Terezín je unikátní fortifikační bastionovou pevností, která patří k nejlepším světovým stavbám svého druhu; proto usiluje Česko o zápis pevnosti na seznam světového kulturního dědictví UNESCO
Do povědomí veřejnosti však terezínské pevnosti vstoupily jako místo, kde během II. světové války trpěly tisíce Židů a nepřátel nacistického zřícení; mnoho z nich útrapy nepřežilo; nacistická mašinérie však neváhala nebožáky zneužívat i k točení propagandistických snímků
Dějiny města Terezín (německy Theresienstadt) jsou dějinami zdejší pevnosti. Do doby, než byl položen základní kámen této obranné bastionové stavby, neexistovalo na dnešní ploše města nic jiného než pole, sady, louky a mokřady. Možná se tu nacházela i ojedinělá hospodářská stavení, v žádném případě nelze ale mluvit o souvislé zástavbě.
Z toho logicky vyplývá, že jde o jedno z poměrně mladých měst České republiky. Dějiny Terezína se začínají psát 10. října 1780, kdy císař Josef II. pokládá základní kámen pevnosti, kterou z úcty ke své matce císařovně Marii Terezii nazve Terezínem. Zajímavé je, že ještě rozestavěná pevnost se stává císařským výnosem z roku 1782 svobodným královským městem.
Položení základního kamene však předcházela úprava zdejší krajiny. V oblasti se nacházely lužní lesy řeky Ohře, které musely být vykáceny, stejně byly vysušeny přilehlé mokřady. Armáda dělníků přetvořila krajinu do té doby naprosto nevídaným způsobem a vznikla umělá krajina na hony vzdálená té původní. Kromě polí, sadů a zahrad musela ustoupit i samotná řeka Ohře. Původní koryto tekoucí kolem Malé pevnosti se stalo vedlejším vodním produktem. Hlavní koryto Ohře bylo nově vykopáno v délce 3,5 kilometru, narovnáno a vyrostla na něm důmyslná vodní zařízení nezbytná pro úspěšný chod a život nové pevnosti a města.
K výstavbě monstrózní pevnosti vedla císaře Josefa II. evropská politická nestabilní situace té doby. Rakouské císařství cítilo největší ohrožení ze severu, a právě Terezín měl bránit útokům ze strany Pruska. Samotná pevnost bránila přístupu nepřátelských vojsk ku Praze po silnici, po vodě a v pozdějších letech i po železnici.
Na velkolepé stavbě pracovalo celkově 15 tisíc lidí a bylo spotřebováno celkem zhruba 200 milionů cihel.
Pevnost Terezín byla dokončena v roce 1790 a od té doby byla připravena plnit svoji funkci. Dělila se na čtyři základní části. Hlavní pevnost ležící na levém břehu narovnané řeky Ohře tvořila velké pevnostní město. Malá pevnost ležela na pravém břehu původního koryta Ohře, dnes Staré Ohře. Mezi oběma řekami ležel takzvaný retranchment, který byl hradbami rozdělen na Horní a Dolní. Tato plocha mohla být kdykoliv zaplavována vodou z Ohře. Celkově lze Terezín nazvat dokonalou ukázkou jedné z vůbec posledních bastionových pevností v Evropě. Byla vybudována podle návrhu pevnostní školy ve francouzském Meziéres a představuje skutečný vrchol světového pevnostního stavitelského umění.
Hlavní pevnost má tvar osmiúhelníku protaženého ve směru od severu k jihu. V nárožích vybíhají do prostoru pětiboké bastiony. Celková délka 30 metrů širokého valu kolem Hlavní pevnosti je 3770 metrů. Pod pevností se klikatí celkem 29 kilometrů podzemních chodeb. Uprostřed se nachází pevnostní město s přísně organizovanou strukturou pravidelných ulic dosedajících na sebe v pravém úhlu. Okraje města tvoří jednotlivé budovy kasáren odolné proti dělostřeleckému útoku; klenby a zdi těchto staveb jsou neuvěřitelně silné. Do pevnosti vedly čtyři brány, které byly vždy posazeny mezi dva bastiony. Jednalo se o Litoměřickou, Pražskou, Horní a Dolní bránu. Složitě vypadající trojitý věnec mohutných valů dovoloval obráncům křížovou palbou pokrýt celé předpolí, útočník tak neměl žádnou šanci, protože se neměl, kde schovat. Dodnes funkční systém vodní obrany nejenže umožňoval zaplavovat rozsáhlé kotliny kolem, ale bylo možné i vyvolat umělou přívalovou vlnu ničící každého nepřítele, který by stál v cestě. Mimo to se pod terezínským opevněním klikatí ještě podzemní minové chodby. Ty umožňovaly postupujícího útočníka výbuchem vyhodit do povětří.
