Nusle jsou kolébkou české hymny; právě zde mezi Folimankou a místním pivovarem se konaly fidlovačky, což byly tradiční ševcovské poutě; na jednu takovou slavnost situovala autorská dvojice Tyl – Škroup děj zpěvohry obsahující píseň Kde domov můj
Katastrální území Háje, které je součástí Jižního Města, má hustotu obyvatel 9 686 lidí na kilometr čtvereční; tato hodnota je mnohem vyšší než v Hongkongu nebo v Singapuru
Městský obvod Praha 4 tvoří městské části Praha 4, Praha 11, Praha 12, Praha-Kunratice, Praha-Libuš, Praha-Šeberov a Praha-Újezd. Z hlediska katastrálních území, která nás budou zajímat, patří do čtvrtého pražského městského obvodu území Nusle, Braník, Hodkovičky, Krč, Lhotka, Podolí, Michle, Chodov, Háje, Modřany, Komořany, Točná, Cholupice, Kamýk, Kunratice, Libuš, Písnice, Šeberov a Újezd u Průhonic.
Těžištěm čtvrtého pražského městského obvodu jsou Nusle. Nesmíme ale zapomenout, že malá část Nuslí patří i do městského obvodu Praha 2. Tato starobylá ves je poprvé zmíněna v kronikách už v 11. století a v té době patřila vyšehradské kapitule. V lokalitě bychom tehdy našli pouze vinice s viničnými domky, které byly součástí jednotlivých usedlostí, pak několik mlýnů a masné krámy.
Doba husitská zavála Nusle do majetku Starého a Nového Města pražského. Tato situace trvá až do roku 1547, kdy ruka krále Ferdinanda I. Habsburského trestá za vzniklé stavovské povstání. Nusle přecházejí do majetku řádových sester Strážkyň Božího hrobu ve Světci u Bíliny. Po jeho zániku se pak Nusle vracejí do majetku královského dvora. V roce 1575 kupuje Dolní Nusle Nové Město pražské. Zajímavé je, že ke spojení dolní a horní části Nuslí do jedné obce přichází až na konci 17. století za vlády pánů z Vrtby.
Do tohoto času také spadá velký stavební rozvoj v oblasti dnešního náměstí Bratří Synků. Vyrůstá tu zámek, ale i Nuselský pivovar. Velká změna tváře Nuslí přichází v 10. letech 19. století, kdy zbohatlý koželuh Jakub Wimmer zvelebuje zdejší pozemky v empírovém a romantickém duchu. Zcela v té době mizí vesnický charakter lokality, oblast je rozparcelována, vzniká tu řada zahrad, ale z Nuslí v té době vymizely téměř všechny vinice.
Následně přichází velký průmyslový rozvoj, staví se nádraží, hustá železniční síť, činžovní domy. Ovšem znovu Nusle o něco přicházejí – je zbořen zámek a z mapy mizí i několik hospodářských usedlostí. V té době se Nusle, ačkoliv to dnes ví jen málokdo, aktivně zapojí do vzniku jedno z nejstěžejnější pilířů české státnosti. Mezi Nuselský pivovarem a Folimankou se každoročně po velikonocích konaly tradiční ševcovské poutě – ty se nazývaly Fidlovačkou. A právě stejnojmenná zpěvohra Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla při své premiéře ve Stavovském divadle 21. prosince 1834 vypustila do světa píseň Kde domov můj, která se později stala národní hymnou.
V poslední třetině 19. století vyrůstají v této čtvrti architektonické skvosty – původní nuselská radnice či Národní dům. Velké stavební zemětřesení přináší ražba a výstavba jižních železničních vinohradských tunelů v roce 1891. Vznikají takzvané Nuselské schody. Tramvajová doprava se do Nuslí přiblíží nejvíce v místech dnešní stanice Zvonařka. Vyroste tu také nádraží a železniční stanice Královské Vinohrady. Nusle získávají jiné tramvajové spojení s Prahou a to přes Nuselské údolí až na Fidlovačku. Z konečné na Nuselských schodech se tramvaje dolů do Nuslí rozjedou až v roce 1914.
Tehdy už ale mají Nusle dávno za sebou dvě významné události vztahující se k jejich rozvoji. V roce 1889 je dostavěna státní věznice, nechvalně proslulý Pankrác. Sem se přesouvají vězni ze zrušené Svatováclavské věznice, která stála na Karlově náměstí. V roce 1898 jsou Nusle povýšeny na samostatné město; této výsady si ale moc dlouho neužijí, protože už v roce 1922 se stávají součástí nově vzniklé Velké Prahy. I když už součástí Velké Prahy přesto jsou nuselští občané pyšní na svůj vlastní Nuselský orloj na fasádě Národního domu.
Další slavnou částí této stavby je společenský sál, kde velmi často vystupoval Karel Hašler. Jak orloj, tak i sál však vezmou za své v 50. letech 20. století. Nusle začínají promlouvat i do hospodářského rozvoje.
K nejvýznamnějším podnikům, které tu vzniknou patří sklárny Kavalier, továrna na motocykly Jawa nebo slavná firma na klobouky v Kloboučnické ulici. Období připojení k Velké Praze je dobou obrovského stavebního boomu. V Táborské ulici vyrůstají luxusní šestipodlažní domy s nádhernými zimními zahradami; bydliště tu najde například herec Martin Růžek. Herecká dynastie Hrušínských si naopak kupuje funkcionalistickou vilu v ulici Nad Nuslemi.
A v této městské části myslí v první republice i na sport. Nuselská sokolovna se od roku 1925 pyšní nejdelší kuželkářskou dráhou v Praze; správcem a sokolníkem je tu historický první zlatý český olympijský medailista – gymnasta Bedřich Šupčík.
13. května 1941 je v dnešní ulici Čiklově v domě s číslem popisným 19 hodně horko. Němci odhalili anglickou vysílačku a po přestřelce je gestapem zadržen postřelený Josef Mašín. Těsně před tím ale pomohl kolegům Františku Peltánovi a Václavu Morávkovi ke krkolomnému útěku po uzemňovacím lanku protinacistické vysílačky.
V posledních dnech II. světové války vyrostou v Nuslích dvě obrovské barikády z dlažebních kostech a převrácených tramvají. Stály před Nuselskou radnicí a Nuselským národním domem. Po válce ale nejsou peníze na opravu zdevastované čtvrti a Nusle chátrají.
