K Buštěhradu těsně přiléhají Lidice – obec, která je i dnes svědkem děsivého nacistického teroru, který se tu odehrál jednoho červnového dne roku 1942
Skoro až nenápadně se ukrývá pod korunami stromů malý kostelík na Budči, jehož kruhová rotunda přežila bez jakékoliv stavební úpravy až do dnešní doby; je tak nejstarší dosud stojící stavbou na území našeho státu
Okolí Buštěhradu (německy Buschtiehrad) leží v přímé návaznosti na okresní město Kladno. V předcházejících letech bylo město zatíženo průmyslem, skladišti a skládkami. Dnes se však jeho realita mění a z Buštěhradu se postupně stává rozvíjející se rezidenční město, kam se stěhují obyvatelé Prahy. Žije tu zhruba 3700 obyvatel.
Název je odvozen od vlastního jména Bušek. Až do poloviny 19. století se setkáváme s názvem Buckov, který se až od roku 1853 mění na dnešní Buštěhrad.
Za počátky historie sídla však musíme směřovat hodně do hloubky lidské civilizace. Zdejší oblast byla nepřetržitě osídlena už od doby kolem roku 5500 př. n. l., kdy se na území dnešních Čech začali usídlovat první zemědělci. I z tohoto důvodu lze v katastru Buštěhradu dodnes najít řadu velmi cenných historických archeologických lokalit s velmi cennými artefakty vesměs všech prehistorických údobí. Na druhou stranu je nutné připustit, že řada těchto lokalit už byla nenávratně zničena při důlní činnosti.
Nejstarší písemnou zmínkou, která odkazuje na historii lokality je listina pražského biskupa Davida z roku 1209, kde se potvrzuje, že ves Busczewes patří společně s poplužním dvorem oseckému klášteru. Tato listina je však dnes už považována za ztracenou, takže s hledáním historického prvopočátku Buštěhradu je to o to složitější.
Historicky je však podloženo, že v obci vládly dva rody. Jednu polovinu vlastnil rod zemanů z Braškova. Z tohoto rodu pocházel i Bušek Linhartův z Braškova, který se stal prvním ředitelem stavby katedrály svatého Víta na Pražském hradě a později prvním kanovníkem metropolitní kapituly a osobním kaplanem Karla IV.
Druhá část vsi patřila rodu Okořských, nejvýznamnějším představitelem rodu byl František Rokycanský. Ten byl pražským rychtářem a stál za výstavbou hradu Okoř a s největší pravděpodobností stál i za vznikem zdejší tvrze.
Tato dvojí vláda pokračovala v Buštěhradu ještě dlouhá léta a byla ukončena až v roce 1416, kdy byl majetek spojen do vlastnictví rodu pánů z Ředhoště.
Jenže nebyl to promyšlený ekonomický tah a kvůli velkému zadlužení se Buštěhrad stává brzy majetkem pražského měšťana Pešíka od Stříbrné hvězdy. Jeho dcera dostala Buštěhrad jako věno při svatbě s Jindřichem Libštejnským z Kolowrat.
Jenže tento muž byl velkým odpůrcem tehdejšího krále Jiřího z Poděbrad, a tak nikoho nepřekvapilo, že během roku 1450 došlo k velkému čtyřtýdennímu obléhání hradu. Mohutný hrad se ale nepodařilo dobýt, a tak museli pánové mezi sebou uzavřít příměří.
Každopádně se tak Buštěhrad dostal do majetku jednoho z nejmocnějších českých rodů – Kolowratů a vydržel tu dvě století.
Roku 1497 král Vladislav Jagellonský povyšuje Buštěhrad na město a poprvé se objevuje městský erb, všichni slaví protože Buštěhrad získává i právo vařit pivo, právo hrdelní a je tu možné pořádat jeden trh týdně a dva jarmarky ročně.
Rody upevňují své majetky například sňatkovou politikou, což se děje i v případě Anny Magdaleny Popelové z Lobkowicz, která si bere za manžela Zbyňka Novohradského z Kolowrat. Manželé zde hostí 30. října 1619 Zimního krále Fridricha Falckého. Jenže to už klepe na dveře třicetiletá válka, chudoba a hlad. Manželé umírají bez společných potomků a po smrti Zbyňka Novohradského roku 1630 se vdova uchyluje ke své dceři z předcházejícího manželství do Zákup.
Zubožení sedláci a buštěhradští občané si vylijí zlost na hradě, poničí ho, vypálí a rozboří. Dílo zkázy pak dokončí ještě o dva roky později saské vojsko. V následujících letech je postupně hrad rozebírán na stavební materiál.
Roku 1680 Buštěhrad zachvátí mor a vymře většina z tamního obyvatelstva. Vrchnost sem tedy přiveze poddané ze zákupského panství a ti doplní zdejší pracovní sílu. Jednalo se hlavně o Němce, a tak v českém prostředí vznikl německy mluvící ostrov takzvaných Buštěhradských Němců, kteří však časem splynuli s místní českou populací.
Mátožná agonie Buštěhradu ještě pokračuje. Zastaví ji až velmi energická žena teprve 26letá Anna Marie Františka, kněžna Sasko-Lauenburská, Engerská a Vestfálská.
