Jesenice je jedním z nejmladších měst v naší zemi, ovšem stoprocentně se jedná o nejrychleji rostoucí město v Česku, každoročně zde přibývají stovky a stovky nových obyvatel
V blízkosti satelitního města však můžeme narazit na učiněný skvost – nejkrásnější krajinářský park v Česku; Průhonický park nám na projití zabere několik hodin, přesto nad jeho krásou spadne každému čelist; i proto se dostal na seznam památek kulturního dědictví UNESCO
Jesenice (německy Jessenitz) je poprvé zmíněna jako mnoho ostatních obcí v zakládající listině Vyšehradské kapituly z roku 1088. Je dobré v této souvislosti asi připomenout, že za vznikem kapituly stál první český král Vratislav I.
Důvodem vzniku této významné instituce byl vlastně nenávistný souboj mezi dvěma bratry. Jedním z nich byl právě Vratislav I., který se pro založení kapituly rozhodl, aby naštval vlastního bratra, biskupa Jaromíra. Vyšehradská kapitula byla založením vyvázána z vlivu pražského biskupství a podléhala přímo vatikánskému Svatému stolci.
Nicméně, aby byl Vyšehrad soběstačným reprezentantem křesťanské víry, bylo nutné zajistit kapitule silné hospodářské zázemí. To mělo být zaručeno vlastnictvím 66 vesnic a osad, jejichž příjmy mohl Vyšehrad využívat. A jednou z těchto obcí byla právě Jesenice.
Vazalství Jesenice Vyšehradské kapitule bylo potvrzeno ještě v roce 1356 listinou Karla IV.
Čas už ale pomalu plynul k husitským válkám. Na jejich začátku v roce 1419 zažila oblast Jesenicka památnou událost v místě U Křížků na Mandavě. Tady se sešli zástupci jednotlivých větví husitského hnutí. Přišli jak radikální Táborité, umírnění Pražané, ale i Korandova družina plzeňských husitů. Ti všichni vyhlásili právě U Křížků vznik Království božího na zemi. Z hlediska historického se jednalo o vlastně poslední nenásilný husitský sraz usilující o lepší společnost.
Tato skutečnost inspirovala Alfonse Muchu k vytvoření jednoho z obrazů Slovanské epopeje, který nese název Schůzka Na Křížkách.
Nicméně všichni víme, že následující roky neměly s Královstvím božím vůbec nic společného, ba právě naopak.
Jesenice nicméně zůstává v důsledku válečných útrap i nadále malou obcí.
Ovšem narůstajícímu vlivu na vývoj okolí se rozhodně už nedá zabránit. Postará se o to král Ferdinand I. Habsburský, který krátce po svém nástupu na trůn založí v habsburské říši poštovní službu.
Její vybudování, správu poštovní sítě a hlavně její fungování dostane na starost rodina Thurn-Taxisů. Poštovní služby tehdy mají na starost přepravu korespondence, peněz i pasažérů za pomocí poštovních vozů tažených speciálně vycvičenými koňmi. A právě v Jesenici byla v roce 1565 v Jesenici zřízena přepřažací stanice habsburské pošty.
Na místě dnešního zemědělského družstva stály stáje s odpočatými koňmi, poblíž byl poštovní hostinec, kde mohli cestující provádět základní hygienu, mohli se najíst a vyspat. Jednalo se o poslední přepřažací stanici před metropolí.
Zajímavostí bezesporu je, že každý z tehdejších poštmistrů měl uzavřenou služební smlouvu, ve které se zavazoval poskytovat co nejlepší služby na vlastní náklady. Priorita byla kladena na zachování přesnosti jízdních řádů a bezchybné odbavení spěšných poslů. Jednou za čas byly poštmistrovi vyúčtovány všechny jeho náklady. V Jesenici se odbavovala dvakrát týdně pošta z Vídně do Prahy a dvakrát týdně v opačném směru. Stejně tak tudy dvakrát týdně obousměrně projížděly dostavníky z Prahy do Českých Budějovic a do Lince.
