Praha 9 byla vždy chápána jako průmyslové a technické zázemí hlavního města v protiváze s pátým městským obvodem na levém břehu Vltavy; dnes tu ale vzniká řada přitažlivých míst, která stojí za návštěvu
Největší pražský rybník, který přepisoval světovou vědeckou a meteorologickou historii, stejně jako největší pražský les, kde se to dřív loupežníky jen hemžilo, to je jen zlomek ze současné nabídky tohoto obvodu. Narazíte tu i na velmi silný odkaz legendárního knížete Václava a nebo na místa, kde se přepisovala novodobá historie československého státu
Městský obvod Praha 9 se skládá z městských částí Praha 9, Praha 14, Praha 18, Praha 19, Praha 20, Praha 21, Praha-Běchovice, Praha-Čakovice, Praha-Dolní Počernice, Praha-Klánovice, Praha-Koloděje, Praha-Satalice a Praha-Vinoř. Z hlediska katastrálních území patří do devátého pražského městského obvodu Vysočany, Běchovice, Čakovice, Černý Most, Dolní Počernice, Hloubětín, Horní Počernice, Hostavice, Hrdlořezy, Kbely, Klánovice, Koloděje, Kyje, Letňany, Miškovice, Prosek, Satalice, Třeboradice, Újezd nad Lesy, Vinoř a malá východní část Libně.
K devátému městskému obvodu neodmyslitelně patří Vysočany. Je tu řada patřičných úřadů a důležitých budov.
Jméno Vysočany může odkazovat na vyvýšenou polohu celé lokality, ale problém je, že hlavní část Vysočan najdeme v údolí říčky Rokytky. Proto jazykoví vědci usuzují, že původní ves byla pojmenována podle Vysočanů, tedy obyvatel přicházejících z nespecifikované obce jménem Vysoká. Vysočany byly obývány už v pozdní době kamenné. Dokazují to nálezy hrobů lidí kultury šňůrové keramiky a kultury zvoncových pohárů v ulici Na Krocínce.
První oficiální informace o Vysočanech je z roku 1115. Tehdy kníže Vladislav I. daroval vinice kladrubskému klášteru. O víc než století později v roce 1239 král Václav I. daroval stejnému klášteru i samotnou obec Vysočany. V roce 1325 však jeden z místních dvorů kupuje Zdeněk, osobní lékař krále Jana Lucemburského a ve stejné době je založena ve Vysočanech tvrz.
Po následující staletí vlastní největší část pozemků ve Vysočanech církev a ke změně dojde až v druhé polovině 19. století. Tehdy je zaveden železniční provoz na Turnovsko-kralupsko-pražské dráze a ve Vysočanech vzniká železniční stanice. To už tu ale stojí první velký průmyslový podnik, a tím je cukrovar Frey. Brzy ho následuje místní pivovar, v roce 1896 pak továrna Kolben a spol.
O dva roky později prodlužuje z Libně do Vysočan František Křižík tramvajovou trať. V roce 1902 císař František Josef I. povyšuje Vysočany na město, ale ty si nový statut užívají jen dvacet let. Nová radnice vznikne až v roce 1911, v roce 1922 Vysočany spolkne Praha a lokalita je součástí hlavního města. Obrovský technický a technologický rozvoj trvá i ve 20. století. Vyroste tu Vysočanská mlékárna, velkosklad Včely, mlýny a pekárny Odkolek, ČKD a letecké továrny Avia a Aero. Od roku 1934 proudí z celého města do Vysočan odpadky, je zde totiž otevřena městská spalovna odpadu. 25. března 1945 jsou Vysočany zasypány něčím horším, a to bombami z náletu. První poválečné roky jsou věnovány obnově válkou poničeného průmyslu. V šedesátých letech dorazily do Vysočan velké dopravní stavby. Nejprve se budovala Freyova ulice včetně Vysočanské estakády, následně se přesune do katastru Vysočan nádraží Praha-Libeň. Vznikají tu nové významné budovy – Hospodářská komora, ředitelství pražského dopravního podniku, ale i sídlo Sazky. Po sametové revoluci dochází ke krachům mnoha firem; průmyslová výstavba neexistuje, ustupuje architektonicky zajímavým novým bytovým a obchodním stavbám. K nim patří například Nová Harfa nebo nákupní centrum Fénix. Atraktivitu zvyšuje ještě skutečnost, že v roce 1998 je do Vysočan prodlouženo metro B se stanicemi Vysočanská a Kolbenova.
Od roku 2004 se může devátý pražský obvod chlubit už druhou Stavbou roku – Sazka Arénou; další titul Stavba roku si obvod připíše v roce 2020, kdy je oceněna dostavba malé haly O2 arény na konferenční prostor – takzvané O2 universum. V roce 2013 vzniká nedaleko pátá nejvyšší stavba v Praze.
Už v roce 1228 se poprvé připomíná obec Běchovice, která patří ženskému benediktinskému klášteru na Pražském hradě. V 17. století získávají Běchovice tvrz a k Praze se připojují v roce 1974. Nejznámější akcí, která je s Běchovicemi spojována, je silniční běh Běchovice-Praha. Podzimní závod se koná tradičně od roku 1897.
Ves Čakovice je jmenována jako církevní majetek už v zakládací listině Vyšehradské kapituly z roku 1088. Kostel tu vyrostl v roce 1352, zdejší tři hospodářské dvory získal do svého majetku jeden muž – hrabě František Josef Šlik. Postupně z těchto dvorů a tvrze vyrostl zámek. Černý pro Čakovice je rok 1842, kdy popelem lehla víc než polovina obce. Už o 8 let později tu ale vyrůstá cukrovar Alexandera Schoellera. V roce 1952 je do Čakovic dovedena jedna z mála pražských trolejbusových linek a slouží třináct let. V roce 1968 jsou Čakovice připojeny k Praze. Roku 1982 se v katastru Čakovic otevírá masokombinát jako náhrada za v ten rok uzavřená Městská jatka v holešovické tržnice. Masokombinát funguje do roku 1993, stejně jako cukrovar.