Ta se rozhodne pro výstavbu moderního zámku pod vedením stavitele Jindřicha Klingenleitnera; vzniká tak střední část zámku s věží. O půl století později příchází přestavba ve stylu vrcholného baroka, jejímž autorem je Kilián Ignác Dientzenhofer. Definitivní podobu získává zámek až v desátých letech devatenáctého století. Klasicistní přestavba velkovévody Leopolda Toskánského přistavuje obě boční křídla.
Jenže to už vypadá Buštěhrad zcela jinak. V roce 1772 je totiž objeveno ve městě první ložisko černého uhlí. Už o tři roky později jsou založeny první štoly a zahájena těžba. O maximální rozvoj hornictví se v tomto regionu zasloužil Václav Černý, který začínal kariéru ve zlatonosných dolech v Jílovém. Za svůj život dokázal vytvořit v Buštěhradě třetí největší doly v republice. Ty se staly základem pro Vojtěšskou huť a později pro Pražsko-železářskou společnost, na jejích základech vznikla později slavná SONP Kladno.
Nutnost rozvozu uhlí si vyžádala vznik největší rakousko-uherské soukromé železniční trati.
Na chvíli se ale vraťme ještě do panovnické historie. V roce 1805 získává zdejší panství Ferdinand Habsburský a to pak přechází do majetku Ferdinanda V. Dobrotivého. Jeho císařskou korunovací se z nich stávají císařské velkostatky a těmi jsou až do vzniku našeho státu.
V průběhu I. světové války přichází do Buštěhradu také zhruba třicet rodin italských Rakušanů, kteří byli nuceně odsunuti z jihotyrolského údolí Ledro. V té době v Buštěhradu působila i italská učitelka a kněz.
Buštěhradský zámek si za II. světové války vybralo za svoje sídlo středisko wermachtu. Tuto dobu popsal ve své tvorbě spisovatel Ota Pavel, který v té době chodil do sousední školy.
Období socialismu stojí za všeobecným úpadkem a degradací města. Město je využíváno spíše jako průmyslový sklad a odpadiště. K radikální změně dochází po revoluci, kterou doprovází masivní výstavba nových budov.
Zajímavým způsobem se do dějin Buštěhradu připletl francouzský geolog Joachim Barrande. Ten se stal vychovatelem následníka francouzského trůnu Jindřicha de Chamborde, který musel s rodinou utéci před francouzskou červencovou revolucí z roku 1830. Rodina našla díky rakouskému císaři azyl právě na zámku v Buštěhradu, ale jen na dva roky, dokud je z města nevyhnala epidemie cholery.
Buštěhradským rodákem je herec Jiří Krampol, který má v občanském průkazu datum narození 11. července 1938.
Dnes už neexistující středověká tvrz v Blevicích byla s největší pravděpodobností místem narození významného českého humanisty a diplomata Jana Šlechty ze Všehrd. K jeho narození došlo 24. ledna 1466.
V nedaleké obci Hřebeč se narodil 10. července 1928 český básník, textař, scénárista a překladatel Karel Šiktanc. Ve stejné obci našel bydliště zlatý olympionik oštěpař Jan Železný.
Nedaleké Otvovice zase v posledních letech proslavila Lucie Bílá, která si tuto vesničku vybrala za současné bydliště.
Makotřasy, obec s lyrickým názvem proslavila pohádka Lotrando a Zubejda. Osud pocházel strašlivý hlavní hrdina loupežník Lotrando a jeho matka La Mad.
Ovšem ve vědeckém světě platí Makotřasy za významnou archeologickou lokalitu. Když se stavěla v roce 1961 rychlostní komunikace z metropole do Slaného byla východně od vsi na malé vyvýšenině nad soutokem Dolanského a Lidického potoka nalezena lokalita s nejstaršími doklady zpracování kovů na českém území. Čtyři do země zapuštěné okrouhlé pece, kusy mědi, měděné strusky a zlomek hliněného tavícího tyglíku pocházely z doby kolem roku 3 500 před naším letopočtem.
Archeologicky významné naleziště bylo odkryto i v Třebusících. V tomto případě šlo o rozsáhlé germánské pohřebiště ze starší doby římské z prvního století našeho letopočtu. Naleziště bylo odkryto také při stavbě silnice, ale už v roce 1921 patří k nejvýznamnějším nalezištím tohoto druhu v celoevropském měřítku.
Další hroby z doby římského císařství, střepy z nádob z té doby, bronzové spony, stříbrné i zlaté ozdoby, skleněné korále a jemně zpracované šperky byly odkryty u další obce v regionu – u Slatiny.
Buštěhrad má velmi složitý znak. Na zeleném štítě je stříbrný zámek se dvěma nižšími postranními hranatými věžemi, se špičatou červenou střechou se zlatými makovicemi a vyšší střední věží, ukončenou cimbuřím bez střechy. Vše stojící na zeleném pšeničném poli. Z cimbuří hranaté střední věže vystupuje postava svaté Máří Magdaleny se svatozáří kolem hlavy, držící v pravé ruce červený štítek, v jehož dolní polovině je zlaté písmeno W pod zlatou korunkou. V levé ruce pak drží modrý štítek s rozkřídlenou orlicí ve zlaté zbroji, uprostřed barevně polcenou. Pravá strana orlice je červená, levá stříbrná, se zlatou korunkou na krku a zlatou pružinou přes prsa.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Buštěhrad leží částí svého katastru přímo na dálnici D7 a na exitu 9. Jinak najdeme v katastru města ještě silnici I. třídy číslo 61. Vzdálenosti Buštěhradu z českých měst: Praha (25 km), Ústí nad Labem (75 km), Karlovy Vary (112 km), Plzeň (89 km), České Budějovice (169 km), Pardubice (129 km), Hradec Králové (133 km), Jihlava (149 km), Liberec (127 km).
