Až démonicky působí hora Bořeň tyčící se nad městem Bílina; její skalní stěny přitahují horolezce, na vrchol této národní přírodní památky se ale dostaneme i poklidným výšlapem
Rozvoj těžební činnosti přinesl Bílině jeden primát – je tu nejnižší místo v České republice, jedná se dno povrchového dolu Bílina; na druhou stranu město obětovalo stovky historických domů, vybetonovalo koryto řeky Bílina, které mělo vůbec zmizet pod zem a také čistota ovzduší se zhoršila natolik, že léčit návštěvníky z nemocí horních cest dýchacích už prostě nešlo
Město Bílina (německy Bilin) leží na stejnojmenné řece a dnes zde žije zhruba 17 tisíc obyvatel.
Zdejší kraj v pradávné historii obýval slovanský kmen Lemuzů, který byl spojencem Čechů v boji proti Lužanům. To jsou hlavní představitelé Lucké války.
Prvním osídlením byl přemyslovský správní hrad, který zde vyrostl v 10. století. Jeho chatrné pozůstatky lze najít v zámecké zahradě. Toto místo je archeologickou památkovou rezervací.
První písemnou zmínku o městě najdeme v papežských listinách z roku 993. Přemyslovský hrad časem pozbyl na své důležitosti, protože správní středisko oblasti se z Bíliny přeneslo do Mostu. Přesto zde byl už v polovině 13. století vybudován hrad, jehož majitelem byl Ojíř z Fridberka. Hrad se nacházel na území dnešního zámku, v podhradí pak vzniká město s hradbami a třemi branami.
Husité Bílinu dobyli vojsky pod vedením hejtmana Jakoubka z Vřesovic.
Od roku 1502 vlastnili Bílinu Lobkowiczové.
V roce 1873 je Bílina spojena s ostatním světem železnicí, což umožnilo další rozvoj – vyrostly tu sklárny, parní mlýn, cukrovar, porcelánka nebo jatka. Jenže rozvoj města byl podmíněn zbouráním městských hradeb a věží, které bránily v rozmachu.
Tragédie pro město přichází v období reálného socialismu. Rozpínající se doly a návaznost průmyslové výstavby stály za zkázou města.
Historická Bílina leží v hlubokém údolí, a proto výstavba nové trati a čtyřproudé silnice byla téměř nemožná. Nakonec se to sice povedlo, ale za cenu zbourání zhruba stovky nejvýstavnějších bílinských lázeňských domů, koryto řeky Bíliny bylo vylito betonem a dnes můžeme děkovat, že se neuskutečnil původní plán, podle kterého měla být řeka zarourována do podzemí.
K zemi šel i kostel svatého Štěpána, na místě části zámecké zahrady pak vyrostlo autobusové nádraží.
Samostatnou kapitolu historie tvoří místní lázeňství, na něm se možná ještě víc podepsala léta éry socialismu, ale bohužel i doba dnešní.
První, kdo se zmiňuje o zdejších lázních, je Václav Hájek z Libočan. Nápad využívat lázně komerčně se zrodí v hlavě kněžny Leonory z Lobkovic, která nechá v roce 1712 prameny vyčistit. V roce 1761 jsou zbaveny nečistých vod a město může vítat první hosty.
Zajímavou postavou, která se zasloužila o rozvoj lázeňství v Bílině, je Franz Ambroz Reuss. Ten odhalil jejich léčebnou schopnost a přispěl k jejich propagaci všude po světě. Zároveň byl ale Reuss propagátorem využívání uhlí jako paliva u místních obyvatel. Svahy kolem Bíliny byly totiž odlesněné. Reuss tak stál v podstatě za vznikem, ale i zánikem lázní.
Prvním výrazným nájemcem lázní byl Georg Schwab, který začal po světě rozesílat hliněné džbánky s bílinskou kyselkou a nechal tu postavit první lázeňský dům. Ke konci 19. století se už vyváželo téměř dva a půl milionů lahví, největším odběratelem bylo Německo.
