Šest ze sedmi nejcennějších přírodních lokalit v metropoli se nachází na Praze 5; na „vině“ je Český kras, který svými krásami prosákl až za hranice katastru hlavního města
Jenže v pátém pražském městském obvodu je i další velká a důstojná konkurence Prokopského a Dalejského údolí a geologického kladívka pana Barranda – tím je lesk a omamná vůně filmového plátna, třpyt nejkrásnějších filmových hvězd, jejich hořkosladké osudy, zkrátka to, čemu dal milovník trilobitů a zkamenělin nechtěně své jméno – filmový Barrandov
Městský obvod Praha 5 se skládá z městských částí Praha 5, Praha 13, Praha 16 a Praha-Lipence, Praha-Lochkov, Praha-Řeporyje, Praha-Slivenec, Praha-Velká Chuchle, Praha-Zbraslav a Praha-Zličín. Z hlediska katastrálních území, která nás budou zajímat, patří do pátého pražského městského obvodu území Smíchov, Hlubočepy, Radlice, Košíře, Motol, Jinonice, Slivenec, Sobín, Holyně, Stodůlky, Třebonice, Řeporyje, Zadní Kopanina, Radotín, Velká Chuchle, Malá Chuchle, Lochkov, Zbraslav, Lahovice a Lipence.
Srdcem městského obvodu Praha 5 je Smíchov. Lingvisté se dodnes neshodli na tom, jak Smíchov získal jméno. Podle některých jde o legendu, kdy se Horymír na druhém břehu Vltavy smál směrem k Vyšehradu, že přežil skok se Šemíkem do Vltavy. Podle jiné legendy byl zde v roce 814 oběšen odbojný Ronovic. Zlí duchové měli z toho takovou radost, že se smáli a od té doby se tu prý říká Smíchov.
Osídlení je doloženo od 13. století. Jan Lucemburský zde založil už dnes neexistující kartuziánský klášter s kostelem Panny Marie. Později vzhledem k vhodnému naklonění strání směrem na jih zde vznikala řada vinic a chmelnic. Velký rozvoj zažívá Smíchov v době panování Karla IV. Od té doby je vliv královských pražských měst na vývoj této lokality zřejmý, ale k připojení dojde až mnohem později.
Naprosto fatálně je poškozen Smíchov při třicetileté válce. Zůstane tu nepoškozen stát pouze jediný dům. Blízkost pražského hradu láká do lokality šlechtické rody, a tak se tu usazují Schwarzenberkové nebo Martinicové. Pod jejich vlivem vznikají letohrádky a viniční usedlosti. Od poloviny 18. století startuje velký průmyslový rozvoj Smíchova, první výrazná manufaktura tu vyroste v roce 1816 jako Porgesova kartounka. V roce 1838 je Smíchov povýšen na předměstí a v roce 1852 tu vzniká slavná Ringhofferka, která se stala největším strojním podnikem celého Rakouska-Uherska. Dalším slavným datem je rok 1869, kdy tu vzniká Akcionářský smíchovský pivovar, dnešní Staropramen. Smíchovu se v té době říká Pražský Manchester, a to kvůli velkému množství komínů, které se tu tyčí k nebi. Smíchov má pověst dělnické čtvrti, v roce 1903 je povýšen na město a v roce 1922 se stává součástí Velké Prahy. V roce 1968 je všechno připraveno k výstavbě monumentálního pomníku Tomáše Garigua Masaryka, po vpádu vojsk Varšavské smlouvy však z projektu možná navždy sešlo.
Na území Smíchova je řada důležitých dopravních staveb. Prochází tu linka B pražského metra se stanicemi Anděl a Smíchovské nádraží. Je tu druhé nejdůležitější vlakové nádraží hlavního města – Smíchovské, ale i dvojice výrazných autobusových nádraží – Smíchovské a Na Knížecí. Na městském obchvatu je tu trojice výrazných tunelových staveb – Strahovský a Zlíchovský tunel a tunel Mrázovka. Do katastrální výměry Smíchova patří i tři ostrovy – Císařská louka, Petržílkovský ostrov, na kterém najdeme Malostranskou vodárnu a Dětský ostrov. Smíchov spojuje s ostatními částmi Prahy trojice mostů – Jiráskův, Palackého a Železniční. I přes husté osídlení Smíchova se tu nachází řada malebných malých parků, které jsou určeny hlavně k odpočinku.
Hlubočepy jsou městskou částí, která vyniká vilovou a nízkou zástavbou. Jedná se o velmi složité a členité území, a to vyplývá i ze samotného názvu. Voda se tu totiž čepovala z velké hloubky. V lokalitě se dá najít řada přírodních rezervací a památek, z nichž nejcennější jsou Prokopské údolí a Barrandovské skály.
V roce 1872 je do Hlubočep přivedena Buštěhradská dráha, jsou na ní postaveny dva viadukty, kterým se říká Pražský Simmering. Součástí katastrálního území Hlubočep je i Barrandov. Místo, které proslulo úžasnými paleontologickými objevy, které tu uskutečnil Joachim Barrande.
Ovšem Barrandov to je hlavně film a vybudování jedněch z největších a nejznámějších filmových ateliérů v Evropě. Výstavba začala po roce 1924, kdy se filmový magnát Václav Havel nechal inspirovat při své cestě do Berkleyovy univerzity. Hlavním architektem se stal Max Urban. Václav Havel si pak vymínil změnu názvu. Původní Habrová, jak se lokalita jmenovala, nepřišla magnátovi příliš reprezentativní. O výjimečnosti celé oblasti hovoří skutečnost, že zdejší vilová čtvrť, Barrandovské terasy a filmové ateliéry byly vyhlášeny Městskou památkovou zónou.
