Mníšek pod Brdy je centrum podbrdské oblasti, které bylo údajně založeno mnichy z davelského kláštera; odtud se také vzal název města
Dnes je Mníšek pod Brdy výchozím místem pro výlety do lesnatých oblastí severních Brd či skalního masívu Hřebeny; v minulosti však bylo i významným poutním místem - tisíce věřících směřovaly do poutního areálu Skalka
V lesnatém okolí pod známým poutním místem Skalka vyrostlo město Mníšek pod Brdy (německy Mnischek unter Kammwald) až do dnešní podoby, kdy se stalo domovem pro více než šest tisíc lidí.
První písemná zmínka pochází až z roku 1348 ze zákoníku císaře Karla IV. Maiestas Carolina. V ní panovník přikazuje, aby zdejší tvrz a městys kolem ní zůstal majetkem koruny a byl pouze propůjčován na určitou a omezenou dobu královským manům. Tato první zpráva pocházející nezvykle až z poloviny 14. století tak nahrává jedné jedné důležité otázce. Pokud se ve zmiňované době popisuje Mníšek už jako městys, jaká byla jeho historie jako obce a kam až sahá?
Na to částečně odpovídají nepodložené pověsti. Podle nich na místě dnešního Mníšku pod Brdy byla obec Dubčany, která celá podlehla zničujícímu požáru. Na jejím místě byl s velkým přispěním benediktínských mnichů z davelského kláštera vybudován nový městys. A ten podle vděčnosti panovníka i lidu dostal jméno Mníšek. Jeho založení je přesně datováno dnem 7. října 1348.
Život městysu odjakživa silně ovlivňovalo dění na Zlaté stezce mezi Prahou a Bavorskem. A hlavně její bezpečnost, jejíž udržení bylo pro chod království prvořadé. Z tohoto důvodu bylo Mníšku za panování vladyky Jana z Lestkova uděleno hrdelní právo.
Sídlu se dařilo tak dobře, že dokonce aspirovalo o zápis do seznamu královských měst, ale tyto ambice byly setřeny husitskými válkami. Jan z Lestkova byl totiž ryzí katolík. Sympatie k této víře způsobily skutečnost, že husité Mníšek vyrabovali a zdejší tvrz pobořili.
Po ukončení husitských válek se stává v roce 1487 Mníšek sídlem Vratislavů z Mitrovic a už na začátku 16. století král Vladislav Jagellonský dokonce vyvazuje Mníšek z manského úvazku a pro městys to znamená jediné, že po dobu více než 150 let páni z Mitrovic stávají suverénními a nezávislými vladaři.
Za jejich éry vznikají v Mníšku tři podzámecké rybníky a v založeném pivovaru se začíná psát tradice výroby speciálního černého piva.
Politické, společenské a hospodářské zemětřesení přinese třicetiletá válka, která všechno obrátí naruby. Švédské vojsko se přehnalo několikrát zdejším krajem, ale nejhorší zkázu přinesl říjen 1639, kdy byla vypálena nejen tvrz, kostel a fara, ale byl zničen i místní vodovod a v podstatě doutnající zbytky staveb byly nakonec spláchnuty vodami rybníků, kterým Švédové protrhly hráze. Po útoku švédských vojsk vypadala podle místní kroniky oblast jako po velké zimní chumelenici. Všechny trosky byly totiž pokryty vrstvou bílého peří, které Švédové vysypali z peřin a polštářů, protože v povlacích si odnesli z městečka svoji kořist - cennosti a jídlo. Tragédii následně ještě završí morová epidemie, která se krajem přežene v roce 1640.
Roku 1655 zcela zničený kraj kupuje Servác Engel z Engelflussu, který vyzvedl oblast z nejhoršího. Za jeho panování je obnoven vodovod, místo tvrze začne v centru obce růst budova zámku a zbožnost nových pánů se projeví založením poutního místa Skalka nad Mníškem.
Co nezvládl rod Engelů z Engelflussu dokončuje po něm zbožný rod Unwerthů, který vládu nad Mníškem převzal. Za jeho panování je barokní areál Skalka dokončen a do tamního kláštera se stěhují františkáni, je zde vystavena křížová cesta a světlo světa spatří zcela nový barokní kostel uprostřed dnešního města.
Dalším rodem, který vládl zdejšímu kraji byli Pachtové z Rájova. Za jejich vladaření se začalo nesměle s těžbou zdejší železné rudy. První roky těžby byly ale velmi sporadické, nahodilé a více méně neorganizované. Vytěžená ruda byla ke svému zpracování převážena do hutí ve Staré Huti u Dobříše. Postupně časem let se začala těžba zdokonalovat, byla intenzivnější a i její zpracování probíhalo sofistikovanějším způsobem - rudnina se proto začala převážen do mnohem výkonnějších pecí, které byly vybudovány v Řevnicích.
Do roku 1945 zažije Mníšek pod Brdy ještě vládu dvou rodů - Schnirdingů a Kastů z Ebelsbergu. Posledně jmenovaným je za jejich proněmecké postoje za II. světové války v roce 1945 zámek i panství konfiskováno.
Ještě před tím ale mníšeckou veřejnost, ale díky pozornosti tehdejších novin i čtenáře jinde v rakouskohabsburské monarchii pobouří a i pobaví případ zdejší slečny z pošty Žofie Vobořilové. Ta se na počátku 20. století zamilovala ve svých 36 letech do nadporučíka Bohumila Skutila, který byl velitelem nedaleké kytínské střelnice. Začala mu posílat řadu dárků a pozorností, které ovšem defraudovala z peněz mníšecké pošty. Konec románků byl smutný - slečna Žofie zpronevěřila celkem trojapůlnásobek svého ročního platu a byla odsouzena k 10 měsícům těžkého žaláře. Sufražetky tehdy případu využily a poukazovaly na to, že zatímco nebohá Žofie putovala za mříže nadporučík byl ještě povýšen.
V této době se také k Mníšku začíná přidávat jak v poštovním, tak v železničním styku přídomek pod Brdy, aby nedocházelo k záměnám s jinými sídly se stejným názvem.
Poválečné období přináší pro Mníšek rozhodnutí vlády o zintenzivnění těžby železné rudy a vybudování nových hrudkovacích pecí přímo ve městě. To má nepřímo za následek sesedání skalního masívu pod barokním areálem Skalka, který začíná od 50. let 20. století bojovat doslova o přežití, protože jednotlivé budovy praskají a hroutí se.