V roce 1958 vzniká v původním sochařském ateliéru v ulicí Čiklova studio animovaného filmu. Věhlasná instituce pod vedením Břetislava Pojara tak umožní vznik Pata a Mata a nebo cyklu loutkových filmů Potkali se u Kolína.
Začátkem 70. let se zemědělská usedlost Jezerka mění postupně na televizní studio. Právě odsud se od roku 1971 sporadicky a od 9. května 1973 šířil poprvé pravidelně barevný signál vysílání Československé televize. Dnes v budově sídlí divadlo Na Jezerce.
V roce 1974 je slavnostně otevřena nejikoničtější stavba celého čtvrtého pražského městského obvodu. Jde o Nuselský most, který patnáct let nesl název Most Klementa Gottwalda. Ve své době velmi progresivní dílo přemostilo pro Severojižní magistrálu hluboké Nuselské údolí a v útrobách mostu je dodnes vedena linka C pražského metra. Zanedlouho nad samotnou stanicí vyrostla i monstrózní budova Paláce kultury. Najdeme tu ale i zajímavé stavby. Jednou z nich je objekt administrativní budovy na adrese Štětkova 18, který získal v roce 2012 cenu Stavba roku.
Ještě starší historii než Nusle má Braník. První zmínka pochází z roku 1088, ale tehdy je používán název Branice. Dlouhou dobu a vlastně až dodnes pak spolu bojují Braník a Bráník. České názvosloví uznává obě varianty názvu.
Ve 14. století patřil Braník českým královnám a některým pražským klášterům. V Braníku se od 14. století vybíralo clo za plavené dříví, a to podle nařízení Karla IV. patřilo kanovníkům Pražského hradu. Pak už jsou dějiny Braníku velmi podobné těm nuselským. Od husitských dob patří Braník měšťanům Starého a Nového Města pražského, a to až do konfiskace v roce 1547. Krátce po vypuknutí třicetileté války věnuje císař Ferdinand II. část obce dominikánům staroměstského kostela svatého Jiljí.
Průmyslový rozvoj v druhé polovině 19. století se Braníku vyhýbal, vznikl tu jen nový pivovar, vápenka, ale oblast zůstávala hlavně doménou zelinářských zahrad. V roce 1911 jsou u Vltavy postaveny v secesním slohu Branické ledárny. Toto ojedinělé zařízení, které zásobovalo ledem obchody a hospody v celé Praze, hledá dnes složitou cestu k rekonstrukci a využití. V roce 1922 dochází ke spojení s Velkou Prahou.
Háje byly původně malá a na české poměry velmi mladá vesnička. Na mapě se poprvé objevuje na konci 18. století, a to ještě pod názvem Malý Hostivař. Z původní zástavby zbylo jen málo ulic, protože v katastru Hájí bylo v 70. letech 20. století založeno gigantické pražské sídliště Jižní Město. K připojení k Praze došlo v roce 1968. V současné době dosahuje hustota zalidnění na Hájích hodnoty 9 686 obyvatel na kilometr čtvereční. Tímto údajem Háje strčí do kapsy i Singapur a Hongkong a kdyby byly Háje státem, skončily by ve světovém žebříčku na třetím místě za Macaem a Monakem, kde žije ještě dvojnásobné množství obyvatel na kilometr čtvereční.
Naopak převážně vilový charakter si udrželo katastrální území Hodkovičky. Jeho historie sahá až do roku 1245, kdy je o nich zmínka jako o součásti vyšehradské kapituly. Hodkovičky prosluly hlavně v 19. a první polovině 20. století jako centrum zelinářských zahrad pro Prahu. Součástí Prahy se Hodkovičky staly v roce 1922.
Chodov je spojen hlavně s doposud zachovanou Chodovskou tvrzí, která je poprvé zmiňována už na přelomu 13. a 14. století. Z té doby pocházejí i archeologické nálezy keramiky. Už dlouho předtím tu ale musela stát malá ves, protože v zápisech vyšehradské kapituly z roku 1185 hovoří o chodovských svobodných sedlácích. Chodovská tvrz je nejzajímavějším objektem celého katastru. Téměř přesně kruhová budova o průměru 32 metrů často střídala majitele, a to ze světského či církevního světa. Chodov se k Praze připojil v roce 1968.
Cholupice jsou malým katastrálním územím na jižním okraji Prahy. Žije zde necelých 600 obyvatel. Tato obec byla připojena k hlavnímu městu v roce 1974.
Katastrální území Kamýk vzniklo až v roce 1988 úpravami uvnitř čtvrtého městského obvodu. Dnes má tato lokalita hlavně sídlištní charakter, a to díky sídlištím Lhotka nebo Libuš. Přesto je nejvyšší stavbou celého katastru meteorologická věž Libuš dosahující výšky 60 metrů, a to i přesto, že nestojí v katastru Libuš. V katastru Kamýku najdeme i velmi zajímavý lhotecký kostel Panny Marie Královny míru, který vznikl jako reakce na zničení Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí.
Mezi lidmi jsou Komořany známy hlavně jako sídlo Českého hydrometeorologického ústavu. Ten sídlí nejen v nové budově vedení, ale i v původním komořanském zámečku. Historie Komořan se datuje už od roku 1088 jako součást vyšehradské kapituly. Dlouho oblast náležela pod přímou vládu královských panovníků, například Václava II. nebo Jiřího z Poděbrad. Nejdelší dobu existence ale Komořany spadaly pod zbraslavský klášter. Po jeho zrušení v roce 1785 se zde vystřídají už jen dva vládnoucí šlechtické rody – Oettingen-Wallersteinovi a rytíři z Albertů. Roku 1968 se i Komořany stanou součástí hlavního města. V blízkosti Komořan u Cholupického tunelu můžeme vidět jeden ze současných stavebních paradoxů metropole. Přes dálniční obchvat Prahy je položena kostra budoucího mostu. Ten vyrostl na základně platného stavebního povolení, ale bez územního rozhodnutí. V budoucnu by se měl stát součástí obchvatu Komořan, dnes však vede od nikud nikam.
