Právě tady měla Libuše podle Kosmovy kroniky zvednout ruce k nebesům a mít vizionářské proroctví o městě, jehož sláva hvězd se dotýká
V silách ani možnostech nikoho z nás dnes není rozsoudit, zda je na tomto mýtu špetka pravdy a nebo všechno byla jen Kosmova umělecká licence; nicméně, zda si do své procházky a fantazie pustíte ještě navíc neohroženou, hrdou a hřímající postavu kněžny Libuše je opravdu jen a jen na vás
Libušín (německy Libuschin) leží jen čtyři kilometry severozápadně od okresního města Kladno a dnes tu má adresu trvalého bydliště zhruba 3 300 obyvatel. Město se rozkládá ve strmém údolí podél Svatojiřského potoka.
Samotný název osady vyjadřuje vlastnictví nějaké osoby, ale zda to byla právě kněžna Libuše se můžeme jen domnívat.
Nejstarší osídlení pochází zhruba ze 6. až 7. století a je doloženo nálezy keramiky pražského typu v oblasti hradištní studánky.
V historických zápisech se vždy uvádělo, že hradiště v Libušíně vzniklo někdy na přelomu 9. a 10. století. Výzkumy z posledních let však posunuly jeho vznik až do druhé poloviny 10. století.
Nutno však vzpomenout řadu zajímavých skutečností. Zdejší hradiště je starší než to na Pražském hradě, je dokonce i dvaapůlkrát větší. Co však bezpochyby zaráží, je jakákoliv absence písemných materiálů o zdejším hradišti.
Nemůžeme se tak dozvědět, kdo zde žil, kdy to bylo a jak se tu žilo. A i těch archeologických nálezů je na zdejším hradišti poměrně málo. Některé teorie tvrdí, že hradiště Libušín vzniklo v reakci na průběh Lucké války. Jiní odborníci však uvádějí, že na rozdíl od jiných hradišť toto nebylo dostatečně dobře opevněno, a tak tvořilo jen funkci správní. Každopádně však na přelomu 10. a 11. století dochází k jeho zániku. Mizí však jen hradiště, nikoliv život v něm. Zůstává tu vesnice, která se dál rozvíjí. Její zánik přichází až po konci II. světové války, kdy mizí poslední domy. Už ale ve století předešlém se vlastní obec přesunula z původního hradiště dolů do údolí pod ním.
Kosma ve své kronice kolem roku 1100 píše o tom, že právě tady měla Libuše svoji vizi o velikosti a slávě Prahy. Jenže když kolem roku 1360 opisuje tuto část české mýtické historie do své knihy kronikář Pulkava, zamění Libušín za Vyšehrad a pak už to jde všechno ráz na ráz. Chybné verze se chytají další kronikáři, ale i třeba Bedřich Smetana a historický omyl má své nevymazatelné místo v historii.
My dnes s chladnou hlavou můžeme říci jen to, že netušíme, zda slavné proroctví pronesla Libuše tady a nebo zda vůbec nějaká Libuše existovala.
Hradiště v pravém slova smyslu zde vzniká v druhé polovině 9. století a má sloužit k obraně území Čechů. Toto hradiště však není zcela samostatné a podléhá správě hradiště na nedaleké Budči.
Kolem roku 1000 byly valy zdejšího hradiště narychlo opraveny, aby posloužily obraně proti polskému tažení Boleslava Chrabrého na Prahu.
S jistotou ale lze říct, že osada Libušín existovala už v roce 1050, kdy o ní poprvé píší knihy popisující život knížete Břetislava I.
Hradiště a prokazatelně jde o pozůstatky původního hradiště, druhá ves je Dolní Libušín. To je první důkaz toho, že se život začal přesouvat postupně do údolí.
Jenže Horní Libušín bude hrát důležitou roli ještě několik dalších staletí, než se definitivně život přesune do údolí a hradiště Libušín zůstane osamoceno.
Roku 1514 kupují Libušín Martinicové ze Smečna a jejich panství přetrvá až do 20. století.
Daleko víc než mysteriozní kněžna Libuše je ale dnes v Libušíně cítit hornická historie. A Libušín byl v 19. století jedním z nejdůležitějších středisek hornického života. V katastru města existovaly tři doly. Nejstarší z nich byl Jan, který byl pojmenován po řediteli těžařské společnosti Janu Fitzovi, byl otevřen v roce 1885. Jan ze všech dolů také nejdříve skončil, dolování bylo ukončeno už v roce 1925. To důl Max prožil tvrdý hornický život alespoň 90 let. Funkční byl v letech 1890-1980. A trojlístek místních dolů uzavírá ten s názvem Schoeller. S jeho návrtem se začalo už v roce 1895, první vozík s uhlím ale z hloubky země vyjel až v roce 1902. Schoeller taky jako jediný z libušínských dolů přežil sametovou revoluci a jeho uzavření bylo vlastně definitivní tečkou za kladenským dolováním. Byl opuštěn jako poslední v celém Kladenském revíru. Stalo se tak 29. června 2002.