Holyně si i přes připojení k hlavnímu městu zachovala svůj vesnický ráz. Jedná se o příjemnou lokalitu k bydlení, ale se zhoršenou kvalitou ovzduší. Obec totiž není plynofikovaná.
Jinonice jsou převážně vilovou čtvrtí, která byla k Praze připojena v roce 1922. Sídlila zde proslulá továrna Waltrovka. Tu si nechal na začátku 20. století postavit podnikatel Josef Walter. Zaměřoval se na opravy vah a výrobu velocipedů a tříkolek. V roce 1912 se fabrika zaměřuje na automobily a později na letecké motory, což mu získalo světovou pověst. Po únorovém převratu byla továrna znárodněna a jmenovala se Letov.
Jinonice jsou jednou z nejstarších osídlených oblastí v Praze. Archeologové datovali nalezené pozůstatky obydlení až do poslední doby ledové. Na konci II. světové války zažily Jinonice velký masakr, kdy tu byla rudoarmějci zmasakrována skupina Vlasovců. Jejich těla jsou dodnes zakopána na poli blízko ulice Souběžná IV. O otevření improvizovaných masových hrobů se dodnes vedou velmi složitá jednání mezi státy Ukrajiny, Ruska a České republiky.
Oblast je jedním z nejznámějších nalezišť zkamenělin na světě, zvláště mezi ně patří lokality Kováčovic mez a Kančí lom. Najdeme tu vyhaslou sopku, která se nazývá Hemrovy skály. V Jinonicích na skále nad Prokopským údolím stával od roku 1712 Kostel svatého Prokopa. Zkázu kostelu přinesla těžba vápenců ve zdejším lomu. V roce 1887 byla nejprve zničena Svatoprokopská jeskyně a o tři roky později i poustevna. Kostel se tak ocitl na samé hraně lomové stěny, sesuvy a zlomy půdy však postupně narušovaly jeho statiku. Během II. světové války byly v kostele uloženy zbraně jinonické odbojové skupiny. Po válce se kostel stal součástí vojenského střeženého objektu. V roce 1966 byl silně narušený svatostánek zbourán. V roce 2003 se replika dřevěného kříže vrátila na zbytek Prokopské skály.
Košíře měly vždy dělnický charakter a sloužily jako ubytovací zóna pro smíchovské dělníky. V roce 1895 se staly Košíře městem a o rok později sem byla zavedena jedna z prvních tramvajových městských linek. V roce 1922 se Košíře staly součástí Velké Prahy.
Od 50. do 70. let zde vznikají bunkry určené pro politické a stranické špičky pro případ jaderného konfliktu. Vchody do nich jsou kryty fiktivními nápisy Výzkumného ústavu chemických zařízení.
Košíře jsou oblíbené ve světě filmu – vznikl tu první filmový ateliér. Stalo se tak na místě dnešního parku Pod Kavalírkou. Založil ho Karel Lamač a byla to velká konkurence Barrandova, jenže v roce 1929 zničil všechno oheň. Ve vile Turbová žil a pracoval Jiří Trnka a zahrada vily sloužila jako inspirace pro slavné Trnkovo dílo Zahrada. Svoji kariéru tady začínal Jiří Sovák, který prožil dětství ve Schmitzerově hostinci. Na Cibulkách se natáčel v roce 1999 jeden z nejúspěšnějších českých filmů – Pelíšky.
Lahovice leží v těsné blízkosti soutoku řek Vltavy a Berounky, proto je oblast pravidelně zaplavována ať vzedmutou vodou z Berounky či Vltavy. Slované lokalitu osídlili už kolem roku 850; první podložené zmínky o Lahovicích pocházejí z roku 999, kdy se staly majetkem kláštera v Davli.
Zdejší obyvatelé se věnovali hlavně rybaření a košíkářství. Zvláště to se stalo světově proslulým a košíky z Lahovic se vyvážely do celého světa. V době největšího rozkvětu řemesla se jezdili zdejší košíkáři učit přímo do italských Benátek.
7. května 1945 vyrostla na starém lahovickém mostu přes Berounku barikáda, která měla zabránit příjezdu jednotek SS do Prahy. Barikádu bránili místní občané a příslušníci Vlasovovy armády a bulharské armády. Místní se snažili vyhodit most do povětří, ale výbuch nekvalitní výbušniny most jen nepatrně poškodil. Nakonec jednotky SS barikádu prorazily. Nastal masakr, při kterém zemřelo 44 místních občanů, drtivá většina z nich byla rozježděna německými tanky a v boji padlo i 16 Vlasovců a Bulharů.
V Lahovicích najdeme také jako součást Pražského okruhu nejdelší silniční most u nás. Jedná se o téměř 2300 metrů dlouhý Radotínský most, který byl otevřen v roce 2010. Nutno ale podotknout, že se jedná o mosty dva, i když to tak nevypadá. Každý z nich má jiné stavební řešení, jiného dodavatele, jiný způsob výstavby a jsou i vedeny pod různými stavebními čísly. Pod Radotínským (i) mostem (y) je na pilotech zavěšená Lahovická cyklolávka, která je nejdražším pražským úsekem cyklotras.
Lipence byly připojeny k hlavnímu městu v roce 1974. Historie místa je však mnohem starší. Poprvé jsou Lipence zmiňovány v roce 1115, kdy patřily kladrubskému benediktínskému klášteru. Později byla oblast pod správou zbraslavského kláštera. Samotná obec vzniká až v polovině 19. století.
I Lochkov se připojil k Praze až v roce 1974. Přesně polovinou lokality prochází Lochkovský tunel, který je jednou z nejnáročnějších staveb Pražského okruhu. Místo je přitažlivé hlavně pro milovníky geologie a zkamenělin.
