Historie osídlení Lovosic patří k nejstarším v Česku, lidé tu prokazatelně žili už před 7500 lety; svědčí o tom nevídané množství archeologických nálezů, které byly v posledních letech kvůli intenzivní průmyslové výstavbě odkryty
Stavební rozvoj Lovosic, omezovaný na jedné straně řekou Labe a na druhé železniční trati, byl možný jen podél hlavní ulice; to dalo základ českému rčení „dlouhý jako Lovosice“; dnes je město odstrašující ukázkou urbanistické obludnosti, kterou byli schopni vytvořit komunističtí plánovači
Význam Lovosic (německy Lobositz) se snadno čte už jen z pouhého pohledu na krajinu vytyčenou dvěma nepřehlédnutelnými vrchy na opačných stranách řeky. Na levém břehu Labe horu Lovoš, na opačné straně vrch Radobýl, který získal v pozdějších dobách přízvisko Máchova hora. Řeka zde po mnoha kilometrech opouští rozlehlé a úrodné ploché Polabí a čeká ji těžká těžká zkouška síly.
Do cesty se Labi staví tvrdé kopce a skály Českého středohoří. Řeka nemůže vyhrát okamžitou konfrontací, a tak volí dlouhý a téměř neznatelný boj založený na pomalém vymílání a obrušování krajiny silou tekoucí vody. Po době nekonečně dlouhé z pohledu nás nicotných jedinců vzniká Porta Bohemica – Brána Čech. Je to říční kaňon zaříznutý v úzkém a tvrdém skalním podloží Českého středohoří. Místo poskytující nádherné výhledy patří k nejnavštěvovanějším místům severních Čech a cení si ho hlavně turisté.
Jenže turistický pohled je výsadou posledních desetiletí. Naši předci se na krajinu dívali očima obránců, živitelů a hospodářů. Skály a neprostupnost Českého středohoří a široký tok řeky nabízel možnost krytí a poskytoval přirozenou ochranu.
Druhou výhodu pak lidé viděli v křižovatce obchodních stezek, které tam sem okolní terén svedl do přirozeného uzlového bodu. První sídliště tu vzniká v 6. tisíciletí před naším letopočtem v mladší době kamenné a patří kultuře lidí s lineární a vypíchanou keramikou.
Od té doby je na Lovosicku už trvalé a nepřerušené osídlení. Z doby měděné (mladší doby kamenné) pocházejí nálezy keramických předmětů lidí kultury nálevkovitých pohárů, kulovitých amfor, zvoncovitých pohárů nebo řivnáčské kultury. To dokazuje existenci významného centrálního tržiště.
V roce 2002 bylo při výstavbě haly průmyslové zóny TRIS odkryto na ploše jednoho hektaru více než 20 hrobových jam, které poskytly jedny z nejcennějších důkazů o způsobu života a pohřbívání v době kolem roku 2500 před naším letopočtem. Unikátně zachovalá pohřební lokalita s úctyhodným počtem zachovaných kosterních pozůstatků mužů, žen a dětí začala vyprávět příběhy i díky obrovskému množství předmětů pohřební výbavy. Lidé kultury šňůrové keramiky pochovávali předky v hrobech orientovaných ve směru západ – východ. Muži byli do hrobu uloženi ve skrčené poloze na pravém boku s hlavou směrem na západ. Jejich pohřební výbava spočívala v přiložených provrtaných sekeromlatech, sekerách a kamenných koulích bulavách. Ženy naopak spočívaly na levém boku s hlavou orientovanou na východ a jejich výbava spočívala ve špercích z říčních mušlí či kamenů.
Lovosice se řadí k našim nejvýznamnějším archeologickým lokalitám. Množství předmětů a kosterních pozůstatků udivuje a převyšuje jakákoliv další místa v České republice. Vrcholný nález se povedl při výstavbě průmyslové zóny v roce 2005. Šlo o hrob dospívajícího chlapce zabitého s největší pravděpodobností během ozbrojeného konfliktu. Chlapec ležel ve skrčené poloze se sepjatýma rukama. Do hrobu mu vložili při pohřbu dvě nádoby. Archeologové mezi žebry nalezli špičku vyrobenou z pazourku, která byla nepochybně příčinou úmrtí. Jiné části města vydaly předměty doby bronzové a šlo o stopy únětické, mohylové, knovízské i lužické kultury.