Autobus: Autobusové spojení do Buštěhradu je ze Slaného, Kladna a Prahy.
Vlak: Do katastru města Buštěhrad je sice přivedena železniční dráha, jedná se však pouze o vlečky, které nezajišťují osobní přepravu.
★★★★★ - Národní kulturní památka Památník dětským obětem války, Lidice:
Jeden z nejsmutnějších a nejsugestivnějších českých pomníků. Autorkou nápadu je Marie Uchytilová ve spolupráci s manželem Jiřím Václavem Hamplem. Prvotní myšlenka vznikla už v roce 1969. A Uchytilová začala na pomníku pracovat, aniž by došlo k nějakému zadání na výstavbu pomníku. Ani komunisté nechtěli vznik pomníku podpořit a odezvu zpočátku nenašlo ani po revoluci. Zlom nastal až s dobročinnou sbírkou v Dánsku, kdy se podařilo uhradit přes čtvrtinu nákladů. Zachyceno na památníku je 82 lidických dětí, kteří zemřeli s největší pravděpodobností v koncentračním táboře Chelmno. Autorka se snažila na každé ze soch zachytit co nejvěrnější a realistické kontury, nepouštěla se však do toho, že by dětem z pomníku přiřadila reálné a konkrétní dětské tváře. Děti se dívají směrem k hrobu lidických mužů. Prvních třicet soch bylo instalováno v roce 1995, postupně přibývaly další, posledních sedm vzniklo v roce 2002, kdy se tak velkolepé dílo uzavřelo. Instalace soch se však Marie Uchytilová už nedožila. Zemřela den před začátkem sametové revoluce – 16. listopadu 1989, celý projekt pak dotáhl její manžel Jiří Václav Hampl.
Poloha: 50.1425997N, 14.1996025E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (0,6 km)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (5,2 km)
GALERIE: DĚTSKÝ POMNÍK
★★★★★ - Národní kulturní památka Hrob mužů a základy Horákova statku, Lidice:
Symbolický hrob lidických mužů se nachází v těsné blízkosti Horákova statku. V něm gestapo postřílelo většinu lidických mužů starších 15 let. Celkem tu vyhasly životy 173 mužů a chlapců. Dnes byla zeď statku zreplikována. Zcela původní jsou však základy statku, které se povedlo v době zřizování památníku odkrýt. Tuto část pietního místa pak ještě doplňuje socha Lidické ženy s růží od Bedřicha Stefana.
Poloha: 50.1413569N, 14.2004700E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (0,7 km)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (5,3 km)
GALERIE: HORÁKŮV STATEK
★★★★★ - Národní kulturní památka Lidický památník, Lidice:
Samotný památník vyrostl v roce 1962 podle návrhu architekta Františka Marka. Jedná se vlastně o optické prodloužení promenády, kterou tvoří lipová alej spojující původní Lidice s novými. Tato promenáda přechází v kamenobetonový půlkruhový objekt, který je otevřen ve směru do údolí, kde stály domy. Tomuto oblouku uprostřed dominuje otevřený vzdušný altán. Hlavní prostranství památníku s fontánou se nachází o stupeň níž než samotná promenáda a také o jedno patro pod vlastním dominantním altánem. V tomto místě se nachází muzeum, které připomíná a mapuje tragické události. Jedním z vrcholných předmětů zdejší sbírky je i hasičská stříkačka lidických hasičů, která unikla zničení tím, že byla pár dní před vyhlazením zapůjčena do sousedních Dolan. Nádvoří je ukončeno malou kruhovou vyhlídkou, kterou z každé strany obepíná sestupující schodiště, které odvádí kroky návštěvníků směrem k původní obci Lidice.
Poloha: 50.1443444N, 14.1997453E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (390 m)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (5 km)
GALERIE: LIDICKÝ PAMÁTNÍK
★★★★★ - Národní kulturní památka Růžový sad, Lidice:
Nachází se v blízkosti Lipové aleje, která spojuje staré a nové Lidice. Myšlenka založení tohoto pietního místa pochází od Barnetta Strosse. Samotný sad byl pak založen v roce 1955. Nachází se na ploše 3,5 hektaru a největším problémem pro jeho architekta Františka Marka byla skutečnost, jak ho zapustit do svažitého terénu. Sadová kompozice umožňuje seskupení růží tří typů podle velikosti. Ty nejvyšší symbolizují lidické muže, nižší ženy a nízké či poléhavé lidické děti. Do růžového sadu přispívaly jednotlivé státy světa či šlechtitelé a vznikla tak unikátní sbírka více než 24 tisíc keřů 240 různých odrůd. Jedná se o jeden z největších růžových sadů na světě. V 90. letech došlo k poměrně velkému zanedbání sadu, ale před pár lety došlo k obnově a sadu se vrátila původní sláva a lesk.