Po znárodnění se Bílinské lázně přejmenovaly stupidně na Lázně Julia Fučíka. Původní zaměření na léčbu nemocí horních cest dýchacích muselo být zrušeno, protože Bílina se stala jedním z nejznečištěnějších měst republiky kvůli exhalacím z elektrárny Ledvice; začaly se tu tedy léčit nemoci žaludku a tenkého střeva. Lázeňský park zcela zpustl, stejně jako výstavní centrum města.
Po revoluci 1989 došlo k rozdělení lázní. Jedna část se starala o stáčení vody, druhá o lázeňské procedury. Rodina Lobkowiczů dostala v restituci část původního majetku. O lázně nemělo město v podstatě zájem, a tak byly prodány soukromé firmě. Výsledkem je skutečnost, že lázně jsou pro ekonomickou nerentabilitu už delší dobu uzavřeny.
K Bílině patří i jedna z nejkrásnějších hor Českého středohoří Bořeň. Je symbolem města a na starých fotografiích a pohlednicích vždy tvoří siluetu města.
V katastru Bíliny najdete také jeden český rekord. Jde o nejnižší místo České republiky. Nevzniklo přirozenou cestou, vyhloubil ho člověk a jedná se o dno povrchového dolu Bílina. Aktuálně (2020) se pohybuje pár metrů nad mořem, ale těžaři předpokládají, že se dostanou hluboko pod úroveň světového moře.
Z mineralogického hlediska pak stojí za zmínku ještě Granátových vrch u Měrunic, kde těžil granáty už rod Lobkowiczů a nedaleký lom Stříbrník, kde se dodnes nacházejí opály, aragonity a augity nebývalé velikosti.
V Měrunicích u Bíliny byl za socialismu vybudován sklad jaderné munice Javor 50. Na ploše 150 hektarů se nacházelo malé kasárenské městečko se 170 vojáky a jejich rodinami, které podléhalo přímému velení z Moskvy. Po revoluci fungoval v objektu uprchlický tábor, který byl v roce 2006 uzavřen a dnes je vlastníkem objektu občanské sdružení. V Česku byly ještě dva podobné objekty. Javor 51 v obci Borovno sloužil po revoluci a rozdělení Československa k uložení staré federální měny, takže tu bylo pod zemí schovaných mnoho miliard korun. Javor 52 najdeme v Bělé pod Bezdězem.
Znakem města Bílina je modrý štít. V něm je hradba s prázdnou branou s vytaženou zlatou mříží s černými hroty, provázená po obou stranách dvěma okny nad klíčovou střílnou. Za hradbou vynikají dvě věže, každá se třemi okny, cimbuřím a červenou stanovou střechou se zlatou makovicí. Hradba a věže jsou stříbrné a kvádrované, okna a střílny jsou černé. Mezi věžemi je polcený štítek vpravo červeno-stříbrně dělený, v levém stříbrném poli kosmá černá orlice se zlatou zbrojí a perizoniem. Za štítkem najdeme dva zkřížené praporce s vlaštovčími ocasy, pravý je dělený černo-stříbrně, levý stříbrno-červeně, oba na zlatých žerdích. V bráně jsou dvě zúžená stříbrná vlnitá břevna.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Město Bílina leží na hlavní silnici číslo 13. V centru se na ní napojuje také silnice číslo 257. Vzdálenosti Bíliny z českých měst: Praha (100 km), Ústí nad Labem (30 km), Karlovy Vary (88 km), Liberec (125 km), Plzeň (158 km).
Autobus: Autobusové spojení do Bíliny je z Litvínova, Teplic, Loun, Měrunic, Kostomlat pod Milešovkou, Lukova a Ledvic.
Vlak: Vlakové spojení do Bíliny je přivedeno z Děčína, Chebu, Mostu, Prahy, Ústí nad Labem, Kadaně-Prunéřova, Chomutova, Štětí a Teplic.
