Litoměřice jsou jedním z nejstarších měst na území našeho státu; klíčovou úlohu hrály v době utváření Přemyslovské dynastie, kdy plnily funkci strážní brány při vstupu na území českého státu
Málokdo si uvědomuje, že právě v Litoměřicích došlo k první známé oficiální neveřejné pitvě; bylo to víc než dvacet let před první veřejnou pitvou provedenou Janem Jeseniem; zdejší radní umožnili roku 1577 čtyřem porodním bábám pitvat rodičku, která přišla o život během porodu; ženy se z pitvy poučily a od té doby zvládaly litoměřické porodní báby bravurně i velmi komplikované porody
Litoměřice (německy Leitmeritz) jsou bezesporu jedním z nejstarších českých měst. Mnohokrát město ovlivňovalo českou historii a bylo příkladem pro ostatní sídla v království České koruny. Na území katastru dnešních Litoměřic najdeme i jeden z nejmohutnějších soutoků v České republice. Své vody zde po téměř 316 kilometrů dlouhé cestě vedené většinou pod hřebeny Krušných hor odevzdává řeka Ohře do chlácholivé péče řeky Labe.
Historie zdejšího osídlení se začala psát díky skvělé strategické poloze na labských terasách už v mladší době kamenné, tedy v době kolem roku 4000 před naším letopočtem. Archeologové nalezli i stopy keltského osídlení. Počátky trvalého zabydlení lokality ale musíme hledat až na konci stěhování národů, kdy se tu v 6. století usadilo slovanské obyvatelstvo.
Na katastru Litoměřic se jejich první osady prokazatelně objevují až ve starohradištní době v 8. století. Důkaz o kmenovém složení obyvatelstva podává zakládací listina pražského biskupství. V ní se uvádí, že oblast jižně a jihovýchodně od Litoměřicka obsadily kmeny Čechů. Na Mělnicku si domov vybudovaly kmeny Pšovanů a severně od Ohře jsou končiny domovem Lučanů, Lemuzů a Děčanů. K postupnému spojování kmenů docházelo někdy domluvou, někdy mečem, ale pod taktovkou Přemyslovců.
Ti spojili tyto kmeny pod svá ochranitelská křídla a na litoměřickém Dómském vrchu vybudovali mocný raně středověký hrad. Ten byl jedním z klíčových středisek rodícího se nového státního celku. Listinou z 31. května 993 je písemně potvrzena existence zdejší litoměřická provincie. To dává historikům téměř stoprocentní jistotu v tvrzení, že už v tomto období byly Litoměřice významným správním uzlem severozápadních Čech. A není důvod o tom pochybovat. Těžko se hledalo strategicky lepší místo. Vedly tudy obchodní stezky, než se poté zanořily do hustých lesů Českého středohoří, snadno se odsud hlídal pohyb na dvou velkých řekách. Zkrátka každý, kdo chtěl v té době vstoupit na území Čech ze Saska, musel projít právě tudy.
Roku 1057 zakládá kníže Spytihněv II. zdejší kapitulu s kostelem svatého Štěpána. Tato zakládací listina se dochovala v originální podobě uložená v litoměřickém archivu a patří k jedné z nejstarších písemných památek v naší zemi. Tou dobou však nebyly Litoměřice jednotným uceleným sídlem, ale byly tvořeny dvaceti malými osadami, které kolem kapituly tvořily hustou síť zástavby. Ta se pomalu a přirozeně stahovala postupným zahušťováním a odstraňováním volných ploch mezi osadami a rodila se tak kosterní osnova vrcholně středověkého města.
Zajímavostí je, že zmínku o vsi Litoměřice najdeme v historických materiálech jen jednou. První a zároveň poslední zmínku o vesnici s tímto názvem najdeme v roce 1228. I to svědčí o tehdejší důležitosti sídla, protože už o šest let později jsou Litoměřice povýšeny na město.
Tato doba musela být z hlediska historického překotná. Nejenže tu na relativně krátkém časovém úseku dochází k formálnímu přerodu vesnice na město, ale ten musí být nutně podpořen i přirozeným přerodem. Ten urychlí výstavba opevnění kolem celého areálu složeného z tehdy ještě dřevěných domů. Prestiž rodícího se centra zvyšují ještě postupně zde kotvící církevní řády, které pokládají základní kameny budoucím klášterům. Od roku 1233 jsou s městem spjati františkáni, o šest let později je následují dominikáni. Dalším řádem jsou od roku 1257 křížovníci s červenou hvězdou. Až po usazení těchto tří řádů se ve městě začínají objevovat první kamenné domy gotického slohu.