O Krči pochází první zmínka z roku 1222. V době před vládou císaře Karla IV. neexistovalo v Čechách jiné ovoce než jablka a hrušky. Švestky, třešně, višně, meruňky či vinná réva se k nám dostaly právě až za vlády tohoto panovníka. Vesnice Krč je jednou z prvních, ne-li vůbec první českou vesnicí, která se mohla pyšnit višněmi už před dobou Karla IV. Kroniky zaznamenaly jejich pěstování už v roce 1328 a pěstování tohoto druhu ovoce zde mělo dlouhou tradici a věhlas i v pozdějších stoletích.
V době husitských nepokojů obsadí ves pražský blok husitů. I když je Novoměstským část Krče zkonfiskována, vykoupí ji zpět. Počínaje rokem 1628 se rozcházejí na čas dějiny Horní a Dolní Krče, protože dolní část obce se stává majetkem pražského havelského kláštera. Rok 1922 je pak pro celou Krč časem zapojení se do oblasti Velké Prahy.
V Krči najdeme také jednu z největších českých nemocnic. Jedná se o Thomayerovu nemocnici. Jedná se o největší zdravotnické zařízení v jižní a východní části Prahy. Areál však měl původně jiné využití. Za první republiky zde totiž vznikly takzvané Masarykovy domovy, což byly ubytovny osamělých lidí, vzdáleně připomínající dnešní domovy pro seniory. Součástí Thomayerovy nemocnice je pak i jedno z nejmodernějších zdravotnických zařízení v Česku – Institut klinické a experimentální medicíny IKEM.
V Krči žili a svá díla tvořili spisovatelé Antal Stašek a Ivan Olbracht. Najdeme tu i jejich rodinnou vilu. Zajímavá dopravní perlička je spojena s místním železničním nádražím Praha Krč. To je spojeno zvláštní železniční vlečkou s depem metra na Kačerově. Tato vlečka slouží k přepravě vozů metra vyrobených mimo Prahu a také lze tuto vlečku používat jako testovací trať pro nové vozy podzemní dráhy.
Za první zmínkou o Kunraticích musíme jít proti proudu času až do roku 1287. Již roku 1336 se zde objevuje tvrz, která i se zdejšími pozemky pak v průběhu následujících století mnohokrát změní majitele. Dnes je z tvrze poměrně zvenčí neudržovaný zámek. Velkým lákadlem je ovšem kostel svatého Jakuba Staršího, který patří k vrcholům pražského baroka.
Jenže nejen mezi milovníky architektury jsou Kunratice pojmem. Městskou část oceňují také historici a obdivovatelé přírody. Ti první proto, že na nedalekém Novém Hrádku zemřel na infarkt 16. srpna 1419 český král Václav IV. Za necelý rok a půl poté byl hrad dobyt pražskými husity, tím definitivně skončila jeho krátká historie.
Obdivovatelé přírody se naopak nemůžou nabažit jednoho z největších pražských lesů – Kunratického. V blízkosti této cenné přírodní lokality měla vyrůst po sametové revoluci poslední část sídliště Jižní Město. Občané se však proti projektu postavili a výstavba byla nakonec zastavena.
Konec konců i sportovní fandové znají lokalitu zdejšího lesa, protože přes ní každoročně vede trať tradičního běžeckého závodu Velká Kunratická.
V Kunraticích se objevilo v roce 1995 i první melounové pole v České republice. A ještě jeden druh ovoce je s touto částí Prahy spojen přímo osudově, a to jahody. 26 hektarů zdejších plantážích se v červnu promění na klasickou skladbu psychodelického rocku skupiny Beatles – Strawberry Fields. Kunratické jahody se staly pojmem a zájem o ně je i daleko za hranicemi Prahy. Obyvateli hlavního města jsou občané Kunratic od roku 1968.
Z původní vesnice Lhotky se nedochovalo dnes vůbec nic. Snad jen jediná výklenková kaplička. Jinak jde o zčásti sídlištní a zčásti vilovou zástavbu. V roce 1937 tu však vznikl konstruktivistický kostel Panny Marie Královny míru. Ten vznikl jako reakce na zboření mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Vnitřek kostela ozdobila unikátní křížová cesta, která nápaditým způsobem spojuje život Krista a současných lidí. Součástí hlavního města je Lhotka od roku 1922.
Libuš byla podle pověstí proslulá už v době kněžny Libuše chovem hus, proto se dostal husí brk i do obecního znaku. Údajně také podle kněžny Libuše získala obec své jméno, ale to je chyba lávky. Jméno je odvozeno od osobního jména zdejšího hospodáře, který se jmenoval Libouš.
Historici se ale nemají v pohledu do minulosti příliš o co opírat, protože o Libuši máme skutečně málo informací. Víme jen to, že zdejší tvrz dobyli v rámci expanze pražští husité v roce 1321. Po husitských válkách však ze zcela rozbořeného sídla pomalu vyprchal život úplně. Už na začátku 15. století byla Libuš opuštěná. Znovu to tam pomalu začali lidé osidlovat po roce 1688. O 150 let později čítá obec jen 135 obyvatel, ale husy zdejších farmářů dobývají nejen pražské trhy, ale i zahraniční trhy a stávají se velmi cenným vývozním artiklem. Spojení s Prahou nastalo v roce 1968.
Michle je dalším z katastrálních území, které tvoří městský obvod Praha 4. Abychom ale byli politicky korektní, tak musíme poznamenat, že velmi malá část Michle patří do městského obvodu Prahy 10; jde o východní část Bohdalce a část Slatin. Nepřímý důkaz o existenci Michle najdeme v zápise o poddaných vyšehradské kapituly, u roku 1185 se tu zmiňuje zlatník Prowod a jeho syn Janis z Michle. Stejně jako ostatní sídla v okolí si Michli přivlastnili po roce 1420 pražští radikální husité.
Roku 1436 prodává král Zikmund Lucemburský Michli zakladateli pražské univerzitní Rečkovy studentské koleje a v tomto vlastnictví zůstává Michle až do roku 1848. Po připojení k Praze v roce 1922 se využívá svahů Bohdalce a lokality Slatina k výstavbě takzvaných nouzových kolonií. Jedná se o lokality pro chudé obyvatelstvo, které se nápadně podobají slumům. I když velká část těchto staveb už byla zničena, ještě dnes můžeme na některé z nich narazit na východním svahu kopce Bohdalec; dnes se však přeměnily v zahrádkářské domky.