Poloha: 50.1435847N, 14.1973881E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (450 m)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (5,1 km)
★★★★ - Národní kulturní památka Lidická hrušeň, Lidice:
Strom, který přežil nacistické běsnění. Rok před samotným lidickým masakrem uschla na návsi v Lidicích u obecní studny stará hrušeň. Obecní strážník Václav Vandrle ji vykopal a společně s Annou Pekovou zasadili tři nové stromky. Nacisté chtěli doslova vyhladit Lidice z mapy, a tak dokonce změnily koryto potoka. Jejich plán zahrnoval i vykořenění všech stromů v obci, aby nebylo poznat, kde který dům stál. Výbuchy náloží, které ničily zbytky budov tehdy přelomily jednu z mladých hrušní. Nacisté ji považovali za mrtvou, hrušeň se však zmátořila a vytvořila novou korunu. Později se pak stala důležitou při mapování minulosti zničené obce. Tato hrušeň obecná odrůdy Pařížanka se následně stala symbolem Lidic. Byla vyhlášena památným stromem, objevila se v televizních dokumentech. Dnes dosahuje výšky přes deset metrů a obvod kmene je téměř dva metry.
Poloha: 50.1403794N, 14.2002586E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (0,8 km)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (5,4 km)
★★★★ - Národní kulturní památka Lidický hřbitov, Lidice:
Nacistické odplatě neodolal ani lidický hřbitov. Ten se nacházel v nejjižnější části bývalé obce. V osudný červnový den roku 1942 Němci hroby exhumovaly a následně zničily a hřbitov srovnali se zemí. Dnes původní hřbitov připomínají jen improvizované hroby s kříži.
Poloha: 50.1381706N, 14.1991244E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (1,1 km)
Vlaková zastávka: Dobrovíz (5,2 km)
★★★★ - Národní kulturní památka Základy kostela svatého Martina, Lidice:
Nejstarší církevní stavba se v Lidicích nacházela už v polovině 14. století. V roce 1729 nechala velkovévodkyně Marie Anna Toskánská postavit v obci nový barokní chrám. I ten však nacisté vypálili a srovnali se zemí. Dnes historické události připomíná improvizovaný oltář umístěný doprostřed základů. Na něm je zajímavý obraz od kladenského výtvarníka Zdirada Čecha. Ten představuje Pannu Marii Toskánskou. Jde o výjev svaté ženy, která nedrží v rukou dítě, ale jen čisté bílé plátno. Jde tak o symboliku ztráty zavražděných lidických dětí. Další z uměleckých děl, které připomíná lidickou tragédii, je socha Plačící ženy, kterou v roce 1957 vytvořil sochař Karel Lidický.
Poloha: 50.1398428N, 14.2003869E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (0,8 km)
Vlaková zastávka: Dobrovíz (5,3 km)
GALERIE: LIDICKÝ KOSTEL
★★★★ - Národní kulturní památka Základy lidické školy, Lidice:
Běsnění nacistů neunikla ani škola v Lidicích. I ta byla srovnána 10. června 1942 se zemí a zbyly po ní jen základy. Lidická škola stála nedaleko místního kostela. 88 lidických dětí válku nepřežilo. Část jich zahynula ve vyhlazovacím automobilu na otravu výfukovými zplodinami v polském Chelmnu. Několik dětí bylo dáno na převýchovu do německých rodin. Základy lidické školy doplňuje socha Žena s dítětem Bedřicha Stefana.
Poloha: 50.1396511N, 14.2009489E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (1,2 km)
Vlaková zastávka: Dobrovíz (5 km)
★★★ - Národní kulturní památka Alej Barnetta Strosse, Lidice:
Zhruba stometrová alej získala jméno po britském lékaři a politikovi Barnettu Strossovi. Tento muž byl jedním z hlavních zahraničních organizátorů a iniciátorů myšlenky obnovení Lidic. Krátce před svou smrtí v roce 1967 u příležitosti 25. výročí vypálení obce, vyzval světové umělce, aby přispěly k založení sbírky moderního umění. Lidická galerie vznikla díky této výzvě a dnes se jedná o kulturní instituci, která se pyšní velmi kvalitními díly ve své sbírce a také silným uměleckokritickým kreditem. Samotná alej Barnetta Strosse je obnovenou alejí z původních Lidic. K obnově došlo v roce 2004. Je složena z lip.
Poloha: 50.1452519N, 14.2001108E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (210 m)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (4,8 km)
★★★ - Národní kulturní památka Lipová alej, Lidice:
Tato lipová alej je vedena od budovy hlavního památníku Lidického masakru. Její délka je zhruba 750 metrů a symbolicky spojuje staré vypálené Lidice s těmi novými. Na konci této lipové aleje v nových Lidicích se totiž nacházejí dvě důležité budovy. Jednou z nich je budova obecního úřadu se základním kamenem nových Lidic, který byl položen 15. června 1947. První budovy vznikly pro lidické ženy, které se vrátily z koncentračních táborů a našly tu nové domovy od roku 1950. Druhou důležitou budovou na konci Lipové aleje je Lidická galerie.