Spravedlnost si v Litoměřicích obléká dres magdeburského práva a to umožňuje výstavbu první farní školy v roce 1298. Užívání magdeburského výkladu právního systému pro město znamená, že za odvolacím soudem v případě řešení sporných otázek, na které místní soudci či představitelé města už nestačí, se nechodí do Prahy, ale do německého Magdeburgu. V průběhu 13. století Magdeburg ustavil Litoměřice styčným městem magdeburského práva v českých zemích. Tím byla na Litoměřice přenesena možnost rozhodování vleklých sporů jako nejvyšší právní instance. Soudní stolice litoměřických kmetů se tak stává pro všechna česká města řídící se magdeburským právním systémem instancí nejvyššího možného odvolání. Pro Litoměřice to jsou zlaté časy, kdy jsou významem v Čechách převýšeny jen Prahou, a to ještě pouze částečně, protože z hlediska soudnictví a správy jsou samostatným fenoménem.
Období vlády Jana Lucemburského a Karla IV. umožňuje nabrat městu ještě větší vítr do plachet a to sebou přináší i postupné nabírání na objemu, v tomto případě spíše na městském obvodu. Litoměřice rostou směrem na sever a východ. Velké bohatství plyne do městské pokladny z monopolu v lodním obchodě. Každá loď plující po Labi směrem do Saska musela povinně v Litoměřicích zastavit. Obchodník musel veškeré zboží, které měl na lodi, nabízet tři dny na zdejším trhu místním k přednostnímu nákupu. Díky obratné politice Litoměřice využívají svého postavení a oklešťují a pevně svírají okolní konkurenci, hlavně Lovosice na opačném břehu řeky; k tomu jim slouží například udělení mílového práva.
Karel IV. přijíždí do Litoměřic 7. května 1359 se štědrým darem. Městu věnuje vrch Radobýl s jedinou podmínkou, že jeho svahy budou sloužit k zakládání nových vinic. Pěstování vína jde litoměřickým od ruky; horší je to ale s produkcí piva. To litoměřické má tak děsivou kvalitu a pověst, že vstoupí i do literatury. V básni Podkoní a žák se dočteme: „...huby zapíjejíc litoměřickým pivem, jež vždy smrdí bahnem a dýmem...“. Inu ne ve všem se musí zákonitě dařit.
To už ale dávno pominula osvícená a hlavně klidná doba vlády Otce vlasti Karla IV. a na české království pomalu doléhá dech husitské revoluce. Klíčové pro rozšiřování husitských myšlenek a názorů jsou v oblasti nedaleké Třebívlice. Ty byly v držení husitského hejtmana Zikmunda Řepanského. V té době v litoměřickém kostele Všech svatých kázal Husův předchůdce Konrád Waldhauser a následné zvolení Husova přítele Zdislava ze Zvířetic litoměřickým proboštem definitivně otevřelo městské hradby dokořán pro husitské názory.
Jenže o vánocích roku 1419 dochází zdejším světským vládcům města trpělivost s husitskými názory a je proveden hon na příznivce husitského hnutí. Ve věži u Michalské brány je uvězněno 24 měšťanských synků inklinujících ke kališnictví a ti jsou 30. května následujícího roku bez soudu a pro výstrahu utopeni v koších ponořením do vod řeky Labe.
Jan Žižka nemůže nechat tuto troufalost bez odpovědi a brzy začne s vojskem obléhat městské hradby. Dobýt Litoměřice se mu však nepodaří a od města odtáhne. Přesto se konšelé zaleknou dalšího ohrožení ze strany husitů a kvapem vstupují do pražského svazu husitských měst. Žižku to uklidní, ale přesto nechá nad nedalekým Třebušínem vystavět hrad Kalich. Tímto krokem vysílá do Litoměřic zprávu, že rozhodně bude dění uvnitř města dál pečlivě sledovat a kontrolovat. Za branami sílí husitské názory a radikalizují se, což má za následek brzkou rozmíšku a odklon od umírněnějšího pražského husitského křídla směrem k severočeskému vojenskému městskému spolku žateckolounskému. Mezi městy zastávající radikálnější postoje zůstanou Litoměřice až do bitvy u Lipan.
S obdobím renesance stále posiluje postavení měšťanů, dochází k navyšování jejich majetku, ale rozvíjí se i vlastní město a původní nepraktické malé a často ještě dřevěné domy nahrazují honosné stavby z kamene. Konec 15. století ale nejen pro Litoměřice znamená zvýšení napětí na politické scéně, kdy se prohlubuje konflikt mezi feudály na jedné straně a na straně druhé královskými městy, jejichž vliv chce panstvo násilně snížit.
Představitelé města se obávají dalších válek a obléhání a narychlo opravují a modernizují opevnění. Kolem roku 1513 litoměřické hradby doplní parkánová zeď s dělovými baštami. Roku 1537 část města zničí velký požár. Po něm vyrůstají na náměstí jedny z nejkrásnějších domů v zemi. Jde o dům U černého orla a o budovu nové radnice. Ta vstoupí roku 1547 do dějin tím, že právě tady si vyřizoval tehdejší král Ferdinand I. účty s představiteli první vlny stavovského odboje. Potlačení vzpoury stavů dopadlo tíživě na ekonomickou situaci královských měst, a to včetně Litoměřic. Místní nemají moc příležitostí k oslavě, mohou se ale radovat z otevření nové latinské koleje, která je od roku 1549 jedním z vrcholů českého školství.