Brzy se však zjistí, že ani mnohem vyšší intenzifikace těžby a zpracování rudy není vzhledem k nedostatečnosti zdroje rentabilní a těžby v polovině 70. let 20. století končí. Nově vystavený zpracovávatelský areál je pak následně využit pro zpracování dováženého hliníku.
V roce 1974 dochází také k poslední výrazně změně, která se týká Mníšku pod Brdy. Město opouští okres Příbram a stává se součástí okresu Praha-západ.
27. května 1887 se v Mníšku narodila Marie Wagnerova-Černá, která se proslavila pod uměleckým pseudonymem Felix Háj. Pod tímto jménem vyšla velká řada idylických románů pro mládež, kterým ale vévodí Kája Mařík a Řídících Márinka.
Dnes je Mníšek pod Brdy významným satelitním sídlem v blízkosti Prahy a domov si tu našla řada osobností. Žijí tu se svými rodinami moderátoři Jan Rosák a Zbyněk Merunka, ale také hudební manželé Zora Jandová a Zdeněk Merta nebo zpěvák Tomáš Klus.
Štěchovice jsou starou zlatokopeckou obcí, která se s kujným nerostem potýkala už od začátku 13. století. Konec konců to se ale týkalo i řady okolních obcí, na což se dá poukázat podle názvů - Brunšov pochází z německého slova Brunnseifen, tedy rýžoviště a Šlemín má kořen svého jména ve slovesu šlemit, což znamená těžbu zlata z písečného nánosu. Málokdo ví, že těžba zlata zde byla ukončena už na konci 16. století, a to z důvodu naprosté nerentabilnosti zdroje, tak i přesto mají Štěchovice tajemný a zlatý nádech dodnes. A je to nespravedlivé hlavně vůči hrnčířství, které v 16. století po zlatokopectví nahradilo hlavní druh obživy místních lidí. A to i přesto, že tradice hrnčířství se tu v mnohých rodinách udržuje až dodnes.
9. července 1921 se ve Štěchovicích narodila talentovaná česká herečka Zora Babková, známá pod jménem Zorka Janů. Šlo o mladší sestru Lídy Baarové. Její život však nabral otáčky, které sama nemohla ovlivňovat a řídit. Obvinění její sestry z napomáhání fašismu, nenávist hereckých kolegů a nedostatek příležitostí ji dohnaly 27. března 1946 k sebevraždě. Ve věku pouhých 24 let ukončila svůj život skokem ze střechy vily na Hanspaulce v Praze.
Zdejší trampské osady se staly základem a kolébkou české trampské muziky. Konec konců Bílé skály nad Štěchovickou přehradou stojí za vznikem písničky Až usnou Bílé skály, v katastru Bratřínova zase najdeme osadu Askalonu, která je opěvovaná v nejedné trampské skladbě.
V roce 1935, ještě hluboko před začátkem II. světové války, pobouřila domácí, ale i světovou veřejnost událost, která se odehrála téměř v srdci Československého státu - na Slapech.
Další s Vltavou spojenou obcí je Davle. Tady se proslavil zdejší starý most přes Vltavu, který se v roce 1968 stal dokonce filmovým hitem. Natáčely se tu scény amerického válečného filmu Most u Remagenu.
Znakem města Mníšek pod Brdy je červený štít s nekorunovaným stříbrným dvouocasým lvem ve skoku doprava, s vyplazeným jazykem a zlatou zbrojí.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Mníšek pod Brdy leží přímo na dálnici D4. V katastru města leží dokonce tři dálniční exity. Na exitu 14 odbočíme na Řitku, na exitu 18 přímo do centra Mníšku a na exitu 21 do Kytína. Kromě toho se v katastru města objevuje ještě silnice II. třídy číslo 116. Vzdálenosti Mníšku pod Brdy z českých měst: Praha (31 km), Ústí nad Labem (114 km), Karlovy Vary (140 km), Plzeň (80 km), České Budějovice (126 km), Pardubice (135 km), Hradec Králové (140 km), Jihlava (142 km), Liberec (138 km).
Autobus: Autobusové spojení do Mníšku pod Brdy je z Prahy, Dobříše, Letů, Nového Knína a Jíloviště.
Vlak: Vlakem se z Mníšku pod Brdy dostaneme do konečných stanic v Praze a na Dobříši.
★★★★★ - Údolí Svatojánských proudů, Štěchovice:
Snad nejikoničtější část středního toku Vltavy. Zdejší peřeje tvořily jednu z nejkrásnějších částí Vltavy, bohužel vzhledem k nutnosti splavení toku také jednu z nejnebezpečnějších. Dnes si krásu zdejšího neupraveného toku můžeme prohlédnout jen na starých fotografiích a malbách. Výjimečnou příležitostí, která však přesně nekopíruje původní situaci je čas, kdy je Štěchovická přehrada vypuštěna a probíhá údržba. Tato šance se však naskýtá zhruba jednou za generaci. Právě kolem Svatojánských proudů byla 11. května 1889 vytyčena historicky první turistická stezka Klubu českých turistů.
Poloha: 49.8296761N, 14.4417400E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Štěchovice, Třebenice (1,2 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (10,4 km)
GALERIE: SVATOJÁNSKÉ PROUDY
★★★★★ - Výhled Zadka, Štěchovice:
Nachází se těsně pod vrcholem stejnojmenného kopce nad Štěchovickou přehradou. Kamenný ostroh, ze kterého je krásný výhled na meandrující tok Vltavy, leží zhruba 100 metrů nad hladinou přehrady. Místo je jedním z nejkrásnějších pohledů, které nabízejí Střední Čechy a Povltaví.