Poloha: 50.1440589N, 14.1973533E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (390 m)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (5 km)
★★★ - Národní kulturní památka Lidická žena s růží, Lidice:
Socha od autora Bedřicha Stefana je připomínkou tragického osud šedesáti lidických žen. Ty zahynuly Kobyliské střelnici či v koncentračních táborech v Lublinu, Osvětimi a Ravensbrücku. Část z nich zemřela i při pochodech smrti na samém sklonku II. světové války.
Poloha: 50.1416261N, 14.2011394E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (0,7 km)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (5,3 km)
★★★ - Nový židovský hřbitov, Hostouň:
Vznikl v Hostouni v roce 1848. Stalo se tak v okamžiku, kdy přestalo pohřbívání na zdejším starém hřbitově. Nachází se zde zhruba 340 náhrobků. Z nich nejznámější je náhrobek kladenského chirurga Bernarda Sterna. Svůj odpočinek zde našli i příbuzní spisovatele Oty Pavla.
Poloha: 50.1127750N, 14.1910361E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Hostouň (1 km)
Vlaková zastávka: Dobrovíz (2,4 km)
GALERIE: NOVÝ ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
★★★ - Kostel Povýšení svatého Kříže, Buštěhrad:
Hodně netradiční budova kostela. Vznikla vlastně přestavbou původní zámecké kaple Nejsvětější Trojice. K přestavbě v klasicistním stylu se uskutečnila na konci první pětiny 19. století. Netradiční oválná církevní stavba uvnitř ukrývá elipsovitou loď.
Poloha: 50.1547114N, 14.1910828E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Buštěhrad (170 m)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (3,5 km)
★★★ - Zámek Buštěhrad, Buštěhrad:
Stavba, která zlomila vaz Davidu Rathovi. Za vznikem samotné stavby ale stojí majitelka zdejšího panství Anna Marie Františka Toskánská, která na přelomu 17. a 18. století iniciovala výstavbu zámku z původního kamene rozbořeného hradu, který stál nedaleko. Na dalších přestavbách a postupném rozšiřování budovy se podílel i Kilián Ignác Dientzenhofer. Nesporně zajímavou kapitolu psal zámek v letech 1832-36, kdy tu žil ve vyhnanství francouzský král Karel X. Jeho vychovatelem v té době byl slavný geolog Joachim Barrande. Se vznikem nového Československého státu už přestaly být návštěvy zámku tak výjimečné a spíš tu svůj běžný život žili zaměstnanci pivovaru, archiváři, knihovníci či malé děti ve školce. Za II. světové války zámek obsadil wermacht. Značně zchátralá budova zlomila vaz středočeskému hejtmanovi Davidu Rathovi. Zámek totiž přešel do vlastnictví kraje a mělo tu vzniknout velké kulturně-společenské centrum. Jenže policie obvinila řadu osob z poškozování zájmů EU, podplácení, úplatkářství a machinace s veřejnými zakázkami. Do vězení se tak dostal i hejtman Rath. Dnes dává Středočeský kraj od budovy ruce pryč, a tak se zámek v Buštěhradě vrátí s největší pravděpodobností znovu do majetku města. To zde má i sídlo městského úřadu. K parku přiléhá i zámecký park, ze kterého vznikla odpočinková zona.
Poloha: 50.1547114N, 14.1910828E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Buštěhrad (170 m)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (3,5 km)
★★ - Kostel svatého Bartoloměje, Hostouň:
Vznikl už v roce 1352. Zcela nová církevní budova však vyrostla v Hostouni až na počátku 18. století v barokním slohu. Zajímavé jsou sochy svatých Petra a Pavla na hlavním oltáři. Ty byly do Hostouně dovezeny až z Paříže.
Poloha: 50.1146886N, 14.2005739E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Hostouň (180 m)
Vlaková zastávka: Dobrovíz (1,7 km)
★★ - Rybník Nervák, Lidice:
Uměle vytvořený novodobý rybník na Lidickém potoce. Dnes slouží hlavně k zavlažování zdejšího růžového sadu. Ve starých Lidicích se nacházel Podhorův rybník, který byl ale nacisty zavezen sutí a zcela zmizel z mapy. Ten bychom původně nalezly východně od Horákova statku. Nervák je dnes i odpočinkovým místem a místem pro sportovní rybolov.
Poloha: 50.1407150N, 14.1993822E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Lidice, Památník (0,7 km)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (5,4 km)
★★ - Jasan v Hostouni, Hostouň:
Najdeme ho v blízkosti zdejší původní tvrze. Obvod vícečetného kmene je téměř pět a půl metru. Odborníci odhadují stáří stromu na zhruba 170 let. Nedaleko od tohoto exempláře Jasanu ztepilého najdeme přes silnici další památný strom. I tento jasan dosáhl unikátního vzrůstu, kvůli jednotnosti kmene ale rozhodně nedosahuje velikosti prvního jasanu.
Poloha: 50.1148869N, 14.2038028E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Hostouň (270 m)
Vlaková zastávka: Dobrovíz (1,4 km)
★★ - Pamětní deska Oty Pavla, Buštěhrad:
Vzpomínková deska připomíná slavného českého prozaika a novináře Otu Pavla. Ten právě v Buštěhradu chodil na základní školu. Dnes se v budově nachází základní umělecká škola.