Chuchle je poprvé v české historii doložena v roce 1132 ve vyšehradských kronikách. Později se psalo v knihách o tom Chuchli, o té Chuchli, o tom Chuchleti. Tedy ve všech třech mluvnických rodech. Název se podle odborníků odvozoval od mnišské kukly; mohl však vzniknout i z vlastního jména Chuchel nebo z přeneseného významu od slova chomáč.
Už v polovině 13. století se objevují v historických pramenech dvě Chuchle – Malá a Velká. I když od sebe leží jen pár stovek metrů, osudy obcí a jejich obyvatel jsou velmi rozdílné. Malá Chuchle se stává v roce 1268 majetkem království. Naproti tomu Velká Chuchle na začátku 14. století přechází do majetku zbraslavského kláštera. Po husitských válkách už Velká Chuchle klášteru ve Zbraslavi nepatří, a tak si ji musejí mniši znovu v roce 1455 odkoupit. Patří jim až do roku 1785, kdy je klášter zrušen. Následně Velká Chuchle patří do okresu Nusle. Malá Chuchle zamíří do katastru hlavního města Prahy už v roce 1922, Velká Chuchle až o 46 let později.
Když se řekne Velká Chuchle, ostatní dodají dostihy. Úplně ty první se běžely 28. září 1906. V době první republiky navštěvoval dostihy rád i prezident Masaryk, který založil tradici dostihu O Cenu prezidenta republiky. 22. května 1921 se tu běželo první Československé derby.
Významným se dostihové závodiště stalo 13. května 1911, kdy tu přistál Jan Kašpar při prvním dálkovém letu z Pardubic. Zdejší chuchelské závodiště slavné události připomíná včetně významných návštěv na zajímavě koncipované ohradní zdi. Je na něm i hořký osud trenéra jediné vítězky Velké Pardubické Laty Brandisové Karla Šmejdy, který byl zastřelen 7. května 1945 německým ostřelovačem, když vyváděl koně z hořících chuchelských stájí.
Oblast Velké Chuchle včetně místního závodiště utrpěly obrovskou ránu v letech 2002 a 2011, kdy došlo k zaplavení celého území a voda dosahovala až dva metry nad úroveň silnice. Naopak Malou Chuchli využívali obyvatelé hlavního města k návštěvám zdejšího léčebného a lázeňského areálu, který dnes už zanikl a připomíná ho jen kamenná kaple s pramenem. Odborníci na jazyk nedokáží jednoznačně objasnit původ názvu – Chuchle. S největší pravděpodobností se ale jedná o odkaz na kopec, který připomíná chuchel.
Osada Motol vznikla ve středověku a dlouho byla nenápadnou vsí západně od Prahy. Silně se jí dotkla bitva na Bílé Hoře, když jedno z bočních bojišť leželo přímo v katastru Motola. K připojení k Praze došlo v roce 1922.
Motol je jedno z mála katastrálních území, na kterém nevyrostlo v průběhu historie žádné větší sídliště. Za to tu vyrostly dvě budovy, které se staly automatickým synonymem Motola. V první řadě se jedná o největší českou nemocnici, která disponuje 2 200 lůžky. Zároveň jde o jednu z největších nemocnic v Evropě.
Druhou slavnou motolskou stavbou je zdejší krematorium. To vyrostlo v letech 1951-54 podle návrhu Josefa Karla Říhy. Na zdejším společném hrobě byl ukládán popel obětí politických vražd z 50. let 20. století.
Radlice byly až do roku 1922 malou nevýznamnou obcí. Všechno se změnilo s připojením k Velké Praze. Jenže z původních Radlic vlastně nezbylo nic, protože stará zástavba byla vybourána a na jejím místě vyrostl plavecký areál, autobusové nádraží a dnes se tu nacházejí obrovské administrativní budovy.
První zmínka o Radotínu pochází z roku 1156 ze zápisků českého krále Vladislava II. Nejdůležitější památkou obce je kostel svatých Petra a Pavla, který vznikl už ve 13. století. Později došlo však k několika významným přestavbám. V roce 1967 se stává Radotín dokonce městem, ale vydrží jím být jen sedm let, protože potom ho pohltí do svého katastru Hlavní město Praha.
Území Řeporyjí si dodnes zachovalo ráz vesnické a zemědělské lokality. Osídlení je novodobé, první domy vznikaly až v polovině 19. století. Velký vzestup a rozvoj přišel se zprovozněním železnice pražsko-duchcovské trati na přelomu 19. a 20. století. V počátku vzniku obce se objevuje název Řepora, dnes známé Řeporyje se objevují na mapách mnohem později. K Praze byly Řeporyje připojeny až v roce 1974.
Ves Slivenec věnoval král Václav I. v roce 1253 řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ti na oplátku museli pečovat a starat se o opravy Juditina mostu. Největší budovou, která je ve Slivenci spojena s tímto řádem je Křížovnický dvůr. V této lokalitě byl také v 60. letech natáčen film Utrpení mladého Boháčka. Dnes není Křížovnický dvůr v dobrém stavu, jeho oprava jde velmi pomalu a stále nejsou vyjasněny vlastnické nároky. Velkou historii má i slivenecký kostel Všech svatých. Gotická stavba pochází ze 13. století. Nejcennější částí jsou původní vitráže lodních lomených oken ze 14. století. Jejich provedení nemá nikde v České republice obdobu. Dnes ve Slivenci uvidíte jen jejich repliky, originály jsou uloženy v Uměleckoprůmyslovém muzeu.