Tady v dřevěném přízemním školním areálu se natáčely i filmové scény snímku Obecná škola. Michle se stala velmi silným průmyslovým centrem v jihovýchodní části Prahy, a to hlavně kvůli výstavbě nové městské plynárny a teplárny a pak také výrobny známého a oblíbeného mýdla Hellada. V Michli má vystavený rodný list i jedna z nejcennějších českých gotických soch – Michelská madona. Dřevořezba vznikla v době vlády Karla IV. Dnes ale v kostele Narození Panny Marie najdeme jen kopii. Originál sošky je uložen ve sbírkách Národní galerie.
Michle může být pyšná i dvě budovy s titulem Stavba roku. První z nich je polyfunkční komplex v Duhové ulici oceněný v roce 2002 a druhým je pak rezidence v ulici U Michelského mlýna, která uspěla o šestnáct let později.
Modřany získaly své jméno podle modřiluhů, což byly močálovité luční roviny porostlé hyacintem modrým. Skutečnost ale už tak moc romantická není. První doložené osídlení pochází podle archeologických vykopávek už z doby kamenné a první písemná zmínka je z doby knížete Soběslava II. z roku 1178. Tehdy šlo o hospodářskou vesnici s mlýny, vinicemi a důležitým zdrojem příjmů bylo vybírání cla za předměty převážené po Vltavě. Většinou šlo o sůl, dřevo a pivo.
V roce 1802 byla obec velmi silně postižena katastrofální záplavou. Přínosný však byl pro Modřany rozvoj průmyslu po roce 1848; vznikl tu jeden z nejstarších českých cukrovarů a řada parních pil. Rozvoji průmyslu nahrávala blízkost hlavního města, ale i ideální dopravní spojení. S metropolí byly Modřany spojeny lodní dopravou, ale i silnicí či železnicí. Spojení s druhým břehem zajišťovaly přívozy, nejbližší most vznikl až v roce 1895 na Zbraslavi.
Průmyslový rozkvět trvá i po vzniku nového Československého státu. Jedním ze stěžejních podniků, které tu vzniknou je továrna na čokoládu a cukrovinky Rupa, pozdější Orion, dnes součást koncernu Nestlé. Ve zhruba stejné době se tu začíná s výrobou přesných leteckých přístrojů (Mikrotechna) a světlo světa spatří první lékařské rentgeny vyráběné firmou Chirana. Modřany se tak staly velmi rozvinutým hospodářským a průmyslovým předměstí Prahy, o to více je pak zasáhla hospodářská krize 30. let. Připojení k Praze proběhne v roce 1968.
Historicky nejcennějšími stavbami jsou místní kostel Nanebevzetí Panny Marie s přilehlou zvonicí, Arcibiskupská zahrada s viničním domkem, při jehož rekonstrukci v roce 2014 byl nalezen Modřanský poklad. Šlo o sbírku 351 zlatých a 417 stříbrných rakouských, francouzských a prvorepublikových mincí. Součástí pokladu bylo i několik stříbrných šperků. Nejstarší mince byla vyražena roku 1771, nejnovější pak roku 1937. K ukrytí pokladu tak došlo s největší pravděpodobností v době nacismu. Tvář Modřan velmi poškodily katastrofální povodně v roce 2002.
Písnice byla připojena k Praze v roce 1974. Jde o okrajovou část města, která je proslulá hlavně vietnamským komunitním centrem a velkou tržnicí SAPA. Tento kolos sídlí v budovách bývalého masokombinátu. Písnice má ale narýsovanou skvělou budoucnost – v nejbližších letech by tu mělo vyrůst obrovské depo čtvrté pražské linky podzemní dráhy a Písnice by se měla také stát cílovou stanicí metra D.
První zmínka o Podolí pochází z roku 1222, kdy vesnice podléhala vyšehradské kapitule. Konec konců přímo pod hradištěm Vyšehrad se vesnice Podolí nacházela. Zdejší kostel svatého Michaela Archanděla patří k nejstarším pražským kostelům. Podolí odjakživa patřilo vinařům, zahradníkům, zelinářům a rybářům – to byly všechno živnosti, které v této oblasti kvetly.
Od roku 1922 patří tato část k Velké Praze a ve zdejším katastru najdeme řadu velmi zajímavých a slavných budov. Jednou z nejkrásnějších je stavba Podolské vodárny. Ta vznikla ve 20. letech 20. století a dnes je už jen hlavním záložním zdrojem pitné vody pro hlavní město. Dalším zajímavým místem je komplex budov Ústavu pro péči o matku a dítě, který vznikl přímo pod vyšehradskou skálou. Původně se jednalo o sanatorium, které vzniklo v roce 1914, jako porodnice slouží od roku 1925 a dnes je jedním z nejvýznamnějších zařízení prenatální péče v celé Evropě.
V roce 1965 byl otevřen v Podolí komplex plaveckých bazénů, který patří k nejmodernějším na starém kontinentu. Sportoviště vzniklo v bývalém lomu a původně se zamýšlelo, že půjde o olympijský areál, protože Praha chtěla kandidovat na pořádání olympijských her v roce 1980. V katastru Podolí se také nachází jeden ze dvou vltavských ostrovů, které leží v městském obvodu Prahy 4 – Veslařský. Druhý s názvem Hostrov pak leží v katastru Braníka. Čtvrť Podolí se také může pyšnit dvěma budovami oceněnými titulem Stavba roku. První je bytový dům v ulici Nad Ostrovem, který získal cenu v roce 1996 a pak bytový dům v ulici Na Topolce, který uspěl v roce 2009.
Šeberov je součástí Prahy od roku 1974 a samostatná obec vznikla na konci 14. století; počátkem 15. století pak vznikly sousední Hrnčíře jako druhá část původního Šeberova. V minulosti se jednalo o významnou pramennou oblast, na kterou ještě dnes odkazuje velké množství zachovalých rybníků. Nejvýznamnější památkou v oblasti je kostel svatého Prokopa v Hrnčířích, který má základ stavby ze 13. století.