V době železné význam sídla dosáhl vrcholu a umožnil spojení několika nezávislých keltských osad v jedno oppidum ležící u soutoku říčky Modly s Labem. Bezpochyby se jednalo o nejdůležitější obchodní centrum keltské éry na území našeho dnešního státu. Jeho prestiž povýšil přístav, který zpřístupnil zdejší trhy dalším odběratelům. Podle historiků byli keltské Lovosice významem srovnatelné s francouzským přístavem Marseille.
Následné osídlení germánskými kmeny Markomanů znamenalo sice mírnou ztrátu významu, ale naopak došlo k otevření obchodních cest jižním směrem. Dokazují to nalezené předměty z Římské říše.
Na důležitosti nabírá lokalita s příchodem slovanského obyvatelstva po éře stěhování národů v době kolem 8. století. Vzniká přístavní hradiště s důležitým trhem, kde se směňuje obilí z úrodného Polabí za saskou sůl. Po Labi přijíždějí lodě i ze vzdálenějších oblastí na dolním Labi. Z té doby pocházejí i nejstarší fíková a hroznová zrna nalezená archeology na našem území. Někteří historici se domnívají, že právě zde leželo hradiště Canburg, které podle historiků jako jedno z mála dokázalo odolat vojskům krále Karla Velikého.
Co se nezdařilo sjednotiteli západní Evropy Karlu Velikému zvládl přemyslovský kníže Boleslav I. Ten na opačné straně Labe založil a hospodářsky podporoval nové středisko Litoměřice. Význam Lovosicka pomalu upadá a přesouvá se na protější břeh.
Takto bohaté události mělo za sebou Lovosicko ještě před první písemnou zmínkou. Ta pochází z 12. dubna 1143 a říká nám, že kníže Vladislav II. daruje hospodářsky upadající Lovosice strahovskému klášteru. Nutno ale poznamenat, že za hospodářským poklesem je hlavně tlak sousedních Litoměřic. Ty protěžováním panovnickou dynastií Přemyslovců utlačují přeslabského souseda, jak jen se dá.
Agonii Lovosic nezvrátí ani časté střídání majitelů a správců. Na trochu delší časový úsek získá Lovosice cisterciácký klášter v německé Míšni. V té době je zdejší přístav v podstatě nařízeními umrtvován, ačkoliv jeho poloha je mnohem ideálnější než poloha litoměřického přístavu. Všechno vyvrcholí roku 1325 královským nařízením, které výslovně zakazuje použití přístavu v Lovosicích. Změnu přinese císař Karel IV., který mnichům z Lovosic umožní obchodovat s obilím a po dlouhé době je tak prolomen litoměřický monopol.
Roku 1415 je lovosické panství zase v majetku královské koruny, Václav IV. ale záhy oblast finančně zastavuje Vlaškovi z Kladna. Následuje krátká vláda Kolovratů a Šlejniců. Právě pod erbem Šlejniců za vlády Jiřího se mění tvrz na renesanční zámek. Přestavba trvá třicet let a jen co skončí, získává Lovosice Jan z Valdštejna. Jeho prvořadým úkolem je zajištění městských práv. To se ale podaří až synovi Adamovi 4. července 1600, kdy je neutuchající nevraživost Litoměřic konečně zlomena. Lovosice v tu dobu měly zhruba 100 domů s 600 obyvateli. Okolní města Budyně nad Ohří, Libochovice nebo Třebenice byla velikostí srovnatelná či Lovosice o málo převyšovala. Jen tak pro zajímavost - dnes žije ve městě zhruba 9 000 obyvatel.
Až do roku 1620 jsou Lovosice ryze českým městem, po bitvě na Bílé hoře začíná příliv německých osadníků. Do té doby přínosná poloha Lovosic se začíná obracet proti samotnému městu. Je nutné několikrát čelit průtahu armád ze Saska do Čech. V roce 1713, tedy ještě 65 let po konci třicetiletého válečného konfliktu, je stále víc než polovina lovosických domů v troskách.