★★★★★ - Národní přírodní rezervace Bořeň, Bílina:
Jedná se o největší povrchový znělcový útvar ve střední Evropě. V třetihorách byla při sopečné činnosti pozvednuta rula a do druhohorních slínovců se dostal velký znělcový útvar. Ve čtvrtohorách eroze vypreparovala tuto unikátní horu. Některé její stěny jsou vysoké až 100 metrů. Z vrcholu je nádherný a široký výhled do celého okolí. Znělcové stěny jsou využívány horolezci. Svoji podobností se kopci Bořeň říká také česká Ďáblova hora, protože připomíná ikonickou horu ve Wyomingu. Zdejší rezervace je místem výskytu vzácných rostlin a živočichů. Zaznamenáno tu bylo několik druhů netopýrů. Na Bořeni můžete spatřit kriticky ohroženou Ladoňku vídeňskou, nachází se tu také jedna z pěti lokalit výskytu Hvězdice alpské a jedna ze čtyř lokalit výskytu v České republice Lomikámenu trsnatého křehkého. Mech Trhutka papilnatá se tu navíc objevuje na jediném místě v České republice. Navíc na Bořeni byly nalezeny pozůstatky sídliště knovízké kultury, které tu bylo v letech 1100 až 800 před naším letopočtem.
Poloha: 50.5276667N, 13.7639031E
Parkoviště: pod vrchem (1,2 km)
Autobusová zastávka: Hrobčice, Chouč, rozcestí (2,7 km)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (3,2 km)
GALERIE: HORA BOŘEŇ
★★★★ - Tovární budova stáčírny, Bílina:
O výstavbu se zasloužil kníže Mořic Lobkovic v roce 1898. Chyběly totiž kapacity pro plnění lahví a mytí džbánků. Nedostačující byly také prostory, kde se vyráběly Bílinské zažívací pastilky. Kníže se domluvil s architektem Franz Sablíckem, že budova bude připomínat zámek, a dodnes ji považují mnozí návštěvníci za stavbu šlechtického sídla. Na počátku 2. světové války ji zabral německý Wermacht, po válce tu sídlilo ředitelství lázní. Dnes je tu expozice muzea, pořádají se tu společenské akce a najdete tu podnikovou prodejnu.
Poloha: 50.5418153N, 13.7591517E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (0,8 km)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (80 m)
★★★ - Lesní kavárna, Bílina:
Památka na jubilejní zemskou výstavu v Praze v roce 1891. Původně se jednalo o expoziční pavilon Lobkowiczů, který byl po výstavě rozebrán a přestěhován do lázeňského parku. Dřevěná budova ve švýcarském stylu dnes slouží jako restaurace.
Poloha: 50.5411433N, 13.7570622E
Parkoviště: v lázních (0,3 km)
Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1,2 km)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (0,5 km)
★★★ - Kostel svatých Petra a Pavla, Bílina:
Na místě byl kostel datován už v roce 1067. Současná stavba vyrostla na začátku 14. století, později byla ještě dvakrát přestavena. Nejcennějším vybavením kostela jsou náhrobky rodu Lobkowiczů a dalších majitelů Bíliny pocházející ze 16. století. Část se jich nachází na vnější a část na vnitřní straně kostelní budovy.
Poloha: 50.5474756N, 13.7750181E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, náměstí (190 m)
Vlaková zastávka: Bílina (1,1 km)
★★★ - Přírodní rezervace Trupelník, Hrobčice:
Zajímavá a významná paleontologická lokalita. Vrch kopce v pravěku tvořilo jezírko, do kterého se usazoval diatomit, který je schopný obtiskovat do sebe jak rostlinné, tak i živočišné druhy. Nejvýznamnější nálezy jsou v blízkosti samotného vrcholu. Na severním svahu je navíc popsána puklina, která je vyplněna krystaly sádrovce.
Poloha: 50.5344722N, 13.8017800E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Hrobčice, Kučlín (350 m)
Vlaková zastávka: Bílina (4,2 km)
GALERIE: REZERVACE TRUPELNÍK
★★★ - Budova inhalátoria, Bílina:
Historická budova byla postavena v roce 1898. Sloužila k lázeňským procedurám a zároveň byla kolonádou pro lázeňské hosty. Vystavena je v novorenesančním stylu. Na budově je také zavěšena pamětní deska Johanna Wolfganga Goetheho, která připomíná jeho pobyty v místních lázních.
Poloha: 50.5418972N, 13.7582075E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1 km)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (190 m)
★★ - Památník Reussů, Bílina:
Otec a syn Reussovi byli hlavními propagátory zdejší Bílinské kyselky. 29. května 1898 jim byl slavnostně odhalen pomník v blízkosti tehdy nové budovy tovární stáčírny.