Slivenec je spojen neodmyslitelně také s těžbou mramoru. Ve skutečnosti se jedná o červený vápenec, který se těží v lokalitě lomu Cikánka. Těžba probíhala pod správou řádu křížovníků s červenou hvězdou. Ti části lomu pronajímali jednotlivým kameníkům. Křížovníci lom prodali až v roce 1923. Ze Sliveneckého mramoru jsou například desky na hrobech 14 biskupů v chrámu svatého Víta, ale i náhrobek svatojiřské abatyše. Nejcennějším uměleckým dílem, které vzniklo ze Sliveneckého mramoru je Krocínova kašna. Ta stála na Staroměstském náměstí a byla jednou z nejkrásnějších pražských kašen. Její část můžete dnes obdivovat v lapidáriu Národního muzea.
Slivenec se stal součástí hlavního města v roce 1974.
Vesnici Sobín spolklo Hlavní město Praha v roce 1974. První zmínka se datuje z roku 1288. V katastru najdeme nejvyšší bod celého hlavního města. Jedná se o lokalitu Teleček, kde najdeme telekomunikační vysílač. Leží ve výšce 399 metrů nad mořem.
První písemné zmínky o Stodůlkách pocházejí sice z roku 1159, obec tu však vzniká až v polovině 19. století. Dnes jde o nejvíce a nejrychleji rostoucí část městského obvodu Praha 5. Obrovského rozvoje se dočkala od 70. let 20. století, kdy se začalo s výstavbou souboru sídlišť Jihozápadní Město. Patří sem sídliště Stodůlky, Lužiny, Velká Ohrada a Nové Butovice. Domov tu našlo skoro 80 tisíc lidí. Projekt nebyl nikdy dokončen, kvůli revoluci nebyla uskutečněna výstavba části Jihozápadní město II. Později se dal projekt do pohybu za použití nových technologií a dnes je na světě první část nového sídliště, která se jmenuje Britská čtvrť. Na ní budou v budoucnu navazovat další sídliště až k vesnici Chabry.
Při výstavbě sídliště Jihozápadní město I bylo použito nové technologie. Domy na sebe nasedaly v úhlu 135 stupňů, čímž vznikaly uzavřené rondely, které jsou dnes chápány jako vnitrobloky a klidové zóny.
Extrémní rozvoj území umožnilo velké prodloužení metra B v 80. a 90. letech. Městská část se může pochlubit řadou zajímavých staveb. Patří k nim radnice Prahy 13, ale i řada moderních obchodních či komerčních budov. Velkým kladem lokality je existence Centrálního parku, který se táhne podél Prokopského potoka a vytváří možnosti pro odpočinek s řadou velmi inovativních uměleckých děl. Na Slunečním náměstí byl postaven nový kostel svatého Prokopa, který se stal náhradou kostela zničeného přímo nad Prokopským údolím.
Architektonickou zajímavostí je pak přes 300 metrů dlouhý odkrytý tubus pražského metra mezi stanicemi Hůrka a Lužiny, který je navržen tak, aby strojvedoucí nebyli oslňováni při vjezdu do otevřeného prostoru. Docíleno toho bylo tím, že okna tubusů se postupně zvětšují. I přes velký stavební boom zůstala ale západní stará zástavba Stodůlek s řadou prvků lidové architektury cenným místem a byla prohlášena vesnickou památkovou rezervací.
Třebonice jsou známé svými obrovskými obchodními centry IKEA, Tesco a další, které lidé nesprávně nazývají Zličín. První písemné zmínky o oblasti pocházejí z roku 1279. Oblast byla osídlena už dříve, o čemž svědčí archeologické nálezy předmětů únětické kultury doby bronzové. Třebonice se staly součástí Prahy v roce 1974.
Zadní Kopanina je jedno z nejmenších katastrálních území v Praze. Jsou v něm zaregistrovány jen čtyři ulice a nežije tu ani stovka obyvatel. Podle počtu obyvatel jde o nejmenší část Prahy. K připojení došlo v roce 1974 a jedná se o ryze vesnickou lokalitu obklopenou přírodními památkami.
Zbraslav je nejjižnější lokalitou hlavního města Praha. Jedná se také o jediné místo, kde městský obvod Praha 5 přelézá, byť jen malou plochou, na pravý břeh řeky Vltavy.
Poprvé je Zbraslav zmiňována v roce 1115 jako majetek kláštera v Kladrubech. Václav II. založil v roce 1292 na Zbraslavi cisterciácký klášter, který se stal na dlouhou dobu pohřebištěm členů královské rodiny. Pohřbena je tu například Eliška Přemyslovna, Václav II. nebo Václav III. Ke zrušení kláštera došlo v roce 1785.
V roce 1829 tu došlo k naprosto unikátní události. Do té doby se právě tady stékaly vody řek Vltavy a Berounky. Po povodni se řečiště Berounky přesunulo zhruba o 1600 metrů severněji a opustilo katastr Zbraslavi. Dnes se tak obě řeky spojují v Lahovicích.
V době první republiky zde žil a působil jako lékař Vladislav Vančura. Zbraslav je spojena s literárními začátky Michala Wievegha. Se Zbraslaví spojil celý svůj život i autor jedné z nesmrtelných písní Jaromír Vejvoda. Právě on složil slavný nápěv Škoda lásky. Zajímavostí je, že za svůj život složil celkem 82 skladeb. Nikdy však slávu své první písničky nepřekonal.
Název Zličín je poměrně novodobý, ještě na mapách z roku 1910 můžeme najít původní formu názvu obce Zlejčín. Katastrální území Zličín má převážně venkovský ráz. Velké obchodní zony a depo metra Praha – Zličín se totiž nenacházejí paradoxně na výměře Zličína, ale v sousedních Třebonicích. Na Zličíně se povedlo uskutečnit jeden z největších archeologických objevů světa. V letech 2005-2008 zde bylo odkryto hradiště s největším středoevropským pohřebištěm z doby stěhování národů. Odkryto bylo celkem 177 kosterních hrobů z období druhé a třetí třetiny pátého století. Zličín se stal součástí hlavního města v roce 1974.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Prahou 5 prochází dálnice D0, tedy Pražský okruh. Konkrétně se jedná o exity Třebenice 23A, 23B, 23C, Stodůlky 21, Ořech 19, Slivenec 16, Lochkov 15 a Lahovice 10. Nepatrnými částmi zasahuje do městského obvodu Praha 5 také dálnice D4 a D5.Vzdálenosti Prahy 5 z českých měst: Pardubice (112 km), Jihlava (131 km), České Budějovice (146 km), Plzeň (83 km), Karlovy Vary (127 km), Ústí nad Labem (93 km), Liberec (98 km), Hradec Králové (119 km).