To už ale Lovosice nepatří Valdštejnům. Pár let po skončení války kupuje panství hraběnka Sylvie Kateřina Černínová, rozená Caretto Millesimo. Ta odkazuje Lovosice svému druhému manželovi Leopoldovi Vilémovi z Baden Badenu, který je vysokým důstojníkem u císařského dvora. Po smrti hraběnky Sylvie se Leopold Vilém podruhé oženil. Jeho chotí se stala Marie Františka Fuerstenbergová, která milovala Lovosice natolik, že bylo její srdce ve stříbrné schránce zazděno v lovosickém kostele svatého Václava, tak jak si přála.
Na pláni pod horou Lovoš se 1. října 1756 sešikovala vojska a v ten den vypukla sedmiletá válka a nedlouho poté jsou Lovosice znovu vypáleny.
Roku 1761 ruší Marie Terezie vybírání mýtného na řekách a rozvoji obchodu na říční síti už nic nebrání. Litoměřice přicházejí o poslední způsob, jak brzdit hospodářský vývoj Lovosic.
Posledním šlechtickým rodem, kterému se Lovosice dostaly do rukou jsou Schwarzenberkové. V roce 1783 je kupuje kníže Jan Nepomuk I. Dynastie oblasti vládne do roku 1940, kdy přichází ze strany německé okupační správy konfiskace.
Za Schwarzenberků dochází k posílení obchodu, průmyslu, hospodářství ale i lodní dopravy. Z Lovosic vyplouvají lodě s obilím a ovocem. Jde o speciální štíhlé lodě s nízkým ponorem, takzvané labské čluny. U Lovosic jsou v oblibě i lodní mlýny, což byla dvojice ukotvených člunů, mezi kterými sedí vodní kolo. Poslední lodní mlýn prodala mlynářka Rosenkranzová až v roce 1911.
Schwarzenbergové vidí budoucnost ve zpracování místních zemědělských surovin, proto v roce 1865 zřizují zemědělskou a chemickou výzkumnou stanici s pokusným pivovarem. Ve městě ale funguje i městský pivovar, který úspěšně prodává zlatý mok vyrobený z místního chmele. V roce 1950 je však uzavřen, i když šlo o prosperující závod. Dalším zdrojem obživy je zpracování cihlářských hlín nacházejících se na březích Labe. Nová cihelna funguje až do II. světové války.
Město se však zároveň potýká s dalšími problémy. V roce 1809 Lovosice včetně schwarzenberského zámku opět lehnou popelem. Za čtyři roky jsou znovu sraženy na kolena, když dojde k poškození od vojsk bojujících v napoleonské bitvě u Chlumce. Černý je i rok 1845, kdy se po vydatných deštích zvedá hladina Labe a přijde velká povodeň. K zemi jde okamžitě 12 domů, silně poškozených je 60, zachránit se podaří jen část z nich.
Snad lepší časy do Lovosic přiváží v roce 1850 první vlak z Prahy a železnice o rok později pokračuje až do Drážďan. Město je nově sevřeno na jedné straně korytem řeky Labe a na druhé novou tratí. Další stavební rozvoj pokračuje jen kolem jedné hlavní silnice. Tento fakt stojí za vznikem známého českého úsloví: „dlouhý jako Lovosice“. Slovní obrat tak přeneseně popisuje jevy, činy nebo skutečnosti, které se vlečou pomalým tempem.
V roce 1854 podnikatel Augustin Tschinkel zakládá v Lovosicích továrnu na cikorku. Rozhodně ale nemá netuší, jak velký koncern z jeho továrny jednou bude.
Úspěšnou továrnu následují další potravinářské firmy – cukrovar a mlékárna. Za ní stojí dvojice německých bratrů Pfundů a právě zde se od roku 1904 vyrábí první kondenzované a sušené mléko v celé Rakousko-uherské monarchii. Bratři Pfundové ho vozí po lodi do Hamburku a odtud do celého světa. K potravinářskému průmyslu záhy přistupuje nové odvětví.