Hlavní pevnost byla navržena jako domov pro 11 tisíc vojáků, kteří byli kdykoliv připraveni k obraně císařství. K jejich ubytování sloužila zhruba desítka rozlehlých kasárenských bloků.
Naproti tomu Malá pevnost má tvar mírně se rozbíhajícího obdélníku, který je doplněn o dva polobastiony a dva pětiboké bastiony.
Hlavní pevnost nikdy nesplnila svůj obranný účel, nikdy se nezapojila do žádné bitvy. Spory a válečné vřavy mezi Pruskem a Rakouskem – či Rakousko-Uherskem i nadále pokračovaly. Jenže Prusové se naučili Terezínskou pevnost, stejně jako její sesterskou Josefovskou pevnost, obcházet. Úděl pevnosti Terezín jako vojenské obranné stavby byl pak zpečetěn v roce 1888, kdy byl podepsán mezi Rakouskem-Uherskem a Německem mír. Nezbylo nic jiného, než Terezínu pevnostní statut odebrat. Vojenská posádka tu však zůstala. Od této chvíle se Terezín začíná pomalu transformovat ve specifické civilní město.
Malá pevnost už od počátku 19. století sloužila jako vězení vojenských a politických odpůrců habsburské monarchie. Uvězněn zde byl sarajevský atentátník Gavrilo Princip, který 28. června 1914 vypálil v Sarajevu výstřely na následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a jeho ženu Žofii Chotkovou. V době atentátu mu nebylo ještě 20 let, a tak nemohl podle tehdejšího trestního sazebníku dostat trest smrti. Od soudu odešel s dvacetiletým trestem odnětí svobody. V terezínské pevnosti zemřel 28. dubna 1918 na tuberkulózu. I když se dnes v Srbsku nachází jeho hrob, ostatky Gavrila Principa tam nenajdeme. Jeho tělo bylo v tichosti uloženo do neoznačeného hrobu na takzvaném hřbitově bláznů v pražských Bohnicích.
Druhá světová válka radikálně mění využití obou pevností. Všechno začíná v Mnichově, kde jsou přemalovány československé hranice. Terezín se stává posledním městem v okleštěném státě a později v Protektorátu Čechy a Morava. Jen dva kilometry vzdálené Lovosice a Litoměřice jsou už součástí Sudet a tudíž Německé říše.
V Malé pevnosti vzniká 10. června 1940, kvůli přetížení pražské Pankráce, policejní věznice pražského gestapa. Je v ní v průběhu války uvězněno zhruba 32 tisíc vězňů, drtivá většina z nich hrůzy světové války nepřežije. Smrt zde našli například český spisovatel a cestovatel Otakar Batlička, spisovatel Jaroslav Kratochvíl, politička Františka Plamínková nebo francouzský surrealistický básník Robert Desnos. Z děsů věznice pražského gestapa pak nakonec vyvázli katolický biskup Josef Beran, hudebník a divadelník E. F. Burian, politička Milada Horáková, herečka Věra Tichánková, herec Josef Větrovec nebo manželka československého prezidenta Marie Zápotocká.
Na popud Adolfa Hitlera říšský protektor Reinhard Heydrich od konce září 1941 řeší otázku konečného řešení židovské otázky v Protektorátu Čechy a Morava. Hledá se nejvhodnější místo pro sběrný a průchozí tábor pro židovské obyvatelstvo. Z několika návrhů nakonec padne výběr právě na pevnostní město Terezín. Heinrich Himmler ovšem prosazoval vytvoření sběrného tábora ve městě Tábor, čímž chtěl dosáhnout ponížení a pokoření vlastenectví českého národa. Nejprve však musí vzniknout v pevnostním městě Terezín úřad, který zařizuje vystěhování civilního obyvatelstva nežidovského původu z města. V té době žilo v Terezíně totiž téměř 3 500 obyvatel. Heydrich stanoví mezní datum odsunu civilního terezínského obyvatelstva na 30. června 1942. Sám se této chvíle ale nedožije.