Autobus: Klíčové autobusové nádraží pro tuto část Prahy najdeme Na Knížecí. Odsud se dostanete autobusy do Sušice, Českého Krumlova, Písku, Strakonic, Prachatic, Stach, Vimperku, Milevska, Týna nad Vltavou, Modravy, Hořovic, Volar a Vodňan. Autobusové spojení z nádraží Na Knížecí je i do italského Milána, Štrasburku, Paříže, Curychu, Lyonu, Düsseldorfu a Ludwigshafenu.
Vlak: Hlavním nádražím Prahy 5 je Smíchovské nádraží. Z něho nás vlaky rozvezou do Berouna, Brna, Českého Brodu, Řevnic, Nučic, Klatov, Veselí nad Moravou, Chebu, Bohumína, Protivína, Zlína, Havlíčkova Brodu, České Třebové, Ostravy, Luhačovic, Františkových Lázní, Českých Budějovic, Starého Města u Uherského Hradiště, Plzně, Lužné u Rakovníka, Čáslavi, Jihlavy, Železné Rudy, ale i do německých měst Furth Im Wald a Mnichov.
Metro: Prahu 5 obsluhuje linka B pražského metra. V městském obvodu najdeme stanice metra Anděl, Smíchovské nádraží, Radlická, Jinonice, Nové Butovice, Hůrka, Lužiny, Luka, Stodůlky a Zličín.
★★★★★ - Zahrada Kinských, Smíchov:
Nejkrásnější zahrada pátého městského obvodu. Jde o sedmnáctihektarový lesopark. Až do roku 1798 se tu pěstovalo víno a květiny. Pak pozemky vykoupila Růžena Kinská. Její syn Rudolf Kinský tam nechal v letech 1827-31 vybudovat krajinářský anglický park. Stávalo tu deset skleníku, kde se pěstovalo tropické ovoce a teplomilné květiny. Dnes je připomíná jen kamenná kašna, do které stále teče voda ze stovek metrů dlouhých štol. V roce 1901 získalo zahradu město. V areálu najdeme bývalou salu terrenu, ze které dnes zbylo jen torzo. U vrchního jezírka je od roku 1953 umístěna socha Lachtana od sochaře Jana Laudy. Své místo tu našla také Morová boží muka, která původně stávala na Žižkově na místě tramvajové zastávky Lipanská. Sem byly převezena v rámci Zemské výstavy. Zpět se boží muka už nikdy nevrátila. U spodního jezírka je uměle vytvořený vodopád a také socha Herkula bojujícího s hydrou. Ta stávala původně na Kampě. Na kraji zahrady roste monumentální platan, který má obvod kmene 546 centimetrů a výšku 28 metrů.
Poloha: 50.0784531N, 14.3995275E
Parkoviště: v ulici Holečkova, na kraji zahrady
Tramvajová zastávka: Švandovo divadlo (80 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (2,3 km)
GALERIE: ZAHRADA KINSKÝCH
★★★★ - Bazilika svatého Václava, Smíchov:
Jedna z nejvýznamnějších novorenesančních staveb v republice. V letech 1881-5 byla postavena podle návrhu architekta Antonína Barvitiuse. Ten také navrhl vnitřní vybavení. Bazilika je plochostropá se dvěma postranními loďmi. Okouzlující je kazetový strop. Kostel má dvě padesát metrů vysoké věže.
Poloha: 50.0734406N, 14.4046131E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Anděl (270 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,2 km)
GALERIE: SMÍCHOVSKÁ BAZILIKA
★★★★ - Winternitzova vila, Smíchov:
Vila vystavená pro židovského právníka Josefa Winternitze. Celá rodina byla deportována v roce 1941 do Osvětimi. Vilu vystavěli architekti Adolf Loos a Karel Lhota. V roce 1999 prošla vila rekonstrukcí. Dnes je otevřená veřejnosti.
Poloha: 50.0673439N, 14.3884875E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Malvazinky (390 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,9 km)
GALERIE: BÉŽOVÁ PRINCEZNA
★★★★ - Smíchovský hřbitov Malvazinky, Smíchov:
Jeden z největších pražských hřbitovů. Vznikl podle návrhu Antonína Viktora Barvitia v roce 1876. Dominantou je novorománský kostel svatého Filipa a Jakuba, který sedí uprostřed hřbitova. Mezi pohřbenými na Malvazinkách je prezident Antonín Novotný, spisovatelé Jakub Arbes, Ondřej Sekora, divadelní režisér Petr Lébl, vědec Jan Jánský nebo herci Ferenc Futurista či Eman Fiala. Své věčné místo tu našly i herečky Antonie Nedošínská a Milada Gampeová. Zavalen květinami je na Malvazinkách i hrob zpěváka Karla Gotta.