Roste počet obyvatel, zvláště německy mluvících. To má za následek, že Lovosice po Mnichovské dohodě zůstanou hraničním městem Sudetské říše. Po válce jsou Němci odsunuti a na jejich místo jsou dosazeni takzvaní Noví lidé Československa, což jsou často občané dalších zemí východní Evropy. Největší poválečnou investicí je výstavba překladiště uhlí z železnice na lodě, která vymaže z mapy obec Prosmyky.
V 60. až 80. letech Lovosice čeká devastace historického centra. Starou zástavbu nahradí panelové domy, zůstává jen směrové řešení ulic. Děsivý dopad má zboření lovosického dvora. Lovosický zámek je náhle zcela nevhodně odkryt a ve své osamocenosti je vysunut do nevhodného až nepřátelského prostředí. Z historických domů je zachována samostatně stojící radnice, dva kostely a jedna historická vila. Jejich umístění ale jen podtrhuje urbanistickou obludnost, která v Lovosicích vznikla. Z hlediska památkové ochrany, ale i prosté urbanistiky jsou dnes Lovosice tím nejděsivějším odstrašujícím příkladem toho, jak se věci dělat nemají.
Lovosickým rodákem s datem narození 12. dubna 1947 je Antonín Kratochvíl. Podle odborníků patří mezi stovku nejvýznamnějších světových fotografů. Kratochvíl v osmnácti letech krátce po své svatbě a před narozením syna emigroval přes Jugoslávii do Rakouska. Jako fotograf spolupracoval s prestižními časopisy Rolling Stone, Vogue, Penthouse nebo Playboy. Pozornost upnul na stylizované portréty, které po sametové revoluci začal měnit za fotografie s reportážními náměty většinou z východní Evropy či Afriky. V poslední době zachycuje mizející přírodu a zanikající kulturní dědictví. Je trojnásobným držitelem nejprestižnější oborové ceny World Press Photo.
V katastru obce Velemín se nacházejí nejkrásnější hory Českého středohoří – unikátní Lovoš, velkolepou Milešovku, neopakovatelný Boreč se vzduchovými ventaroly, ale i malý nezalesněný 327 metrů vysoký vršík, který se jmenuje Mannsteinův kámen. Právě tam padl 22. června 1757 generál pruského vojska Christopher Hermann von Mannstein. 45letý generál se v rámci sedmileté války zúčastnil bitev u Štěrbohol a Kolína. Právě tam utrpěl vážnější zranění paže. V červnu 1757 se vydal se stočlenným doprovodem na léčení do Drážďan; u Velemína narazili na desetinásobnou přesilu chorvatských jezdců a pandurů, proti které neměl generál se svým doprovodem žádnou šanci.
Vchynice je malá obec ležící u dálnice D8. Při její výstavbě byl v roce 2008 odkryt šest a půl tisíce let starý obrovský čtyřicetimetrový rondel vytvořený v době lidí kultury s vypíchanou keramikou. Neolitické hradiště bylo pečlivě archeology prozkoumáno, pak znovu zasypáno a překrylo ho těleso dálniční stavby. Tato obec s neobvyklým jménem dala světu jednu z nejvlivnějších šlechtických dynastií střední Evropy, jejíž historie sahá až na začátek 13. století. Na tamní tvrzi byl založen rod Vchynských; v průběhu let se kvůli snadnější výslovnosti vypustilo písmeno V ze začátku jména. Druhou změnu přinesla transkripce užívaná v době třicetileté války, kdy se Chynský změnilo na Kinský.
Hned ve vedlejších Sulejovicích se narodil další významný český šlechtic Zdeněk Kašpar hrabě Kaplíř, svobodný pán ze Sulevic. Není to chyba, ve středověku měla obec v názvu o jednu slabiku méně než dnes. Šlechtic měl zásadní význam při zastavení osmanského vpádu do střední Evorpy. Za to byl v roce 1686 povýšen císařem Leopoldem do hodnosti polního maršála.
V majetku hraběte byl i zámek v Milešově, kde dnes najdeme domov důchodců. V jeho místnostech se nacházela kolekce obrazů mistrů 16. a 17. století. Sbírka nedozírné finanční a umělecké hodnoty je dnes považovaná za ztracenou a její osud je jednou z největších českých historických hádanek.