Z Bohušovic nad Ohří je vystavěna speciální železniční vlečka, která neustále přiváží do Terezína židovské obyvatele. První transporty dorazí z Prahy a Brna; město však není stále na příchod Židů připraveno. V tu chvíli se nacisté spojí se Židovskou náboženskou obcí v Praze a použijí lsti. Židovské obci namluví, že Židé budou v Terezíně internováni, ale nedojde k jejich transportu na Východ. Židovská obec pro komfortnější pobyt svých členů vytvoří takzvané Komando výstavby, které tvoří 350 mladých židovských řemeslníků. Ti dorazí do Terezína 24. listopadu 1941 a právě toto datum je považováno za založení terezínského ghetta. Historici toto období nazývají Dobou uzavřeného ghetta. Židé jsou totiž zavřeni ve více či méně upravených bývalých kasárnách a kromě nacistů je hlídají i čeští četníci. Ve městě však nadále ještě žijí zbytky civilního obyvatelstva. Od 6. července 1942 už však žádný civilní občan v Terezíně není, a tak jsou Židé z transportů usazováni i v opuštěných civilních budovách. Od tohoto data se píše Doba otevřeného ghetta.
To způsobí zpočátku zlepšení podmínek života transportovaných osob. Zvlášť ubytovaní muži se mohou scházet například se svými zvlášť ubytovanými manželkami. Po pracovní době, která byla od 8 do 18 hodin, je možné se volně pohybovat po městě. Noční klid je nařízen od 22. hodiny.
Mezitím se však v německém městečku Wannsee uskutečnila velmi důležitá konference, která byla pro Terezín klíčová. 20. ledna 1942 se zde sešly nacistické špičky, aby projednaly vyhlazení židovského obyvatelstva. Bylo zde však rozhodnuto o zvláštním postavení terezínského ghetta mezi ostatními koncentračními a vyhlazovacími tábory. Terezín se oficiálně stal starobním ghettem. Berlín si tak kryl záda a vytvářel alibi před západními mocnostmi. Do Terezína byly umístěni například židovští muži bojující v 1. světové válce v řadách německé armády, stejně tak byli do Terezína posíláni významní politici, vědci a umělci z předválečné éry. O tyto osobnosti se totiž západní mocnosti často zajímaly jmenovitě. V samotném ghettu nebyly plynové komory a ani prostory určené k hromadnému vyvražďování. Ve Velké pevnosti došlo pouze k 16 popravám, a ty se udály v počátcích vzniku ghetta. Šlo o malicherné prohřešky například za nepozdravení příslušníka SS sejmutím čepice. V pozdějších dobách byly přestupky proti kázni řešeny přeřazením do Malé pevnosti či transportem na Východ – v obou případech šlo téměř o jistou smrt. V očích veřejnosti se však v Terezíně nedělo nic nepatřičného.
Ghettem v Terezíně prošlo 155 tisíc mužů, žen a dětí. 35 tisíc jich zde zemřelo, 83 tisíc v dalších táborech. Ve Velké pevnosti v terezínském ghettu byli vězněni například rakouský spisovatel a vědec Hans Günther Adler, český dirigent Karel Ančerl, spisovatelka Hana Bořkovcová, izraelská spisovatelka Ruth Bondyová, český spisovatel Norbert Frýd, režisér Dušan Klein, spisovatel Ivan Klíma, hudební skladatel Hans Krása, politik Egon Lánský, spisovatel Arnošt Lustig, herec Zdeněk Ornest, manželka herce Oldřicha Nového Alice Nová, nejlepší světová cemballistka Zuzana Růžičková nebo otec spisovatele Oty Pavla Leo Popper.
Terezínské ghetto pak bylo poslední životní poutí pro vedoucího činovníka Sokola a ministra československé vlády Stanislava Bukovského, německého olympijského vítěze Alfreda Flatowa, českého inženýra a podnikatele Emila Kolbena nebo pro věhlasného rakouského matematika Georga Alexandra Picka. Pro současného politologa Fedora Gála bylo naopak židovské terezínské ghetto místem narození.
Na začátku roku 1945 vypuká mezi vězni Malé pevnosti epidemie skvrnitého tyfu. Přijde se na to ovšem až v Hradci Králové, kam je skupina vězňů odvelena na výkopové práce. 1. května 1945 je správa nad pevnostmi v Terezíně předána do rukou Červeného kříže. Nacisté utíkají z Terezína 5. května 1945 večer. Již den před tím ale do Malé pevnosti dorazí český epidemiolog Karel Raška se skupinou dalších lékařských kapacit a několika desítek dobrovolníků, kteří jsou připraveni pomoci s likvidací epidemie. Mezi dobrovolníky je 50 žákyň ošetřovatelské školy v Praze na Bulovce, ale i herečka Nataša Gollová, spisovatel Achille Gregor či lékař Jiří Syllaba. Záhy přijíždějí tábor osvobodit sovětská vojska. Rudoarmějci zde také rozložili řadu válečných nemocnic, které nakonec s likvidací epidemie skvrnitého tyfu pomohly.