Poloha: 50.0619875N, 14.3869281E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Smíchovský hřbitov (10 m)
Železniční zastávka: Praha – Jinonice (1,7 km)
GALERIE: HŘBITOV MALVAZINKY
★★★ - Malostranský hřbitov, Smíchov:
Vznikl na místě bývalé věznice v roce 1680. Tehdy postihla Prahu morová epidemie. V té době vznikla kaple Narození Panny Marie, kterou později nahradila Kaple Nejsvětější Trojice. Ta byla ve 30. letech 19. století upravena podle Kiliána Ignáce Dientzenhofera na kostel. Hřbitov sloužil celému levému břehu Vltavy, a proto brzy došla jeho kapacita. Od roku 1884 se tu přestalo pohřbívat a hřbitov začal chátrat. Nejcennějším náhrobkem je hrob pasovského knížete – biskupa Leopolda Thun-Hohensteina. Vytvořil ho sochař Václav Prachner a má podobu klečícího biskupa s rukama sepnutýma k modlitbě. Místo odpočinku tu našli architekti Dientzenhoferové, malíři Antonín a Václav Mánesovi nebo zpěvačka Josefína Dušková se svým manželem skladatelem Františkem Xaverem. Na hřbitově byl pochován i Karel Jaromír Erben. Jeho ostatky ale byly převezeny na jiný hřbitov. Rodiče tu pochoval spisovatel Jan Neruda a právě tento hřbitov se stal inspirací k nápsání básnické sbírky Hřbitovní kvítí. Přímo unikátem je oprýskaná a několikrát prasklá náhrobní deska Doroty Hámové. Jedná se o nejstarší náhrobní nápis v českém jazyce a pochází z 25. března 1795.
Poloha: 50.0716703N, 14.3914192E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Bertramka (110 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (2 km)
GALERIE: MALOSTRANSKÝ HŘBITOV
★★★ - Národní kulturní památka Vila Bertramka, Smíchov:
Místo několikrát navštívil Wolfgang Amadeus Mozart. Usedlost vznikla začátkem 18. století a majitelem se stává Jan František Pimsborn. Malostranský sládek tu vybudoval barokní sídlo, které se původně jmenovalo Cukrářka. Další majitelé změní jméno na Bertramku a ti další proslaví vilu. Šlo o operní pěvkyni Josefínu Duškovou a jejího muže Františka Xavera, kteří vilu koupili v roce 1784. Už o tři roky později je navštěvuje Wolfgang Amadeus Mozart. Dnes tu sídlí Muzeum W. A. Mozarta a manželů Duškových.
Poloha: 50.0703622N, 14.3952172E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Bertramka (460 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,7 km)
★★★ - Portheimka, Smíchov:
Barokní letohrádek nechal postavit Kilián Ignác Dientzenhofer pro svoji rodinu v roce 1728. O sochařskou výstavbu se postaral Antonín Braun. Z bohatých výmaleb stropů se dochovala jediná zvaná Bakchanálie. Ostatní vzaly za své při požáru v roce 1872. Po architektově smrti odkupuje dům František Ferdinand Buquoy, který dá budově rokový ráz. Dnes tu najdeme expozici skla. Budově se říká Bukvojka nebo Dientzenhoferův palác.
Poloha: 50.0738308N, 14.4040458E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Arbesovo náměstí (220 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,2 km)
GALERIE: BUDOVA PORTHEIMKY
★★★ - Letohrádek Kinských, Smíchov:
Letní sídlo v letech 1827-31 nechal vystavět Rudolf Kinský. Architektem byl Jindřich Koch. Dominantu budovy tvoří obrovský balkon v prvním patře, který podpírají jónské sloupy. Dnes tu působí národopisné oddělení Národního muzea. V těsné blízkosti letohrádku je jedna z nejkrásnějších českých soch, socha herečky Hany Kvapilové. Tu z bílého tyrolského mramoru vytvořil sochař Jan Štursa. Do parku byla umístěna u příležitosti sedmého výročí úmrtí herečky v roce 1914.
Poloha: 50.0769864N, 14.3988517E
Parkoviště: v ulici Holečkova, na kraji zahrady
Autobusová zastávka: Kobrova (110 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (2,1 km)
GALERIE: LETOHRÁDEK KINSKÝCH
★★★ - Medvědí kašna, Smíchov:
Kašna v Praze stojí už na třetím místě. Původně byla v dnešních Dientzenhoferových sadech. Na konci 19. století byla přesunuta před dnešní Justiční palác. Od roku 1998 našla místo na náměstí 14. října a před Justičním palácem vyrostla fontána Propadliště času s počítačově řízeným tokem vody. Medvědí se jí říká podle soch medvědů, které podpírají spodní mísu. Kašně fakticky dominuje postava Neptuna s trojzubcem, která stojí na vrchní míse. Fontánu dokončil v roce 1689 sochař Jeroným Kohl.
Poloha: 50.0734747N, 14.4076064E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Zborovská (235 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,4 km)
★★★ - Kostel svatého Michala, Smíchov:
Typická ukázka karpatského baroka. Kostel byl do Prahy přepraven roku 1927. Pochází z obce Velké Loučky, ty se na konci 18. století zadlužily obrovskou neúrodou, a tak obec prodala kostel do Medvedovců u Mukačeva. Tato obec pak věnovala kostel Praze. 28. října 2020 oheň zničil téměř celou budovu dřevěného kostela. Ihned byla vyhlášena sbírka na vytvoření jeho repliky.
Poloha: 50.0784464N, 14.3984225E
Parkoviště: v ulici Holečkova, na kraji zahrady
Autobusová zastávka: Kobrova (0,5 km)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (2,5 km)
GALERIE: VZPOMÍNKY NA KOSTEL
★★ - Kostel svatého Gabriela, Smíchov:
Novorománská stavba postavená ve stylu beuronské architektury. Styl se inspiroval Egyptem a kladl důraz na barevné geometrické vzory a symboly. Bazilika je vyzdobena vnitřními malbami beuronské malířské školy. Kostel byl součástí kláštera svatého Gabriela založeného roku 1888 hraběnkou Gabrielou Sweerts-Šporkovou. Řeholnice pocházely z okolí Salzburku. Po I. světové válce připadla stavba Ministerstvu pošt.