V roce 1925 došlo v Siřejovicích k něčemu neobvyklému. V rámci repatriace se této obce nastěhovali potomci českých exulantů z pobělohorské doby. Do Sulejovic bylo repatriováno šest rodin z Polska a jedna z Volyně, která v té době byla také součástí Polska.
Obce Velké a Malé Žernoseky získaly jméno podle převažujícího zaměstnání obyvatel v dřívějších dobách. Lidé tu sekali žernovy, což jsou mlýnská kola. V Malých Žernosecích se 4. června 1949 narodil jeden z nejlepších českých rockových skladatelů Otakar Petřina.
Znakem Lovosic je modrý štít se zlatou kvádříkovou zdí, která vyrůstá do poloviny výšky štítu a zakončuje jí cimbuří se sedmi stínkami. Uprostřed zdi je brána. V její spodní polovině je kosmým způsobem proplétaná zlatá mříž, nad ní vystupuje vrchní část jednoocasého lva s červeným plazeným jazykem a drápy. Lev je ve skoku směrem k pravému kraji štítu. Nad zdí jsou dvě totožné kvádrované věže. Ty mají v prvním patře jedno a ve druhém patře dvě černá okna. Vršek věží tvoří cimbuří se třemi stínkami a červené stanové střechy se dvěma makovicemi.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Lovosice leží přímo na dálnici D8. Pro návštěvu použijme sjezdy 45 a 48, které leží v katastru města. Do Lovosic nás ale dovedou i silnice I. třídy číslo 15 a 30. Kromě toho ve městě najdeme i silnice II. třídy číslo 608 a 247. Vzdálenosti Lovosic z českých měst: Praha (65 km), Ústí nad Labem (22 km), Karlovy Vary (110 km), Plzeň (127 km), Liberec (94 km).
Autobus: Autobusové spojení do Lovosic je z Mostu, Evaně, Litoměřic, Malých Žernosek, Libochovic, Velemína, Libčevse, Třebívlic, Mšeného-lázní, Čížkovic a Měrunic.
Vlak: Lovosicemi prochází hlavní železniční koridor. Jde o jednu z klíčových stanic, kde však nestaví mezinárodní rychlíky. Přímo do Lovosic nás dovezou vlaky z těchto cílových stanic: Louny, Radejčín, Roudnice nad Labem, Ústí nad Labem, Praha, Most, Litoměřice, Libochovice, Třebívlice, Děčín, Česká Lípa, Úštěk, Teplice, Hněvice, Postoloprty a Cheb.
★★★★★ - Národní přírodní památka Borečský vrch, Velemín:
Přírodní památka byla vyhlášena na vrcholových partiích zalesněného znělcového kopce. Místo je zajímavé svou geologií - hornina masivu je protkána soustavou vnitřních puklin, ventarol. Ty umožňují sledovat velmi zajímavý meteorologický jev. Na vrchu Boreč (449 metrů nad mořem) najdeme i dvě zajímavé vyhlídky, které nabízejí pohled na krásy Českého středohoří.
Poloha: 50.5141111N, 13.9885475E
Parkoviště: na úpatí hory
Autobusová zastávka: Velemín, Režný Újezd, Kaplička (1,1 km)
Vlaková zastávka: Oparno (4,5 km)
GALERIE: BOREČSKÝ VRCH
VIDEA: VENTAROLY NA BOREČSKÉM VRCHU
★★★★ - Vrch Ovčín, Vchynice:
Vrch vysoký 431 metrů. Jedná se o čedičový vrch v Českém středohoří, který společně s Borečským a Sutomským vrchem uzavírají takzvanou Borečskou kotlinu. Pod tímto vrchem se uskutečnila první bitva takzvané sedmileté války.
Poloha: 50.5050169N, 14.0048322E
Parkoviště: na úpatí
Autobusová zastávka: Vchynice (2 km)
Vlaková zastávka: Sulejovice (3,5 km)
GALERIE: VRCH OVČÍN
★★★ - Rozhledna u Zámečku, Lovosice:
Na uměle vytvořeném kopečku byla vybudována rozhledna. Její výška je 7,3 metrů a vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 4 metrů. Stavbu tvoří 40 dřevěných kůlů, z nichž nejdelší jsou dlouhé až dvanáct metrů. Kůly jsou ukotveny do železobetonové podesty.