Poloha: 50.1548181N, 14.1904550E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Buštěhrad (190 m)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (3,5 km)
★ - Starý židovský hřbitov, Hostouň:
Jeden z vůbec nejzapadlejších českých židovských hřbitovů. Cestu k němu komplikuje stavební výstavba v obci, a tak je nutné lokalitu obcházet přes louku a přes Sulovický potok. Byl založen už někdy v polovině 18. století. Dnes se zde zachovalo pět desítek náhrobků s téměř neznatelnou hřbitovní zdí. Neexistuje už ani budova márnice. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1786. K nejcennějším patří hrob rabína Nattanaela z roku 1792. Vědecky cenným je pak hřbitovní kámen Sáry Reimann z České Lípy, který je celý vyveden v latince bez jakýchkoliv hebrejských znaků.
Poloha: 50.1122042N, 14.1871822E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Hostouň (1,5 km)
Vlaková zastávka: Dobrovíz (2,7 km)
GALERIE: STARÝ ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
★ - Zřícenina hradu Buštěhrad, Buštěhrad:
Odborníci se shodují, že šlo o kdysi velkolepou stavbu, která dominovala zdejšímu kraji. Základy stavby byly položeny už v druhé polovině 14. století. O dobytí tvrze se marně pokoušelo vojsko Jiřího z Poděbrad. Následně byl přestavěna ve stylu pozdní gotiky. K renesanční přestavbě dochází během 16. století. Jenže během třicetileté války došlo k vypálení saským vojskem. Následně už nebyl hrad obnoven a nová majitelka panství Anna Marie Františka Toskánská zavelela ke stavbě zámku na jiném místě v Buštěhradu, a tak byl původní kámen z hradu využit na stavbu zámku. Dnes zůstaly z původního hradu jen nepatrné zbytky. Ostatní části byly přestaveny na malé domky.
Poloha: 50.1553239N, 14.1889797E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Buštěhrad (220 m)
Vlaková zastávka: Kladno-Vrapice (3,4 km)
GALERIE: BUŠTĚHRAD A LIDICE
Výlet 1: Procházka pietním areálem Lidic, starobylou bývalou historií Buštěhradu a kolem židovských památek Hostouně (pěší)
Start: Buštěhrad, Turistický rozcestník Buštěhrad - bus
Cíl: Dobrovíz, Železniční stanice Hostouň u Prahy
Délka trasy: 11,3 km
Časová náročnost: 3:15 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Je to jeden z mála výletů, který neuzavíráme ve stejném místě, odkud jsme vyšli. Začínáme v Buštěhradě, kde na nás z každého kamene dýchne dávná historie, která bohužel už není přesně čitelná. I přesto je však historie Buštěhradu bohatá a my si prohlédneme poslední zbytky bývalého velkého buštěhradského hradu. Následně na nás čeká prohlídka Pietního areálu Lidice, který je celý národní kulturní památkou. Toto místo je spojeno s nejtemnějšími událostmi v dějinách našeho státu a ve zdejším areálu si tuto mrazivou kapitolu historie můžeme připomenout. Z Lidic se pak vydáme do nedaleké Hostouně, která je spojena s židovskou historií.
Vhodnost: Výlet je nenáročný, a to ani na čas, ani na převýšení. Nejnižším bodem je přechod nového koryta Lidického potoka, který leží ve výšce 309 metrů nad mořem. Nejvyšším bodem je cíl naší trasy ve výšce 365 metrů. Celkové převýšení je nepatrné – 123 výškových metrů. Z toho důvodu je zařazena procházka na druhém výkonnostním stupni. Trochu opatrní musíme být v místech, kde trasa výletu vede kolem frekventovaných dopravních komunikací.
Zastávky:
Buštěhrad, Zřícenina hradu Buštěhrad (0,3 km) – Buštěhrad, Pamětní deska Oty Pavla (0,5 km) – Buštěhrad, Kostel Povýšení svatého Kříže (0,55 km) – Buštěhrad, Zámek Buštěhrad (0,7 km) – Lidice, Národní kulturní památka Alej dr. Barnetta Strosse (2,2 km) – Lidice, Národní kulturní památka Památník Lidice (2,4 km) – Lidice, Národní kulturní památka Lipová alej Lidice (2,6 km) – Lidice, Národní kulturní památka Růžový sad (2,7 km) – Lidice, Národní kulturní památka Památník dětským obětem války (2,9 km) – Lidice, Národní kulturní památka Základy Horákova statku (3 km) – Lidice, Národní kulturní památka Hrob mužů (3,1 km) – Lidice, Národní kulturní památka Socha Lidická žena s růží (3,15 km) – Lidice, Rybník Nervák (3,3 km) – Lidice, Národní kulturní památka Lidická hrušeň (3,35 km) – Lidice, Národní kulturní památka Základy kostela svatého Martina (3,4 km) – Lidice, Národní kulturní památka Základy školy (3,7 km) – Lidice, Národní kulturní památka Hřbitov Lidice (4 km) – Hostouň, Jasan v Hostouni (8,1 km) - Hostouň, Kostel svatého Bartoloměje (8,4 km) - Hostouň, Nový židovský hřbitov v Hostouni (8,7 km) - Hostouň, Starý židovský hřbitov v Hostouni (9,2 km)
★★★★★ - Národní kulturní památka Rotunda svatých Petra a Pavla na Budči, Zákolany:
I když původní hradiště nechal postavit už kníže Bořivoj, kostel nechal postavit až jeho syn Spytihněv. To se psal rok 895 a protože se vnitřní rotunda dochovala do dnešních dnů beze změny je nejstarší kruhová část kostela nejstarší dosud žijící stavbou v zemi. Existuje už téměř 1130 let. Legenda říká, že Spytihněvův mladší bratr Vratislav sem poslal do školy svého syna. A tak legendární patron vlasti – svatý Václav získával první moudra právě tady. O znovuvzkříšení tradice Budečské školy se postaral Karel Slavoj Amerling, který v 19. století vycházel ze zdejších archeologických výzkumů.