Katastrální území Černý Most bylo vytvořeno v roce 1987. Tato sídlištní čtvrť vznikla na zelené louce, a tak nemá žádnou historii. Ta se začala psát na konci 70. let, kdy se na mapách objevuje sídliště Černý Most I. Další část sídliště Černý Most se začíná stavět v roce 1985 a jeho poslední etapa se dokončuje v současné době. Možná vás zajímá, kde že je ten pravý Černý most. Název pochází od označení dřívějšího kamenného mostu nad železniční tratí do Čelákovic. Tento most byl od kouře parních lokomotiv celý černý a najdeme ho v místech, kde Cíglerova ulice přechází přes ulici Chlumeckou a kříží se s ulicí Za Černým mostem. Tato čtvrť se ale chlubí jednou z nejkrásnějších dopravních staveb. Jde o stanici metra Rajská zahrada. Je atypická tím, že koleje nejsou vedle sebe, ale nad sebou a právem se stala Stavbou roku 1999.
Dolní Počernice byly osídleny už v době kamenné, a to lidmi řivnáčské kultury, osídlení pokračovalo i v době lidí únětické kultury. Na konci 15. století je zde založen velký rybník, který ovlivňuje krajinu, ale i zaměstnání zdejších lidí. Obec podlehne v roce 1776 zničujícímu požáru. Naopak na lepší časy se začne blýskat, když je přes obec vedena pražsko-olomoucká dráha. K připojení k Praze dojde v roce 1974. I Horní Počernice zaznamenávají první osídlení v době 4500 let před naším letopočtem. Podle odborníků šlo o postupné osídlování proti toku řek Vltavy a následně Rokytky a Labe. Velký zmar přinesla třicetiletá válka, při které Švédové zcela zničili malé vsi Babice a Babičky, jejichž bývalé katastry leží dnes na katastru Horních Počernic. Hned po válce jezuité sloučily všechny rozdrobené obce pod křídla Horních Počernic. K 1. lednu 1969 se Horní Počernice stávají samostatným městem, ale po pěti letech je pohltí velká Praha. Třetí budova s oceněním Stavba roku vyrostla v devátém pražském obvodu právě v Horních Počernicích roku 2008. Jde o obytný soubor v ulici V Lukách.
S názvem Hloubětín se můžeme poprvé setkat teprve v roce 1907. Tehdy byla na žádost obyvatelů obec přejmenována z původního názvu Hloupětín. Podle vykopávek byla lokalita osídlena už v 5. tisíciletí před naším letopočtem. Velkou osadu z doby halštatské kultury pak v roce 1953 odhalil archeologický průzkum v lokalitě bývalé Tesly Hloubětín. Další unikátní nálezy se podařilo odkrýt v dnes už neexistující Felixově cihelně (hrob se železným mečem, zlatým prstenem a nákrčníkem) či ve Farkašově pískovně (pohřebiště se šperky). První písemné zmínky o Hloupětíně ale pocházejí z doby vlády českého krále Přemysla Otakara I. Ve třináctém století patří Hloupětín řádu křížovníků s červenou hvězdou a ti z vesnice udělali jedno ze svých hlavních českých center. Zle dopadla na Hloupětín třicetiletá válka, po jejím konci zůstalo ve vsi stát jen 11 domů. Velmi zajímavé kapitoly společenské historie tvoří zdejší zájezdní hostinec. Ten poskytoval nejen stravu, nocleh, ale i veškerý servis pro zvířata a kočáry. Možná i proto se může hostinec chlubit řadou slavných návštěvníků. Karel IV. se tu zastavil v roce 1350 při inspekci zdejších lomů. 30. června 1723 zde poobědval Karel VI. při cestě na pražskou korunovaci, doprovázela ho i jeho dcera Marie Terezie. Ta se tam vrátila 29. dubna 1743, kdy jela na vlastní pražskou korunovaci, tehdy se s ní v hostinci zastavil i František I. Štěpán Lotrinský. Místo si oblíbil i jejich syn Josef II. Ten se v místním zájezdním hostinci zastavili v dobách svých vojenských manévrů. Poslední korunovanou hlavou, která se nechala pohostit, byl Ferdinand V. Dobrotivý. Jediný Karel IV. ale zažil původní zájezdní hostinec, ostatní už navštívili přestavěný areál z roku 1711 a ten koneckonců můžeme dnes navštívit i my.
Na jaře 1920 se Hloubětínem prohnala jedna z posledních epidemií pravých neštovic v Československu, zemřelo na ní téměř 30 lidí. V roce 1922 byla obec Hloubětín (tehdy zhruba 3200 lidí) začleněna do katastru Velké Prahy. 21. září 1965 byl černý den pro železnici. Do dnes už neexistující stanice Praha-Hloubětín vjel nákladní vlak, který nerespektoval návěstidlo Stůj. Zezadu narazil do rozjíždějící se soupravy, která jela do Kolína. V troskách vlaků zemřelo 14 lidí, 66 jich bylo zraněno, mnozí velmi vážně. Málokdo ví, že Hloubětín je v podstatě hornickou obcí, což připomíná druhé nejvýznamnější pískovcové podzemí v Praze. Podzemní labyrint je místy až 5 metrů vysoký a chodby jsou dlouhé 650 metrů. Najdeme je v lokalitě Bílý kůň, úřady plánují jeho brzké zpřístupnění veřejnosti.