Rok 1577 přináší důkaz o velkém pochopení a myšlenkovém osvícení zdejších radních. Jejich názorová prozíravost, tak nezvyklá pro tu dobu, umožnila čtyřem porodním bábám uskutečnit první známou oficiální pitvu v českých zemích. Pitváno bylo tělo ženy, která zemřela při porodu. V době smrti ji z porodních cest vykukovala ručička mrtvého novorozence. Porodní báby pitvu provedly, aby se na vzpříčeném lidském plodu snažily pochopit příčinu výjimečné porodní polohy. Pitva přinesla své ovoce a v příštích letech si už zdejší báby u porodu dokázaly poradit i s tímto druhem komplikací. Česká veřejnost zná v souvislosti s pitvou lékaře Jana Jessenia. Ten o 23 let později v Praze provedl první veřejnou pitvu. K té první známé neveřejné ale došlo o více než dvě desetiletí dříve právě v Litoměřicích.
Bitva na Bílé hoře vyhnala z Litoměřic humanistu a učence Pavla Stránského, který v té době zastává post rektora zdejší koleje. Nebyl sám, kdo opustil město, odešlo celkem 215 nekatolických rodin. Kdo naopak do Litoměřic začal mířit ve zvýšené intenzitě bylo domácí i nepřátelské vojsko. Litoměřice jako proviantní základna přitahovaly během třicetileté války pozornost každého vyhladovělého vojska; dopady pro město byly značné. Uvnitř hradeb bylo pobořeno 137 městských domů z celkového původního počtu 260. Na předměstích byla situace ještě horší. Před válkou tu stálo 230 domů, po ní jen pouhých 57 stavení.
Všechno špatné je pro něco dobré, říká české přísloví a Litoměřice po skončení vleklého třicetiletého konfliktu pocítily jeho pravdivost. V troskách zničeného města dochází k přerodu estetiky, když do městských bran hlasitě cválá baroko a dává vzniknout úchvatným budovám, které okouzlují i dnes. Z velké části za jejich vznikem stojí dvojice italských řemeslníků a stavitelů – otec a syn Broggiovi.
Velkou morální vzpruhou místních obyvatel je pak rok 1655, kdy je dosavadní místní probošt jmenován prvním biskupem nově zřízeného biskupství. Litoměřice zavzpomínají na slavnou vinařskou minulost a vracejí se k ní. Navíc napravují i pošramocenou pivní pověst a dají vzniknout chutným pivním značkám.
Blahobyt ale netrvá věčně – znovu ho zmrzačují války; ty tentokrát přicházejí hlavně s pruskými, ale i francouzskými nebo saskými vojáky. Bujaré baroko v tichosti opouští brány a uvolňuje pole střízlivému klasicismu. Ten největší rozkvět zažívá nedaleko odsud při budování pevnostního města Terezín. Možná právě v blízkosti pevnosti začínají místní pociťovat větší pocit bezpečí.
19. století je dobou rozmachu nejen hospodářského, ale i společenského a ten nutí města nadechnout se a přetrhat okovy svazujících starých a nevyhovujících hradeb. Děje se tak i v Litoměřicích, kde jde k zemi v průběhu 22 let hned pět místních věží a část hradebního oblouku.
V polovině září 1836 přichází do Litoměřic na místo advokátního koncipienta mladý, neklidný a pro ženy velmi přitažlivý muž jménem Karel Hynek Mácha. Do advokátní praxe nastupuje 1. října a první volné chvíle v novém městě věnuje procházkám po okolí. Při jedné z nich spatří z nedalekého vrchu Radobýl požár jedné z litoměřických stodol. Je 23. října 1836 a Mácha z Radobýlu utíká do Litoměřic pomáhat uhasit oheň. Zda se vážně prochladil nebo se, jak některé zdroje uvádějí, nakazil při napití infikované vody cholerou, dnes už asi nezjistíme. Jisté je to, že se mu velmi přitíží a 6. listopadu zesláblý básník umírá. Do hrobu je položen 8. listopadu 1836 v den, kdy měl kráčet k oltáři se svoji snoubenkou Eleonorou Šomkovou.
Po revolučním roce 1848 žije v Litoměřicích zhruba 6 tisíc obyvatel. Tou dobou je ale už hrob Máchy neudržovaným zarostlým místem a až zásluhou Karla Havlíčka Borovského získává náhrobek citát a místo je pietně upraveno. V roce 1861 se objeví na domě, kde básník Mácha prožil poslední dny života, pamětní deska. Litoměřice v té době prohrávají v konkurenci s ostatními českými sídly a ztrácejí dech; nedokáží držet stopu za průmyslovými tahouny té doby.
Nemožnost rozšíření města způsobená nevhodným okolním terénem brání průmyslovému rozvoji a plánované továrny tak nacházejí vhodné stavební pozemky v nedalekém Ústí nad Labem. O definitivní přeřazení města do druhé ligy se postará rozhodnutí z roku 1868, kterým s konečnou platností zazní labutí píseň za existencí zdejšího krajského úřadu.