Nejjižnější částí Prahy na pravém břehu řeky Vltavy je Točná. Točná je známá hlavně jako bývalé sídlo 71. protiletadlové raketové brigády protivzdušné obrany hlavního města Prahy. Objekty vojenského prostoru částečně využívá dnes Vysoká škola ekonomická a částečně jsou k dispozici veřejnosti. Provozováno je zde známé airsoftové hřiště. Věhlas získalo místní letiště, které se věnuje hlavně bezmotorovému létání. Ve zdejším hangáru je ukryté historické letadlo Lockhead Electra A10, které patřilo Antonínu Baťovi.
Na katastru Točné částečně leží i čtvrtý nejdelší silniční tunel v naší republice, který je součástí dálničního obchvatu Prahy. Komořanský (Cholupický) tunel má délku 1972 metrů.
Z přírodních zajímavostí lokality stojí za zmínku hradiště Šance, které patří ke starým keltským sídlům. V posledních letech byla obnovena Nickerleho vyhlídka, a to díky podpoře místního rodáka a obyvatele, vedoucího souboru Spirituál kvintet Jiřího Tichoty. S Točnou svůj život spojil i herec Jiří Kodet a dnes jeho dcera Barbora Kodetová.
Točná byla k Praze připojena v roce 1974 stejně jako poslední část čtvrtého pražského městské obvodu Újezd u Průhonic. Největším lákadlem v této oblasti je Přírodní památka Milíčovský les a rybníky, která nabízí poutavé výlety do zatím nezatížené části pražské přírody.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Prahou 4 prochází dálnice D0, tedy Pražský okruh. Není tu však žádný exit, katastr městského obvodu Praha 4 se nachází mezi exity 3 a 10. Obvodem prochází i dálnice D1 - exit 1 Chodov a exit 2 Šeberov. Nepatrnými částmi zasahuje do městského obvodu Praha 5 také dálnice D4 a D5. Do katastru městského obvodu Praha 4 pak zasahuje v podobě Jižní spojky Městský okruh a silnice I. třídy číslo 603. Vzdálenosti Prahy 5 z českých měst: Pardubice (110 km), Jihlava (120 km), České Budějovice (136 km), Plzeň (98 km), Karlovy Vary (134 km), Ústí nad Labem (92 km), Liberec (114 km), Hradec Králové (116 km).
Autobus: Klíčové autobusové nádraží pro tuto část Prahy najdeme v Roztylech Odsud se dostaneme autobusy do Jindřichova Hradce, Vlašimi, Lukavce, Zruče nad Sázavou, Kladrub, Sněti, Telče, Pelhřimova, Českých Budějovic, Mladé Vožice, Dačic, Lipna nad Vltavou, Počátků, Choratic, Týnu nad Vltavou a Želiva. Přímé spojení je i s ukrajinskými městy Sumy, Zalishchyky, Drohobyč, Stebnyk, Turka, Kolomyja, Černovcy, Chmilnik a Truskavec.
Vlak: Hlavním nádražím Prahy 4 je nádraží Praha Krč. Z něho nás vlaky rozvezou do Dobříše, Čerčan, Vraného nad Vltavou, Mníšku pod Brdy a na pražské hlavní nádraží.
Metro: Prahu 4 obsluhuje linka C pražského metra. V městském obvodu najdeme stanice metra Vyšehrad, Pražského povstání, Pankrác, Budějovická, Kačerov, Roztyly, Chodov, Opatov, Háje. V tomto městském obvodu vzniká i čtvrtá modrá linka pražského metra – trasa D. Ta budeme mít stanice Pankrác, Olbrachtova, Nádraží Krč, Nemocnice Krč, Nové Dvory, Libuš, Písnice.
★★★★ - Nickerleho vyhlídka, Praha 4:
Údajně nejkrásnější vyhlídka v této části Prahy. Nabízí skalnatou vyhlídku s odpočinkovým místem. Obdivovat zde můžete hluboké Břežanské údolí, svahy hradišť Závist a Šance, ale taky městskou část Prahy Zbraslav.
Poloha: 49.9665300N, 14.4117011E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Nádraží Zbraslav (1,1 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (1,3 km)
GALERIE: NICKERLEHO VYHLÍDKA
★★★ - Přírodní rezervace Šance, Praha 4:
Území rozervané skalnatými svahy. Jde o území tvořené z velké části davelskými vulkanity. Najdeme zde hlavně doubravy, které doplňují habřiny, bučiny či březiny. Tyto lesní porosty na sebe váží řadu chráněných druhů hmyzu a motýlů. Lokalita je i výrazným archeologickým nalezištěm.
Poloha: 49.9699203N, 14.4141364E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Závist (1,5 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (2,1 km)
GALERIE: REZERVACE ŠANCE
★★★ - Vyhlídka Slunečná stráň, Praha 4:
Jde vlastně o dvě vyhlídky. Obě dvě jsou od sebe vzdáleny zhruba 70 metrů. Najdeme je v lokalitě Moldavka a směřují do Břežanského údolí.
Poloha: 49.9696317N, 14.4076594E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Závist (1,4 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (2 km)
★★★ - Vyhlídka na Špičce, Praha 4:
Skalní výstupek na údolím Točenského potoka. Nabízí pohled do Točenské rokle, která je jedna z nejhlubších v oblasti Břežanského údolí.
Poloha: 49.9684506N, 14.4180475E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Točná (1,2 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (2,1 km)
★★★ - Vyhlídka na Skále, Praha 4:
Je vlastně protikladem k Vyhlídce na Špičce. Leží na protilehlém kopci a mezi oběma vyhlídkami se nachází hluboká Točenská rokle.
Poloha: 49.9655119N, 14.4166661E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Točná (1,4 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (3,3 km)
★★★ - Přírodní památka Modřanská rokle, Praha 4:
Pozoruhodná rokle vznikla erozivní činností Libušského a Písnického potoka. Cenná je tato lokalita z hlediska ptačích obyvatel. Běžně tu hnízdí zhruba 60 druhů opeřenců. Nejvýznamnějšími jsou Sedmihlásek hajní, Žluna zelená nebo Konipas horský. Při procházce roklí je dobré se zastavit na místě, kde zde Modřanskou rokli přetne 5 až 15 metrů velká hradba dobříšských slepenců. Ty vznikly z kamenných valounů, které se nacházely původně v pobřežních vodách, kam je zanesly proudy řek. Později však sjely tyto valouny podmořskými skluzy do hlubších vod, kde se spojily s jemnozrnným bahnem a vznikly tyto slepence.