Poloha: 50.5168422N, 14.0582269E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Kostel (0,6 km)
Vlaková zastávka: Lovosice (1,5 km)
★★ - Kostel svatého Václava, Lovosice:
Farní kostel je zmiňován už v roce 1248. Nad vchodem dnešního kostela vidíme honosný znak hlavních sponzorů přestavby – šlechticů Bádenských. Věžní hodiny nejsou původní, ale pocházejí ze zámku Kamýk. Zajímavostí je, že v kostele je zazděno ve stříbrné krabičce srdce Marie Františky Fuerstenbergové.
Poloha: 50.5136014N, 14.0537217E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Kostel (30 m)
Vlaková zastávka: Lovosice (0,8 km)
★★ - Radnice Lovosice, Lovosice:
Původní radnici zničil 31. března 1796 požár. Až 52 let poté konšelé kupují dům, který chtějí přetvořit v honosnou radnici. Autorem návrhu je ústecký architekt Carl Rehatschek. Secesní radnice, které dominuje historizující věž byla slavnostně otevřena 12. ledna 1908.
Poloha: 50.5148558N, 14.0511586E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Radnice (170 m)
Vlaková zastávka: Lovosice (1,1 km)
★★ - Zámeček (Schwarzenberská restaurace), Lovosice:
Objekt nechal postavit kníže Jan Adolf Schwarzenberg ve stylu pseudogotického windsdorského slohu. O projekt se postaral architekt z jižních Čech Franz Damasus Dworezky a nechal se inspirovat zámkem Hluboká. Šlo o luxusní podnik, který se specializoval na turisty a výletníky. Zdejší bar nabízel neobvyklé lákadlo – skleněný parket. Pro návštěvníky vyrostl na břehu Labe vyhlídkový pavilon, pod kterým jsou sklepy na chlazení nápojů. V roce 1952 se do objektu nastěhuje armáda a začíná devastace. Vojáky vystřídají zemědělští učni a na lopatu demoličního výměru zámeček téměř usadí záplavy v roce 2002. Záchranu nabídne soukromá firma, která provede rekonstrukci a vybuduje zde své sídlo. Chod restaurace zůstává zachován.
Poloha: 50.5165939N, 14.0578603E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Kostel (0,6 km)
Vlaková zastávka: Lovosice (1,5 km)
★★ - Pfannschmidtova vila, Lovosice:
Vila byla postavena v roce 1887 velkostatkářem a pozdějším starostou Lovosic Franzem Pfannschmidtem. Za druhé světové války zde měli sídlo nacisté a po osvobození Rudá armáda. V roce 1948 se vila změnila na polikliniku. Ta zde sídlila přes 60 let. Pak město objekt zrekonstruovalo a vzniklo tu pracoviště Czechpointu a prostory městské knihovny.
Poloha: 50.5155944N, 14.0497522E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Kostel (40 m)
Vlaková zastávka: Lovosice (1,2 km)
★ - Bitva u Lovosic, Vchynice:
První významnější bitva sedmileté války se odehrála v prostoru mezi obcemi Lovosice, Sulejovice a Vchynice. Pruská armáda Fridricha II. zde 1. října 1756dosáhla velmi nejednoznačného vítezství nad rakouskou pod vedením maršála Maximiliana von Browne. Obě strany měly podobné ztráty a i když první vyklidili bojiště Rakušané, Prusové po dobytí města nebyli schopni dál pokračovat v postupu. Bitvu údajně sledovali místní obyvatelé z Radobýlu a ze Sulejovické obory.
Poloha: 50.5136961N, 14.0317617E
Parkoviště: v blízkosti lokality
Autobusová zastávka: Vchynice, Rozcestí (0,5 km)
Vlaková zastávka: Lovosice zastávka (1,1 km)
★ - Židovský hřbitov, Lovosice:
V Lovosicích jde o mladší židovský hřbitov. Ten starší zničili zcela bez náhrady komunističtí předáci, když v roce 1956 hledali místo pro výstavbu panelových domů. Nový hřbitov byl založen v roce 1872. Poslední pohřeb se tu uskutečnil v roce 1978. Dnes tu je jen pár náhrobků a celá lokalita připomíná spíše klidovou odpočinkovou zónu.