To už ale místní pár let chodí po novém železném mostě přes Labe, který nahradil roku 1859 původní dřevěný. Rok 1872 rozblikají na ulicích plynové lampy a o dva roky později vzduchem proletí první jiskry z komína parní lokomotivy, která dorazí na místní nádraží. Je to ovšem mnoho let poté, co podobná lokomotiva prosupěla Lovosicemi na opačném břehu řeky Labe. Odvěký litoměřický otloukánek se tak svému utlačovateli za všechno pomstil a vysmál. Důležitosti pod kopyty železného oře nabydou Litoměřice alespoň dostavbou Severočeské transverzální dráhy, která spojí Lovosice – Litoměřice – Českou Lípu a Liberec. To už se ale píše rok 1900. Je to doba rozrůstající se německé populace a sílících protičeských tendencí. Projevuje se to častými demonstracemi, při jedné z nich je 15. prosince 1897 stržena a zničena pamětní deska na Máchově domě.
Litoměřice zůstávají i nadále významným posádkovým městem poskytujícím podporu nedalekému Terezínu. K posílení armádní moci dojde ještě v roce 1908, kdy jsou do Litoměřic přesunuty dvě vojenská velitelství z Josefova.
Hospodářská krize 30. let 20. století nezasáhla Litoměřice tak silně jako jiná města, ale i tady narůstá agresivita a expanze Henlainovy sudetoněmecké strany. Češi se jako k modle obracejí k hrobu Karla Hynka Máchy, jehož busta nově zdobí prostor u divadla.
Po Mnichovském diktátu narychlo oblast opouští pět tisíc českých obyvatel a státní hranice jsou přemalovány. Nově protíná terezínskou křižovatku kousek za městem; Litoměřice jsou s Lovosicemi posledními městy v sudetské říši. Začátkem října 1938 guvernér Národní banky Karel Engliš domluví s litoměřickým hrobníkem Hansem Knoblochem otevření Máchova hrobu a vyzdvihnutí ostatků. Ty jsou narychlo převezeny do Prahy, z pohraničí ustupující česká armáda rozebírá na litoměřickém hřbitově náhrobek Karla Hynka Máchy a převáží ho do Prahy. Jeho znovuvztyčení a uložení ostatků na vyšehradském hřbitově se 7. května 1939 mění v celonárodní manifestací proti nacismu. Karel Hynek Mácha už nezmění místo odpočinku a sní svůj věčný milostný Máj i nadále v Praze. V Litoměřicích je po II. světové válce zbudován na hřbitově jen jeho symbolický hrob.
Za války nacisté pod vrchem Bídnice v okrajových částech města využívají prostor bývalého hlubinného vápenného lomu a zřizují tu podzemní továrnu Richard. Náplň její činnosti je dodnes obestřena roušku tajemství. Údajně tu vznikaly speciální zbraně, kterými nacisté chtěli zvrátit vývoj na konci II. světové války. Tuto informaci přiživila knihou Zápisky rozvědčice Marija Alexandrovna Fortusová. Tato sovětská komunistka a aktivní členka tajné sovětské policie v knize nevalné úrovně a kvality uvádí, že zde byla soustředěna výroba leteckých vrtulí pro nové druhy leteckých zbraní. Tím Fortusová rozjitřila touhy záhadologů. Důkazy o tomto tvrzení ale nebyly nikdy předloženy. Každopádně tu Němci v těsné blízkosti tajné podzemní továrny zřídili malý koncentrační tábor pro nucené pracovníky. Bohužel zde vyrostlo i krematorium, které likvidovalo těla umučených vězňů.
Pět let po II. světové válce je oceněna historická hodnota Litoměřic zařazením centra města mezi historicky první městské památkové rezervace na území Československé socialistické republiky.
Litoměřice používají k poválečné propagaci obraz zdejšího úrodného ovocnářského kraje. Na zdejším výstavišti každoročně otvírá brány výstava Zahrada Čech a stejné synonymum se vžilo i pro samotné město.
V roce 2002 dolehly na Litoměřice následky katastrofální povodně a město bylo v dolní části zatopeno vysokou hladinou Labe. Most přes řeku byl uzavřen a spojení s okolím bylo téměř přetrháno. Jediným fungujícím mostem široko daleko byl i v době nejvyššího vodního stavu v Labi most v Roudnici nad Labem.
Listopad 2006 je čas, kdy začíná hloubení zkušebního vrtu v okrajových částech města. Tím je odstartován jeden z nejodvážnějších českých vědeckých projektů. Po úvodním vrtu hlubokém přes 2500 metrů dojde k vyvrtání dvou dalších sond o celkové hloubce přesahující pět kilometrů. Vznikne tak ve střední a východní Evropě první geotermální elektrárna. Ta pracuje s tím, že do jednoho vrtu se bude vhánět voda, která bude druhým vrtem ohřátá čerpána ven. Tepelná energie se v energetické soustavě změní na energii elektrickou, která bude vytápět domy a byty. Náklady na výstavbu geotermální elektrárny přesáhnou více než jednu a čtvrt miliardy korun a velkou část uhradí Evropská unie.