Poloha: 50.0010506N, 14.4387997E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Sídliště Modřany (0,7 km)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (3 km)
GALERIE: MODŘANSKÁ ROKLE
★★★ - Dub v polích mezi Točnou a Cholupicemi, Praha 4:
Původně zde stály od roku 1925 tři duby, od roku 1947 je však tento strom sirotkem. Obvod kmene je více než 250 centimetrů, výška tohoto Dubu letního je přes 15 metrů. Nádherný je odpočinek pod mohutnou korunou mezi rozkvetlými lány. Strom se objevil i v pohádce Třetí princ.
Poloha: 49.9756203N, 14.4407914E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Hrazanská (240 m)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (4,1 km)
★★ - Točenský orloj, Praha 4:
Přehlížený další pražský orloj. Jeho autorem je pan Havlíček, který je majitel pozemku. Na místě se objevil v roce 2020. Ukazuje postavení slunce a měsíce, přesný čas a čas západu a východu slunce.
Poloha: 49.9661783N, 14.4246247E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Točná (0,9 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (3,1 km)
★★ - Vyhlídka Nouzov, Praha 4:
Unikátní krásný pohled na Prahu. Zvláště pak na čtvrtý městský obvod. Najdeme ji při zelené turistické trase.
Poloha: 49.9797361N, 14.4244778E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Točná (1,1 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (2,9 km)
★★ - Vyhlídka Retenční nádrž Libušská nádrž, Praha 4:
Libušskou nádrž najdeme na Libušském potoce. Vyhlídka umožní vidět retenční nádrž jako na dlani. Z místa můžeme přehlédnout i velkolepost Modřanské rokle.
Poloha: 49.9985203N, 14.4532194E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Sídliště Libuš (1,3 km)
Vlaková zastávka: Praha Komořany (4,4 km)
★★ - Duby v Cholupické bažantnici, Praha 4:
Jedná se o dva Duby letní. Mají výšku 25 a 32 metrů. Obvod jejich kmenů je mezi 450 a 500 centimetry. Jedná se o hraniční stromy, které vytyčovaly území Přírodní památky Cholupická bažantnice.
Poloha: 49.9813314N, 14.4549883E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Cholupický hřbitov (0,8 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (5,4 km)
★★ - Zámek Komořany, Praha 4:
Komořanský zámek vznikl v roce 1742 přestavbou původní středověké tvrze.
Ve stejném roce se tu konala také diplomatická schůzka, která měla zastavit války o rakouské dědictví. Marii Terezii zastupoval polní podmaršál Hugo František Königsegg-Rottenfels a kníže Mikuláš I. Josef Esterházy z Galanty. Francouze, kteří byli v té době obleženi v Praze zastupoval polní maršál Charles Louis Auguste Fouquet de Belle-Isle. Schůzka však skončila diplomatickým nezdarem. Dnes v zámku sídlí Český hydrometeorologický ústav.
Poloha: 49.9881989N, 14.4040858E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Na Šabatce (380 m)
Vlaková zastávka: Praha Komořany (0,8 km)
★ - Šance – část hradiště Závist, Praha 4:
Plocha tohoto hradiště zabírala plochu 15 hektarů. Chránily je vysoké valy a příkopy, které se zachovaly do dnešních dnů. Na místě bylo prováděno mnoho archeologických výzkumů. Ty dokázaly osídlení už v době bronzové, opevnění se pak na těchto místech objevilo v době laténské na konci 2. století před naším letopočtem.
Poloha: 49.9714083N, 14.4174206E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Nádraží Zbraslav (1,6 km)
Vlaková zastávka: Praha Zbraslav (1,7 km)
★ - Vodopád Modřanská rokle, Praha 4:
Leží na bezejmenném levostranném přítoku Písnického potoka. Je vysoký zhruba 230 centimetrů, ale eroze v poslední době velmi změnila jeho okolí, a to včetně zřícení části břehu s jedním stromem. O několik desítek metrů dál po proudu, těšně před ústí bezejmenného potoka do Písnického potoka najdeme nenápadnou vodní kaskádu na tvrdém podloží.
Poloha: 49.9985203N, 14.4532194E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Sídliště Libuš (1,3 km)
Vlaková zastávka: Praha Komořany (4,4 km)
★ - Výhled na Cukrák a Zbraslav, Praha 4:
Zajímavé místo s netradičním výhledem se nachází u ekoduktu Šabatka. Je odsud vidět zbraslavská zástavba, ale i vysílač Cukrák. Netradiční je i pohled na mostovku, která přetíná dálniční obchvat D0, ale není napojena na další komunikace. Jedná se o budoucí přípojku dalších silnic na Radotínský most.
Poloha: 49.9839950N, 14.4038972E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Na Šabatce (0,9 km)
Vlaková zastávka: Praha Komořany (1,2 km)
Výlet 1: Přírodní park Modřanská rokle – Cholupice a keltské hradiště Šance (pěší)
Start: Praha-Zbraslav, Železniční stanice Praha - Zbraslav
Cíl: Praha-Zbraslav, Železniční stanice Praha - Zbraslav
Délka trasy: 23,2 km
Časová náročnost: 7:05 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Výlet je zaměřen na přírodní zajímavosti nejjižnější části pražské aglomerace. Budeme se pohybovat ještě pokud možno nepostiženou přírodní krajinou, kde zásahů člověka není zatím mnoho. Nejnižší část výletu na nás čeká pár desítek metrů za jedním z posledních zastavení – zámkem Komořany. Jedná se o nadmořskou výšku 190 metrů nad mořem. Nejvýše naopak budeme v oblasti hradiště Šance, kde dosáhneme hodnoty 381 metrů nad mořem.
Vhodnost: Celkové převýšení výletu je 477 metrů. Problematicky se mohou jevit pasáže z Nickerleho vyhlídky na hradiště Šanci a ze Šance na vyhlídku Na Špičce. Nevyhneme se tady výrazného stoupání a klesání. V tomto prostředí musíme být opatrní zvláště za vlhkého počasí, kdy podloží hodně klouže a může být poměrně nebezpečným. Celkově je výlet i vzhledem k poměrně výrazné délce zařazen na pátém stupni náročnosti.