Poloha: 50.0750936N, 14.3964056E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Holečkova (90 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,9 km)
★★ - Šaldova vila, Smíchov:
Patřila nejmocnějšímu muži nakladatelství Melantrich. Vila postavená pro F. X. Šaldu je typickou ukázkou meziválečného funkcionalismu. Vznikla podle projektu Jana Kouly.
Poloha: 50.0734392N, 14.3835778E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Klamovka (0,5 km)
Železniční zastávka: Praha – Cibulka (2,3 km)
★★ - Smíchovská tržnice, Smíchov:
Jedna z nejkrásnějších pražských secesních památek. Vznikla na začátku 20. století na místě bývalé botanické zahrady. Projektoval ji architekt Alois Černý.
Poloha: 50.0740225N, 14.4067561E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Zborovská (209 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,3 km)
★★ - Sady Na Skalce, Smíchov:
Jedny z nejkrásnějších pražských parků. Velmi členité, atmosféru utváří jezírko, vodopád, sochy nebo altánek. Zajímavostí jsou pod kryty pod parkem z 1. světové války.
Poloha: 50.0668336N, 14.4009881E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Santoška (205 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (0,9 km)
★ - Justiční palác, Smíchov:
Budova vznikla v roce 1892. Původně zde byl i hostinec Eggenberk, kde působil smíchovský Sokol a kde byla i divadelní Aréna. Budova se na začátku 20. století stala Smíchovskými kasárnami, které se mezi válkami nesla jméno Štefánikova kasárna, za II. světové války to byla Albrechtova a po válce Fučíkova kasárna. V 90. letech 20. století došlo k přestavbě na Justiční palác. Před budovou stával kdysi slavný tank 23.
Poloha: 50.0789156N, 14.4050436E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Švandovo divadlo (100 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,9 km)
★ - Malostranská vodárenská věž, Smíchov:
Nejmenší pražská vodárenská věž a jediná stojící na levém břehu Vltavy. Je na Petržílkovském ostrově, měří 34 metrů a má sedm pater. Název má od mlynáře Jana Petržílka, který byl vlastníkem. Původní dřevěná věž byla nahrazena v letech 1561-2 zděnou budovou a zásobovala vodou celou Malou Stranu, a to až do roku 1886.
Poloha: 50.0761053N, 14.4091675E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Arbesovo náměstí (390 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,7 km)
★ - Smíchovská synagoga, Smíchov:
Jediná funkcionalistická synagoga v Praze. Může za to přestavba ze 30. let 20. století. Synagoga byla původně dokončena 30. srpna 1863 v maursko-novorománském stylu. Velkou část finančních prostředků na výstavbu věnoval Franz Ringhoffer, tehdejší starosta Smíchova a zakladatel vagonky. Za II. světové války tu nacisté zřídili sklad konfiskovaného majetku. Po válce byl vytvořen ze synagogy sklad Tatry Smíchov. Po revoluci byla předána židovské obci. Ještě před opravou v ní natáčel Vladimír Michálek scény filmu Anděl exit.
Poloha: 50.0717869N, 14.4030817E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Anděl (40 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,1 km)
★ - Sousoší Vltavy, Smíchov:
Najdeme ho v nejsevernější části Dětského ostrova. Vzniklo v roce 1916 a postaral se o to trojlístek mužů – architekt Sander, sochař Pekárek a kameník Palouš. Postava Vltavy stojí na vrcholu čtyřbokého hranolu. Stěny zdobí ženské postavy přítoků. Dívka rýžující zlato Otava, dívka s kyticí Lužnice, dívka s rybou Sázava a dívka s ozubeným kolem Berounka. Zahajuje se tu vodácká sezona a o Svátku zesnulých slouží tryzna za utonulé.
Poloha: 50.0806706N, 14.4086256E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Újezd (260 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (2,1 km)
★ - Vily Václavka a Helenka, Smíchov:
Autory jsou architekt Alois Korda a malíř František Kobliha. Vilu Helenku si postavil Korda pro sebe. Ve věži měl pracovnu, dominantní na stavbě je kruhové okno. Václavka byla vybudována pro majitele restaurace Bělouška. Obě vily vycházejí ze stylu historismu.
Poloha: 50.0656172N, 14.3939392E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Václavka (60 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,3 km)
★ - Zlatý Anděl, Smíchov:
Budova odstartovala přestavbu této části města. Původně tu stál dům U Zlatého anděla. V něm působil na přelomu 19. a 20. století slavný pivovar. Projektem byl pověřen věhlasný francouzský architekt Jean Nouvel. Vznikla desetipatrová budova se skleněným pláštěm s oblými nepravidelnými tvary. Na plášti z pokoveného skla bylo vytvořeno 150 milionů drobných bodů, které vytvářejí velkou postavu Anděla. Jeho podoba vychází z filmu Nebe nad Berlínem. Na plášti jsou zlomky textů autorů, kteří pracovali v Praze.
Poloha: 50.0714706N, 14.4037144E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Anděl (15 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1 km)
★ - Kostel Sacre Coeur, Smíchov:
Kostel Srdce Ježíšova je novogotickou stavbou z let 1882-84. Autorem je benediktin Gislin Bethun. Kostel patřil ke zdejšímu klášteru, který spravoval výchovný ústav pro dívky ze zámožných rodin. Tady se učily náboženství, ručním pracím, francouzštině a němčině. Dnes se odsvěcený kostel využívá na taneční party a na společenské akce.
