Židovské pohřbívání

Od 16. století vstupují v platnost protižidovská opatření a Židé se musejí stěhovat z velkých měst do menších městeček a vesnic. Málo početné komunity pak zakládají na krajích obcí a často v nepřístupných místech židovské hřbitovy. Ty jsou obehnány vysokou zdí. Mrtvým je zaručena navždy neporušitelnost hrobů, proto ani neužívané hroby nejsou považovány za zrušené, ale jen za uzavřené. Židé jsou ukládáni v obyčejných dřevěných rakvích na znamení toho, že ve smrti jsou si všichni rovni. Pod hlavu se mrtvému dává váček s palestinskou zemí, aby bylo splněno přání být pochován v zemi svých otců. Do prvního výročí pohřbu musí být do čela hrobu vsazen kamenný náhrobek, takzvaná macewa. Ten má tvar stély obrácený na východ. Když byl hřbitov malý, mohly se pohřby klást nad sebe, ale jen za předpokladu, že mezi jednotlivými hroby je vrstva země na šest dlaní. Židovský náhrobek nese datum úmrtí, musíme si uvědomit, že židovský letopočet je o 3760 let vyšší než křesťanský. Až do 20. století jsou všechny kameny bez podstavce zapuštěny 30-50 centimetrů do země a nápis má základní schéma. Text začíná: „Zde je pohřben X. Y....“ a končí „... jeho (její) duše budiž přijata do svazku věčného života.“ Od baroka se na špici náhrobků objevují ozdobné prvky – rozety, piniové šišky, palmety, žehnající ruce a další. Ty vycházejí z biblické tradice, ale velmi často i z oblasti, kde byly často typově ozdoby používány. Jindy vyjadřují řemeslo nebo funkci v židovské obci. Od poloviny 19. století se začínají objevovat poprvé německé nápisy na židovských hrobech. Muži na židovský hřbitov vstupují vždy se zakrytou hlavou, může to být jarmulka, klobouk, ale stačí i obyčejná čepice nebo kapuce. Místo květin se na hroby nosí malé kamínky, a to na památku židovského putování v poušti a podle rabínských slov: „květy živým, kameny mrtvým.“ Dnes je v České republice 334 židovských hřbitovů, z toho jen třetina je v uspokojivém stavu.