Dnes žije v Litoměřicích 24 tisíc obyvatel. S blízkými Lovosicemi, Terezínem a Bohušovicemi nad Ohří tvoří více než čtyřicetitisícovou aglomeraci, která je bydlištěm pro více než třetinu obyvatel litoměřického okresu.
Na severním okraji města stojí za návštěvu Národní přírodní památka Bílé stráně. Lokalita dostala jméno podle typicky světlé barvy podložní půdy, jejímž základem je zvonivá opuka. V minulých desetiletích tu došlo několikrát k drobným sesuvům půdy a podložní materiál byl na pár místech obnažen. A protože zvonivá opuka je jedním z nejlepších materiálů na vstřebávání tepla, tak si lokalitu okamžitě zamilovala řada druhů teplomilných vzácných hlavně orchidejových květin, které se na pouhém jednom hektaru národní přírodní památce vyskytují. Stejně dobře tu přežívá teplomilný hmyz a měkkýši.
Východně od Litoměřic stojí v Ploskovicích nádherný barokní zámek, který je jedním z nejznámějších v zemi. Je vyhledávanou filmovou lokalitou. Vznikla tu řada pohádek, ale i zahraničních historických či společenských filmů. Několikrát byl zámek kulisou i pro natáčení hudebních klipů. Snad nejslavnější hvězdou, která zde točila písničkový příběh byla kanadská zpěvačka Celine Dion. Zámek byl oblíbeným letním sídlem císaře Ferdinanda V. Dobrotivého. Po jeho smrti přešel do osobního majetku císaře Františka Josefa I. Se vznikem nového Československého státu využívalo zámek jako letní rezidenci ministerstvo zahraničí a velmi často tu pobýval ministr Edvard Beneš. Za německé okupace na zámku sídlila nacistická vojenská škola. Dnes je budova zámku díky dokonalému architektonickému řešení národní kulturní památkou. Zajímavostí této obce je i zdánlivě obrovská budova nádraží na poměrně nevýznamné trati. Do očí bijící nesoulad vznikl z důvodu císařského vlastnictví zámku. Kvůli možným císařským příjezdům vlakem byla při výstavbě naddimenzována i zdejší budova nádraží.
V obci Miřejovice ležící v těsném sousedství Litoměřic směrem na sever, najdeme památný strom Mišpuli německou. Je to jediný exemplář svého druhu, který se dostal mezi české památné stromy. Mišpule se dostala dokonce i do znaku obce.
I Žitenice jsou vesnicí v těsné blízkosti okresního města. Zdánlivě nevýznamné místo je důležité pro meteorologické tabulky. Jedná se o nejteplejší místo České republiky s průměrnou roční teplotou 9,42° Celsia. Absolutně nejteplejším místem republiky se Žitenice staly v roce 2018, kdy roční průměrná teplota dosáhla hodnoty 11,1° Celsia.
Litoměřice byly rodištěm českého herce Jana Skopečka. Kromě herecké profese byl spisovatelem, textařem i dramatikem. Nejvíce se ale věnoval herectví a hrál v úctyhodném počtu filmů; režiséři mu však svěřovali jen menší role, ale i v nich dokázal vstoupit do povědomí obyvatel. Jedinou výjimkou, kdy byl obsazen do hlavní role byl jeden z prvních českých televizních seriálů – Tři muži v chalupě. Jan Skopeček se v Litoměřicích narodil 19. září 1925. Ve stejném městě, ale o více než čtyřicet let později se narodil další český herec – Jiří Macháček. Datum jeho narození je 6. července 1966 a kromě výrazných filmových rolí na sebe upozornil i jako frontman skupiny MIG 21.
Litoměřice mají svého zlatého hocha z Nagana. Je jím Milan Hnilička, jehož datum narození je 25. června 1973. Hnilička toužil vyniknout i v zámořské NHL, ale tam po čtyři sezony nepřekročil práh kempu New York Islanders. Úctyhodnou kariéru sportovce vyměnil za kariéru politika, kde ale rozhodně nedosahuje takových úspěchů.
Kdo by neznal písničku Ne pětku, ne, která v polovině 80. letech vysokým hlasem dospívajícího chlapce zněla každý den z československých rozhlasových vln. Nazpíval ji se skupinou Kroky Františka Janečka Josef Melen. Ten se narodil v Litoměřicích 27. prosince 1973 a po sametové revoluci vedly jeho kroky do rozhlasových moderátorských křesel. Dnes se věnuje hudbě spíš jako skladatel a je považován za jednoho z nejpovolanějších moderátorů a největších odborníků na ultimátní zápasy a bojové sporty.
6. únor 1954 je rodným dnem českého olympionika a rodáka z Litoměřic Zdeňka Pecky. Největšího úspěchu dosáhl na olympiádě v Montrealu, kde skončil třetí v párové čtyřce a bronzovou olympijskou medaili dovezl i o čtyři roky později z Moskvy, a to za třetí místo ve dvojskifu. S Litoměřicemi spojila život i jeho manželka – známá česká běžkyně na lyžích Květa Jeriová. V Litoměřicích působila jako učitelka na místním gymnáziu a pokoušela se tu o politickou kariéru kandidaturou v senátních volbách.