Poloha: 50.5420400N, 13.7587225E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1 km)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (200 m)
★★ - Zámek Bílina, Bílina:
Na kopci bývalo přemyslovské správní hradiště, které zaniklo v první polovině 13. století, když jeho funkci převzal mostecký hrad. V polovině 13. století vyrostl na místě dnešního zámku hrad. Václav Ferdinand Popel z Lobkowicz zahájil roku 1675 přestavbu na barokní zámek. Ve druhé polovině 19. století přestala být Bílina rodovým sídlem. Po revoluci se sem ovšem Lobkowiczové vrátili a zámek je dnes nepřístupný.
Poloha: 50.5483192N, 13.7762086E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, náměstí (0,3 km)
Vlaková zastávka: Bílina (1,2 km)
★★ - Přírodní rezervace Dřínek, Hrobčice:
Malá rezervace s teplomilnými rostlinnými společenstvy. Silně ohrožený Kavyl tenkolistý patří k nejkrásnějším českým travám.
Poloha: 50.5316906N, 13.8138647E
Parkoviště: v Razicích (1 km)
Autobusová zastávka: Hrobčice, Razice (1,4 km)
Vlaková zastávka: Bílina (5 km)
★★ - Lázeňský dům Bílina, Bílina:
Hlavní lázeňský dům dával hostům veškerou péči ve vybavených pokojích. Byl tu i společenský salon, lázeňské kabinky s inhalátory a čítárna. Budova byla postavena v roce 1878 v pseudorenesančním slohu architektem Franzem Sablickem. V současné době nejsou lázně v provozu. Hned vedle lázní roste památný strom Liliovník v lázeňském parku; jeho výška je 18 metrů a obvod kmene je 170 centimetrů. Za budovou je pak lázeňský hudební altán.
Poloha: 50.5424764N, 13.7581539E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1,1 km)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (290 m)
★★ - Pramen Bílinské kyselky, Bílina:
Minerální voda vychází přímo ze srdce Českého středohoří. Čerpá se z hloubky více než 190 metrů z masivu vrchu Kaňkov. Začátek lázeňství v Bílině je datován do roku 1761, kdy byly tři tehdejší prameny svedeny do jednoho rezervoáru a očištěny od divokých vod, které kyselku znečišťovaly. Obrovský podíl na věhlasu lázní měli dva muži balneolog Franz Ambrosius Reuss a jeho syn mineralog August Emanuel von Reuss. Původní vývěr Bílinské kyselky najdeme za hlavní lázeňskou budovou; koncem 19. století byl nad ní vybudován malý neorenesanční altánek. Za původním pramenem můžeme vstoupit do lázeňského parku, který má podobu průchozího anglického parku.
Poloha: 50.5429539N, 13.7567483E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, Mírová (1,2 km)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (420 m)
★ - Městská hradba, Bílina:
Zachovala se jen malá část. Jedná se o pozůstatek staré hradební zdi, do které byl časem proražen vchod pro lepší průchod.
Poloha: 50.5467103N, 13.7752703E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, náměstí (270 m)
Vlaková zastávka: Bílina (1,2 km)
★ - Věžový vodojem, Bílina:
Výjimečně řešená budova věžového vodojemu. Oktagonální železobetonová stavba o výšce 43 metrů byla postavena v letech 1915-6 pro potřeby sklárny Weinmann. Vodojem je umístěn na osmi železobetonových pilířích se čtyřmi průvlaky. Uvnitř jsou dvě nádrže o celkovém objemu 150 kubíků. Stavba je technickou památkou.
Poloha: 50.5699558N, 13.7900639E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, Chudeřice, závod (450 m)
Vlaková zastávka: Bílina - Chudeřice (0,6 km)
★ - Husitská bašta, Bílina:
S husity nemá nic společné a ani se neví, kde se vzal zavádějící název. Víceboká bašta byla součástí městských hradeb. Dnes je na místě restaurace.
Poloha: 50.5472622N, 13.7727169E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, Lidl (170 m)
Vlaková zastávka: Bílina (1,2 km)
★ - Kostel Zvěstování Panně Marie, Bílina:
Pozdně gotická sakrální stavba pochází z roku 1420. Kostelu v kartuši vévodí lobkowiczký znak z období kolem roku 1600. Hlavní oltář je raně barokní s obrazem Zvěstování Panny Marie.