Poloha: 49.8428339N, 14.4462081E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Štěchovice (4 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (8,2 km)
GALERIE: VÝHLED ZADKA
★★★★★ - Ferdinandův sloup, Štěchovice:
Nad historickými peripetiemi sloupu můžeme jen žasnout. Pískovcový sloup byl vytvořen v roce 1643 na počest císaře Ferdinanda III., který se zasloužil o splavnění Vltavy a zvláště tohoto posledního, téměř nesplavného, úseku. Sloup stál na skále Sedlo, která se kvůli splavnění musela zčásti odpálit dynamitem. Na zbylé části skály byl sloup vztyčen. Dnes ho najdeme v těsné blízkosti Slapské hráze. Tam byl převezen v době výstavby vodní nádrže. Historie ale v roce 2008 připravila návrat sloupu zpět do míst téměř 50 metrů pod hladinu přehrady. Stalo se tak díky milovníkům zdejšího kraje, kteří nechali zhotovit repliku Ferdinandova sloupu a za pomoci hlubinných potápěčů ji umístili na skálu, kde se dříve nacházela. A ještě jedna pikantnost na závěr. Původně Ferdinandův sloup zdobila na vrcholu železná tyč, na které seděla železná habsburská orlice. Ta byla v roce 1918 stržena a hozena do Vltavy, aby se už nikdy nemohla vrátit na svoje místo.
Poloha: 49.8231225N, 14.4372119E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Štěchovice, Třebenice (460 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (9,8 km)
★★★★ - Socha svatého Jana Nepomuckého, Štěchovice:
Socha má víc než unikátní historii. Původně byla vytvořena v roce 1721 u příležitosti blahoslavení Jana z Nepomuku. Od té doby se také říká zdejším, dnes už neexistujícím, peřejím Svatojánské proudy. V roce 1890 byla sice plastika restaurována, ale její poškození bylo už tak velké, že v roce 1908 musela být vytvořena socha nová. Tu nechal zhotovit strahovský opat Method Zaoral. Autorem se stal sochař Čeněk Vosmík. Přitom torzo té původní poškozené sochy bylo zakopáno údajně někde v řečišti Vltavy, dnes velice hluboko pod hladinou Slapské přehrady. Výstavba Slapské přehrady však začala ohrožovat existenci i té nové sochy, a tak byla přemístěna na nové místo pod hráz Slapské přehrady. V roce 1998 ji spolek Vltavan nechal znovu vysvětit a otočit obličejem k řece.
Poloha: 49.8227136N, 14.4392208E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Štěchovice, Třebenice (310 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (9,6 km)
★★★★ - Kostel svatého Jana Nepomuckého, Štěchovice:
V mnoha ohledech naprosto ojedinělý a nenapodobitelný svatostánek. Je považován za secesní, ale bystrý pozorovatel zde najde kromě převládající secese také prvky románské, renesanční a dokonce i byzantské. Za to, že tato netradiční směs působí velice čistě až puristicky, můžeme poděkovat dokonalosti autora Kamila Hilberta. Jedná se o jednoho z architektů, který měl na starost dostavbu Svatovítské katedrály. Kostel má netradiční půdorys, ale také netradiční stupňovité střechy, které dokonale korespondují s okolním prostředím a stejně stupňovitými svahy kolem Štěchovic. Pokud se na kostel díváme zpředu, nemůže nám uniknout podobnost pískovcové baziliky s Noemovou archou. To je konec konců další úmysl autora, stejně jako její dedikace svatému Janu Nepomuckému, který byl patronem vorařů a lodníků. Když budeme pozorně hledět pod střechu kostela, uvidíme i vykukující obličeje různých zvířat a lidí, tak jakoby koukali z Noemovy archy. Kostel i přilehlá fara vznikla za finančního přispění obchodníka s plaveným dřívím Matěje Rady, a to v letech 1911 až 1913. Vysvěcen byl kostel o dva roky později pražským arcibiskupem Leo Skrbenským. A ještě naposled musíme zmínit Noemovu archu, tentokrát až s mrazivým přesahem do dnešních dní. V roce 2002, kdy se na Prahu valila tisíciletá povodeň a těsně před Štěchovicemi spojily vzduté vody Vltava a Sázava, ze starých Štěchovic nebylo vidět vůbec nic. Jen kostel jako Noemova archa stál na místě a ve vlnách se odrážela jeho secesní krása.
Poloha: 49.8501417N, 14.4098628E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Štěchovice (0,6 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (4,7 km)
★★★★ - Kostel svatých Petra a Pavla, Slapy:
Velice působivá církevní stavba, jejímž autorem je Jan Blažej Santini. Unikátní kruhová stavba je z výšky podobná kulaté studni. Ochromí vnitřek stavby, kde k úžasu nenajdeme jediný opěrný sloup. Zato výmalba je dokonalá. Funkci sloupů převzali namalovaní čeští světci, a tak získává výzdoba kostela ještě víc než symbolický rozměr.
Poloha: 49.8141181N, 14.3981133E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Slapy, Jednota (200 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (8,9 km)
★★★★ - Vyhlídka na Fáberce, Štěchovice:
Osada Fáberka vznikla na levém břehu Vltavy v místech, kde se do přehrady vlévá bezejmenný potok. Jenže v období I. světové války si trampové potok pojmenovali Yukon. Vyrostla tu řada srubů, které jsou na místě do dnešních dnů. U ústí Yukonu jsme dost vzdálení od původních Svatojánských proudů, a proto tu vzniklo kotviště trampských hausbótů. Největším z nich byl Oregon, a proto dostalo kotviště jméno Oregon City. V těchto místech měl živnost známý štěchovický převozník Fábera. Ten celý život prožil v blízkosti Svatojánských proudů a naštěstí se nedožil jejich zaplavení; zemřel v roce 1939. Na jeho počest byla osada pojmenována v roce 1967 Na Fáberce neboli Fáberka.
Poloha: 49.8470189N, 14.4458608E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Štěchovice (3,6 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (7,7 km)
★★★ - Osada Ztracenka, Štěchovice:
Historie trampské osady sahá až do roku 1919. Tehdy byla založena pod názvem Ztracená naděje, brzy se ustálila zkrácená podoba jména - Ztracenka. Základem osady se stal Tábor řvavých, který vyrostl na pozemku lesů, které spravovali premonstráti Strahovského kláštera. Název Ztracená naděje pochází z velmi populární němé kovbojky, která byla hitem tehdejších kin. Celkem 61 let svého života zde prožil trampský skladatel Jarka Mottl. Povodně na Vltavě mnohokrát spláchly zdejší roubené sruby. Ty byly nakonec zaplaveny Štěchovickou přehradou. Z původních míst Ztracenky se zachovala jen Mravenčí skála s totemem a kovovými lístky se jmény osadníků, kteří se odebrali na věčnost. Historie osady je podchycena v časopise Proudník, který byl vydáván měsíčně o jediném exempláři a byl psán na psacím stroji.