Na hloubětínském hřbitově je hrob komunistického funkcionáře Antonína Kapka. Byl to jeden z pěti lidí, kteří v roce 1968 podepsali tzv. zvací dopis pro Leonida Brežněva, který se stal záminkou k okupaci vojsky Varšavské smlouvy. Kapek se po vyloučení z KSČ v únoru 1990 pokusil zastřelit na své chalupě v obci Svinná na Rokycansku. Použil k tomu revolver, který dostal v době normalizace jako dar od tehdejšího ministra vnitra Junga. Zásah do hlavy Kapek přežil a skončil na psychiatrické klinice v Plzni. Po propuštění z léčení se po třech měsících na chalupě oběsil. Hloubětín promluvil také do historie českého zdravotnictví, a to 1. června 2005. Tehdy byl ve zdejším Gyn-centru na zámku v Hloubětíně předán do užívání první český babybox. Dnes je jich v republice už přes 80 a do začátku roku 2020 zachránily život 200 novorozencům. Zajímavé je, že právě v hloubětínském babyboxu bylo nalezeno nejvíce novorozenců – 27. Hloubětín byl také domovem kuchařského rodu Baštů. Jeden člen vážené rodiny byl hlavním kulinářským mistrem na dvoře císaře Rudolfa II. Od té doby, kdykoliv sníme něco dobrého, zasněně řekneme, že je to pořádná bašta.
Naprosto běžný život prožívala vesnička Hostavice až do roku 1934. Tehdy zakoupil Tomáš Baťa zdejší Kolmanův velkostatek včetně místního zámečku. Připravoval se na velkolepý projekt výstavby Zahradního města. Jeho součástí bylo velké náměstí, spolkový dům, kavárna, klubové místnosti, lázně, tělocvična. A hlavně dvojdomky nebo domky ve skupinách, a to všechno v krajině zahrad s nízkými ploty. Projekt pak doplňovaly i obchodní domy, školy, pošta, budovy úřadů, stadion a tenisové dvorce. Baťův plán zhatila československá vláda, která záměr zamítla a dala přednost nedalekému vojenskému cvičišti. K Praze byly Hostavice připojeny v roce 1968.
Historie Hrdlořez sahá do 16. století, kdy náležely staroměstskému špitálu svatého Pavla. V roce 1922 bylo území kolem záhybu řeky Rokytky připojeno k Velké Praze. Úspěšně pokračuje pražský magistrát v revitalizaci Hrdlořezské třešňovky. Tady byl upraven zdejší sad a procházka mezi kvetoucími či plodícími třešněmi je skutečně okouzlující.
Už písemné památky z doby Přemyslovců popisují Kbely jako osadu na důležité obchodní stezce. Za třicetileté války byla oblast zcela zpustošena a nová osada Kbely začala vyrůstat trochu bokem. Mohou za to jezuité, kteří vystavěli 44 barokních kapliček vždy na vzdálenost Karlova mostu, aby tyto drobné stavby připomínaly cestu, po které putovalo mrtvé tělo knížete Václava z Boleslavi do Prahy. Cesta nese název Via Sancta, tedy Svatá cesta. Kbely jsou spojeny s prvním historickým vysíláním Československého rozhlasu. To zaznělo 18. května 1923 ve 20 hodin 15 minut z letiště v Kbelích. Místo dodnes připomíná pomník ze 70. let. Přes Kbely procházela železniční trať už od jejího zavedení v roce 1872. Lidé tu však neměly samostatnou stanici a na vlak musely chodit do Satalic. K otevření nové zastávky došlo 20. prosince 1943. To datum si tu pamatuje každý, protože ve stejný den došlo hned u nové stanice k ohromné železniční nehodě, při které se srazily dva vlaky plné dělníků. Zemřelo 42 lidí a 110 jich bylo zraněno. Mezi lidmi se říkalo, že se jedná o boží hněv, protože při stavbě nádraží byla zbourána jednadvacátá kaplička Svaté cesty. S hlavním městem Kbely splynuly v roce 1968.
Naprosto rozdílnou historií než většina obcí a míst si prošly Klánovice. Ty vznikají až v roce 1878. Zlatá léta přicházejí ve 20. a 30. letech 20. století. Architekt Rudolf Utěšil tu převádí ve skutky vizi lázeňského města. Vyrostl zde bazén, léčebné domy, které využívaly radioaktivní vodu, která se těžila z vlastních vrtů, dnes bychom řekli, že tu vyrostl aquapark s vodotrysky, skluzavkami, ale pochopitelně i s řadou restaurací a sportovními altány. Vrcholem byl taneční parket, který se během tance měnil v mělké brouzdaliště. Osud areálu je podobný osudu dalších lokalit; po roce 1948 je zestátněn, chátrá tak dlouho, dokud mu bolestivou ránu z milosti neuštědří v 80. letech radlice buldozerů. V době II. světové války se Klánovice naopak staly vybudováním luxusního hřiště pojmem v evropském golfu. Ani to však nekapalo do not komunistickému režimu, a tak byl později golfový areál zalesněn. Klánovice spolkla Praha v roce 1974.