Poloha: 50.1911886N, 14.2448106E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zákolany, Kováry (0,7 km)
Vlaková zastávka: Zákolany, Zastávka (0,9 km)
GALERIE: ROTUNDA NA BUDČI
★★★★ - Národní kulturní památka Slovanské hradiště Budeč, Zákolany:
K opevnění lokality mezi Zákolanským a Týneckým potokem bylo opevněno za vlády Bořivoje v poslední čtvrtině 9. století. Rozporuplně a ne zcela uspokojivě zatím působí nález hromadného hrobu asi šedesáti mladých mužů, kteří zahynuli při válečném střetu. Názory některých odborníků tvrdí, že se jedná o družinu svatého Václava, která byla zabita společně s Václavem ve Staré Boleslavi 28. září 935. Samotné hradiště zaniklo v průběhu 11. století. V následujícím století byla k rotundě přistavena románská věž.
Poloha: 50.1915606N, 14.2455892E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zákolany, Kováry (0,7 km)
Vlaková zastávka: Zákolany, Zastávka (0,9 km)
★★★ - Židovský hřbitov, Blevice:
Hřbitov byl založen v první polovině 17. století. Pohřbívalo se tu až do roku 1945, dochovalo se zhruba tři sta náhrobků. Velmi cenný je zdejší hřbitovní domek, kde bydlel hrobník. Na první pohled upoutá hebrejský nápis: Prach jsi a v prach se obrátíš. Nejstarší náhrobek pochází z roku 1719 a jde o náhrobní kámen paní Ester, dcery lékaře Wolfa. Zajímavá je ale skutečnost, že v Blevicích nikdy lidé židovského vyznání nebydleli, jednalo se o spádový hřbitov pro padesát okolních obcí.
Poloha: 50.2071944N, 14.2376983E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Blevice (370 m)
Vlaková zastávka: Zákolany, Zastávka (1,9 km)
★★★ - Přírodní památka Otvovická skála, Otvovice:
Jde o cennou přírodní památku. Na skalní vyvýšenině se nachází tenká vrstva vápnité spraše. To všechno dovoluje výskyt zajímavých rostlinných druhů: Kavyl Ivanův, Tařice skalní, Hlaváček jarní, Koniklec luční český nebo Mochna písečná. Z místa je také jímavý pohled na vesnici Otvovice a nejbližší okolí.
Poloha: 50.2151586N, 14.2791697E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Kralupy nad Vltavou, Minice (2 km)
Vlaková zastávka: Otvovice (0,9 km)
GALERIE: OTVOVICKÁ SKÁLA
★★★ - Přírodní památka Kovárské stráně, Zákolany:
Jižním směrem orientovaný svah má řadu uměle vytvořených teras. Je domovem řady suchomilných a teplomilných druhů rostlin. Na jaře se tu můžeme setkat s Hlaváčkem jarním či Kozincem rakouským.
Poloha: 50.1856783N, 14.2531583E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Zákolany, Kováry (0,6 km)
Vlaková zastávka: Kováry (0,8 km)
★★★ - Pomník Antonína Zápotockého, Zákolany:
Druhý československý komunistický prezident se narodil v Zákolanech 19. prosince 1884. Socha není originál. Jedná se o kopii bronzové sochy, která stála kdysi v Kladně. Antonín Zápotocký vstoupil také na literární půdu, a to knihami Vstanou noví bojovníci nebo Rudá záře nad Kladnem. Mezi lidem se prezidentovi také říkalo Ušaté torpédo, Tonda Zápotonda nebo Tonda Práce.
Poloha: 50.1965719N, 14.2475611E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zákolany (70 m)
Vlaková zastávka: Zákolany, Zastávka (230 m)
★★ - Lože svatého Václava, Zákolany:
Místo, které v legendách odkazuje na nejstarší dějiny našeho státu. Na podlouhlém kameni prý odpočíval svatý Václav, když chodil do nedaleké Budče, kde se učil číst a psát v latinském jazyce. Velmi často tu prý i unavený usnul, a tak mnozí vidí i v kameni otisknuté jeho tělo.