Poloha: 49.8458017N, 14.4503317E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Štěchovice, Třebenice (3,9 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (8,1 km)
★★★ - Most Dr. Edvarda Beneše, Štěchovice:
Most, který silně ovlivnil evropské stavitelské umění. Předválečnou stavbu z let 1937- 1939 navrhl architekt Miloslav Klement. Most má dva duté betonové oblouky o rozpětí 114 metrů, které jsou spojeny příčnými nosníky. Na těchto dutých obloucích je následně zavěšena mostovka. Těsně před II. světovou válkou se na stavbu mostu spotřebovalo 6000 m3 betonu, 200 tun oceli a státní kasu budova stála 3 miliony Kčs. Název získal most po druhém českém prezidentovi v roce 1946.
Poloha: 49.8529453N, 14.4040361E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Štěchovice (260 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (3,9 km)
★★★ - Zámek Slapy, Slapy:
Byl součástí majetku zbraslavského kláštera, a to až do roku 1785, kdy byla činnost kláštera ukončena. Zůstal v majetku rakouské monarchie, která se ho snažila prodat. Podařilo se to až roku 1825, kdy ho koupil Karel Bedřich baron Korb z Weidenheimu, který rezidenci upravil do podoby dnešního zámečku. V roce 1881 už má však lokalita jiného majitele - Bedřicha Westphalena, kterému zůstane v držení až do I. světové války, kdy je nucen ji prodat a majetek padne do správy pražské Agrární banky. Ta ho prodá presidentu pražské obchodní komory Leo Bondymu, po kterém pak majetek zdědí synové Vladimír, Karel a Miloš Bondy. Jenže Němci zámek členům židovské víry zabaví, vrací se po válce, ale jen do té doby, než přijde znárodnění. Definitivně se rodině Bondyů vrací budova po sametové revoluci. V současné době je prázdná, ale je možné si zámek pronajmout na pořádání kulturních a společenských akcí. Je také možné využít prostory filmařsky. To v poslední době udělala řada českých i zahraničních filmových produkcí.
Poloha: 49.8119078N, 14.3970067E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Slapy, Jednota (200 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (9,3 km)
★★★ - Vyhlídka na Vltavu, Štěchovice:
Vyhlídka se nachází nad břehem řeky Kocáby. A také přímo nad místním kostelem svatého Jana Nepomuckého. Z vyhlídky ve výšce zhruba 300 metrů nad mořem, ale tok Kocáby nevidíme. Naopak spatříme střed obce s mostem Dr. Edvarda Beneše a klikatící se tok Vltavy.
Poloha: 49.8472703N, 14.4088703E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Štěchovice (1,3 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (5,2 km)
★★★ - Pamětní stěna osady Svatojánských proudů, Štěchovice:
Z kůlů vytvořená stěna je kronikou trampské osady. Najdeme zde řadu fotografií, které připomínají více než stoletou tradici osady. Návštěvníci mohou vidět i texty z dávných let a jsou svědky běžného života jednoho z nejikoničtějších trampských míst u nás. Nedaleko odtud můžeme na naučné stezce narazit na kříž, který je vzpomínkou na osudy manželského páru, který se životu v osadě upsal. Manželům byla osudná povodeň v roce 2013, která strhla jejich chatičku těsně u hladiny Štěchovické přehrady. V potápějících se troskách našli smrt. Muži bylo 68 let, žena byla o dva roky mladší.
Poloha: 49.8256175N, 14.4467122E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Štěchovice, Třebenice (0,9 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (10,3 km)
★★★ - Vodní nádrž Štěchovice, Štěchovice:
Štěchovická přehrada je součástí Vltavské kaskády. S výstavbou se začalo v roce 1938, všechno ale zpomalila II. světová válka. Technicky řečeno se přehrada skládá ze středotlaké elektrárny, přečerpávající vysokotlaké elektrárny, hráze a plavebního zařízení. Horní nádrž přečerpávací elektrárny najdeme na sousedním vrchu Homole. Zdejší plavební komora je jednou z nejvyšších v České republice a dosahuje výšky 20,1 metru. Samotná přehradní hráz je vysoká 22 metrů a její délka je 124 metrů. Průměrný průtok je 85,25 m3, v roce 2002 při katastrofální povodni byl však osmatřicetkrát překročen!
Poloha: 49.8464519N, 14.4219336E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Štěchovice (1,5 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (5,6 km)
GALERIE: ŠTĚCHOVICKÁ PŘEHRADA
★★★ - Vodní nádrž Slapy, Slapy:
Původní plán na výstavbu nádrže vznikl v roce 1933. Podle plánů mělo jít ale o Štěchovickou nádrž II. Výstavbu zastavila II. světová válka. V roce 1949 byl původní návrh oprášen a schválen. Došlo k malým korekcím. Například hráz byla posunuta o zhruba 500 metrů blíž k Praze. Začalo se ihned s výstavbou obtokového tunelu, který je patrný při pohledu zdola na hráz. V roce 1951 začala výstavba. Prvním krokem byla stavba tří lanovek. Jedna dopravovala z Teletína kameny, druhá ze Štěchovic štěrk a třetí z Luk pod Medníkem cement. Spotřebovalo se celkem 370 000 metrů3 cementu, 40 000 vagónů kamene, 6 300 vagónů písku a zhruba stejné množství cementu. Napouštění v roce 1954 bylo extrémně rychlé, protože přišla povodeň, která zaplnila přehradu během několika dní. Elektrárna začala fungovat 6. října 1955. U přehrady mělo mít plavební zařízení pro lodě s výtlakem do 300 tun. Bylo plánováno jako zdvihadlo v železobetonovém věžovém objektu. K tomu nedošlo, a tak se bariéra Slapské přehrady stala pro lodě nepropustnou. Přes hráz se dostanou pouze malá plavidla do 4 tun, která jsou za pomoci traktoru tažena po speciálním vleku. A ještě pár důležitých údajů na závěr. Největší hloubka Slapské přehrady je 65 metrů. Výška hráze je 70 metrů a délka 260 metrů.