Není však jediná, kdo s Litoměřicemi dočasně spojil svou životní cestu. Stejně jako Květa Jeriová – Pecková byl učitelem na zdejším gymnáziu i český spisovatel Josef Jungmann. Jen to bylo o několik málo let dřív, než tu za katedrou stála skvělá česká lyžařka. Poslední životní zastávkou byly Litoměřice pro českého básníka Karla Hynka Máchu a italského stavitele Giullia Broggia, který je autorem drtivé většiny místních barokních staveb.
Litoměřice jsou místem posledního odpočinku českého komika, poplety se slamáčkem a divnými brýlemi Felixe Holzmanna. Ten prožíval ve městě velkou část mládí, první lásky a studijní úspěchy, když se tam jeho rodina přestěhovala z rodných Teplic. Vynikající komik pilující výstupy s naprosto profesionální dokonalostí skrýval po celý život velké tajemství. Za II. světové války sloužil v německém wermachtu na západní frontě a s koncem války padl do sovětského zajetí, ze kterého byl propuštěn až po roce vězení.
Znakem města Litoměřic je červený štít se stříbrnou kvádrovou hradbou s cimbuřím se šesti stínkami. Z hradby vyrůstá vpravo orientovaný český stříbrný dvouocasý lev se zlatou korunkou a zlatou zbrojí. Uprostřed kvádrové hradby je otevřená brána s vytaženou zlatou mříží a zlatými vraty na černých závěsech.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Litoměřice leží v těsné blízkosti dálnice D8. K návštěvě je dobré použít exit 35 nebo 45. Přímo městem prochází silnice I. třídy číslo 15, na tu zde navazují silnice II. třídy číslo 247 a 261. Vzdálenosti Litoměřic z českých měst: Praha (63 km), Ústí nad Labem (20 km), Karlovy Vary (118 km), Plzeň (138 km), Liberec (86 km).
Autobus: Autobusové spojení do Litoměřic je z Mšeného-lázní, Libčevse, Štětí, Kamýku, Lovečkovic, Bohušovic nad Ohří, Hlinné, Roudnice nad Labem, Malých a Velkých Žernosek, Libochovic, Prahy, Horních Beřkovic, Liběšic a Malečova.
Vlak: Litoměřicemi procházejí dvě téměř nezávislé tratě, které se střetnou až za hranicemi katastru města. Na trati vedoucí podél Labe najdeme stanici Litoměřice – Hlavní nádraží a nepoužívanou stanici Litoměřice Dolní nádraží. Po trati dojedeme do cílových stanic v Kolíně, Ústí nad Labem, Štětí, Lysé nad Labem a Mělníku. Trať klikatící se do vršků nad město obsluhuje ve městě dvě stanice - Litoměřice Cihelna a Litoměřice Horní nádraží. Tady můžeme čekat na vlaky s cílovými destinacemi v Úštěku, Lovosicích, Lounech, Mostě, České Lípě, Libochovicích a Postoloprtech.
★★★★★ - Přírodní památka Plešivec, Kamýk:
Oblast je z velké části pokryta sutěmi, ve kterých se při úpatí kopce tvoří ledové jámy.
Sníh a zbytky ledu zde zpravidla vydrží až do začátku léta. Dříve byl led odsud využíván k chlazení domácností, v pivovarnictví nebo ho využívali zdejší vinaři. Podle pověsti se ale na led ze zdejších kopců nemohlo sáhnout před svátkem svatého Jana Křtitele. Pokud to někdo udělal, byl kraj stižen velkou bouří. Dodnes se lidé bouřek přicházejících od Plešivce obávají – často s sebou totiž nesou zničující krupobití. Lesní porosty jsou tvořeny přirozeným listnatým dubovým lesem s příměsí lípy, javoru, jasanu a břízy. Na sutích se vyskytují vzácné druhy brouků.
Poloha: 50.5653486N, 14.0896631E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Kamýk (1,9 km)
Vlaková zastávka: Libochovany (4,9 km)
★★★★★ - Vyhlídka na vrchu Plešivec, Kamýk:
Nad Tlučeňským údolím se vypíná široký čedičový kužel, který nabízí turistům zajímavé zážitky. Nevšední zkušeností je rozhodně procházka po vrchní části suťového pole, kudy vede modrá značená stezka. Dbejte ale pozor při chůzi a velkou pozornost věnujte zvláště uvolněným kamenům. Za povšimnutí ale stojí i zčásti uměle vytvořené ledové jámy na úpatí největšího suťového pole, ve kterých se dlouho, často až do počátku léta, udržuje led a sníh. Chladný vzduch zde přetrvává i v době největších letních veder. Je to způsobeno tím, že v dutinách, ohraničených čedičovými balvany, se hromadí těžký studený vzduch, který vlivem dokonalého utěsnění slehlými zvětralinami v dolní vanovité části suti nemůže proudit a unikat. Podobně pak pracují ventaroly na Borečském vrchu. Funkce ledových jam byla v minulosti narušena těžbou kamene.