Poloha: 50.5431497N, 13.7689175E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bílina, 5. května (80 m)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (0,9 km)
GALERIE: BÍLINSKÁ INSPIRACE
Výlet 1: Procházka po lázeňské a historické části Bíliny a výstup na ikonickou horu Bořeň, která zdobí horizont města (pěší)
Start: Bílina, Turistický rozcestník Bílina - náměstí
Cíl: Bílina, Turistický rozcestník Bílina - náměstí
Délka trasy: 19 km
Časová náročnost: 6:10 hodin, bez prohlídky lokalit
Popis: Město Bílina je dnes už odleskem své bývalé krásy, protože na její podobě se hodně podepsalo rozšiřování dolů na hnědé uhlí. Tento výlet nás vezme do lázeňské části města, ale nabídne i zbývající historické památky města. Kromě toho se projdeme po třech přírodních památkách v okolí, mezi kterými bezkonkurenčně ční ikonická hora Bořeň. Nejvyšší bod najdeme právě tady, ve výšce 536 metrů nad mořem. Nejnižší bod bude pouhých 200 metrů nad mořem, a to při přechodu řeky Bíliny. Celkové převýšení výletu bude 553 metrů nad mořem.
Vhodnost: Výlet není náročný, lze ho zařadit na pátý prostřední stupeň obtížnosti. Od Přírodní rezervace Trupelník by se vyplatilo mít navigaci pro lepší orientaci v prostoru.
Zastávky:
Bílina, Husitská bašta (0,2 km) – Bílina, Kostel svatých Petra a Pavla (0,5 km) – Bílina, Zámek Bílina (0,7 km) – Bílina, Městská hradba (0,9 km) – Bílina, Kostel Zvěstování Panně Marii (1,7 km) – Bílina, Tovární budova stáčírny (2,6 km) – Bílina, Budova inhalatoria (2,7 km) – Bílina, Památník Reussů (2,8 km) – Bílina, Lázeňský dům Bílina (2,9 km) – Bílina, Pramen Bílinské kyselky (3 km) – Bílina, Lesní kavárna (3,3 km) – Bílina, Národní přírodní rezervace Bořeň (7,5 km) – Hrobčice, Přírodní rezervace Trupelník (12,1 km) – Hrobčice, Přírodní rezervace Dřínek (13,9 km)
★★★★ - Zřícenina hradu Kostomlaty, Kostomlaty pod Milešovkou:
Hrad byl postaven po roce 1300 pány z Oseku. Brzy ho však kupuje Karel IV., který si ho ale moc neužije, protože za dobré služby ho věnuje pánům ze Žerotína. V husitských bitvách jej na třetí pokus dokázala porazit až vojska hejtmana Jakoubka z Vřesovic. Počátkem 17. století už byl hrad neobydlený. O jeho oživení se postarala v polovině 19. století výletní restaurace. V posledních letech byla zřízena ve zdejším bergfritu vyhlídková rozhledna. A kdybyste náhodou narazili na postavu, která má na čele černý kalich, tak je to duch Jakoubka z Vřesovic, který tu prý po poraženém hradě bloumá.
Poloha: 50.5542428N, 13.8794594E
Parkoviště: v Kostomlatech pod Milešovkou (0,7 km)
Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, náměstí (1,3 km)
Vlaková zastávka: Ohníč (6,4 km)
GALERIE: HRAD KOSTOMLATY
★★★★ - Přírodní rezervace Hradišťanská louka, Hrobčice:
Nejvýše položenou louku Českého středohoří najdeme na plošině druhé nejvyšší hory České středohoří Hradišťany. Kdysi se jí říkalo Orchidejová louka pro hojný výskyt vstavačovitých rostlin. Jenže používání průmyslových hnojiv v 50. letech je téměř vyhubilo. Nejcennějšími rostlinami tu jsou kriticky ohrožené trávy Starček oranžový a Kostřava ametystová. Ochrana se vztahuje i na místní archeologickou lokalitu, která zahrnuje kamenné valy, jejichž postavení se datuje do doby bronzové, kdy tu žil lid knovízské kultury.