Poloha: 49.8243481N, 14.4341489E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Štěchovice, Třebenice (430 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (9 km)
★★ - Výhled na Štěchovice, Slapy:
Místo se nachází na pravém břehu řeky Kocáby. Dejte pozor na místní zmatky. I když je vyhlídka ve Štěchovicích a vidíte Štěchovice, stále se ještě nachází v katastru obce Slapy. Na rozdíl od druhé štěchovické vyhlídky je ale ještě před hlavní silnicí, která vede směrem na Slapy. Z místa je krásně vidět na celý městys a nejbližší okolí.
Poloha: 49.8459903N, 14.4018461E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Štěchovice (1 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (5,2 km)
★★ - Střed českého království, Slapy:
Podle propočtů se tu nachází střed českého království. Jde o lokalitu nazvanou Rovínek. Najdeme ji v největší zátočině Slapské přehrady. K cíli nás dovede empírová kaple Nanebevzetí Panny Marie Na Rovínku, studánka s údajně léčivou a zázračnou vodou a tři kříže. V blízkosti se nacházela turistická ikona všech výletníků - hotel Záhoří. Ten se dnes nachází hluboko pod hladinou přehrady. Bohužel nezbytnou součástí středu českého království jsou dnes líně se pohupující hausbóty na hladině Slapské nádrže, které trochu mystickou a trochu duchovní náladu místa ponižují.
Poloha: 49.8160631N, 14.4177433E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Slapy, Na Rovínku (1,2 km)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (10,5 km)
★★ - Křížová cesta, Štěchovice:
Občas se v souvislosti se zdejší křížovou cestou můžeme setkat s názvem Štěchovický Stonehenge. Je to trochu nadnesené, protože zdejší kameny použité na hříšnické cestě jsou mnohem menší. Pocházejí však každý z jiné obce v blízkosti Štěchovic a reflektují tak různé geologické složení okolí.
Poloha: 49.8502778N, 14.4095806E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Štěchovice (460 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (4,6 km)
★ - Lípa národní hymny, Štěchovicích:
Lípa u místního kostela byla vysazena v roce 1934. Tedy ke 100. výročí vzniku první veřejné projekce budoucí české hymny Kde domov můj. K tomu došlo 21. prosince 1834 při uvedení hry Josefa Kajetána Tyla Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka.
Poloha: 49.8500608N, 14.4091733E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Štěchovice (420 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (4,6 km)
★ - Tis červený u školy, Slapy:
Najdeme ho v těsné blízkosti zdejšího kostela. Jedná se o jeden z největších exemplářů tisu ve středních Čechách.
Poloha: 49.8142208N, 14.3972714E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Slapy, Jednota (220 m)
Vlaková zastávka: Petrov u Prahy (8,9 km)
GALERIE: OBRÁZKY Z VÝLETU
Výlet 1: Za trampy z legendárních osad u Svatojánských proudů, přes přehrady Štěchovice a Slapy a nezvyklými kostely v oblasti (pěší)
Start: Štěchovice, Turistický rozcestník Štěchovice
Cíl: Štěchovice, Turistický rozcestník Štěchovice
Délka trasy: 24,5 km
Časová náročnost: 8 hodin 15 minut, bez prohlídky lokalit
Popis: Štěchovice. Název tohoto městyse jsme museli slyšet za svůj život mnohokrát. A já na rovinu nevím, na co dřív poukázat, co se týká etap našeho výletu. Je pochopitelné, že prim bude hrát procházka Údolím Svatojánských proudů a zdejšími trampskými osadami. Troufám si říct, že i když nejste příznivci tohoto způsobu života a této muziky, tak po procházce zdejším krajem, se alespoň kousek trampa musí ve vás odkopat. A to nemluvím o vyhlídce Zadka, která nabízí nádherný výhled na řeku Vltavu. Technici pro změnu mohou obdivovat nádherné tvary dvou vodních přehradních hrází, té Štěchovické a větší Slapské. Nesmíme zapomínat ani na dva naprosto výjimečné kostely, které se nám namotají do cesty, ať už jde o ten ve Slapech, za nímž stojí Santini a ten ve Štěchovicích, který je dílem Kamila Hilberta. Dalšími bonusy jsou krásná krajina, příroda a čistý vzduch. Nejvyšší bod je v lokalitě Vyhlídka ve výšce 424 metrů nad mořem při zpáteční cestě ze Slap do Štěchovic. Nejnižší místo leží v nadmořské výšce 200 metrů nad mořem a jedná se o místo u mostu Dr. Edvarda Beneše ve Štěchovicích. Výlet je sestaven tak, že se pomalu a postupně stoupá nahoru.
Vhodnost: Výlet není pro každého. Převýšení je 709 metrů. Cesta po hranách skal může někomu přinést závratě. Rozhodně se nevydávejte na cestu s malými dětmi a vyberte si raději suché počasí, kdy terén neklouže. Není úplně ideální chodit na trasu na podzim, za namoklého spadaného listí, opět hrozí velké nebezpečí uklouznutí. Každopádně výlet musíme absolvovat po svých. Zakázáno je po této cestě jet na jakémkoliv druhu kola. Tento přísný zákaz je celkem pochopitelný. Několikrát se už stalo, že na hraně skal cyklisté nezvládli terén a jejich pády skončili už mnohokrát smrtelným úrazem či utonutím. Takže prosím pečlivě zvažujte termín a síly. Vzhledem ke všem okolnostem i k poměrně nadstandardní délce je výlet zařazen na sedmém stupni náročnosti.