Dodnes zůstala v muzeu zachována smlouva uzavřená Rakouským mocnářstvím s jesenickým poštmistrem Bedřichem Paroubkem z roku 1855.
Od roku 1650 je Jesenice součástí Kouřimského kraje, jak to popisuje Berní rula.
V okolí obce Jesenice v květnu 1757 uskutečnilo císařské vojsko významný manévr, který se vztahoval k bitvě u Štěrbohol. Unikající císařská armáda z prohrané bitvy právě tady znovu sešikovala vojáky a spořádaně přestoupili přes řeku Sázavu. Zdánlivým útěkem zamířili ke Kolínu, kde posílili o vojsko polního generála Leopolda Dauna. Společně se rakouská armáda střetla s pruskými vojáky Friedricha II. znovu. V bitvě u Kolína zvítězili přesvědčivě zvítězili Rakušané a tato bitva z 18. června 1757 způsobila to, že i nadále jsme byli členy rakouské monarchie a nestali se z nás Němci.
O dva roky později kupuje pražský arcibiskup Mořic Gustav z Manderscheid-Blankensteinu řadu místních pozemků a připojuje je k arcibiskupským lénům v Břežanech. Arcibiskup byl velkým nepřítelem Marie Terezie, která mu nikdy nemohla odpustit fakt, že v roce 1740 korunoval českým králem Karla Alberta Bavorského. Jejich vzájemná nevraživost došla tak daleko, že když byla Marie Terezie korunována o tři roky později českou královnou, tak raději pozvala na slavnostní korunovaci do Prahy biskupa olomouckého, aby vykonal potřebné ceremonie.
Následující století nejprve spojí Jesenici s Prahou parní dráhou. Píšou se 30. léta století páry a Jesenice je na první mašiny pyšná. Znamená to však postupný zánik legendární Thurn-Taxiské poštovní služebny.
V roce 1869 je v Jesenici zřízena četnická stanice, což zvyšuje váhu obce. Pokrok nezastavíš a podle tohoto hesla kráčí i běžný život v Jesenici, sice ne mílovými, ale drobnými krůčky, rozhodně však dopředu.
V druhé polovině 19. století vzniká řada místních spolků, svoji jednotu zakládají hasiči i Sokol, zakládají se tu spolky a cechy, ale i okresní zemědělská záložna a škola.
Jesenice nemůže spoléhat jen na železniční dopravu, a tak je potřeba navázat spojení i silniční. Staré polní cesty jsou upravovány a vznikají silnice směrem na Kocandu, do Psár či Dolních Břežan.
20. století, alespoň jeho první třetina, mělo v Jesenici poměrně klidnou podobu. II. světovou válku prožila lokalita celkem bez větší újmy.
V závěru nejděsivějšího světového konfliktu zde však vyrostl zajatecký tábor. Vojáci wermachtu se tu ale příliš dlouho nezdrželi, protože krátce po válce je Rudá armáda odvlekla do sibiřských gulagů.
Zdejším nejslavnějším rodákem je bezesporu Jan z Jesenice. Šlo o výjimečného právníka doby přelomu 14. a 15. století. Své služby poskytoval v boji s církevní mašinérií i samotnému Mistru Janu Husovi. Jan z Jesenice byl ale za své obhajoby uvězněn v Římě, kde byl zajat přímo během papežského soudu, z italského vězení utekl, ale zakrátko byl znovu uvězněn, tentokrát v Boloni. Odsud byl propuštěn. Jan doprovázel Husa i do Kostnice, vybaven velmi dobrou právní obhajobou, leč ani to nestačilo k tomu, aby Husovi zachránil život. Sám Jan z Jesenice následně padl do léčky a byl uvězněn na Českém Krumlově, kde ve vězení zemřel.
