Josef Hlávka

Narodil se 15. února 1831 v Přešticích a svět ho poznal jako architekta, stavebního podnikatele, politika a mecenáše. Byl synem purkmistra Antonína Hlávky a Anny Hlávkové, která pocházela z přeštického šlechtického rodu Stachů. Hlávka studoval gymnázium v Klatovech, pak reálku v Praze a následně pražskou polytechniku. Dosahoval skvělých výsledků, takže obdržel tříleté stipendium v západní Evropě, kde se seznamoval s moderními architektonickými trendy. Pak se vrátil zpět do Prahy, kde nenašel uplatnění jako architekt, ale stal se velmi úspěšným stavebním podnikatelem. Hned na úvod získal tři nejvýznamnější zakázky svého života. V roce 1860 získal kontrakt na rezidenci řeckokatolického biskupa v Černovicích na Ukrajině, následně vyhrál soutěž na vídeňskou Dvorní operu a v roce 1862 získal zakázku na projekt Zemské porodnice v Praze u Apolináře. Za ukrajinský projekt získal druhé místo na světové výstavě v Paříži, za projekt vídeňské opery ho ocenil samotný císař František Josef I. titulem stavebního rady. V roce 1862 se Hlávka oženil se studentskou láskou Marii Čermákovou. Na těchto třech stěžejních projektech Hlávka zbohatl tak, že mu to umožnilo koupit pro svoji ovdovělou matku zámek v Lužanech u Přeštic. Pracovní vypětí způsobilo, že na podzim roku 1869 Josef Hlávka zkolaboval a ve svých 38 letech mu ochrnuly obě nohy a začal ztrácet zrak. Hlávka opouští stavební firmu a odchází na zámek do Přeštic. Léčí se střídavě ve francouzských lázních v Mentonu a v Karlových Varech, ale s minimálními úspěchy. I když nad ním lékaři už zlomili hůl, Hlávka díky svému posilování, stálému cvičení a pevné vůli dokáže nemožné. V roce 1880 odkládá invalidní vozík a staví se znovu na vlastní nohy. Ovšem špatné sudičky se nechtěly jen tak vzdát a zatnutým drápem přivolaly na Hlávku další špatné události. Jeho žena Marie onemocní tuberkulózou a v roce 1882 umírá. Po její smrti se vrhá na politiku a jako člen Národní strany, tedy staročeské strany se stává poslancem Říšské rady. Na čas Hlávka odjíždí znovu do Vídně, kde se seznamuje s pěvkyní a klavíristkou, dcerou rytíře Havelky a s přítelkyní rodiny Antonína Dvořáka Zdeňkou Havelkovou. Bere si ji za manželku v roce 1886, společně se stěhují do Lužan, kde nechává přestavět zámek v duchu italské neorenesance a otvírá další kapitolu svého života – mecenášství. Do Lužan přijíždějí největší umělci té doby – Foerster, Nedbal, Suk, Mařák, Aleš, Hynais, Myslbek, Sládek, Vrchlický, Zeyer, Rieger, Fanta a mnoho dalších. Antonín Dvořák speciálně pro kapli na zámku v Lužanech komponuje velkolepou a pozoruhodnou Lužanskou mši. Hlávka financuje vydání a překlad kompletního Shakespearova díla, podporuje Zeyera a Oskara Nedbala, ale tvrdý osud ho provází dál. V roce 1902 umírá náhle i jeho druhá žena. V roce 1904 zakládá nadaci Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, která má za úkol podporovat nadané studenty. Jedná se o naprosto výjimečnou nadaci, která překvapivě přestála i dobu nacismu i totalitního socialismu. Nadace funguje dodnes, a to i přesto, že Josef Hlávka zemřel v Přešticích 11. března 1908 ve věku 77 let.