Poloha: 50.5086036N, 13.8698342E
Parkoviště: turistický rozcestník Baková – hájovna (3,2 km)
Autobusová zastávka: Třebívlice, Skalice (5,6 km)
Vlaková zastávka: Třebívlice (10,4 km)
★★★★ - Přírodní památka Štěpánovská hora, Hrobčice:
Památka vznikla kvůli ochraně jedné z nejvýše položených stepních lysin Českého středohoří. V lokalitě byl zaznamenán výskyt subtropického pavouka Křížáka pruhovaného. Ze zvláště chráněných a ohrožených rostlin zde můžete narazit na Medovník meduňkolistý nebo Modřenec tentokvětý.
Poloha: 50.5351964N, 13.8720014E
Parkoviště: turistický rozcestník Lukov - rozcestí (2,2 km)
Autobusová zastávka: Lukov (2,4 km)
Vlaková zastávka: Ohníč (9,7 km)
GALERIE: ŠTĚPÁNOVSKÁ HORA
★★★ - Přírodní rezervace Březina, Kostomlaty pod Milešovkou:
V Českém středohoří ojedinělé rašeliniště. Ochrana je zřízena kvůli četnému výskytu obojživelníků. Ale také kriticky ohrožené rostlině Bublinatce obecné, která přežívá plně ponořená ve vodě. Žlutě kvetoucí rostlina se dnes v České republice objevuje maximálně na deseti místech.
Poloha: 50.5477061N, 13.9028897E
Parkoviště: na kraji silnice (0,6 km)
Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, Pod Březinou (1 km)
Vlaková zastávka: Žalany zastávka (6 km)
GALERIE: REZERVACE BŘEZINA
★★★ - Granátový vrch, Měrunice:
Už název vypovídá, že jde o jedno z nejhojnějších nalezišť českého granátu. Nacházející se tu diatremy, což jsou přívodní vulkanické dráhy. Jedná se vlastně o rodící se vulkán v malém. Jde o velmi malá trubkovitá do hloubky se zužující tělesa, která jsou vyplněná vším, co bylo zachváceno při výchozu z hlubin. A tím nejcennějším, co bylo vyneseno na povrch, jsou české granáty. Podle mineralogů se tu dají nalézt vždy, a to až do velikosti 5 milimetrů. Má to několik podmínek – hledejte na poli v okolí Granátového vrchu; hledejte po hluboké orbě – tedy na jaře a na podzim; musíte kleknout na kolena a dát oči co nejblíž k zemi, jen tak spatříte granát. Zajímavostí je, že granáty se tu těžily hlubinnými děly už v 19. století, kdy za těžbou stál rod Lobkowiczů.
Poloha: 50.4723272N, 13.8114239E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Měrunice (0,9 km)
Vlaková zastávka: Libčeves (3,5 km)
★★★ - Kostel svatého Jakuba Většího v Mrzlicích, Hrobčice:
Cenná učebnice pro architekty. Kostel vyrostl na místě kaple, která tu stála už od 14. století, v roce 1676. V roce 1838 byl přestavěn do pozdně klasicistní podoby. Od té doby trvá jeho zakonzervovaná klasicistní budova, i když na začátku 21. století byla už v téměř dezolátním stavu .Postupně se díky skupině nadšenců opravuje.
Poloha: 50.5111039N, 13.8100667E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Hrobčice, Mrzlice (220 m)
Vlaková zastávka: Bílina kyselka (7,1 km)
★★ - Studánka Panny Marie, Kostomlaty pod Milešovkou:
Voda s léčivými účinky a poutní místo. Prvním zázračně uzdraveným se stal kostomlatský panský sládek Kryštof Habel. O jeho uzdravení se brzy mluvilo všude a ke studánce začaly proudit davy nemocných. Hned po prvním zázraku zde vyrostla kaple, která ale stála jinde než dnes a byla mnohonásobně větší, protože byla vybavená oratoří, sakristii a kůrem. Její součástí byly i varhany. V průběhu 18. století ročně přišlo ke studánce až 30 tisíc poutníků.