Ve stejném roce jsou k hlavnímu městu připojeny i Koloděje. Vznikají kolem roku 1230 v souvislosti s vybudováním takzvané Moravské cesty. Už krátce po vzniku osady zde vyrostl kolodějský hrad, který se časem změnil v zámek, jehož zlatá léta přišla s postavou Jana Adama Ondřeje z Lichtenštejna. Ten nechal budovu barokně upravit. Na přestavbě se podílel slavný italský architekt Domenico Martinelli a vídeňský štukatér Santini Bussi. V roce 1919 byl zámek zkonfiskován a nastěhoval se do něj prezident Masaryk. Později dal přednost Lánům. Kolodějský zámek kupuje těsně před druhou světovou válkou Antonín Kumpera, ředitel společnosti Walter. I když na zámku skrývá obrazy z Národní galerie, aby se nedostaly do rukou Němců a po válce dostane osvědčení o spolehlivosti a nespolupráci s nacisty, komunistický živel se v Kolodějích vzepne a zdejší dělníci Kumperu prostě vyženou. Na několik měsíců je i s rodinou zatčen a zámek je zkonfiskován. Je tu zřízena škola Sboru národní bezpečnosti. Po roce 1948 se předělává zámek na budoucí obydlí prezidenta Klementa Gottwalda. Ten si ale raději vybere Lány. Do Kolodějského zámku se vrací škola SNB, která tu zřizuje vězení. V něm jsou žalářováni například Gustav Husák nebo Vlado Klementis. Od roku 1955 zámek využívá československá vláda jako reprezentační výjezdní sídlo. Právě tam byla domluvena například kuponová privatizace nebo rozpad federace. Právě po vzniku samostatné České republiky ještě dočasně využívá zámek česká vláda, aby pak po mnoha letech soudních tahanic v roce 2009 konečně došel v restituci zpět do majetku rodiny Kumperů. Ta ho obratem prodává do vlastnictví podnikatele Tomáše Chrenka. Les mezi Koloději a Klánovicemi se nazývá Vidrholec. Celou lokalitu několik století ohrožovali lupiči. První zásah proti nim zahájil v roce 1142 kníže Vladislav. Katovské knihy ze 17. století ale ještě evidují desítky sťatých za loupeže na Vidrholci. Z důvodu bezpečnosti se proto až do 18. století musela na vzdálenost dostřelu císařské silnice vysekávat městská zeleň.
I když první písemná zmínka o osadě Kyje pochází z roku 1289, dá se předpokládat, že osada zde stála už v polovině 11. století. V první polovině 15. století obec podněcuje založení rybníků na řece Rokytce a tím vlastně vzniká dnešní Kyjský rybník. Blízko něj najdeme i jednu z nejcennějších a nejstarších staveb celého městského obvodu Praha 9. Jedná se o kostel svatého Bartoloměje. Ten rozhodně nechybí v žádné knize o románské architektuře, protože je jejím ideálním představitelem. Obec Kyje se včlenila do katastru hlavního města v roce 1968.
Rodištěm šestého československého prezidenta Antonína Novotného se staly Letňany. Schöne Tony, jak mu lid pro jeho ješitnost říkal, se v této části devátého pražského obvodu narodil v roce 1904. Samotné Letňany vznikají na začátku 14. století a až do roku 1968 prožívají klidný život za hranicemi Prahy. K výraznějšímu oživení dochází v roce 1925, kdy se do katastru obce stěhuje z Kbel vojenská továrna na letadla Letov a rozšiřuje se letiště. O šest let později je vybudována další fabrika na letadla – Avia. To už je součástí Letňan i Vojenský letecký ústav. Na počátku 21. století vyrůstá v Letňanech nové pražské výstaviště. Tato část hlavního města je i rodištěm slavné tenistky Lucie Hradecké.
Miškovice jsou velmi malým katastrálním územím městského obvodu Praha 9. Jejich historie se začíná psát roku 1456. Zdejší tvrz je zcela zničena za třicetileté války. V polovině 19. století se majitelem Miškovic stává baron Alexander Schoeller. Poslední zbytky původní zástavby padnou v 70. letech 20. století v souvislosti s výstavbou sídlišť. K Praze byly Miškovice připojeny v roce 1968.
Hlavně sídlištním katastrem je dnes Prosek. Historii má velmi dlouhou, protože první osídlení zde bylo už kolem roku 4000 před naším letopočtem. Dominantou je kostel svatého Václava, který údajně založil v roce 970 sám Boleslav II. Až do připojení k Praze v roce 1922 je velmi řídce osídlen, pak se stává domovem dělnické kolonie pracovníků z Libně a Vysočan. Je to jediný katastr v Praze, kde se těžilo černé uhlí, zdejší podzemí je tajemné a neprozkoumané, v křídovém podloží existují až sto metrů dlouhé chodby. Častým cílem výletů Pražanů jsou Prosecké skály.
Satalice jsou poprvé zmíněny v historických knihách v roce 1342, ale celkově bychom o nich nasbírali jen málo informací. K Praze byly připojeny v roce 1974 a dnes tu domov našlo přes dva tisíce obyvatel metropole.
Podle pověstí sahá historie Třeboradic do poloviny devátého století, kdy tu měl být srubový dvorec. Ten patřil údajně správci mělnické župy Slaviborovi. Právě tady se měla narodit a prožít dětství jeho dcera Ludmila. Ta si později vzala českého knížete Bořivoje a stala se babičkou svatého Václava. Tolik legendy. Prokazatelně můžeme říct, že se jedná o jedno z nejmenších katastrálních území Prahy, které bylo připojeno v roce 1968. Najdete zde ale 155 metrů vysoký teplárenský komín, který je druhým nejvyšším teplárenským komínem v Česku. Díky němu mají Pražané stále teplou vodu, kterou jim posílá Elektrárna v Mělníku. Na tomto katastrálním území leží nejsevernější místo Prahy.
V Újezdu nad Lesy najdeme nejvýchodnější část metropole. Osada vznikla na začátku 14. století, ale třicetiletá válka přinesla její definitivní zánik. Po vyplenění Švédy v roce 1645 zde nezůstal stát jediný dům. Místo bylo 140 let neobývané. Oživeno bylo v roce 1783, dnes se jedná hlavně o lokalitu rodinných domů.
Zajímavostí Vinoře je fakt, že katolická církev v katastru nyní vlastní tři čtvrtiny pozemků. Historie sahá až do 9. století. Zdejší dominantou je Vinořský zámek, který postavil Ferdinand Maxmilián Kaňka; my se ale do něj nepodíváme, protože ho stále vlastní a spravuje ministerstvo vnitra. K Praze byla Vinoř připojena v roce 1974 a odsud to má metropole nejblíže k tomu, aby dosáhla další velké řeky. Praze k břehům Labe odsud stačí překonat jen 6,7 kilometrů.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Prahou 9 prochází dálnice DO, tedy Pražský okruh. Konkrétně se jedná o exity Satalice 58, Horní Počernice 59, Černý Most – obchodní centrum 60A, Černý Most 60B, Běchovice 63. Do městského obvodu Praha 9 zasahují také svými exity 1 dálnice D10 a D11. Vzdálenosti Prahy 9 z českých měst: Pardubice (108 km), Jihlava (136 km), České Budějovice (155 km), Plzeň (106 km), Karlovy Vary (142 km), Ústí nad Labem (86 km), Liberec (96 km), Hradec Králové (104 km).