Zastávky:
Praha-Točná, Vyhlídka Sluneční stráň (1,2 km) – Praha-Točná, Nickerleho vyhlídka (2 km) – Praha-Točná, Část hradiště Závist Šance (2,7 km) – Praha-Točná, Vyhlídka Na Špičce (3,2 km) – Praha-Točná, Vyhlídka Na Skále (5,1 km) – Praha-Točná, Točenský orloj (5,7 km) – Praha-Točná, Vyhlídka Nouzov (7,8 km) – Praha-Točná, Dub v polích mezi Točnou a Cholupicemi (9,6 km) - Praha-Cholupice, Duby v Cholupické bažantnici (11,4 km) – Praha-Cholupice, Přírodní památka Cholupická bažantnice (11,8 km) – Praha-Cholupice, Vodopád Modřanská rokle (14,5 km) – Praha-Libuš, Vyhlídka retenční nádrž Libušská nádrž (15,7 km) – Praha-Modřany, Přírodní památka Modřanská rokle (18,1 km) – Praha-Komořany, Zámek Komořany (20,7 km) – Praha-Komořany, Výhled na Cukrák a Zbraslav (21,3 km)
★★★★ - Kostel Panny Marie Královny míru, Praha 4:
Kostel má velmi zvláštní historii. Vyrostl totiž v roce 1937 na popud českých katolíků, kteří velmi těžce nesli zničení mariánského sloupu na Staroměstském náměstí. Právě na tuto stavbu odkazuje i vnitřní vybavení kostela. Součástí oltáře je totiž i přesná kopie horní hlavice tohoto sloupu s naprosto věrnou kopií sochy Panny Marie. Kostel je postaven v konstruktivistickém slohu. Naprosto unikátní je pak zdejší Lhotecká křížová cesta, která se nachází uvnitř kostela na obvodových zdech. Její autor – akademický sochař Karel Stádník – ještě v době totality vytvořil hodnotná umělecká díla, která nejen odkazují na klasické křížové cesty známé z celého světa, ale zároveň promítají Kristovo utrpení do současných moderních dějin lidstva a symbolicky naznačují úzkou spjatost s dnešní dobou.
Poloha: 50.0075028N, 14.4452944E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Observatoř Libuš (60 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (3,5 km)
GALERIE: LHOTECKÝ KOSTEL
★★★ - Přírodní památka Komořanské a Modřanské tůně, Praha 4:
Komořanské a Modřanské tůně byly uměle vybudovány až v 19. století. Jejich primárním úkolem bylo ochránit metropoli před povodněmi. Když přišla přívalová nebo povodňová vlna, řeka se rozlila do těchto tůní nebo se rozlévala na protějším břehu. Ve 30. letech 20. století se však začala situace měnit. Pozvolna začala vyrůstat Vltavská kaskáda a tůně ztratily svůj původní smysl. Dnes jsou cenné z hlediska biologického, protože se zde objevují vzácné rostlinné i živočišné druhy.
Poloha: 49.9948592N, 14.4027522E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Komořany (0,9 km)
Vlaková zastávka: Praha Komořany (0,5 km)
GALERIE: TŮNĚ U VLTAVY
★★★ - Modřanské výhledy, Praha 4:
Vyhlídka v ulici Nad Vinicí. Zdejší odpočinkové místo nabízí pohledy nejen na Arcibiskupskou vinici, ale i na pražskou část Modřany, tok řeky Vltavy a okolní zástavbu.
Poloha: 50.0118536N, 14.4044833E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Modřanská škola (0,8 km)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (1,5 km)
★★ - Arcibiskupská vinice, Praha 4:
Jde o nejjižnější pražskou vinici. Informace o zdejším pěstování vinné révy pocházejí dokonce z roku 1178. V současné je zde pěstováno více než 16 500 keřů.
Poloha: 50.0113792N, 14.4037950E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Modřanská škola (0,8 km)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (1,6 km)
★★ - Viniční domek, Praha 4:
Přízemní venkovské stavení s pětiosým průčelím bylo postaveno v roce 1801. Zpracovávaly se zde hrozny z arcibiskupské vinice. Dnes budova slouží jako obřadní síň.
Poloha: 50.0108794N, 14.4034939E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Modřanská škola (130 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (1 km)
★★ - Pamětní kámen U modřanské školy, Praha 4:
Kámen připomíná stromořadí lip, které vysázeli občané Modřan v roce 1940. Připomněli si tak devět studentů zavražděných nacisty 17. listopadu 1939.
Poloha: 50.0070511N, 14.4044500E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Modřanská škola (210 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (0,6 km)
★★ - Modřanská zvonice, Praha 4:
Původně zde stávala dřevěná zvonice. Ta ale začala v 18. století chátrat, a tak bylo nezbytné pořídit novou stavbu. Ta vznikla v roce 1754. Byly do ní zavěšeny i dva zvony, které ale skončily svoji historii v rámci rekvírace v době světových válek.
Poloha: 50.0037033N, 14.4075831E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Nádraží Modřany (350 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (400 m)
★★ - Křížová cesta, Praha 4:
Zdánlivě obyčejná a prostá se jeví tato křížová cesta. Podle autorky návrhu se však jedná o Křížovou cestu pro 21. století. Autorem je sochař Miroslav Běščec, který jí pojal ve stylu smírčích křížů.
Poloha: 50.0035931N, 14.4068372E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Nádraží Modřany (310 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (360 m)
★★ - Dub v Hrobech, Praha 4:
Stál tu mnohem dřív, než všechny okolní stromy. Zdejší stromy byly totiž osázeny stromy až kolem roku 1900. Obvod kmene je větší než 400 centimetrů a pod stromem najdeme lavičku a odpočinkové místo.
Poloha: 50.0091153N, 14.4428839E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Levského (0,8 km)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (3,4 km)
★ - Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Praha 4:
Jde o hlavní modřanský kostel. Datum přesného založení není známo. Každopádně se však ví, že zdejší kostel, ale i celá ves Modřany trpěla vždy s válečnými taženími. To se také stalo, když byl v době husitské vypálen nedaleký zbraslavský klášter. K vypálení a vyplení došlo i v době třicetileté válce. V té době si uvnitř Švédové zřídili dokonce sklad zbraní.