Odměnou za hornickou činnost je skutečnost, že v roce 1916 je Libušín povýšen na město, jenže tato výsada mu zůstane jen do šedesátých let, pak se z něj stává znovu obec.
V Libušíně se 22. září 1928 narodil jeden z nejvýznamnějších československých špionů Josef Lukeš. Vyrůstal v prostředí kladenských komunistických buněk, kde přejal jméno svého nevlastního otce Frolík. V 60. letech 20. století působil na rezidentuře v Londýně, kde sbíral materiály proti CIA. Jenže v roce 1969 přeběhl na druhou stranu a emigroval. Krátce poté byl na našem území v nepřítomnosti odsouzen k trestu smrti. Zemřel krátce před sametovou revolucí na Floridě ve věku 60 let na rakovinu jater.
Znak Libušína je modrý štít. V jeho patě stojí černé trojvrší. Na něm stojí zlatá dřevěná a otevřená brána, doprovázená po obou stranách zlatou kolovou hradbou. Nad bránou je zlatá pohanská koruna o pěti viditelných výběžcích a s purpurovým vyložením. Korunou prorůstají stříbrná zkřížená hornická kladiva (mlátek a želízko).
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Libušín je stranou jakýchkoliv významnějších silnic. Dovedou vás do města jen místní komunikace. Vzdálenosti Libušína z českých měst: Praha (38 km), Ústí nad Labem (70 km), Karlovy Vary (96 km), Plzeň (89 km), České Budějovice (171 km), Pardubice (141 km), Hradec Králové (146 km), Jihlava (162 km), Liberec (134 km).
Autobus: Autobusové spojení do Libušína je ze Slaného, Kladna a Prahy.
Vlak: Libušín nemá spojení osobní železniční dopravou.
★★★ - Kostel svatého Jiří, Libušín:
Barokně upravený kostel má velmi zachovalé gotické jádro z přelomu 13. a 14. století. Tuto skutečnost potvrzuje raně gotické okno na východní straně budovy. Jisté však je, že zde kostel stával už v době existence hradiště v 10. století. Svůj farní význam kostel svatého Jiří ztratil v momentě, kdy byl v Libušíně vysvěcen kostel svatého Prokopa. I přesto se však na Libušíně konaly slavné svatojiřské poutě, které navštěvovaly mohutné davy věřících. Například v roce 1932 zde bylo napočítáno na šest tisíc věřících. Novodobá historie kostela je velmi smutná. Vlivem těžby uhlí v sousedství došlo k sesedání krajiny a na kostele se objevily nebezpečné trhliny. Stavba musela být zpevněna ocelovými výztuhami. V době porevoluční byl kostel několikrát vykraden, byly zcizeny dva oltářní obrazy, zvon a sochy z kazatelny a došlo i k dalším škodám. Z toho důvodu byly sochy apoštolů raději odvezeny, stejně tak jako místní varhany.
Poloha: 50.1617622N, 14.0368597E
Parkoviště: na západním okraji města Libušín (0,6 km)
Autobusová zastávka: Libušín, Důl Kladno (0,9 km)
Vlaková zastávka: Kamenné Žehrovice (4,3 km)
★★★ - Dřevěná zvonice, Libušín:
Krásná stavba, pro Kladensko velmi netypická, vznikla kolem roku 1500. Od té doby neprošla výraznější stavební úpravou, a tak jí můžeme obdivovat v téměř nezměněné podobě. Původně měla dva zvony. Ten mladší z roku 1536 se nedochoval. Ten starší z roku 1504 prožil téměř půl tisíciletí do té doby, než ho v roce 1996 někdo ukradl.
Poloha: 50.1616675N, 14.0371222E
Parkoviště: na západním okraji města Libušín (0,6 km)
Autobusová zastávka: Libušín, Důl Kladno (0,9 km)
Vlaková zastávka: Kamenné Žehrovice (4,3 km)
★★★ - Přemyslové hradiště Libušín, Libušín:
Přemyslovci zde byli už od konce 9. století, kněžna Libuše asi nikdy. To všechno byla s největší pravděpodobností fantazie kronikáře Kosmy, který se možná nechal zbytečně unést názvem tohoto města. Archeologové pak ale ještě dokázaly, že určité osídlení zde bylo dokonce už i v 6. století, ale rozhodně nešlo o žádné významné centrum. Dodnes se dochovalo opevnění celého hradiště, i když dnes tyčí nad krajinou jen do výšky tří metrů, zatímco v dávných dobách přemyslovských bylo prokazatelně ještě o dva metry vyšší. Součástí hradiště je i kostel svatého Jiří, který prošel v průběhu historie mnohými přestavbami, přesto se ve všech stavebních proměnách odkazuje k nejstarší svatyni, která tu vznikla už v 10. století. Zajímavé je, že mýtus o Libuši mnohokrát využili i strážci socialismu, kteří nebyli často daleko od toho, aby z ní udělali téměř první proletářku, tak i přeze všechno neváhali mocipáni bývalého režimu obětovat kus Přemyslovského hradiště Libušín do chřtánu roztahujícího se dolu Schoeller.