Jesenice je jedním z nejmladších českých měst. Bylo mezi ně povýšeno až v roce 2015. Na druhou stranu se jedná o jedno z nejrychleji se rozvíjejících českých měst současnosti. Zatímco v roce 1932 tu žilo jen 786 obyvatel, na konci roku 2002 tu už svoji adresu mělo přes 2700 lidí a o sedm let později se Jesenice stala nejlidnatější českou obcí. Dnes, když už je Jesenice městem, tu žije 10 tisíc obyvatel a kvůli zřejmému satelitnímu postavení se dá očekávat, že počet lidí ještě poroste. Konec konců pražský Dopravní podnik plánuje rozšíření tramvajové linky až do centra Jesenice a jednou z úvah bylo prodloužení čtvrté linky pražského metra až sem.
Znakem města Jesenice je červený štít, ve kterém je kosmo položený zlatý gotický klíč zuby nahoru a ven z erbu. Šikmo přes klíč je přeloženo zlatý obilný klas se dvěma listy.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Jesenicí prochází dálniční obchvat Prahy D0. Pro návštěvu města použijte exit 82. Kromě toho vás dovedou do Jesenice i silnice II. tříd s čísly 101, 105 a 603. Vzdálenosti Jesenice z českých měst: Praha (16 km), Ústí nad Labem (98 km), Karlovy Vary (142 km), Plzeň (101 km), České Budějovice (129 km), Pardubice (102 km), Hradec Králové (116 km), Jihlava (115 km), Liberec (117 km).
Autobus: Autobusové spojení do Jesenice je z Prahy, Benešova, Jílového u Prahy, Kamenice, Doubku a Psár.
Vlak: Vlakem se do Jesenice nedostanete.
★★★★★ - Národní kulturní památka Průhonický park, Průhonice (UNESCO):
Lokalitu vyženil hrabě Arnošt Emanuel Silva Tarouca v roce 1885. A hned ho začal tvořit k obrazu svému. Hrabě z portugalského rodu měl dva vzory – jedním byl park v Čechách pod Kosířem, druhý evropsky proslulý park Pückler-Muskau v Horní Lužici. V mnohém však hrabě tyto parky překonal. Důvod proč je Průhonický park považován za náš nejlepší krajinářský park je prostý. Hrabě totiž využil původních zalesněných částí a vzrostlé dřeviny využil jako kostru nového parku. Tyto stromy tak poskytovaly hlavně ochranu před větrnými poryvy pro novou výsadbu. Neocenitelné jsou i průhledy, které umožňují řadu unikátních výhledů na zdejší zámek či na solitérní a obrovské původní stromy. Osu celého parku tvoří potok Botič. Na něm vyrostly jezy, přepady, slepá ramena, ale i umělé vodopády. Pro umocnění romantické nálady vznikla také řada rybníků na Botiči. Větší zavodněné území logicky zvýšilo vlhkost celého parku a poskytlo možnost pro vznik dalších biotopů, které by se tu běžně nemohly vyskytovat. Dokonalá volba dřevin umožňuje odstupnění pohledu na popředí, kulisy a pozadí. Hrabě skvěle využil barevnosti ročních období a zvolil dřeviny, které jsou výrazné při rašení, kvetení, v době plodů i v době podzimního zabarvení lupenů. Dalším skvostným vrcholem parku jsou jeho alpinistické sekvence, které byly nejmilovanějším místem hraběte Silvy-Taroucy. Dnes se zdejší odborníci specializují na pěstování rododendronů a pivoněk. Největším vyznamenáním pro tvůrce parku zůstává skutečnost, že i dnešní odborníci jen těžko rozeznávají, které partie parku jsou přírodní a které byly vysazeny v plánovaném programu.