Zastávky:
Štěchovice, Most Dr. Edvarda Beneše (0,3 km) – Štěchovice, Křížová cesta Štěchovice (0,9 km) - Štěchovice, Lípa národní hymny (1 km) - Štěchovice, Kostel svatého Jana Nepomuckého (1,1 km) – Štěchovice, Vyhlídka na Vltavu (1,9 km) - Štěchovice, Vodní nádrž Štěchovice (3,2 km) - Štěchovice, Vyhlídka v osadě Fáberka (5,3 km) – Štěchovice, Výhled Zadka (6,1 km) – Štěchovice, Osada Ztracenka a Mravenčí skála (7 km) - Štěchovice, Údolí Svatojánských proudů (10,2 km) - Štěchovice, Pamětní stěna osady Svatojánské proudy (10,8 km) – Štěchovice, Socha svatého Jana Nepomuckého (11,7 km) – Štěchovice, Ferdinandův sloup (12 km) – Štěchovice, Vodní nádrž Slapy (12,9 km) – Slapy, Kaple Nanebevzetí Panny Marie Na Rovínku (15,5 km) – Slapy, Střed Království českého (16,6 km) - Slapy, Zámek Slapy (18,6 km) - Slapy, Kostel svatých Petra a Pavla (19,1 km) - Slapy, Tis červený u školy (19,2 km) - Slapy, Vyhlídka na Štěchovice (23,4 km)
★★★★★ - Zámek Mníšek pod Brdy, Mníšek pod Brdy:
Zmínky o hrádku se objevují v Mníšku pod Brdy už od dob vlády Karla IV. Šlo však spíše o malou tvrz, kterou od zbytku města odděloval příkop. Nejvýznamnějšími majiteli té doby byli Vratislavové z Mitrovic; nicméně stavba vzala za své poté, co ji vyplenila švédská vojska během třicetileté války. Nová a dnešní historie zámku začíná rokem 1655, kdy jí kupuje Ignác Servác Engel z Engelflussu. V té době získává dnešní podobu a stává se z něj aristokratická rezidence. Zhruba po století vlády pánů z Engelflussu přichází rod Unwerthů, následovaný Pachty z Rájova. Ti však své rodinné spory dovedli tak daleko, že zámek museli spravovat správci zemských desek. Navíc v revolučním roce 1848 zámek vyhořel. Rekonstrukce přichází až za vlády dalšího majitele - Theodoricha Kasta z Ebelsbergu, kterému se však na počátku 20. století také nedaří, a tak je ministerstvem zemědělství po I. světové válce uvalena na zámek nucená správa. Na konci II. světové války je zámek vypleněn a prázdná stavba je zkonfiskována. To otevírá dveře ministerstvu vnitra, které zde ukládá pod zesílenou ochranou politicky citlivé a významné archivní materiály. To se děje až do roku 2000, kdy ministerstvo prostor vyklidí. Následuje šestiletá stomilionová rekonstrukce a pak se otevírají prostory veřejnosti. Dnes si tu můžeme projít dva zámecké okruhy a navíc vystoupat na hodinovou věž.
Poloha: 49.8682381N, 14.2582911E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Náměstí (340 m)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (2,2 km)
★★★★ - Zámecký park, Mníšek pod Brdy:
Vznikl u zdejšího zámku v 17. století. Skládá se ze dvou částí. Ta horní je upravena ve francouzském stylu s růžovým paloučkem, chodníčky a lavičkami. Spodní část dnes připomíná spíše anglický park, ale na její úpravě se stále pracuje.
Poloha: 49.8677783N, 14.2586436E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Náměstí (310 m)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (2 km)
GALERIE: ZÁMECKÝ AREÁL MNÍŠEK
★★★★ - Kaple svaté Máří Magdalény, Mníšek pod Brdy:
O výstavbu se finančně zasloužil hrabě Servác Ignác Engel z Engelflussu v posledním desetiletí 17. století. Architektem budovy byl i v tomto případě slavný barokní stavitel Kilián Dientzenhofer. Jedná se o kopii kaple ve francouzském Aix-en-Provence, kde se svatá Máří Magdaléna oddávala pokání. Zdejší kaple se brzy stala velmi vyhledávaným poutním místem. Kostelík do dnešních dní přežil jen se sebezapřením a obrovskou péčí, která mu byla věnována v posledních letech. Utrpěl totiž od 50. let 20. století obrovské škody, které vznikly poddolováním budovy při těžbě železné rudy. Stavba popraskala, částečně se sesula a hrozil její totální kolaps. Cenné předměty byly převezeny do kostela svatého Václava v Mníšku pod Brdy.
Poloha: 49.8771167N, 14.2542161E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Sídliště (1,1 km)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (3,3 km)
★★★ - Barokní areál Skalka, Mníšek pod Brdy:
Historie areálu se začíná psát na konci 17. století, kdy zde díky finanční podpoře Serváce Ignáce Engela z Engelflussu vyrůstá skupina budov. Jedná se o kapli, budovu kláštera a poustevnu. Šlechtic tak vyjadřuje díky za přečkání morové epidemie, která si i v řadách jeho rodiny vybrala oběti. Vlastní kaple patří k nejcennějším českým barokním stavbám, v klášteře bylo nejcennějším uměleckým předmětem stropní zobrazení Kající se svaté Máří Magdalény od Petra Brandla, které už nebylo malováno klasickou barokní technickou - kontrastním šerosvitem. V Poustevně byla nejhodnotnějším předmětem Pieta od Jana Brokoffa. Zatímco mezi věřícími byla Skalka vyhlášeným poutním místem, podobné štěstí se zdejšímu klášteru vyhýbalo. Benediktíni se tu zdrželi jen velmi krátce, protože nemohli k chodu kláštera najít dostatečný zdroj příjmů, po čase je nahradili františkáni. Křížová cesta se v areálu objevila o poznání později, za jejím vznikem stojí zbožná tchyně nového majitele panství Benedikta Čejková z Olbramovic. Poutní tradice zde trvá až do roku 1947 a následně ji utne komunistický režim. Pak se na barokním areálu projeví nesmyslné dolování, lhostejnost a neúcta ke kulturním a uměleckým hodnotám a to na sebe bere podobu totální devastace místa a rozvalení zbylých budov. Po sametové revoluci se začíná s jejich postupnou rekonstrukcí. Zda se podaří zachránit i rozvaliny hájovny a barokního hostince, je však ve hvězdách.
Poloha: 49.8777983N, 14.2539794E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Sídliště (1,2 km)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (3,4 km)
★★★ - Klášter Skalka, Mníšek pod Brdy:
Budova barokního kláštera byla postavena v letech 1692-93 Kryštofem Dientzenhoferem. V průběhu historie zde působili jak benediktíni, tak i františkáni. Mniši z kláštera odešli v první polovině 19. století a později se o budovu starala Náboženská matice. Ta střežila nejcennější dílo, kterým byl Brandlův stropní obraz Kající se svatá Máří Magdaléna. V dobách rozvoje těžby železné rudy, která probíhala přímo ve skále pod budovou kláštera, však došlo k velkým geologickým posunům a pohybům. Ty způsobily popraskání stěn a sesedání budovy. V 50. letech 20. století bylo umožněno sejmout Brandlův stropní obraz a přenést ho do kostela svatého Václava v Mníšku pod Brdy. Zároveň s touto záchrannou misí byla ale stržena i střecha kláštera a tak byla budova odsouzena k postupnému zániku. Tomu se zabránilo až po sametové revoluci, kdy celý areál kláštera prošel náročnou rekonstrukcí. Dnes se z něj stalo dějiště kulturních a společenských akcí.
