V této oblasti platí, že ten menší přerostl hlavu toho většího. Mluvím o Konstantinových Lázních; ty jsou na rozdíl od Bezdružic pouze obcí a mají zhruba o sto obyvatel méně, ale jejich věhlas je větší. Konstantinovy Lázně vděčí za slávu místní kyselce, která je léčivou vodou s největším obsahem oxidu uhličitého v Čechách.

První lázeňská budova tu vyrostla u sirného pramene v roce 1803. O 34 let později lázně koupil majitel panství Konstantin z Löwensteinu a právě po něm se dodnes jmenují. Původně nesly název Nová Ves – Lázně. Většího rozmachu se místní lázeňství dočkalo až v roce 1901, kdy sem byla přivedena železnice. Ve 20. a 30. let minulého století zažily lázně obrovský rozkvět díky pražskému lékaři Bohumilovi Prusíkovi, po kterém je tu dnes pojmenováno, co se dá. Nejen hlavní pramen, hlavní lázeňská budova, ale spousta dalších věcí. Není divu, že si tohoto muže váží, zbytek republiky ale jako by na něj zapomněl. Jen málokdo dnes ví, že Bohumil Prusík byl nominován na Nobelovu cenu míru za lékařství, bohužel se to stalo v době hrůzokvasu těsně před 2. světovou válkou, a tak událost logicky zapadla mezi věcmi smutnými a krutými.

​

Znakem Bezdružic je polcený štít, v jehož patě je zelený trávník. V pravém červeném poli stojí stříbrná věž s branou v přízemí a s oknem, cimbuřím a s černou špičatou střechou se zlatou makovicí. V levé zlaté polovině stojí ozbrojenec, v pravici má kopí s korouhví a v levici štít. Praporec nese znamení pánů z Kolovrat, tedy štříbrno-červenou polcenou orlici v modrém poli. Jeho štít je dělený, nahoře stříbrný, dole červený a v něm je černý orlí pařát nahoře krvavý, což je znakem Kotulínských z Kotulína.