Autobus: Klíčové autobusové nádraží najdeme na Černém Mostě. Odsud se dostaneme do Liberce, Náchoda, Jičína, Špindlerova Mlýna, Pece pod Sněžkou, Malé Úpy, Trutnova, Rokytnice nad Jizerou, Mnichova Hradiště, Jablonce nad Nisou, Semil, Vítkovic, Jeseníku, Harrachova, Železného Brodu, Nové Paky, Bělé pod Bezdězem, Vrchlabí, Českého Dubu, Benátek nad Jizerou a Kropáčovy Vrutice. Autobusy jezdí i do polských měst Varšava, Krakov a Gdaňsk.
Vlak: Hlavním nádražím Prahy 9 je nádraží Praha-Libeň. Z něho přímé vlaky jezdí do Kolína, Čáslavi, Hradce Králové, Kolína, Pardubic, Nymburka, Brna, Trutnova, Roztok u Prahy, Letohradu, Luhačovic, Vsetína, Chebu, Zlína, Hradce Králové, Českého Brodu, Bohumína, Ostravy, Františkových Lázní, Veselí nad Moravou, Přelouče, Návsí, Břeclavi, Havlíčkova Brodu, Loun, Žďáru nad Sázavou, České Třebové, Přerova, Řevnic, Berouna, Ústí nad Labem, Kutné Hory a Jihlavy. Odsud můžeme jet také přímo na Slovensko do Košic, Púchova a Žiliny. Vlaky jedou i do Varšavy a Krakova a do rakouského Štýrského Hradce.
Metro: Prahu 9 obsluhují linky B a C pražského metra. V městském obvodu najdeme na lince B stanice metra Českomoravská, Vysočanská, Kolbenova, Hloubětín, Rajská zahrada a Černý Most. Linka C pak obsluhuje Prahu 9 stanicemi Střížkov, Prosek, Letňany.
★★★ - Jiráskova vila, Malešice:
Byla sídlem průmyslníka Antonína Jiráska. Má podobu pseudorenesančního zámečku na úbočí vrchu Tábor. Z parku vznikla botanická zahrada odborné střední školy.
Poloha: 50.0892944N, 14.5151683E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Pod Táborem (0,5 km)
Vlaková zastávka: Praha-Libeň (2,1 km)
★★★ - Botanická zahrada, Malešice:
Školní botanická zahrada založena kolem roku 1920. Veřejnosti je běžně přístupná, i když hlavní důvod existence je vzdělávání žáků. Setkat se tu můžeme s více než pěti tisíci druhy rostlin a stromů. Na ploše 11 hektarů se nacházejí i tropické skleníky.
Poloha: 50.0886475N, 14.5163808E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Pod Táborem (0,5 km)
Vlaková zastávka: Praha-Libeň (2,3 km)
GALERIE: BOTANICKÁ ZAHRADA
★★★ - Přírodní památka Cihelna v Bažantnici, Hloubětín:
Významná geologická lokalita. Tu tvoří hlavně neobvyklé skalní útvary z pískovců a slepenců. Do dálky září skalní měkké výstupy oranžovou a tmavou barvou. Roste zde řada chráněných a vzácných rostlin. Z místa je netradiční výhled na hlavní město.
Poloha: 50.1122636N, 14.5341275E
Parkování: v místě
Tramvajová zastávka: Nový Hloubětín (1,3 km)
Vlaková zastávka: Praha-Kyje (2,6 km)
GALERIE: CIHELNA V BAŽANTNICI
VIDEO: CIHELNA V BAŽANTNICI
★★★ - Hajnova vila, Vysočany:
Funkcionalistická vila architekta Ladislava Žáka ze 30. let. Patřila spolumajiteli továrny Avia Hainovi.Za zmínku stojí kapitánský lodní můstek na střeše. Ten nechal Hain postavit, aby pozoroval letadla na kbelském letišti. Raritou je dosud funkční funkcionalistická garáž.
Poloha: 50.1164169N, 14.5109050E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Klíčovská (300 m)
Vlaková zastávka: Praha-Vysočany (1,3 km)
★★★ - Přírodní památka Pražský zlom, Hloubětín:
Unikátní tektonický úkaz dokazuje pražský zlom. Ten vede 60 kilometrů od Berouna až do Kyjí. Byl aktivní v ordoviku a siluru a dal podobu pražské pánvi. Jen ale tady vystoupil na zemský povrch. Pozornost upoutají horniny různého stáří, křemence či jílovité břidlice.
Poloha: 50.1029731N, 14.5330908E
Parkování: v místě
Tramvajová zastávka: Kbelská (320 m)
Vlaková zastávka: Praha-Kyje (1,2 km)
★★★ - Vyhlídka Emy Destinnové, Prosek: (Praha 8):
Ema Destinnová tu prožila poslední roky života. Bydlela v domě švagra rytíře Bedřicha Freye z Freyenfelsu a své sestry Jindřišky v nedaleké Freyově ulici. Tady dávala hodiny zpěvu a snažila se zkompletovat gramofonový archív. Ten byl při náletech za druhé světové války zcela zničen.
Poloha: 50.1174589N, 14.4820042E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Nový Střížkov (230 m)
Vlaková zastávka: Praha-Vysočany (1,8 km)
★★★ - Přírodní památka Prosecké skály, Prosek:
Chráněné území zahrnuje řadu bývalých lomů. Je tu labyrint štol a malých těžebních sálů, kde se až do roku 1925 těžil stavební písek. Důvodem ochrany ohrožení netopýři, kteří štoly využívají jako stanoviště.