Poloha: 50.1979708N, 14.2515214E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Zákolany (310 m)
Vlaková zastávka: Zákolany, Zastávka (330 m)
★★ - Včelí boží muka svatého Václava, Zákolany:
Zcela unikátní boží muka nedaleko Budče. Výtvarník a urbanista Jan Třejbal se nechal inspirovat dávnou barokní dobou, kdy často stávaly v blízkosti božích muk úly. V tomto případě vytvořil výtvarník přímo úl uvnitř božích muk. Dílo vzniklo v roce 2018 z bílého betonu a v době sběru medu je kolem něj hodně živo.
Poloha: 50.1901714N, 14.2435944E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zákolany, Kováry (0,8 km)
Vlaková zastávka: Zákolany, Zastávka (1,2 km)
★★ - Pomník obětem vlakového neštěstí, Zákolany:
K neštěstí došlo v roce 1964. Na jednokolejné trati zastavil v obci Zákolany osobní vlak. Ve stejnou chvíli byl z Kladna z oceláren vypraven nákladní vlak plný železného šrotu a ingotů. Tento vlak byl velmi přetížen, ve špatném technickém stavu a šlendrijánskou osádkou, která nedostatečně zkontrolovala před jízdou stav brzd. Ty zcela selhaly a vlak i přes červené světlo na semaforu nešlo zastavit. Zezadu nákladní vlak narazil do osobního vozu, ve kterém zahynulo čtrnáct lidí. Autorem pomníku je Martin Frind, vnuk jedné z obětí.
Poloha: 50.1985161N, 14.2491125E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zákolany (260 m)
Vlaková zastávka: Zákolany, Zastávka (230 m)
★★ - Zámek Koleč, Koleč: (bez fotografie)
Jedná se o patrový barokní zámek z první části 18. století. Na jeho místě před tím stávala tvrz. Nejcennější částí zámku jsou dochované barokní stropy a štuková zrcadla. Součástí zámku je i kaple Nejsvětější Trojice. Dnes můžeme na zámku navštívit expozici, která se věnuje včelařství.
Poloha: 50.1966489N, 14.2227344E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Koleč, Zámek (140 m)
Vlaková zastávka: Koleč (260 m)
★ - Dubová alej, Blevice:
Významné stromořadí vedoucí z obce Blevice k místnímu rybníku. Skládá se ze 34 jedinců dubu letního. Ty rostou ve dvou větvích, mezi kterými se skrývá malá studánka. Zcela nepochopitelně odpovědní lidé alej neudržují, a ta pomalu zarůstá dalšími nálety, takže se postupně malebnost této dubové aleje vytrácí.
Poloha: 50.2122572N, 14.2424897E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Blevice (0,8 km)
Vlaková zastávka: Zákolany, Zastávka (2,7 km)
GALERIE: Z CESTY
Výlet 2: Kolem rodiště prezidenta Zápotockého, za kouzlem Otvovické skály a nejstarší stojící českou budovou na Budči (pěší)
Start: Zákolany, Turistický rozcestník Zákolany
Cíl: Zákolany, Turistický rozcestník Zákolany
Délka trasy: 16,2 km
Časová náročnost: 4:55 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Oblast kolem Zákolanského potoka má za sebou dlouhou a velmi bohatou minulost. Jednak se na Budči dotýkáme skutečně nejstarších momentů české historie, protože tu stojí nejstarší česká budova – kterou je Rotunda svatých Petra a Pavla. Na legendami opředenou dobu, kdy vznikala česká společná historie, odkazují i další místa, která navštívíme, například skalní útvar Lože svatého Václava. Nesmíme zapomenout ani na přírodní zajímavosti, mezi kterými musíme vyzdvihnout krásu Otvovické skály a nebo Kovárských strání. V samotných Zákolanech si připomeneme mnohem mladší období české historie, konkrétně dobu, kdy se tu narodil druhý československý komunistický prezident Antonín Zápotocký či, kdy tu došlo k jednomu z nejtragičtějších železničních neštěstí na našem území.
Vhodnost: Samotný výlet se bude odvíjet ve stále houpavém rytmu. Úvodní čtyřkilometrovou pasáž sice půjdeme po naprosté rovině, od výstupu na Otvovickou skálu se budou pravidelně střídat sestupy a výstupy. Nejnižší místo leží ve výšce 198 metrů nad mořem a najdeme ho těsně pod Otvovickou skálou. Nejvyšší bod nejdeme v těsné blízkosti Kovárských strání, kde se dotkneme výšky 322 metrů nad mořem. Celkové převýšení pak dosahuje 350 výškových metrů, a to zařazuje výlet do čtvrtého výkonnostního koše.
Zastávky:
Zákolany, Pomník Antonína Zápotockého (0,05 km) – Zákolany, Pomník vlakového neštěstí (0,4 km) – Otvovice, Přírodní památka Otvovická skála (3,4 km) – Blevice, Dubová alej u Blevic (6,7 km) – Blevice, Židovský hřbitov Blevice (7,6 km) – Koleč, Zámek Koleč (9,8 km) – Zákolany, Včelí boží muka svatého Václava (12 km) – Zákolany, Národní kulturní památka Rotunda svatých Petra a Pavla na Budči (12,2 km) – Zákolany, Národní kulturní památka Přemyslovské hradiště Budeč (12,3 km) – Zákolany, Přírodní památka Kovárské stráně (13,6 km) – Zákolany, Lože svatého Václava (15,9 km)
Commentaires