Poloha: 49.9964769N, 14.5587161E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Průhonice (0,8 km)
Vlaková zastávka: Praha-Uhříněves (5,9 km)
GALERIE: PRŮHONICKÝ PARK
★★★★★ - Národní kulturní památka Zámek Průhonice, Průhonice (UNESCO):
I tuto stavbu má na „svědomí“ Arnošt Emanuel Silva Tarouca. Nechal ji po své svatbě s Marií Antonií Gabriellou z Nepomuku přestavět v novorenesančním stylu. Sídlo šlechticů zde však stávalo už dříve. O současnou přestavbu se zasloužil hlavně mladičký architekt Jiří Stibral, sochař Celestýn Klouček, malíř Hanuš Schwaiger a zahradní architekt František Thomayer. Velké nádvoří zámku je dnes přeměněno na poutavou zahradu, která jako jediná část zámku vychází z tradice francouzských zahrad. Na Malém nádvoří si architekt Jiří Stibral dovolil vybourat část původního gotického paláce. Vznikla tak otevřená terasa, která nabízí nádherný výhled na park.
Poloha: 50.0004925N, 14.5569531E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Průhonice (320 m)
Vlaková zastávka: Praha-Uhříněves (5,5 km)
GALERIE: PRŮHONICKÝ ZÁMEK
★★★★★ - Průhonické vodopády, Průhonice (UNESCO):
Jde o uměle vytvořené vodopády, které vznikly během romantické přestavby zdejšího zámku. Do cesty vodnímu toku byly postaveny kamenné bloky a voda si našla už svoji specifickou cestu. I když se jedná o umělé dílo, romantický výzor nelze těmto vodopádům upřít.
Poloha: 49.9834550N, 14.5426881E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Jesenice, Zdiměřice, U Rybníka (1,7 km)
Vlaková zastávka: Praha-Uhříněves (8 km)
GALERIE: PRŮHONICKÉ VODOPÁDY
★★★★ - Kostel Narození Panny Marie, Průhonice (UNESCO):
Původ kostela je gotický. Původně stával kostel zcela samostatně. Se zámkem byl spojen zimní zahradou. Ta se však v průběhu let přeměnila na obyvatelné budovy. I přesto je to však nejstarší stavební památka průhonického zámeckého areálu. Kostel byl vysvěcen už v roce 1187 biskupem Jindřichem Břetislavem. Při posledních přestavbách zámku byly uvnitř kostela objeveny gotické fresky z první poloviny čtrnáctého století.
Poloha: 50.0007339N, 14.5582139E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Průhonice (230 m)
Vlaková zastávka: Praha-Uhříněves (5,4 km)
★★★ - Vyhlídka Gloriet, Průhonice (UNESCO):
Místu se říká také Kozí hrádek. Jde o stavbu, kterou má na svědomí nad potokem Botič vlastník panství Jan Nepomuk Nostitz-Rhineck. Vystavěn byl už kolem roku 1830. Původně sloužil osmimetrový gloriet jako umělá hradní zřícenina s venkovním schodištěm, která sloužila návštěvníkům při vyhlídce na zámek. Pohled na zámek už ale přerostly okolní stromy.
Poloha: 49.9952447N, 14.5572467E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Průhonice (1,3 km)
Vlaková zastávka: Praha-Uhříněves (6,4 km)
GALERIE: GLORIET
★★★ - Zíchova vyhlídka, Průhonice (UNESCO):
Jde o hodně omezený výhled do údolí Botiče, který tvoří osu Průhonického parku. Stromy brání ve výhledu jiným směrem, než právě na nejnižší části unikátního údolí. K odpočinku slouží lavička na místě vyhlídky.