Poloha: 50.5646236N, 14.0892328E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Kamýk (1,6 km)
Vlaková zastávka: Libochovany (4,9 km)
GALERIE: PLEŠIVEC
VIDEO: VYHLÍDKA Z PLEŠIVCE
★★★★★ - Vyhlídka na Lysé hoře, Hlinná:
Je to trochu jazykový balast. Vyhlídka na Lysé hoře je nejvyšším bodem Přírodní rezervace Holý vrch u Hlinné. Jedná se o místo s nadmořskou výškou 577 metrů nad mořem a poskytuje přímo ideální výhled do všech stran na vrcholky Českého středohoří. Vrchol pak tvoří skalní útvary nazvané Učitel a žáci.
Poloha: 50.5802944N, 14.1090892E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Hlinná (1,4 km)
Vlaková zastávka: Sebuzín (5,8 km)
GALERIE: LYSÁ HORA
VIDEO: VYHLÍDKA Z LYSÉ HORY
★★★★★ - Přírodní rezervace Holý vrch u Hlinné, Hlinná:
Přírodní rezervace se rozkládá na západním svahu Lysé hory. Z čedičového příkrovu vystupuje na povrch řada skal, kde na slunných místech najdeme chráněný Koniklec otevřený. Tyto rostliny je snadné najít, protože ochranáři je obalují válci z pletiva.
Poloha: 50.5801064N, 14.1078817E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Hlinná (1,4 km)
Vlaková zastávka: Sebuzín (5,8 km)
GALERIE: HOLÝ VRCH U HLINNÉ
★★★★★ - Vyhlídka a vrch Hradiště; Přírodní památka Hradiště, Hlinná:
Vyhlídka se nachází ve výšce 545 metrů nad mořem. Bývá častým cílem turistů, protože poskytuje skutečně kruhový pohled do všech stran Českého středohoří. Vidíme odsud nejvyšší vrcholky, ale i nádherná údolí.
Poloha: 50.5689597N, 14.1138706E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Hlinná (1 km)
Vlaková zastávka: Litoměřice Horní nádraží (5,2 km)
GALERIE: VYHLÍDKA HRADIŠTĚ
★★★★★ - Vyhlídkové místo nad Malíčem, Malíč:
Jde o trojici malých travnatých kopečků nad obcí Malíč. Připomínají skotskou krajinu, je z nich ideální výhled na lokalitu Porta Bohemica a tok řeky Labe.
Poloha: 50.5411053N, 14.0892036E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Michalovice (1 km)
Vlaková zastávka: Žalhostice (2,8 km)
GALERIE: NAD MALÍČEM
★★★★ - Rozhledna Varhošť, Hlinná:
Jde o patnáct metrů vysokou stavbu. Má tři vyhlídkové plošiny, na které vede celkem 68 schodů. Z plošin se pak otevírá výhled na Říp, Hazmburk, Lovoš, Milešovku, Kletečnou, Krušné hory či Nakléřov. Rozhledna je celoročně volně přístupná. Vrchol Varhoště dosahuje výšky 638 metrů. Zajímavostí místa je skutečnost, že ze zdejší rozhledny můžeme celkem osmkrát zahlédnout klikatící se tok řeky Labe.
Poloha: 50.5901044N, 14.1004689E
Parkoviště: v sedle Průhon (cca 15 minut)
Autobusová zastávka: Hlinná, Tlučeň (2,6 km)
Vlaková zastávka: Sebuzín (4,7 km)
GALERIE: ROZHLEDNA VARHOŠŤ
★★★★ - Zřícenina hradu Kamýk, Kamýk:
Zbyly tu jen náznaky pětiboké věžovité budovy. Tu najdeme na vrcholku skály. K vidění jsou pak i obvodové hradby a navíc jižní hradní stěna se třemi okny. Každý návštěvník je okouzlen romantikou místa a výhledem na České středohoří.
Poloha: 50.5577381N, 14.0807236E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kamýk (0,5 km)
Vlaková zastávka: Libochovany (3,9 km)
GALERIE: ZŘÍCENINA KAMÝK
★★★★ - Vyhlídkové místo nad Michalovicemi, Michalovice:
Jde o místo nad stejnojmennou obcí. Výhled je zde nejen na tuto obec, ale i na vzdálené vršky středního Českého středohoří.
Poloha: 50.5384286N, 14.0880383E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Michalovice (0,7 km)
Vlaková zastávka: Žalhostice (2,5 km)
★★★★ - Vyhlídka a vrch Kamýk (Malé Hradiště), Hlinná:
Čedičový kuželovitý kopec dosahuje výšky 455 metrů nad mořem. Ze zalesněného úpatí vyčnívá velmi zajímavý skalnatý vrchol s typickou sloupcovou odlučností. Nízké, čtyř až pětiboké hranoly vytvářejí místy dláždění do hladka ošlapané četnými návštěvníky.