Poloha: 50.1168400N, 14.4854053E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: U Kundratky (400 m)
Vlaková zastávka: Praha-Vysočany (1,5 km)
★★★ - Vyhlídka Prosecké skály I a II, Prosek:
Dvě netradiční vyhlídky. Je z nich možné spatřit Libeň, Hloubětín a celou východní část metropole. Vyhlídky jsou zapracovány architektonicky do lokality rodinných domů.
Poloha: 50.1169642N, 14.4883128E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Na Vyhlídce (130 m)
Vlaková zastávka: Praha-Vysočany (1,4 km)
★★ - Kostel svatého Jiří, Hloubětín:
Hloubětínský kostel pochází z doby před rokem 1365. Původně byl gotický. O tři století později došlo k první úpravě, poslední nastala v roce 1847.
Poloha: 50.1036611N, 14.5345931E
Parkování: v místě
Tramvajová zastávka: Kbelská (310 m)
Vlaková zastávka: Praha-Kyje (1,2 km)
★★ - Trojmostí U Hořejšího rybníka, Hloubětín:
Ojedinělé spojení tří mostů do jednoho. Původní viadukt z roku 1845 sedí na třech obloucích a dvou pilířích a je dvoukolejný. Rokytka protéká středním polem. Původní viadukt byl opraven v roce 1928. To už vedle stála jižní nýtovaná příhradová konstrukce vršovické jednokolejné odbočky na kamenných pilířích. Poslední část trojmostí přibyla v roce 1952, kdy na sever od původního viaduktu vyrostl nový tříobloukový betonový most.
Poloha: 50.0994097N, 14.5213750E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Mezitraťová (310 m)
Vlaková zastávka: Praha-Kyje (1,9 km)
GALERIE: PARK SMETANKA
★★ - Vyhlídka Keltské hradiště v parku Podviní, Vysočany:
Vyhlídka jako celý park vznikla v letech 1997-8. Byla využita původní zámecká zahrada. Do projektu jsou citlivě zakomponována původní jezírka a dřeviny. Nově vzniklo podle návrhu tandemu Špoula/Pacner keltské hradiště s chodbami a tunelem. Vrcholem je dub zasazený kořeny vzhůru.
Poloha: 50.1114319N, 14.4928203E
Parkování: na kraji parku
Tramvajová zastávka: Poliklinika Vysočany (0,5 km)
Vlaková zastávka: Praha-Vysočany (0,7 km)
★ - Socha Průmysl, Vysočany:
Sochy mají těžké osudy. Bronzová socha Průmysl od Vincence Makovského z roku 1938 vznikla jako dvojče sochy Obchod. Původně stály před Peněžní burzou, tedy bývalým Federálním shromážděním. V roce 1945 se stěhovaly na Zbraslav. Ani tam nevydržely. Průmysl zakotvil ve Vysočanech, Obchod v Příbrami, kde po čase zmizel a je nezvěstný.
Poloha: 50.1088592N, 14.4958886E
Parkování: v místě
Tramvajová zastávka: Poliklinika Vysočany (120 m)
Vlaková zastávka: Praha-Vysočany (0,7 km)
★ - Torzo železničního mostu, Libeň:
Torzo je pozůstatkem neexistující trati. Ta spojovala nádraží ve Vysočanech s dnes neexistujícím nádražím na Těšnově. To se jmenovalo Denisovo a novorenesanční budova patřila k nejkrásnějším v Evropě. Severozápadní křídlo překáželo připravované výstavbě magistrály, a tak byla část budovy zbořena v roce 1978. Zbytek byl odstřelen v roce 1985.
Poloha: 50.1088578N, 14.4835858E
Parkování: v místě
Tramvajová zastávka: Balabenka (0,6 km)
Vlaková zastávka: Praha-Vysočany (1,6 km)
★ - Jiránkova vila, Hrdlořezy:
Vila od 20. let minulého století patřila Antonínu Jiránkovi. Ten tu zřídil pro svého bratra Miloše impresionistickou galerii. Po roce 1948 byla zestátněna a chátrala. Po rekonstrukci v roce 2006 začala znovu sloužit k bydlení. Nejcennější části vily jsou okenní mříže a kryt nad urnou zesnulého Miloše Jiránka od karlínského kováře Frolíka. Vilu obklopovalo stupňovité arboretum se stromy celého světa.
Poloha: 50.0991803N, 14.5143919E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Na Lukách (260 m)
Vlaková zastávka: Praha-Libeň (1,4 km)
★ - Zámek Hloubětín, Hloubětín:
Kolem roku 1420 tu stál dvůr křižovníků. Později připomínají kroniky na stejném místě hospodářskou usedlost. Ta byla v roce 1880 přestavena statkářem Židlickým do podoby zámečku. Poslední historizující úpravy zaznamenal objekt o dvacet let později.
Poloha: 50.1031106N, 14.5339922E
Parkování: v místě
Tramvajová zastávka: Kbelská (0,5 km)
Vlaková zastávka: Praha-Kyje (1,2 km)
Výlet 1: Seznamte se se zajímavými lokalitami Vysočan, Hloubětína a s Přírodním parkem Smetanka (pěší i jízdní a horská kola)
Start: Praha-Vysočany, Turistický rozcestník Vysočanská radnice
Cíl: Praha-Vysočany, Stanice metra Vysočanská
Délka trasy: 15,4 km
Časová náročnost: 4 hodiny 30 minut, bez prohlídky lokalit (pro pěší)
Popis: Během výletu se dozvíte o zajímavých objektech a stavbách v klíčových částech devátého městského obvodu, v Hloubětíně a Vysočanech. Navíc projdeme část Přírodního parku Smetanka. I když cesta vede přes známá místa, narazíme na fakta, o kterých jsme rozhodně nevěděli. Celkové převýšení je 225 metrů. Nejvyšší bod leží ve výšce 275 metrů a jedná se o PP Cihelna v Bažantnici. Naproti tomu nejnižším bodem je výška 188 metrů nad mořem a na ní narazíme u torza bývalého železničního mostu.