V poválečných letech 1945-1948 byl v části Malé pevnosti umístěn internační tábor pro německé obyvatelstvo. Karta se obrací – němečtí občané jsou zde brutálně týráni, ženy jsou nuceny k pohlavním stykům; z celkem 2600 internovaných je více než 210 osob zavražděno. Lékař Karel Raška, který pomáhá překonávat i nadále epidemii skvrnitého tyfu později přiznává, že brutalita velení českého internačního tábora byla naprosto srovnatelná s německým koncentračním táborem.
Mimořádný lidový soud v Litoměřicích odsuzuje po válce velitele věznice Malé pevnosti H. Jöckela, jeho zástupce W. Schmidta a dva dozorce k trestu smrti. Další dozorci jsou odsouzeni v zahraničí. Posledně odsouzeným z Malé pevnosti je dozorce Anton Malloth, který si v Německu vyslechne doživotní trest odnětí svobody až v roce 2001 ve věku 89 let.
Po válce využívá Terezín československá lidová armáda. To má také za následek, že zdejší hradby nebyly téměř bourány. Výjimku tvoří část u dnešního fotbalového hřiště a sokolovny. Terezín je vyhlášen městskou památkovou rezervací. Hradební prostory jsou využívány nejen armádou, ale i některými podniky zřízenými v katastru Terezína. Hradby tak na rozdíl od Olomouce, Hradce Králové či Prahy zůstaly zachovány. To umožňuje dnes usilovat o zapsání Pevnosti Terezín mezi památky světového kulturního dědictví UNESCO. Zatím je však Terezín ve skupině čekatelů.
Po sametové revoluci armáda opouští město a velká část zdejších hradebních prostor zůstává nevyužita. Vše zhoršuje i ekonomická situace té doby. Končí zdejší konzervárny, rozpadá se i státní podnik Zelenina Terezín. Privatizován je Státní veterinární ústav, stejně jako bývalý farmaceutický státní podnik. Ve městě zůstává jen podnik Povodí Ohře. Situaci ještě nebetyčně zhorší katastrofální povodně z roku 2002, které zaplaví celý Terezín.
Je nutné najít nové využití pro prázdné a chátrající památné budovy. Částečně se to daří. Vznikají rozsáhlé depozitáře Národního muzea nebo Židovského muzea. Jedna z budov se promění na soukromou Vysokou školu aplikované psychologie. Terezín se třemi tisíci obyvatel však ještě nemá vyhráno.
I příroda se začíná hlásit o to, co jí bylo kdysi sebráno. V údolí řeky Ohře se znovu objevuje lužní les, vrací se mokřady. Zvlášť jeden je velmi cenný. Najdeme ho v těsné blízkosti Malé pevnosti a dnes je kvůli rostlinným obyvatelům přírodní památkou.
Znakem Terezína je zlatý štít. Na něm se nachází stříbrná kvádrová zeď s pevnostní bránou a zlatočernými kosmými vraty. Nad zdí se tyčí dvě kruhové totožné stříbrné věže, každá v prvním patře se dvěma černými čtvercovými okny a v druhém patře s jedním čtvercovým černým oknem. Vrch věží zdobí cimbuří se třemi stínkami. Uprostřed věží na vrchu zdi stojí rudý dvouocasý lev držící v pravé ruce stříbrný meč se zlatou rukojetí. V levé ruce drží černý erb se zlatými písmeny MT odkazující na císařovnu Marii Terezii.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: V Terezíně se potkává silnice I. třídy číslo 15 se silnicí II. třídy číslo 608. Vzdálenosti Terezína z českých měst: Praha (63 km), Ústí nad Labem (36 km), Karlovy Vary (118 km), Plzeň (136 km), Liberec (89 km).
Autobus: Autobusové spojení do Terezína je z Prahy, Litoměřic, Mšeného-lázní, Lovečkovic, Bohušovic nad Ohří, Horních Beřkovic, Libčevse a Brozan nad Ohří.
Vlak: Železnice není do Terezína dovedena.
