mlýnská strouha. Vodní přivaděč pro původní mlýn je dnes místem krásné městské procházky i posezení v odpočinkové zóně, kde najdeme řadu prvků užitného umění. Je tu prostor pro pikniky, setkání i sportovní relax. Součástí parku Mlýnské strouhy je i jedno upravené pítko. Pokud budeme pokračovat zeleným pásem dál, dostaneme se do Křižíkových sadů. Ty jsou sevřeny ulicemi Pražská a Zbrojnická. Oběma vede tramvajová trať. Navíc Křižíkovy sady ještě roztíná v půli ulice Dřevěná. V Křižíkových sadech je k vidění jediný pozůstatek původních hradeb města. Najdeme ho v takzvané Proluce. Hranici Křižíkových sadů v první části tvoří i památná budova bývalých Masných krámů. V parku ale objevíte i Theatrum Mundi. Jde o největší nástěnný obraz v Česku. Najdete ho na stěně domu číslo 9 a zobrazuje slavné osobnosti, které měly co do činění právě s Plzní. V Křižíkových sadech logicky nemůžete minout ani bustu Františka Křižíka, vynálezce obloukové lampy. Křižíkovy sady jsou velmi milým místem pro odpočinek, plným sentimentálních laviček, železného loubí, po kterém se pnou popínavé květiny. Součástí parku jsou i dvě litinová pítka. Přejdeme-li ulici Zbrojnickou, vstoupíme do Šafaříkových sadů. Ty se v pravém úhlu u budovy Západočeského muzea lámou a jsou ukončeny ulicí Františkánskou. Právě místní františkánský klášter na jedné straně lemuje hranici Šafaříkových sadů. Ty vznikly až na konci 19. století a dnes mají hlavně květinovou podobu s upravenými trávníky a příjemným místem pro odpočinek. Zajímavost nabízí místní kapradinové zákoutí, kde naleznete zkamenělý strom araukarit. Pod rozkvetlým loubím na vás čeká pomník dvou místních slavných obyvatel – Spejbla a Hurvínka. Součástí parku jsou i tři speciální pítka a lavička Václava Havla. Pokud přejdete ulici Františkánskou, vstoupíte do Kopeckého sadů. Ty jsou ukončeny ulicí Bedřicha Smetany. Kopeckého sady dostaly jméno podle purkmistra Martina Kopeckého, který se právě zasloužil o zbourání plzeňských hradeb a o jejich přeměnu na parky. Ve stejnojmenném sadě plném okrasných stromů a květinových záhonů najdete sochu purkmistra Kopeckého, pomník Bedřicha Smetany, kašnu a fontánu. Za ulicí Bedřicha Smetany pak začíná poslední část zeleného věnce města Plzně. Jedná se o Smetanovy sady. Tady najdeme pomník Josefa Františka Smetany OPraema, který byl bratrancem slavného českého skladatele. Smetana OPraem vyučoval na místním gymnáziu a intenzivně podporoval rozšiřování českého jazyka. Smetanovy sady jsou zakončeny velkolepou budovou Divadla Josefa Kajetána Tyla.
Výlet 6: Návštěva rekreační zóny kolem plzeňských Boleveckých rybníků (trasa pro vozíčkáře)
Start: Plzeň, Turistický rozcestník Bolevec – železniční stanice
Cíl: Plzeň, Turistický rozcestník Pod Bílou Horou
Délka trasy: 8 km
Časová náročnost: 4 hodiny 30 minut, bez prohlídky lokalit
Popis: Výlet pro vozíčkáře pochopitelně není náročný na převýšení. Nahoru se za celou osmikilometrovou trasu musí překonat 62 metrů, dolů je to 82 metrů. Nejvyšší bod ve výšce 338 metrů je v blízkosti místního arboreta. Nejnižší bod – 310 metrů nad mořem – najdeme na cestě mezi Velkým a Malým Boleveckým rybníkem. Pokud se necítíte na celou trasu, můžete si zvolit buď červenou nebo modrou část.
Vhodnost: Výlet je uzpůsoben pro vozíčkáře, proto ho bez problémů zvládnou i jiné kategorie turistů. Zařazen je v nejjednodušší první kategorii náročnosti.
Základní verze:
Výlet pro vozíčkáře začíná u turistického rozcestníku Bolevec – železniční stanice. A odsud je vedena první část vozíčkářské trasy v červené trase. Vede podél železniční trati k rozcestníku Plzeň – Bolevec, arboretum. Tady se stáčí v oblouku doprava a přivede nás kolem Seneckého rybníka ke stejnojmennému rozcestníku. Cesta pokračuje kolem rybníku Košinář k rozcestníku Rybník Košinář – hráz. Tady zahneme doprava a chvíli půjdeme po společné červené i modré vozíčkářské trase. Jdeme po hrázi rybníka Košinář a dorazíme k rozcestníku U Kempu a pak cestou mezi Malým a Velkým Boleveckým rybníkem dojdeme k rozcestníku Pod Bílou Horou, kde červená část vozíčkářské trasy končí. Má 4,4 kilometru a vozíčkáři ho mohou zvládnou za dvě a půl hodiny. U rozcestníku Pod Bílou Horou začíná modrá vozíčkářská trasa, zahneme tu doprava. V podstatě obejdeme celý Velký Bolevecký rybník. Při cestě budeme mít po pravé ruce Vyhlídku Bolevák a pak památné Duby u Velkého rybníka. Přes rozcestník Na rampě dorazíme až na konec Velkého Boleveckého rybníka, kde zahneme doprava. Mineme rozcestník Malý Bolevec a dorazíme k rozcestníku U Kempu, odkud se vydáme rovně. Nyní budeme už podruhé na úseku, který skončí rozcestníkem Rybník – Košinář – hráz. Tady se dáme doprava a kolem památné Borovice U Košináře dokončíme okruhy kolem Boleveckých rybníků. Vozíčkářská modře značená trasa nás znovu dovede k rozcestníku Pod Bílou Horou. Modrá část je dlouhá 3,6 kilometru a vozíčkáři ji zvládnou za dvě hodiny.