Poloha: 50.5179136N, 14.0393069E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Hřbitov (360 m)
Vlaková zastávka: Lovosice zastávka (0,9 km)
★ - Jeřáb břek, Lovosice:
Patnáct metrů vysoký strom roste na dětském hřišti. Obvod kmene dosahuje 200 centimetrů. Plody jeřábu břeku jsou ve zralém až přezrálém stavu velmi jedlé a chutné. V oblasti Vídeňského lesa se z plodů dělají marmelády či med a plody se také ochucují pokrm, zvláště zvěřina. Na vrcholu obliby jsou tyto stromy i ve francouzském Alsasku, kde se z plodů vyrábí velmi ceněný likér.
Poloha: 50.5137644N, 14.0473436E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Radnice (410 m)
Vlaková zastávka: Lovosice zastávka (1,1 km)
★ - Dub v Lovosicích, Lovosice:
Stojí před lovosickým zámkem. Jde o Dub letní s obvodem kmene 450 centimetrů. Dosahuje výšky 25 metrů a jde o poslední pozůstatek lovosického zámeckého dvora.
Poloha: 50.5141658N, 14.0533408E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Kostel (120 m)
Vlaková zastávka: Lovosice (0,9 km)
★ - Oskeruše u Radostic, Vchynice:
Oskeruše u Radostic roste na úpatí vrchu Ovčína přibližně 500 m jižně od osady Radostice místní části obce Vchynice. Roste na okraji lesního porostu, při cestě jdoucí ze Vchynic na Košťálov. Kmen se větví ve 2 metrech na čtyři terminály, které vytvářejí 11 metrů širokou korunu. Obvod kmene je 300 centimetrů, výška stromu je 17 metrů.
Poloha: 50.5027311N, 14.0071883E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Vchynice (1,4 km)
Vlaková zastávka: Sulejovice (2,8 km)
★ - Lípa u Radostic, Vchynice:
Lípa, u které najdeme romantický křížek. Hned vedle něj roste mladší kopie lípy. Tvoří tak společně zajímavou kompozici, která oživuje zdejší krajinu.
Poloha: 50.5039786N, 14.0156367E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Vchynice (0,8 km)
Vlaková zastávka: Sulejovice (2,2 km)
★ - Oskeruše pod Ostrým, Velemín:
Oskeruše pod Ostrým je vysoká 20 metrů. Obvod kmene má téměř 370 centimetrů.
Poloha: 50.5368142N, 13.9606633E
Parkoviště: u silnice v blízkosti lokality
Autobusová zastávka: Velemín, Milešov, Mlýnce, rozcestí (0,8 km)
Vlaková zastávka: Chotiměř (3,2 km)
★ - Mannsteinův kámen, Velemín:
Nedaleko Velemína je v poli nenápadný kopeček, který dostal název po pruském generálovi Hermanu Mannsteinovi. Ten zde zahynul 27. 6. 1757. Tato nádherná krajina se stala dějištěm bitev sedmileté války, kde došlo ke konfliktu evropských mocností.
Poloha: 50.5302628N, 13.9822678E
Parkoviště: u silnice v blízkosti lokality
Autobusová zastávka: Velemín, Milešovská (1 km)
Vlaková zastávka: Chotiměř (2,8 km)
★ - Zámek Lovosice, Lovosice:
Zámek vyrostl v druhé polovině 16. století na místě bývalé tvrze. Ta tu stála už od konce 13. století. Zámek byl původně renesanční, později dostal barokní podobu. V roce 1809 ho vážně poškodil požár a poté už v méně okázalé podobě budova sloužila jako domov pro úředníky dvora. Po II. světové válce se do budovy přestěhoval nejprve okresní úřad a pak střední škola. V roce 2000 při malování chodeb došlo k odkrytí původní figurální výmalby. Ta byla ošetřena, zafixována a vzhledem k současnému využití byla znovu zakryta přemalbou. Kolem zámku se nacházel park, který byl ovšem v poválečném období zdevastován a zanikl.