Poloha: 50.5587722N, 13.8778300E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, náměstí (0,9 km)
Vlaková zastávka: Ohníč (6,1 km)
★★ - Radovesická výsypka, Hrobčice:
Na největší výsypku severních Čech se ukládá zemina z dolu Bílina. Na výsypku ji dovážel pásový dopravník dlouhý několik kilometrů. Kvůli výsypce bylo zničeno pět vesnic – Radovesnice, Chotovenka, Hetov, Dřínek, Lyskovice. Mocnost zeminy se tu pohybuje mezi 50 až 70 metry. Nejmocnější vrstva byla nasypána v ose bývalého potoka, a to do výšky 120 metrů. Výsypka po dokončení bude sloužit rekreačním účelům a budou tu vybudovány nové silnice.
Poloha: 50.5460908N, 13.8246175E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Hrobčice, Razice (1 km)
Vlaková zastávka: Bílina (5,7 km)
★★ - Josefův kámen, Kostomlaty pod Milešovkou:
Kousek pod vrcholem kopce Skalička stojí obelisk. Připomíná návštěvu císaře Josefa II. v Kostomlatech v roce 1779. Tehdy ale ještě nebyl císařem, jen arcivévodou. Josefův kámen byl vztyčen v roce 1881.
Poloha: 50.5527381N, 13.8691342E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, náměstí (0,9 km)
Vlaková zastávka: Žalany (5,7 km)
★ - Zámek Kostomlaty pod Milešovkou, Kostomlaty pod Milešovkou:
Barokní zámek byl postaven v poslední třetině 17. století. Nechal ho postavit hrabě Humprecht Jan Černín z Chudenic, ale už o tři roky později přechází do majetku rodiny Clary-Aldrigen; i potom zámek často střídá své majitele. V roce 1888 je přestavěn na ženské vězení. Dnes je zde výchovný ústav pro mládež.
Poloha: 50.5619481N, 13.8717789E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kostomlaty pod Milešovkou, náměstí (0,5 km)
Vlaková zastávka: Ohníč (5,6 km)
GALERIE: OKOLÍ KOSTOMLAT
Výlet 2: Návštěva zříceniny kostomlatského hradu, nejvýše položené louky Českého středohoří a Granátového vrchu, kde na nás čekají kamínky krvavé barvy (horské kolo)
Start: Kostomlaty pod Milešovkou, Turistický rozcestník Kostomlaty pod Milešovkou
Cíl: Kostomlaty pod Milešovkou, Turistický rozcestník Kostomlaty pod Milešovkou
Délka trasy: 42,4 km
Časová náročnost: 3:35 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Výlet mapuje nejzajímavější místa takzvaného Kostomlatského Českého Středohoří. Patří mezi ně hrad Kostomlaty a Granátový vrch, kde můžeme nasbírat i krásné pyropy, tedy granáty. Nejvyšší bod výletu leží tentokrát ve výšce 748 metrů nad mořem, což je nadmořská výška Hradišťanské louky. Nejníže budeme ve výšce 327 metrů nad mořem v Razicích, těsně před vjetím na Radovesickou výsypku. Celkové převýšení výletu je 958 metrů nad mořem.
Vhodnost: Výlet patří k náročnějším kusům, a to kvůli výraznějšímu převýšení, proto ho řadíme do kategorie osm.
Zastávky:
Kostomlaty pod Milešovkou, Zámek Kostomlaty pod Milešovkou (0,5 km) – Kostomlaty pod Milešovkou, Studánka Panny Marie (1,1 km) – Kostomlaty pod Milešovkou, Zřícenina hradu Kostomlaty (2,2 km) – Kostomlaty pod Milešovkou, Přírodní rezervace Březina (5,3 km) – Hrobčice, Hradiště Knovízské kultury Hradišťany (9,7 km) – Hrobčice, Přírodní památka Štěpánovská hora (10,2 km) – Hrobčice, Přírodní rezervace Hradišťanská louka (18,5 km) – Měrunice, Granátový vrch (26,1 km) – Hrobčice, Kostel svatého Jakuba Většího v Mrzlicích (31,2 km) – Hrobčice, Radovesická výsypka (38,6 km) – Kostomlaty pod Milešovkou, Josefův kámen (41,1 km)
Comments