Poloha: 49.9950658N, 14.5589319E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Průhonice (1,2 km)
Vlaková zastávka: Praha-Uhříněves (6,3 km)
★★★ - Pomník smrtelné nehody hraběnky Alsterlové, Jesenice:
Jedná se vlastně o nejstarší pomník smrtelné dopravní nehody v českých podmínkách. Došlo k ní 22. prosince 1706. Hraběnku Maxmiliánu Asterlovou z Astfeldu tehdy zdrželo vojsko, které bylo na hlavní benešovské silnici. Hraběnka v kočáře pospíchala za svým mužem na vánoční svátky, a proto neustále popoháněla kočího k rychlejší jízdě. Na tomto místě u Jesenice se však utrhlo kolo kočáru a samotný kočár se převrhl. Lokaj, který stál na kočáru utrpěl pouze zlomeninu nohy, zatímco hraběnka Asterlová byla uvnitř kočáru usmýkána. O rok později se příbuzní hraběnky rozhodli vystavět pomník k uctění její památky. Zajímavá stavební památka je historicky cenná i výjevem, který zachycuje podobu této dopravní nehody.
Poloha: 49.9594825N, 14.5273981E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Jesenice, Horní Jirčany (1,1 km)
Vlaková zastávka: Praha-Zbraslav (10,3 km)
GALERIE: DOPRAVNÍ KARAMBOL
★★★ - Lávka přes rybník, Vestec:
Dřevěná lávka přes Vestecký rybník se nachází sotva pár centimetrů nad hladinou. Jde o lávku, která přetíná v místě zdejší odpočinkové zóny klidovou část obce. Místo je nádherné pro fotografy. Svoje kouzlo má v každém ročním období. Uprostřed lávky jsou vytvořeny i dvě kruhová mola určená pro odpočinek.
Poloha: 49.9848467N, 14.5098900E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Vestec, U Klimešů (0,6 km)
Vlaková zastávka: Praha-Krč (8,6 km)
Výlet 1: Procházka po unikátním parku v Průhonicích, který je pod ochranou UNESCO (pěší)
Start: Průhonice, Turistický rozcestník Průhonice
Cíl: Průhonice, Turistický rozcestník Průhonice
Délka trasy: 9,2 km
Časová náročnost: 2:40 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Průhonický park je fenoménem, který obdivují všichni. Ať už to jsou specialisté na zahradní architekturu, milovníci přírody a zahrad či jen lidé, kteří se rozhodli vydat na procházku. Anglický zámecký park, který vznikl lví zásluhou hraběte Silva Taroucy je jedním z nejoceňovanějších zahradních komplexů starého kontinentu. Je výjimečný po mnoha stránkách a v mnoha ohledech. Tyto věci oceníme v jakémkoliv ročním období a věřme, že právě po Průhonickém parku můžeme prochodit jakkoliv dlouho a stále budeme nacházet nová a nová zákoutí, která nás budou uchvacovat.
Vhodnost: Tato cesta je pro kohokoliv. Je na ní totiž libovolně dlouhá doba a cesty jsou vedeny po bezpečných cestách. Navržená trasa vede tak, aby nás seznámila s nejzajímavějšími místy v této lokalitě. Nejnižší bod najdeme na začátku a v cíli trasy a jedná se o výšku 282 metrů nad mořem. Nejvyšší bod se nachází v blízkosti rybníku Bořín, jde o 336 metrů nad mořem. Celkové převýšení je 88 metrů, výlet je zařazen na prvním, nejméně náročném výkonnostním stupni.
Zastávky:
Průhonice, Národní kulturní památka Kostel Narození Panny Marie (UNESCO) (0,5 km) – Průhonice, Zámek Průhonice (UNESCO) (0,7 km) – Průhonice, Národní kulturní památka Vyhlídka na Průhonický park (UNESCO) (0,8 km) – Průhonice, Národní kulturní památka Průhonický park (UNESCO) (0,9 km) – Průhonice, Národní kulturní památka Zichova vyhlídka (UNESCO) (2,4 km) – Průhonice, Národní kulturní památka Vyhlídka Gloriet (UNESCO) (2,5 km) – Průhonice, Národní kulturní památka Vyhlídka na Labešku (UNESCO) (4,5 km) – Průhonice, Národní kulturní památka Průhonické vodopády (UNESCO) (6,5 km)