★★★★★ - Národní kulturní památka Malá pevnost, Terezín:
Malá pevnost se nachází na pravém břehu Ohře. Již od svých začátků sloužila především jako věznice. Za první světové války sehrála malá pevnost smutnou roli žaláře pro odpůrce rakousko-uherského imperialismu a války. V těsné blízkosti Terezína byl zřízen největší zajatecký tábor na našem území. V té době tu byl vězněn srbský nacionalista Gavrilo Princip, který 28. června 1914 spáchal v Sarajevu atentát na Františka Ferdinanda d'Este a jeho choť Žofii Chotkovou. Princip zemřel v otřesných podmínkách terezínského vězení po 4 letech 28. dubna 1918 na tuberkulózu. Ještě děsivější tvář ukázala Malá pevnost za II. světové války. Nacisté z tábora uprchli 5. května 1945 večer. Vlivem špatných hygienických podmínek mezi vězni vypukla začátkem roku 1945 epidemie skvrnitého tyfu, což bylo zjištěno rozborem 90 vzorků od skupiny vězňů z Malé pevnosti, vyslaných na zákopové práce do Hradce Králové. Následně začal český lékař Karel Raška organizovat lékařskou pomoc. Dne 4. května dorazila první skupina českých lékařů a dobrovolníci, včetně 50 žákyň ošetřovatelské školy na Bulovce. Do Terezína dorazily 10. května 1945 jednotky 5. gardové armády pod velením generálporučíka Rodimceva. Vojenským velitelem Terezína se stal major Kuzmin. Následujícího dne dorazila sovětská sanitní kolona a 13. května sanitní vlak. Na místě bylo rozvinuto pět armádních nemocnic s kompletním vybavením.
Poloha: 50.5144839N, 14.1654453E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Terezín, U památníku (0,7 km)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (3,7 km)
GALERIE: MALÁ PEVNOST
★★★★★ - Národní kulturní památka Národní hřbitov, Terezín:
Národní hřbitov je v těsné blízkosti Malé pevností. Byl založen po druhé světové válce na popud pozůstalých obětí z Malé pevnosti a byl budován v letech 1945–1958.Hřbitov má trojúhelníkový tvar a nachází se mezi jižní stranou západní přístupové cesty k hlavní bráně Malé pevnosti a severní stranou bývalé silnice z Prahy do Teplic, na východě je ohrazen pevnostním příkopem Malé pevnosti. Hřbitov je tvořen 2 386 kostrovými a urnovými hroby, kde jsou pohřbeny oběti nacistického režimu z Malé pevnosti a dále oběti z terezínského ghetta a Koncentračního tábora Litoměřice. Ostatní oběti jsou pohřbeny v hromadných hrobech, kterých se na Národním hřbitově nachází 5 a jsou označeny kamennými stélami. Celkem je zde pohřbeno asi 10 tisíc lidí. Hroby jsou označeny čísly a případně i jmény pohřbených, pokud je známo datum narození či úmrtí, je to také doplněno. U každého hrobu pak rostou červené růže. Nad hřbitovem jsou vztyčeny dva náboženské symboly: křesťanský kříž a Davidova hvězda.
Poloha: 50.5129289N, 14.1630539E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Terezín, U památníku (0,6 km)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (3,6 km)
GALERIE: NÁRODNÍ HŘBITOV
★★★★ - Židovský hřbitov, Terezín:
Židovský hřbitov má několik rozdílných částí. Ty jsou následkem historického vývoje. Židovský hřbitov tu byl zřízen v sousedství městského hřbitova v prosinci roku 1941. Původní pomníčky jednotného tvaru zde byly na ploše židovského hřbitova rozmísťovány v 50. a 60. letech 20. století. Roku 1975 byl ale hřbitov jednotně upravován. Objevily se tu symbolické náhrobní kameny a byl postaven žulový pomník v podobě sedmiramenného svícnu. V této době byly jmenné náhrobky přemístěny k západnímu okraji hřbitova. Údaje o počtu pohřbených se rozcházejí. Podle některých pramenů jde o 9 tisíc, podle jiných až o 13 tisíc lidí. Nachází se tu 1250 jednotlivých a 217 hromadných hrobů.
Poloha: 50.5027481N, 14.1536944E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Bohušovice nad Ohří, závod (0,7 km)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (1,8 km)
GALERIE: ŽIDOVSKÝ HŘBITOV
★★★★ - Budova krematoria, Terezín:
Budovu začaly stavět nacisté v polovině roku 1942 a na podzim už pece a plameny pohltily první oběti. Podle odhadů bylo zpopelněno ve zdejším krematoriu více než 30 tisíc lidí. Šlo o mrtvé z koncentračního tábora v Terezíně a v Litoměřicích a o oběti z policejní věznice gestapa na terezínské Malé pevnosti.
Poloha: 50.5024592N, 14.1519592E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Bohušovice nad Ohří, závod (480 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (1,6 km)
★★★★ - Kostel Vzkříšení Páně, Terezín:
Jednolodní kostel byl postaven v empírovém slohu. Původně se jednalo o vojenský posádkový kostel. Naprosto výjimečné jsou ve stavebním řešení obzvlášť velkorysé a velkolepé vchodové dveře. Sloužily však jen pro slavnostní vstup, běžně se používaly boční dveře.