Vhodnost: Výlet zvládnou všechny věkové i výkonnostní kategorie. Někoho může odradit délka, ale díky husté síti stanic MHD je možné ho kdykoliv skončit. Výlet je zařazen ve třetím výkonnostním koši.
Zastávky:
Praha-Vysočany, Socha Průmysl (0,3 km) – Praha-Vysočany, Vyhlídková plošina Keltské hradiště (0,7 km) – Praha-Libeň, Torzo železničního mostu (1,7 km) – Praha-Malešice, Jiráskova vila (5,6 km) – Praha-Malešice, Botanická zahrada (5,7 km) – Praha-Hrdlořezy, Jiránkova vila (7,4 km) – Praha-Hloubětín, Trojmostí u Hořejšího rybníka (8 km) – Praha-Hloubětín, Přírodní památka Pražský zlom (9,3 km) – Praha-Hloubětín, Zámek Hloubětín (9,4 km) – Praha-Hloubětín, Kostel svatého Jiří (9,5 km) – Praha-Hloubětín, Přírodní památka Cihelna v Bažantnici (11,1 km) – Praha-Vysočany, Hajnova vila (14,2 km)
★★★★ - Kostel svatého Bartoloměje, Kyje:
Kostel založil pražský biskup Jan II. v roce 1226. Opevněný románský tribunový kamenný kostel patří mezi nejstarší církevní stavby metropole. Je to jednolodní stavba z pravoúhle tesaných kvádrů. I přes pozdější úpravy si zachoval kostel románský vzhled. Věž se o jedno patro zvyšovala v roce 1859.
Poloha: 50.0977856N, 14.5479772E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Kyje (160 m)
Vlaková zastávka: Praha-Kyje (430 m)
GALERIE: ROMÁNSKÝ SKVOST
★★★★ - Rozhledna Doubravka, Kyje:
Jedna z nejzajímavějších, nejoriginálnějších a nejkrásnějších českých rozhleden. Využívá u nás nejpevnější dřevo – akátové. Na svět se díváme z výšky 19 metrů. Kolem je propleteno více než 7 kilometrů akátových kmínků. Nahoru si vyšlápneme 98 schodů.
Poloha: 50.0972353N, 14.5571611E
Parkování: na kraji lokality (0,6 km)
Autobusová zastávka: Kyje (0,9 km)
Vlaková zastávka: Praha-Kyje (1,4 km)
GALERIE: ROZHLEDNA DOUBRAVKA
GALERIE: ŘÍČKA ROKYTKA
★★★ - Zámek Chvaly, Horní Počernice:
Původní středověká tvrz. V době renesance došlo k přestavbě na zámek. Do jeho areálu patří vlastní zámecké budovy, ale i kostel svaté Ludmily a hospodářský dvůr.
Poloha: 50.1114381N, 14.5959564E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Chvaly (160 m)
Vlaková zastávka: Praha-Horní Počernice (1,5 km)
★★★ - Přírodní památka Počernický rybník, Dolní Počernice:
Největší rybník v Praze. Popud k založení dal ve 14. století pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Původně měl rozlohu 22 hektarů, napájely ho vody Rokytky a Říčanky. Po zanesení východní části sedimenty se zmenšil na 19 hektarů a napájí ho už jen Rokytka. Tok Říčanky byl při stavbě železnice přeložen a do Rokytky se vlévá ještě před vtokem do rybníka. Ten si oblíbilo vodní ptactvo, zvláštností jsou vzácné vodní a mokřadní vegetace. Specifikem je výskyt několika druhů vrb – popelavé, košíkářské, trojmužné či obecné.
Poloha: 50.0852014N, 14.5878992E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Nad Rybníkem (50 m)
Vlaková zastávka: Praha-Dolní Počernice (1,1 km)
★★★ - Zámek Hostavice, Hostavice:
Novorenesanční patrový objekt z 2. poloviny 19. století. Stal se částí velkostatku. Po vzniku Československa ho koupil velkostatkář Kolman a roku 1934 Tomáš Baťa. Ten chtěl stavět zahradní město s obytnými domy, obchodními centry, školou a sportovním areálem. Kvůli politice z plánů sešlo. Po 2. světové válce se ze zámečku stává mateřská a základní škola. Od roku 2005 tu sídlí soukromá vysoká škola, park zůstal přístupný i pro veřejnost.
Poloha: 50.0911231N, 14.5608947E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Hostavice (260 m)
Vlaková zastávka: Praha-Dolní Počernice (0,8 km)
★★★ - Přírodní památka Chvalský lom, Horní Počernice:
Jde o pískovcový lom. To nejcennější je kolonie břehule říční. Ta si vybudovala hnízda ve vysokých stěnách lomu. Břehule říční je jediný druh břehulí, který hnízdí u nás.
Poloha: 50.1124842N, 14.5895622E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Chvaly (0,5 km)
Vlaková zastávka: Praha-Horní Počernice (1,9 km)
★★★ - Přírodní rezervace V Pískovně, Dolní Počernice:
Oblíbené místo, hnízdiště a letová zastávka řady druhů ptáků. Chráněna je zatopená pískovna a blízké okolí včetně luk. Mezi nejvzácnější letce patří Volavka popelavá.
Poloha: 50.0939589N, 14.5723208E
Parkování: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Dolnopočernický hřbitov (0,5 km)
Vlaková zastávka: Praha-Dolní Počernice (1,3 km)
★★ - Kostel svaté Ludmily ve Chvalech, Horní Počernice:
Kostel byl původně kaplí v bočním křídle zámecké budovy. V letech 1793-4 byla kaple proměněna v presbytář kostela s přistavěnou lodí. Věž je novorománská z roku 1875.