Poloha: 50.5155944N, 14.0497522E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Kostel (40 m)
Vlaková zastávka: Lovosice (1,2 km)
★ - Dřezovec v Lovosicích, Lovosice: (bez fotografie)
V Čechách méně obvyklý strom. Je druhově blízký akátům. Tento lovosický exemplář má při třináctimetrové výšce obvod kmene 330 centimetrů. Najdeme ho v části Nové Klapý, která se nachází na jih od železniční trati.
Poloha: 50.5102989N, 14.0524075E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lovosice, Centrum kultury Lovoš (260 m)
Vlaková zastávka: Lovosice (0,9 km)
GALERIE: LOVOSICKÉ POZDRAVY
Výlet 1: Výlet za ventaroly Borečského vrchu přes bojiště bitvy sedmileté války a procházka Lovosicemi (pěší)
Start: Lovosice, Turistický rozcestník Lovosice – železniční stanice
Cíl: Lovosice, Turistický rozcestník Lovosice – železniční stanice
Délka trasy: 27,4 km
Časová náročnost: 8:10 hodin, bez prohlídky lokalit
Popis: Lovosice jsou nepříliš zajímavým městem, kde mnoho památek nezbylo. Toto středisko chemického průmyslu však bude výchozím bodem naší cesty. Odsud se vydáme po krátké procházce centrem města do jeho okolí, které poskytuje o poznání více zajímavých věcí. Po cestě mineme místa, kde došlo k úvodní bitvě sedmileté války mezi rakouským císařstvím a Pruskem. Vrcholem naší cesty však budou dva výstupy. První z nich na Národní přírodní památku Borečský vrch nám totiž, a zvlášť v zimním období, nabídne ukázku jednoho fenomenálního přírodního jevu. Můžeme být svědky toho, jak v třeskutém mrazu a zimě najdeme na Borečskému vrcholu místo, kde je stále zelená tráva. Naopak v horkém létě můžeme pod svahy této hory najít lokality, kde si budeme připadat jako v chladícím boxu. Druhým vrcholem je pak výstup na Ovčín s překrásnými vyhlídkami do okolí. Kromě toho máme možnost se seznámit s řadou památných stromů hned několika rostlinných druhů.
Vhodnost: Výlet má celkové převýšení 515 metrů. Nejvyšším bodem je právě Borečský vrch s výškou 447 metrů nad mořem. Nejnižšího bodu dosáhneme krátce po startu v blízkosti Zámečku v Lovosicích na břehu řeky Labe. Půjde o nadmořskou výšku 144 metrů. Ze začátku půjdeme po rovině, pak přijde zhruba po šesti kilometrech pozvolné stoupání a malé výkyvy nahoru dolů. Od zhruba 19 kilometru to půjde s námi zase pěkně z kopce. Výlet i vzhledem k delší trase zařazujeme do šestého stupně náročnosti.
Zastávky:
Lovosice, Rozhledna U Zámečku (1 km) – Lovosice, Zámeček (1,1 km) – Lovosice, Kostel svatého Václava (1,7 km) – Lovosice, Dub v Lovosicích (1,8 km) – Lovosice, Zámek Lovosice (1,9 km) – Lovosice, Radnice Lovosice (2,1 km) – Lovosice, Pfannschmidtova vila (2,2 km) – Lovosice, Jeřáb břek v Lovosicích (2,6 km) – Lovosice, Židovský hřbitov Lovosice (3,9 km) – Vchynice, Dějiště bitvy u Lovosic (4,7 km) – Velemín, Mannsteinův kámen (10,3 km) – Velemín, Oskeruše Pod Ostrým (12,4 km) – Velemín, Národní přírodní památka Borečský vrch (16,6 km) – Vchynice, Vrch Ovčín (21 km) – Vchynice, Oskeruše u Radostic (21,7 km) – Vchynice, Lípa u Radostic (23 km) – Lovosice, Dřezovec v Lovosicích (26,8 km)
Comments