Poloha: 50.5109986N, 14.1509883E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (240 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,6 km)
★★★★ - Základní kámen pevnosti Terezín, Terezín:
Najdeme ho na pevnostní budově Kavalír 4. Latinský text na pamětní desce říká: „Josef II., rozmnožitel říše, otec vlasti, položil 10. října 1780 základní kámen k tomuto věčnému dílu. Příkladu prozíravého vládce následovali polní maršálek Mauritius Lacy, nejvyšší vojenský ženijní ředitel a správce stavby pevnosti Karel Pellegrini a ostatní přítomní.“
Poloha: 50.5091528N, 14.1465678E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (250 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,3 km)
GALERIE: PEVNOST TEREZÍN
★★★★ - Památník Terezín, Terezín:
Památník byl postaven na památku zahynulých vězňů bývalého koncentračního tábora Terezín. Popel 22 000 vězňů tady nacisté v listopadu 1944 vhodili do řeky Ohře.
Poloha: 50.5186181N, 14.1525394E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (1,1 km)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (3,5 km)
★★★ - Torzo transportní vlečky, Terezín:
Na kraji Terezína se zachovalo torzo transportní vlečky. Ta vedla z Bohušovic nad Ohří a po ní jezdily do Terezína transporty se židovskými občany z celé Evropy.
Poloha: 50.5062831N, 14.1495567E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (0,5 km)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (1,9 km)
★★★ - Socha Zákon nezvratnosti, Terezín:
Socha byla vytvořena a odhalena v roce 2015. Sochu tvoří obrovský kus skály o průměru zhruba 3 metry a váze 36 tun. Ten je vyzdvižený na trojúhelníkové nerezové konstrukci. Jedná se o červený pegmatit pocházející ze Sibiře. Kvůli zajímavě komponovaným slídovým složkám, které připomínají židovské písmo, se mu říká „židovský kámen“. Monumentální dílo bylo posledním uměleckým artefaktem autora Aleše Veselého.
Poloha: 50.5036464N, 14.1495344E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (0,6 km)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (1,8 km)
★★★ - Bývalá budova velitelství koncentračního tábora, Terezín:
Budova byla zatížena během války černým praporem SS. Ten symbolizoval velitelství tábora SS Lagerkomanndatur. Ve sklepeních budovy jsou dodnes zachovány cely vězení, které tu nacisté vybudovali. Budova stojí na rohu náměstí ČSA a ulice Prokopa Holého.
Poloha: 50.5098483N, 14.1497175E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (80 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,4 km)
★★★ - Budova bývalé školy, Terezín:
Nechvalně proslulá budova. Uvnitř byl jeden z dětských domovů v terezínském ghettu. Byli zde umístěni chlapci, kterým bylo 10 až 15 let. Prošly tady tisíce dětí. Jen málokteré z nich však mělo to štěstí, že se dožilo konce války. Jejich životní cesta většinou končila v některém z vyhlazovacích táborů. V budově bývalé školy se vydával časopis Vedem.
Poloha: 50.5119203N, 14.1496178E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (140 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,6 km)
★★★ - Bývalá budova protektorátní přesídlovací kanceláře, Terezín:
Tato kancelář zde sídlila od března do června 1942. Úřad měl na starost vystěhování českého obyvatelstva z Terezína. Poslední český občan odešel z města v červnu 1942 a hned od července fungoval celý Terezín už jen jako koncentrační tábor. V něm byli soustřeďováni Židé z Čech, Moravy, Slovenska, Německa, Rakouska, Holandska, Dánska, Maďarska a dalších evropských zemí. Zajímavostí stavby je dodnes zachovaný hebrejský nápis na půdě této budovy, který dává jasně najevo, že právě tady se scházeli vězni k židovským bohoslužbám. Dnes je v areálu budovy Dům se zvláštním režimem, který tu zřídilo pro své klienty město Praha.
Poloha: 50.5100694N, 14.1490497E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (20 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,4 km)
★★★ - Židovská modlitebna, Terezín: (bez fotografie)
Modlitebna sloužila v době existence terezínského ghetta židovským vězňům. Spatříme menší klenutou místnost s dochovanou barevnou výzdobou. Autorem výzdoby je Artur Berlinger. Modlitebna je veřejnosti přístupná.
Poloha: 50.5105192N, 14.1470936E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (160 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,5 km)
★★★ - Replika mansardy, Terezín: (bez fotografie)
Ve stavení v Dlouhé ulici byly objeveny pozůstatky kumbálků. Tyto malé prostory na půdách obytných či hospodářských objektů sloužily jako nouzová ubytování. Zdejší kumbálek byl zrekonstruován do podoby odpovídající době ghetta a je veřejnosti přístupný.