Poloha: 49.8775136N, 14.2544350E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Sídliště (1,1 km)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (3,3 km)
★★★ - Křížová cesta, Mníšek pod Brdy:
Vznikla zajímavým spojením baroka a současného umění. Drtivá většina ze čtrnácti kaplí křížové cesty je původní z doby baroka. Některé musely být restaurátorsky poopraveny, některé víceméně dostavěny. Nezachoval se však obsah kapličkových vitrín. Na jejich místo bylo rozhodnuto o osazení uměleckými díly sochaře Martina Mikuly. Ten výjevy z utrpení Krista vytesal do žuly. Umělecká díla vznikla v roce 2019.
Poloha: 49.8775983N, 14.2540536E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Sídliště (1,2 km)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (3,4 km)
★★★ - Poustevna, Mníšek pod Brdy:
Byla stavěna v době rozkvětu barokního komplexu Skalka jako protiváha kapli svaté Máří Magdalény na opačném konci křížové cesty. Její nejcennější umělecký předmět je vrcholné sochařské dílo Jana Brokoffa nazvané Pieta, které bylo původně umístěno ve vnitřní apsidě. Zajímavostí je, že zdejší poustevna byla až do roku 2012 odloučeným pracovištěm a přechodným sídlem kardinála Miloslava Vlka.
Poloha: 49.8793056N, 14.2526519E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Sídliště (1,3 km)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (3,5 km)
★★★ - Vyhlídka u Kříže, Mníšek pod Brdy:
Najdeme ji na hraně skály v blízkosti barokního areálu Skalka. Posezení na lavičce s výhledem na Mníšek pod Brdy se nachází v blízkosti poměrně nenápadného dřevěného kříže, který zdobí nápis K Boží chvále a letopočet 1993. Vyhlídka je věnována památce rodáka Jana Šťastného, který podle zde umístěné pamětní desky právě tady rád vyprávěl o osudu Mníšku pod Brdy a Skalky. Jan Šťastný je i autorem knihy Městečko pod Skalkou.
Poloha: 49.8766917N, 14.2527469E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Sídliště (1,2 km)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (3,4 km)
GALERIE: BAROKNÍ AREÁL SKALKA
★★★ - Kostel svatého Václava, Mníšek pod Brdy:
První dřevěný kostelík stával v Mníšku už na přelomu 13. a 14. století. Našli bychom ho však na místě dnešního městského úřadu. Během historie byl několikrát opravován. Velký zděný kostel nechal postavit v roce 1756 až nový majitel panství Ignác Unwert. Původně barokní kostel však neměl věž, ta byla přistavena až v roce 1867 v pseudorománském stylu. Uvnitř můžeme obdivovat zaklenutí vnitřních prostor takzvanými českými plackami. Historikům se nepodařilo vypátrat stavitele kostela, ale podle indicií se dá říci, že pocházel ze stavitelské školy Kiliána Dientzenhofera. Celé vnitřní vybavení pak odkazuje na rukopis vynikajícího řezbáře Ignáce Platzera, který s největší pravděpodobností přijal práci na kostele jako "melouch", protože ve stejné době pracoval na výzdobě dobříšského zámku. Část vnitřního vybavení byla do kostela přenesena z kostela na Skalce, poté co důlní činnost ohrožovala stabilitu tamního svatostánku. Zajímavé také je, že na varhany v kostele svatého Václava hrál nejen Jakub Jan Ryba, Antonín Dvořák, ale i Marie Wagnerová-Černá, autorka Káji Maříka.
Poloha: 49.8664406N, 14.2601497E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Náměstí (150 m)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (1,8 km)
GALERIE: KOSTEL V MNÍŠKU
★★★ - Kytínský jasan, Kytín:
Najdeme ho v těsné blízkosti kostela Nanebevzetí Panny Marie. Obranný gotický kostel stál v centru obce už v první třetině 14. století. Kytínský jasan tvoří nezbytnou dominantu obce, v obvodu kmene má 500 centimetrů a výšku 23 metrů. Zajímavostí je také nedaleká Kytínská studánka, která je přímo včleněna do zdi kostela.
Poloha: 49.8501114N, 14.2179314E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kytín, Náves (60 m)
Vlaková zastávka: Nová Ves pod Pleší (5 km)
★★ - Socha Káji Maříka, Kytína:
Kája Mařík je literární postava, která je spojena s okolím Mníšku pod Brdy. Jedná se o fiktivní postavu spisovatelky Marie Wagnerové-Černé, která však příběhy o malém chlapci podepisovala uměleckým pseudonymem Felix Háj. Pamětní desku spisovatelce najdeme v centru Mníšku pod Brdy. Při příjezdu do obce Kytín narazíme na sochu Káji Maříka. Podle slov představitelů obce jde o takzvanou vítací sochu, která kyne turistům. Vytvořila ji sochařka Jitka Kůsová v rámci zdejšího sochařského sympozia. Inspirací byla fiktivní literární postava, podobu však získala podle staré fotografie sochařčina bratra.
Poloha: 49.8474828N, 14.2252144E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kytín, U Hřbitova (20 m)
Vlaková zastávka: Nová Ves pod Pleší (4,3 km)
★★ - Mníšecká alej, Mníšek pod Brdy:
Začíná malý kousek za mníšeckým náměstím a vede vzhůru směrem k baroknímu komplexu Skalka. Tvoří ji 95 lip různých druhů, 21 kaštanů, a po dvou kusech jsou zastoupeny duby, břízy a javory. Na některých stromech je vidět poškození po úderech blesku či následcích vichřice. Alej skončila v roce 2004 na 10. místě ve finále soutěže Strom roku.