Poloha: 50.1114381N, 14.5951411E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Chvaly (160 m)
Vlaková zastávka: Praha-Horní Počernice (1,5 km)
★★ - Geologická zahrada a Nejmenší pražská rozhledna, Dolní Počernice:
Geopark představuje horniny, na kterých stojí hlavní město. Najdeme tu horniny vzniklé rozsáhlou sopečnou činností, ale také ty z břehů Vltavy nebo pláže.
Poloha: 50.0917547N, 14.5746811E
Parkování: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Dolnopočernický hřbitov (240 m)
Vlaková zastávka: Praha-Dolní Počernice (1,1 km)
★★ - Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Dolní Počernice:
Slouží věřícím přes 800 let. Nejstarší stavba Dolních Počernic brzy přišla o románskou podobu. V pozdní gotice byla přistavena věž, která v klasicismu dostala ještě patro navíc. Poslední úpravy nastaly po roce 1890 a vtiskly budově novorománskou úpravu.
Poloha: 50.0884300N, 14.5801208E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Škola Dolní Počernice (60 m)
Vlaková zastávka: Praha-Dolní Počernice (0,9 km)
★★ - Zámecký park, Dolní Počernice:
Vznikl v roce 1796. Stalo se tak v souvislosti s barokní úpravou zámku. Současná úprava pochází z roku 1857.
Poloha: 50.0873008N, 14.5800778E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Stará obec (160 m)
Vlaková zastávka: Praha-Dolní Počernice (0,9 km)
★★ - Skupina dubů na hrázi Počernického rybníka, Dolní Počernice:
Podle odborníků dva z dubů pamatují založení rybníka. V průběhu let je doplnily mladší duby a přidaly se i dlouhověké lípy. Obvody kmenů původních dubů atakují pětimetrovou hranici a do výšky dorostly 35 metrů.
Poloha: 50.0873008N, 14.5800778E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Stará obec (160 m)
Vlaková zastávka: Praha-Dolní Počernice (0,9 km)
GALERIE: POČERNICKÝ PARK
★ - Zámek Dolní Počernice, Dolní Počernice:
V lokalitě jsou dva zámky – starý a nový. Starý má gotické základy, nový je klasicistní a pochází z 19. století. Obě budovy jsou propojeny krčkem. Součástí starého zámku je ve východním křídle část středověké tvrze. Ta měla s kostelem stejný obranný systém.
Poloha: 50.0882511N, 14.5789353E
Parkování: v místě
Autobusová zastávka: Stará obec (160 m)
Vlaková zastávka: Praha-Dolní Počernice (0,9 km)
★ - Přírodní památka Xaverovský háj, Dolní Počernice:
Jeden z původních lesů Prahy. Prim hraje dubový les v různých variantách. Od starých doubrav, přes dubohabřiny k lipovým doubravám. Místo tu má i velmi vzácná Bříza pýřitá.
Poloha: 50.0945281N, 14.6140078E
Parkování: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Nad Běchovicemi (0,8 km)
Vlaková zastávka: Praha-Běchovice střed (1,9 km)
Výlet 2: Procházka Přírodním parkem Klánovice – Čihadla a seznámení se s historii Chval (pěší i kola)
Start: Praha-Černý Most, Stanice metra Černý Most
Cíl: Praha-Černý Most, Stanice metra Rajská zahrada
Délka trasy: 13,7 km
Časová náročnost: 3:50 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Výlet je z velké části (přes 8 km) veden Přírodním parkem Klánovice – Čihadla. Kromě toho navštívíme Chvaly, kde si prohlédneme zámek a kostel. Celkové převýšení trasy je 156 metrů. Nejvyšším bodem je 287 metrů nad mořem v části Chvaly, krátce za zámkem. Naopak nejnižší bod celé trasy najdeme v poloze 215 metrů nad mořem. V tomto případě se jedná o lokalitu u Kyjského rybníka, kolem kterého budeme procházet.
Vhodnost: Výlet bude hračkou pro všechny. Je veden v příjemném prostředí. Jen nesmí odradit úvodní kilometrový úsek vedený po hlavní silnici, ale po bezpečné cyklistické stezce. Výlet je po minimálních úpravách vhodný i pro kola. Je v druhé skupině náročnosti. Výlet je možné absolvovat velmi pohodlně i se silničním či horským kolem.
Zastávky:
Praha-Horní Počernice, Přírodní památka Chvalský lom (1,2 km) – Praha-Horní Počernice, Kostel svaté Ludmily (1,6 km) – Praha-Horní Počernice, Zámek Chvaly (1,7 km) – Praha-Dolní Počernice, Přírodní památka Xaverovský háj (4,2 km) – Praha-Dolní Počernice, Přírodní památka Počernický rybník (6,3 km) – Praha-Dolní Počernice, Skupina dubů na hrázi Počernického rybníka (7 km) – Praha-Dolní Počernice, Zámecký park (7,2 km) – Praha-Dolní Počernice, Dub v zámeckém parku (7,4 km) – Praha-Dolní Počernice, Kostel Nanebevzetí Panny Marie (7,6 km) – Praha-Dolní Počernice, Zámek Dolní Počernice (7,7 km) – Praha-Dolní Počernice, Geologická zahrada (8,2 km) – Praha-Dolní Počernice, Nejmenší pražská rozhledna (8,4 km) – Praha-Dolní Počernice, Přírodní rezervace V Pískovně (8,8 km) – Praha-Hostavice, Zámek Hostavice (10 km) – Praha-Kyje, Rozhledna Doubravka (11,2 km) – Praha-Kyje, Kostel svatého Bartoloměje (12,2 km)
Comments