Poloha: 50.5105328N, 14.1469836E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (160 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,5 km)
★★★ - Budova radnice, Terezín:
Radnice byla postavena v letech 1839-1841. Na štítě se nachází nápis Curix iurum arx, což znamená Radnice tvrz práva. Budovu se vybralo po osvobození Terezína 8. května 1945 vedení sovětské armády jako svoje středisko. Pamětní deska na budově připomíná zásluhu Rudé armády na potření epidemie skvrnitého tyfu v závěru války. Do tábory ji zanesly vězni pochodů smrti.
Poloha: 50.5115050N, 14.1492644E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (120 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,6 km)
★★★ - Altán (Pomník rakouským granátníkům), Terezín:
Ve Smetanových sadech byl v roce 1916 vybudován pomník rakouským granátníkům. Autorství patří dvojici tvůrců Richter – Hempel. V pozdějších letech byl altán osazen bustou prvního československého prezidenta T. G. Masaryka a sloužil i jako hudební pavilon.
Poloha: 50.5126631N, 14.1472108E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (300 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,7 km)
★★★ - Přírodní památka Mokřad pod Terezínskou pevností, Terezín:
Přírodní památka se rozkládá v nivě Staré Ohře. Původně rozsáhlé periodicky zaplavované mokřadní nivy byly od 18. století vysušovány, jediný zachovalý fragment tvoří právě tuto přírodní památku. Mokřad byl zachován díky tomu, že se jednalo o záplavovou kotlinu fortifikačního systému pevnosti. Po výstavbě Nechranické nádrže však ustaly i pravidelné záplavy území, a tak přírodní památka podléhá vegetačním změnám. Nicméně se jedná o poslední místo v Ústeckém kraji, kde lze narazit na rostlinu Žluťuchu žlutou.
Poloha: 50.5016131N, 14.1505483E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Terezín, U památníku (1,1 km)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (4,1 km)
★★ - Hamburská kasárna, Terezín:
Byla stěžejní součástí původní podoby terezínské pevnosti. Za II. světové války zde byly umístěny hlavně ženy vězeňkyně. Později se přeměnila budova pro centrální vězení povětšinou holandských Židů. Po dokončení železniční vlečky z Bohušovic nad Ohří v polovině roku 1943 byla za budovou postavena tzv. šlojska. Na ní se odbavovaly transporty se Židy, které dojely do Terezína, ale zároveň byly odsud vypravovány transporty směřující do vyhlazovacího tábora v Osvětimi. Dnes budova slouží jako ústřední depozitář pro Národní muzeum v Praze.
Poloha: 50.5085408N, 14.1499056E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (210 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,2 km)
★★ - Magdeburská kasárna, Terezín:
V budově za II. světová války působila táborová samospráva a židovské rady starších, která ale byla jmenována nacisty. Mnozí z této jmenované samosprávy a židovské rady pak neohroženě vystupovaly proti nařízením SS komandatury. Za to však byla většina členů popravena nebo byli deportováni z Terezína.
Poloha: 50.5087472N, 14.1520611E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (350 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,3 km)
★★ - Pomníky ruských a sovětských vojáků, Terezín:
Oba dva se objevují na a nebo v těsném blízkosti židovského hřbitova. Přímo na něm stojí pomník vojáků z první světové války. Ti zemřeli v zajateckém táboře zpravidla na hlad nebo na infekční nemoci. Stavba má zajímavou funerální architekturu, na rozdíl od památníku sovětských vojáků, který se vyznačuje hlavně socialistickým realismem vyzdvihávajícím hlavně symboliku komunistického zřízení.
Poloha: 50.5016131N, 14.1505483E
Parkoviště: na parkovišti
Autobusová zastávka: Bohušovice nad Ohří, závod (440 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (1,6 km)
★★ - Dolní a horní vodní branka, Terezín:
Obě branky přibyly v obranném pevnostním systému v roce 1782. Staly se součástí vnitřního obranného okruhu. Uvnitř se nalézaly kasematové prostory strážnic. Kromě vlastní personální ochrany pevnosti v podobě strážců, zde byly další obranné systémy. K těm patřila uzamykatelná vrata a padací most.
Poloha: 50.5095383N, 14.1539822E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (470 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,5 km)
GALERIE: VODNÍ BRANKY
★★ - Pamětní deska Ludwiga Czecha, Terezín:
Jednalo se o významného advokáta a politika. Jednalo se o předsedu Německé sociálně demokratické dělnické strany, který byl zároveň v letech 1929-1938 ministrem vlády Československé republiky. Zemřel v koncentračním táboře v Terezíně.