Poloha: 50.0755475N, 14.3983581E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Kobrova (80 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,9 km)
★ - Chrámek noci v zahradě Klamovka, Smíchov:
Park vznikl jako zahrada letního sídla rodiny Clam-Gallasů. Od roku 1787 postupně přibývaly romantické stavby. Nejzajímavější se stal Chrámek noci s grottou. V kopuli jsou umístěna barevná sklíčka, kterými prosvítá světlo, což navozuje dojem hvězdné oblohy. Proto se taky altánu občas říkalo Nebíčko.
Poloha: 50.0713819N, 14.3792125E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Klamovka (140 m)
Železniční zastávka: Praha – Cibulka (1,9 km)
★ - Krulišova vila, Smíchov:
Stojí na Pavím vrchu. Vila patřila uhlobaronovi Krulišovi. Za pražského povstání se zde zabarikádovaly jednotky SS a dlouho odolávaly. Po únoru byla vila znárodněna a usadilo se zde ministerstvo vnitra, které zde zřídilo rušičky poslechu zahraničních rozhlasů. Ministerstvo užívá vilu dodnes. Těsně pod ní stojí slavná Říhova konstruktivistická vila.
Poloha: 50.0632436N, 14.4014964E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Braunova (470 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (0,8 km)
★ - Budova Bunkr, Smíchov:
Značně kontroverzní budova Komerční banky. Postavena v roce 1977. Pochází z ateliéru Karla Pragera. Je to typická ukázka stavebního slohu brutalismu.
Poloha: 50.0748722N, 14.4043797E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Arbesovo náměstí (180 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (1,4 km)
★ - Plavební komora Praha Smíchov, Smíchov:
Komora rostla celých 11 let mezi roky 1911-22. Postavila ji firma Lanna mezi Štikovským a Staroměstským jezem. Jez, který je technickou památkou, využívá hlavně turistická osobní doprava a jde o jednu z nejvytíženějších plavebních komor na Vltavě.
Poloha: 50.0797886N, 14.4085292E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Újezd (360 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (2 km)
★ - Ženské domovy, Smíchov:
Funkcionalistická budova postavená ve 30. letech 20. století. Má tvar písmene H, sedm pater a autorem je Josef Hlaváček. Původní myšlenka byla, aby tu vzniklo ubytovací zařízení pro svobodné pracující ženy. Záštitu převzala osobně Alice Masaryková.
Poloha: 50.0685589N, 14.4028308E
Parkoviště: v místě
Tramvajová zastávka: Na Knížecí (130 m)
Železniční zastávka: Praha – Smíchov – severní nástupiště (0,8 km)
GALERIE: SMÍCHOVSKÉ POHLEDNICE
Výlet 1: Stavební památky Smíchova od Bertramky po funkcionalistické vily (pěší)
Start: Praha-Smíchov, Stanice metra Anděl
Cíl: Praha-Smíchov, Stanice metra Anděl
Délka trasy: 11,9 km
Časová náročnost: 3:55 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Výlet nás zavede do centrální čtvrti pátého městského obvodu – do Smíchova. Představí ty nejzajímavější architektonické budovy a místa. Velká část staveb je funkcionalistická, ale čas bude i na prohlídku starších kostelů a barokních staveb. Kromě toho nás budou zajímat i nejzajímavější smíchovské parky.
Vhodnost: Výlet je na městskou procházku poměrně dlouhý, má téměř jedenáct kilometrů. Při nich vystoupáme nejvýše na kótu 298 metrů nad mořem. Tato výška je u hřbitova v Malvazinkách. Nejnižší místo je ve výšce 190 metrů nad mořem u sochy Vltavy na břehu řeky. Celkové převýšení je 257 metrů. Výlet je možný absolvovat v jakékoliv fyzické kondici a věku. Výlet jsme zařadili do třetího stupně výkonnostní tabulky.
Zastávky:
Praha-Smíchov, Zlatý anděl (0,1 km) – Praha-Smíchov, Smíchovská synagoga (0,2 km) – Praha-Smíchov, Bazilika svatého Václava (0,4 km) – Praha-Smíchov, Usedlost Portheimka (0,5 km) – Praha-Smíchov, Smíchovská tržnice (0,6 km) – Praha-Smíchov, Medvědí kašna (0,7 km) – Praha-Smíchov, Busta Alberta Einsteina (0,8 km) – Praha-Smíchov, Budova Malostranské vodárny (1,1 km) – Praha-Smíchov, Socha Vltavy (1,6 km) – Praha-Smíchov, Justiční palác (2,2 km) – Praha-Smíchov, Zahrada Kinských (2,3 km) – Praha-Smíchov, Platan v zahradě Kinských (2,4 km) – Praha-Smíchov, Kostel svatého Michala (3 km) – Praha-Smíchov, Jezírko s umělým vodopádem a sochou Herkula v zahradě Kinských (3,1 km) – Praha-Smíchov, Letohrádek Kinských (3,3 km) – Praha-Smíchov, socha Hany Kvapilové (3,4 km) – Praha-Smíchov, Kostel Sacre Coeur (3,5 km) – Praha-Smíchov, Pamětní deska Jana Holečka (3,6 km) – Praha-Smíchov, Kostel a klášter svatého Gabriela (3,7 km) – Praha-Smíchov, Šaldova vila (4,8 km) – Praha-Smíchov, Chrámek noci v parku Klamovka (5,5 km) – Praha-Smíchov, Malostranský hřbitov (6,5 km) – Praha-Smíchov, Národní kulturní památka Bertramka (7,1 km) – Praha-Smíchov, Winternitzova vila (7,9 km) – Praha-Smíchov, Hřbitov Malvazinky (8,7 km) – Praha-Smíchov, Vila Václavka (9,6 km) – Praha-Smíchov, Vila Helenka (9,7 km) – Praha-Smíchov, Krulišova vila (10,3 km) – Praha-Smíchov, Sady Na Skalce (11 km) – Praha-Smíchov, Ženské domovy (11,5 km)
Comments