Poloha: 50.1615658N, 14.0363875E
Parkoviště: na západním okraji města Libušín (0,6 km)
Autobusová zastávka: Libušín, Důl Kladno (0,8 km)
Vlaková zastávka: Kamenné Žehrovice (4,2 km)
★★ - Kostel svatého Prokopa, Libušín:
Dominanta města, která byla zbudována místní školní radou v roce 1908. Jedná se o jednolodní kostel s pěti vchody. Výmalbu interiéru provedl místní malíř Vilém Kořan.
Poloha: 50.1685794N, 14.0541392E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Libušín, Náměstí (220 m)
Vlaková zastávka: Kamenné Žehrovice (3,5 km)
★★ - Přírodní rezervace Pašijová draha, Libušín:
Více než 50ti hektarová přírodní rezervace je z hlediska geologie nesmírně zajímavá. Podloží je tvořeno opukami a pískovci a ty jako měkké materiály i tady velmi podléhaly vodní erozi. V celé lokalitě proto můžeme obdivovat hluboko zaříznutá malá údolí, kaňonovité hluboké zářezy a pseudokrasové závrty. A právě tyto zajímavé geologické výtvory zpravidla na sebe vážou řadu chráněných živočichů i rostlin. A nejinak je tomu i tady. Z těch nejvzácnějších bychom mohli jmenovat třeba Lilie zlatohlávek, Střevíčník pantoflíček nebo Bradáček vejčitý. V lokalitě se nedá přehlédnout několik opravdu gigantických mravenišť.
Poloha: 50.1554200N, 14.0412233E
Parkoviště: u bodu záchrany KL 001, jedná se o začátek Přírodní rezervace
Autobusová zastávka: Libušín, Rozcestí Důl Max (1,8 km)
Vlaková zastávka: Kamenné Žehrovice (2,6 km)
★ - Přírodní památka Třebichovická olšinka, Třebichovice: (bez fotografie)
Okouzlení vám nabídne tato lokalita v brzkém předjaří. Samotná přírodní památka má jen 0,63 hektaru, jedná se vlastně o jednu podmáčenou louku, ale pokud správně trefíte čas návštěvy, odvděčí se vám tisíci květy bledulí jarních, které se tu na začátku vegetačního roku tísní jedna vedle druhé. Na louce je i výrazné naleziště rostlin z čeledi vstavačovitých, ale krásu tisíce něžných bledulí nepřekonají.
Poloha: 50.1859833N, 14.0785453E
Parkoviště: zhruba 40 metrů od lokality na kraji silnice 118
Autobusová zastávka: Vinařice, zahradní kolonie (330 m)
Vlaková zastávka: Kladno - Švermov (4,3 km)
Výlet 1: Odpočinkový výlet krajem slavného proroctví kněžny Libuše (pěší)
Start: Libušín, Turistický rozcestník Libušín - náměstí
Cíl: Libušín, Turistický rozcestník Libušín - náměstí
Délka trasy: 13,5 km
Časová náročnost: 4:10 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Výlet mapuje všechna zajímavá místa v okolí města Libušín se zaměřením na místní Přemyslovské hradiště. Výlet je velmi příjemnou a zklidňující procházkou, která nevyžaduje žádné větší úsilí, velmi příjemná je i její délka. Nejvyšším bodem výletu je lokalita Pašijové drahy, která leží ve výšce 415 metrů nad mořem. Nejnižší bod leží jen 266 metrů nad mořem a je to Přírodní památka Třebichovická olšinka.
Vhodnost: Chtělo by se až zvolat – mladí, staří, cvičení i začátečníci – zkrátka všichni mohou zvládnout tento opravdu lehký výlet středočeskou krajinou. Jeho nevýhodou je, že se jedná o paprskovitou procházku, a tak se vracíme stále do základního bodu. Druhá nevýhoda je, že občas musíme dávat pozor na dopravní ruch. Výlet je zařazen s celkovým převýšením 294 metrů ve třetí výkonnostní skupině.
Zastávky:
Třebichovice, Přírodní památka Třebichovická olšinka (3,7 km) – Libušín, Kostel svatého Prokopa (7,2 km) - Libušín, Dřevěná zvonice (9 km) – Libušín, Kostel svatého Jiří (9,1 km) – Libušín, Přemyslovské hradiště (9,2 km) – Libušín, Přírodní rezervace Pašijová draha (10,4 km)