Poloha: 50.5106839N, 14.1487794E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (30 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,5 km)
★★ - Klasicistní dům, Terezín:
Řadový dům pochází z roku 1791. Je zároveň jedním z nejstarších civilních objektů ve městě. Na první pohled zaujme dvojice kamenných vstupních portálů. Všimneme si jistě i domovního znamení v podobě medvěda držícího kotvu. Nejcennější jsou dochované klasicistní vnitřní prostory budovy.
Poloha: 50.5096028N, 14.1488581E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (100 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,4 km)
★ - Bývalý pivovar, Terezín:
Městský pivovar byl postaven v 80. letech 18. století. V provozu byl v letech 1787-1942 s maximálním výstavem 23 000 hektolitrů piva ročně. Po druhé světové válce sloužil jako skladiště.
Poloha: 50.5100400N, 14.1528367E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (380 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,5 km)
★ - Výpustní stavidla středního obranného valu, Terezín:
Tento promyšlený vodní systém umožňoval zaplavit vodou z řeky Ohře pevnostní příkopy, ale také rozsáhlé prostory kolem Terezína, a to až do výšky hladiny 3 metry. Dokonalý systém ale uměl i jiné věci, například přepouštěn vodu podle potřeby tam i zpět a nebo zpět do Ohře. Okolí pevnosti je věhlasným cvičištěm ženijního vojska. A to už od poloviny 19. století. Ideální prostředí na rozlivových loukách blízko soutoku Labe s Ohří slouží nácviku stavby pontonových mostů dodnes. Při stavbě tohoto velice sofistikovaného systému bylo nutné ručně vytěžit obrovské množství zeminy. Kolem všech hradeb byly příkopy odtěženy do hloubky tří metrů. Vznikly tak záplavové kotliny o ploše 400 hekatarů.
Poloha: 50.5153958N, 14.1532464E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (0,7 km)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (3,2 km)
GALERIE: ŽIVOT U KYNETY
★ - Bývalá Drážďanská kasárna, Terezín:
Budova španělského typu má tři uzavřená nádvoří. Vybudována byla v letech 1782-83. Jedná se o největší kasárenský objekt v Terezíně. Jeho rozměry jsou 155 x 65 metrů. Dnes jsou v poměrně zchátralém stavu.
Poloha: 50.5133967N, 14.1510847E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Terezín, Autobusové nádraží (330 m)
Vlaková zastávka: Bohušovice nad Ohří (2,8 km)
GALERIE: TEREZÍNSKÉ BUDOVY
Výlet 1: Podrobná prohlídka Terezínských pevností a pietních míst spojených s II. světovou válkou (pěší)
Start: Terezín, Turistický rozcestník Terezín
Cíl: Terezín, Turistický rozcestník Terezín
Délka trasy: 12,1 km
Časová náročnost: 3:15 hodin, bez prohlídky lokalit
Popis: Při tomto výletu neopustíme katastr jednoho města. Podíváme se zevrubně na pevnost, kterou nechal postavit císař Josef II. Projdeme si místa, která jsou spojena s pevnostní historií, ale i s historií I. i II. světové války. Celou dobu půjdeme po naprosté rovině, která je uměle vytvořenou krajinou člověka.
Vhodnost: Výlet je připraven a vhodný pro každého. Samozřejmě, že více zaujme ty, kteří hledají tajemství II. světové války. Protože se jedná o pohyb v jednom uzavřeném městě je možné kdykoliv cestu přerušit. Výlet je na prvním náročnostním stupni.
Zastávky:
Terezín, Památník rakouským dělostřelcům (0,1 km) – Terezín, Budova bývalého sovětského velitelství a dnešní radnice (0,3 km) – Terezín, Budova bývalé školy (0,4 km) – Terezín, Kostel Vzkříšení Páně (0,6 km) – Terezín, Bývalá kasárna (0,8 km) – Terezín, Bývalý pivovar (0,9 km) – Terezín, Magdeburská kasárna (1,1 km) – Terezín, Budova bývalého velitelství SS (1,4 km) – Terezín, Klasicistní dům (1,5 km) – Terezín, Základní kámen pevnosti (1,7 km) – Terezín, Židovská modlitebna a replika židovské mansardy (1,9 km) – Terezín, Torzo železniční vlečky (3,5 km) – Terezín, Socha zákon nezvratnosti (3,7 km) – Terezín, Židovský hřbitov Terezín (4,1 km) – Terezín, Pomník sovětských a ruských vojáků (4,2 km) – Terezín, Budova krematoria (4,4 km) – Terezín, Horní vodní branka (6 km) – Terezín, Národní kulturní památka Národní hřbitov (7 km) – Terezín, Národní kulturní památka Malá pevnost (7,3 km) – Terezín, Přírodní památka Mokřad pod Malou pevností (8,7 km) – Terezín, Památník Terezín (10,7 km)
Comments