Poloha: 50.0040025N, 14.4069792E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Nádraží Modřany (280 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (330 m)
★ - Rozhledna Sofie, Praha 4:
Kovová konstrukce vyrostla na Sofijském náměstí při rekonstrukci v roce 2020. Vršek nenápadné rozhledny zdobí vlajka Prahy 12. Pokud vystoupáme na vrchol, můžeme si přečíst velkoformátové nápisy, které jsou čitelné v dlažbě pouze z výšky.
Poloha: 50.0053361N, 14.4180556E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Poliklinika Modřany (60 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (1,4 km)
★ - Přírodní památka V Hrobech, Praha 4:
Stráně původně sloužily jako pastviny. To přispělo k tomu, že se zde objevily vzácné rostliny jako Koniklec luční český nebo Růže galská. Dnes se jedná o odpočinkovou zónu pro přilehlá sídliště.
Poloha: 50.0096886N, 14.4442922E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Levského (0,7 km)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (3,4 km)
★ - Meteorologická věž Libuš, Praha 4:
Nejznámější česká věž pro předpovídání počasí. Šedesátimetrová věž vznikla podle návrhu architekta Karla Hubáčka, tedy stejného muže, který navrhl vodárenskou věž Děvín na opačném břehu Vltavy. Věž vyrostla v na konci 70. let 20. století. Dnes už ale plně neslouží svému původnímu účelu, tedy radarovému pozorování oblačnosti a srážek. Důvod je negativní ovlivnění výstavbou blízkých sídlišť, a tak bylo radarové srdce věže přesunuto na jinou věž v Brdech. Přesto budovu dál využívá Český hydrometeorologický ústav; přidali se k němu i mobilní operátoři. Geografickou zajímavostí je pak skutečnost, že i když od počátku své historie předpověď slyšíme z meteorologické stanice Praha-Libuš, nikdy v katastru Libuše nestála; nachází se v katastru městské části Kamýk.
Poloha: 50.0075028N, 14.4452944E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Observatoř Libuš (60 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (3,5 km)
★ - Rondokubistická vila v Hodkovičkách, Praha 4:
Budova vznikla přestavbou staršího díla. Návrh projektu připravil Pavel Janák, který zde rondokubismus představil v téměř učebnicové ukázce. Výzdoba interiéru je dílem Františka Kysely.
Poloha: 50.0200211N, 14.4077964E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: V Mokřinách (20 m)
Vlaková zastávka: Praha Braník (1,3 km)
GALERIE: VILOVÁ ZÁSTAVBA HODKOVIČKY-MODŘANY
★ - Vyhlídkový komín DDM Modřany, Praha 4:
Na patnáct metrů vysoký komín se vylézá z místní kotelny. To trochu delimituje hodnotu stavby architekta Vlada Miluniče. Z tohoto důvodu je totiž vyhlídková plošina otevřena jen v některé dny.
Poloha: 50.0121586N, 14.4136747E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Na Cikorce (130 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (1,7 km)
★ - Pamětní deska Jaroslava Vojty, Praha 4:
Desku najdeme na domě, kde žil slavný herec. Jedná se o dům s popisným číslem 770/32. Jaroslav Vojta vyniknul jako loupežník Sarka-Farka v pohádce Hrátky s čertem, ale také jako kazič anekdot, které často zkazil, respektive zvojtil.
Poloha: 50.0080303N, 14.4107722E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Tylova čtvrť (380 m)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (1 km)
★ - Lorenzova vila, Praha 4:
Lorenzovu vilu projektoval Václav Bílek. Stavba vychází ze stylu užitné architektury konce 20. let 20. století. Klade se zde důraz na symetrii a najdeme tu početné znaky prvorepublikové architektury.
Poloha: 50.0123100N, 14.4037119E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Belárie (0,8 km)
Vlaková zastávka: Praha Modřany zastávka (1,6 km)
Výlet 2: Městská procházka přes Modřany, Kamýk, Lhotku a Hodkovičky (pěší)
Start: Praha-Modřany, Železniční stanice Praha – Modřany zastávka
Cíl: Praha-Modřany, Železniční stanice Praha – Modřany zastávka
Délka trasy: 19,3 km
Časová náročnost: 5:40 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Výlet je typicky městskou procházkou po čtvrtém pražském městském obvodu. I když téměř celý vede městskou zástavbou můžeme garantovat, že se nám do cesty dostanou i zajímavá přírodní místa. Nejvyšší bod výletu se nachází ve výšce 304 metrů nad mořem a najdeme ho po průchodu Modřanskou roklí. Nejnižší bod – 191 metrů – je lokalita, kterou projdeme krátce po startu, podél řeky Vltavy.
Vhodnost: Celkové převýšení výletu je 287 metrů. Výlet by neměl být rozhodně problematický, jen je potřeba kvůli husté zástavbě stále počítat i s městským dopravním ruchem. V otázce náročnosti je výlet zařazen ve druhé skupině.
Zastávky:
Praha-Modřany, Přírodní památka Komořanské a Modřanské tůně (1 km) – Praha-Modřany, Křížová cesta Modřany (3 km) – Praha-Modřany, Kostel Nanebevzetí Panny Marie (3,1 km) – Praha-Modřany, Zvonice Modřany (3,2 km) – Praha-Modřany, Vyhlídka u Modřanského hřbitova (3,3 km) – Praha-Modřany, Rozhledna Sofie (4,3 km) – Praha-Modřany, Přírodní památka Modřanská rokle (6,2 km) – Praha-Kamýk, Přírodní památka V hrobech (8,5 km) - Praha-Kamýk, Dub v Hrobech (9 km) – Praha-Lhotka, Kostel Panny Marie Královny míru (10,8 km) – Praha-Hodkovičky, Rondokubistická vila v Hodkovičkách (14 km) – Praha-Modřany, Vyhlídkový komín DDM Modřany (15,4 km) – Praha-Modřany, Pamětní deska Jaroslava Vojty (16,5 km) – Praha-Modřany, Arcibiskupská vinice (17,3 km) – Praha-Modřany, Lorenzova vila (17,4 km) – Praha-Modřany, Viniční domek (18,1 km) – Praha-Modřany, Pamětní kámen U Modřanské školy (18,5 km) – Praha-Modřany, Lípa 17. listopadu (18,6 km) – Praha-Modřany, Stromořadí studentů (18,7 km)
Comments