Poloha: 50.5644636N, 14.1167328E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Litoměřice, Rozcestí Mentaurov (400 m)
Vlaková zastávka: Litoměřice Horní nádraží (3,4 km)
★★★★ - Národní přírodní památka Bílé Stráně, Litoměřice:
Jde o západním směrem orientovanou opukovou stráň na levém břehu v údolí Pokratického potoka. Chráněné území má celkovou rozlohu více než tří hektarů. Jedná se o jednu z nejstarších chráněných lokalit v severních Čechách. Svůj název území dostalo od barvy místní půdy, která je obohacena erodovaným geologickým podkladem, který je tvořen zvonivou opukou.
Poloha: 50.5595083N, 14.1336747E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Žitenice, Skalice (0,8 km)
Vlaková zastávka: Litoměřice Horní nádraží (2,4 km)
GALERIE: NPP BÍLÉ STRÁNĚ
★★ - Mišpule v Miřejovicích, Miřejovice:
Mimořádný strom. Už jenom proto, že mišpule nejsou v Čechách příliš obvyklé. A tento exemplář v Miřejovicích je dokonce jediným chráněným stromem v naší zemi. Jeho obvod kmene je jen 60 centimetrů a výška 7 metrů.
Poloha: 50.5553958N, 14.1068994E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Miřejovice (290 m)
Vlaková zastávka: Litoměřice Cihelna (2,5 km)
GALERIE: MIŘEJOVICKÁ MIŠPULE
★★ - Kaple Narození svatého Jana Křtitele, Kamýk:
Šestiboká centrální stavba pochází z roku 1660. Kapli dala zbudovat Sylvie Kateřina markraběnka bádenská, majitelka panství Lovosice-Kamýk. Dnes tvoří budova příjemnou zastávku při cestě na suťové pole na Plešivci. V blízkosti kaple se nacházejí památné duby.
Poloha: 50.5634742N, 14.0858144E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Kamýk (1,2 km)
Vlaková zastávka: Libochovany (4,5 km)
★ - Duby u kapličky, Kamýk:
Jedná se o tři památné duby. Ty se nacházejí poblíž rozcestníku. Dnes už je bohužel jejich stav ne příliš uspokojivý a blíží se jejich zánik.
Poloha: 50.5636067N, 14.0854475E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Kamýk (1,2 km)LITOMĚŘICE - I. ČÁST
Vlaková zastávka: Libochovany (4,5 km)
GALERIE: CESTOVATELSKÉ INSPIRACE
Výlet 1: Českým středohořím severně od Litoměřic túrou na rozhlednu Varhošť a další zajímavé kopce (pěší)
Start: Litoměřice, Turistický rozcestník Pokratice
Cíl: Litoměřice, Turistický rozcestník Pokratice
Délka trasy: 24,4 km
Časová náročnost: 8:10 hodin, bez prohlídky lokalit
Popis: I tentokrát se vydáme na výlet z Litoměřic, ale z jejich západní části. Naše cesty povedou houpavým krokem přes několik výrazných kopců. Vrcholem je určitě rozhledna Varhošť s širokým, téměř kruhovým výhledem a tak Národní přírodní památka Bílé stráně s unikátní teplomilnou opukovou vegetací. Rozhledna Varhošť se svými 631 metrem je také nejvyšším bodem celé trasy. Nejníže budeme na startu a v cíli, kde budeme jen ve výšce 178 metrů.
Vhodnost: Výlet je dost náročný. Nejen kvůli převýšení, které tvoří 881 metrů, ale i kvůli houpavé, stále se měnící výšce, která téměř vylučuje chůzi po rovině. Z tohoto důvodu je nutné tento výlet doporučit jen těm, kteří už něco nachodili a jsou turisticky zdatní. Na druhou stranu – pro každého milovníka nádherných výhledů a hlavně obdivovatele svahů Českého středohoří je tento výlet téměř nutností. Zařazen je na osmém náročnostním stupni.
Zastávky:
Michalovice, Vyhlídkové místo nad Michalovicemi (3,3 km) – Malíč, Vyhlídkové místo nad Malíčem (3,6 km) – Kamýk, Zřícenina hradu Kamýk (6,2 km) – Kamýk, Duby u kapličky (7 km) – Kamýk, Kaple Narození svatého Jana Křtitele (7,1 km) – Kamýk, Vyhlídka Plešivec (7,5 km) – Kamýk, Přírodní památka Plešivec (7,6 km) – Hlinná, Rozhledna Varhošť (12,5 km) – Hlinná, Přírodní rezervace Holý vrch (14,4 km) – Hlinná, Vyhlídka z Lysé hory (14,5 km) – Hlinná, Přírodní památka Hradiště (16,4 km) – Hlinná, Vyhlídkové místo Hradiště (16,5 km) – Hlinná, Vyhlídka Kamýk (19 km) – Litoměřice, Národní přírodní památka Bílé stráně (21,9 km)
Comments