Poloha: 49.8728647N, 14.2573503E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Sídliště (340 m)
Vlaková zastávka: Mníšek pod Brdy (2,5 km)
★★ - Poutníkův trůn, Kytín:
Můžeme se setkat i s termínem Kytínská spirála. Jedná se o energeticky nabité místo s nádherným výhledem do krajiny. Místu vévodí betonové křeslo, ze kterého se můžeme kochat pohledem na panorama obce. Jedná se o časté vycházkové místo zdejších ale i turistů.
Poloha: 49.8482478N, 14.2261886E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kytín, U Hřbitova (200 m)
Vlaková zastávka: Nová Ves pod Pleší (4,5 km)
GALERIE: POUTNÍKŮV TRŮN
★★ - Kaple Navštívení Panny Marie (Malá Svatá hora), Mníšek pod Brdy:
Jde o barokní stavbu, která vznikla v roce 1809 za finančního přispění mníšeckého hraběte Jana z Unwertu. Autorem projektu je Edmund Chvalský. Nachází se v místě, kde odpočívali poutníci směřující na příbramskou Svatou Horu. Za jasného počasí prý odsud už byly vidět věže příbramského chrámu. Dnes však výhledu brání vzrostlá vegetace.
Poloha: 49.8404786N, 14.2458011E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, Kaple (90 m)
Vlaková zastávka: Nová Ves pod Pleší (3,1 km)
★★ - Lavička Pavla Landovského, Kytín:
Místo, které pro svého obyvatele připravili občané Kytína. Na vzniku lavičky slavného herce se podíleli nejen zaměstnanci pivovaru, ale také i řezbáři. Místo je pietní vzpomínkou na muže, který zde dožil poslední roky svého života.
Poloha: 49.8510333N, 14.2191014E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kytín, Náves (130 m)
Vlaková zastávka: Nová Ves pod Pleší (5 km)
★★ - Vyhlídka na Mníšek, Mníšek pod Brdy:
Vyhlídka se nachází na kamenné vyvýšenině. Tu najdeme na severní straně svahu Habrov, který dosahuje výšky 416 metrů nad mořem. Leží na opačné straně dálnice D4, než samotné město a je zde zajímavý pohled na střed města, kostel a zámek.
Poloha: 49.8639181N, 14.2712303E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Mníšek pod Brdy, U Hřbitova (0,6 km)
Vlaková zastávka: Rymaně (1,5 km)
GALERIE: PAMÁTKA NA MNÍŠEK
Výlet 2: Zámek Mníšek pod Brdy, barokní areál Skalka a ve stopách dobrodružství Káji Maříka (pěší nebo horské kolo)
Start: Mníšek pod Brdy, Turistický rozcestník Mníšek pod Brdy - náměstí
Cíl: Mníšek pod Brdy, Turistický rozcestník Mníšek pod Brdy - náměstí
Délka trasy: 15,5 km
Časová náročnost: 4 hodiny 35 minut, bez prohlídky lokalit
Popis: Mníšek pod Brdy je poměrně přehlížené město v těsné blízkosti dálnice D4 a hlavního města, které však díky své malebnosti a velké hustotě zajímavých historických staveb má co nabídnout. Pochopitelně v centru pozornosti je zdejší zámek s odpočinkovou zahradou, nedaleký barokní komplex Skalka s řadou zajímavých staveb a díky své poloze i dvojice vyhlídek, které umožňují pohled na město pokaždé z jiné strany. Všechna místa najdeme na malé ploše a když si k tomu prodloužíme výlet ještě o sousední obec Kytín, máme o náplni výletu definitivně rozhodnuto. Kytín je velice malebné místo, které se nachází pod svahy pahorkatiny Hřebeny. Kvůli odstřižení obce, kterou způsobila výstavba dálnice D4 je stranou všeho. Ale to je jeho obrovská deviza, protože jakmile spatříme zdejší romantickou náves, místo nás doslova uhrane. Celkem pak chápeme rozhodnutí herce Pavla Landovského prožít tu zbytek svého života a navíc na nás ještě dýchne atmosféra dobrodružství školáka Káji Maříka, jehož příhody se nám při cestě budou přímo zhmotňovat. Nejvyšším bodem výletu je lokalita Poustevna v barokním areálu Skalka, která se nachází ve výšce 547 metrů nad mořem. Nejnižší bod ve výšce 379 metrů nad mořem na nás čeká při překonávání Bojovského potoka krátce za zámkem v Mníšku pod Brdy.
Vhodnost: Celkové převýšení výletu je 259 metrů. Od startu půjdeme chvíli po rovině, ale za zámkem v Mníšku pod Brdy musíme počítat s poměrně strmým stoupáním do lokality barokního areálu Skalka. Pak nás však už čeká jen cesta po rovině nebo postupné klesání. Výlet je zařazen v druhém stupni desetibodové náročnostní škály. Celou trasu je možné absolvovat i na horském kole. V tom případě je ale potřeba při cestě od zámku v Mníšku pod Brdy k baroknímu areálu zvolit o malinko delší, ale pozvolnější stoupání po místních komunikací. Vytyčenou cestu pro pěší, která vede po skalnatém kopci na kole prostě nevyjedeme.
Zastávky:
Mníšek pod Brdy, Kostel svatého Václava (0,2 km) – Mníšek pod Brdy, Zámecký park (0,4 km) - Mníšek pod Brdy, Zámek Mníšek pod Brdy (0,5 km) - Mníšek pod Brdy, Mníšecká alej (1,4 km) – Mníšek pod Brdy, Barokní areál Skalka (2 km) - Mníšek pod Brdy, Klášter Skalka (2,1 km) - Mníšek pod Brdy, Kaple svaté Máří Magdalény (2,2 km) – Mníšek pod Brdy, Křížová cesta (2,3 km) – Mníšek pod Brdy, Poustevna (2,4 km) - Mníšek pod Brdy, Vyhlídka U Kříže (2,8 km) - Kytín, Lavička Pavla Landovského (7,1 km) – Kytín, Kytínský jasan (7,3 km) – Kytín, Poutníkův trůn - Kytínská spirála (8,2 km) – Kytín, Socha Káji Maříka (8,4 km) – Mníšek pod Brdy, Kaple Navštívení Panny Marie (10,4 km) – Mníšek pod Brdy, Vyhlídka na Mníšek (14,2 km)
Commentaires