Tovačov je nejstarší renesančně pojaté urbanistické dílo v našich zemích; v době, kdy už zde stál renesanční zámek s vůbec nejvyšší českou zámeckou věží, neměli ještě ani v jednom českém městě o renesanci nejmenší potuchy
Narazíme tu na krajinu, která svými jezery, rybníka, lužními lesy a řekami obhání ze tří čtvrtin Tovačov vodou; to se konec konců vymstilo při katastrofálních povodních v roce 1997, kdy nedaleký vzedmutý soutok Moravy a Bečvy téměř pohřbil sousední obec Troubky
Tovačov (německy Tobitschau) má velmi bohatou historii. Dnes tu žije jen 2 500 obyvatel a svým významem nedosahuje ani zlomku významu a důležitosti, jaký mu historie připravila v dobách renesančních.
Už v druhé polovině 11. století zdejší hrad působil jako útočiště lovců a v dalších stoletích se stal chráněnou vodní tvrzí. To bychom ale v jeho okolí hledali město se stejným názvem zatím marně.
Rozkvět zažívá Tovačov s příchodem pánů z Cimburka, a to zvláště Ctibora Tovačovského z Cimburka. Ten gotickou vodní tvrz přestavuje na vodní renesanční hrad a zakládá pod ním město. To vzniká z osady, která byla sice zmiňována v letopisech už v roce 1203, ale tvořil ji jen malý shluk chalup.
V roce 1475 vzniká v čerstvě založeném městě náměstí a tím se řadí k nejstarším náměstím v České republice. Přestavba zámeckého areálu vrcholí v roce 1492, kdy kraj dostává novou dominantu – věž Formosu neboli Spanilou věž, která je výškou 96 metrů nejvyšší zámeckou věží v České republice a čtvrtou nejvyšší věží vůbec. Pokud ovšem nepočítáme vysílače, stožáry a komíny.
Vstupní portál do zámku se při této přestavbě dočká také renesanční podoby, a protože už žádné další úpravy nezměnily jeho podobu, stává se nejstarší renesanční památkou světa na sever od Alp.
Tovačovští z Cimburka však brzy jako rod vymírají a už v roce 1503 si zdejší panství zahrnují do majetku Pernštejnové. Vilém z Pernštejna tak začleňuje Tovačov do svého obrovského středomoravského dominia. Pernštejnové jsou známými rybníkáři a zdejší krajina jejich snahám o výstavbu velkých vodních ploch jen nahrávala. Už v roce 1503 je založen Hradecký rybník, který se v téměř nezměněné podobě zachoval do dnešních dnů. Úřední zápisy z 16. století uvádějí, že na panství v Tovačově bylo devět funkčních rybníků. Po nich ale zůstaly jen suché hráze a mohutné duby, které je měly zpevňovat svými kořeny.
Za vlády Pernštejnů mění zámek neustále svoji tvář. Jenže i tak mocný rod nakonec dohnaly ke krachu dluhy, a tak je Jan z Pernštejna donucen zámek a panství v roce 1597 prodat uherskému šlechtici Štěpánu Illesházymu. Ten se tu zdržuje jen tři roky a pak prodává oblast dál, a to Weikardu Salmu-Neubergovi.
Za Salmů přibyde na zámku bohatě zdobená kaple. Pak už to jde se zdejším zámkem víceméně z kopce. Postupně chátrá a nedaří se příliš ani místnímu panství. Ani jeden z následujících vládnoucích rodů - Petřvaldští z Petřvaldu a Kuenburgové nemají totiž na Tovačově sídlo svého panství, a tak využívají oblast jen jako zdroj příjmů.
Nejvíce se chátrání projevuje na zámku, který je na konci 19. století téměř v likvidačním stavu. Zachrání ho až počátkem 20. století židovský průmyslník David Guttman. Ten ho sice opraví a doplní například dvoranou, která připomíná vstup do vídeňské opery, ale kvůli blížící se II. světové válce si však budovy moc neužije.
Ještě dřív však dolehnou na krajinu kolem města dvě neblahé události. 15. července 1866 se tu rozehraje mezi rakouskými a pruskými vojsky bitva u Tovačova, která je jedním z výrazných dozvuků velké Prusko-rakouské války.
Klid není ani potom – o šest let později je při velkém požáru zničeno více než 20 tovačovských domů.
Století páry dá o sobě vědět i v Tovačově, a to tím, že je zde v roce 1895 zprovozněna železniční trať do nedalekého Kojetína. Spojení funguje až do roku 1981, kdy ho Československé státní dráhy utnou.
Za II. světové války tovačovský zámek nechvalně proslul jako sídlo Říšské pracovní služby. Jeho přísná vysoká věž se stala symbolem germanizace celé Hané.
Na začátku července 1997 během pěti dnů napršelo do míst mezi Jeseníky a Beskydy tolik vody, kolik průměrně v Praze naprší za celý rok. Raketově se začaly zvedat hladiny řeky Moravy odvádějící vodu z Jeseníků a Bečvy, která vede část vod z Beskyd. Pod Přerovem se velký proud řeky Moravy vylil z nízkých břehů do obilných lánů. Řeka vtékala do polí téměř pět hodin. Obilí odolávalo jen pár minut, pak slehlo. To byl startovní povel pro vodu, která začala prudce a divoce stékat do Troubek. Během deseti minut vystoupala v celé obci do výšky téměř dvou metrů. Kolem půlnoci ze 7. na 8. července 1997 začaly padat první domy. Podle slov pamětníků šel pokaždé nejdřív k zemi komín, pak bylo na zdi domu vidět jakoby někdo maloval tužkou čáru po zdi. Jakmile byla čára domalována k zemi, odporoučel se do vodního toku celý dům. Troubky se staly symbolem děsivé povodně a staly se nejpostiženější českou obcí. Zemřelo v nich devět lidí, nejmladší oběti bylo 24 let. Byl to statečný mladík, který vynesl z bortícího se domu osmdesátiletou sousedku. Když se vracel pro její věci, zabil ho padající trám. Osm lidí zemřelo v osudnou noc, devátou obětí byla sedmdesátiletá žena, která zemřela o několik dní později v nemocnici, prožila totiž mnoho hodin uvězněná ledovou vodou. 180 domů odnesl proud vody okamžitě, dalších 150 domů poslaly k zemi demoliční bagry. Celková škoda se vyšplhala jen v Troubkách na půl miliardy korun.
V Tovačově se narodil 2. srpna 1896 český diplomat Hubert Masařík. Ten působil v Belgii a Bulharsku, ale proslul hlavně tím, že právě jeho a vyslance Vojtěcha Mastného pověřil prezident Eduard Beneš tím, aby odletěl 29. září 1938 do Mnichova. Tady, aniž by mohli nějakým způsobem reagovat, převzali text Mnichovské dohody adresovaný české vládě.
V sousedních Troubkách se 4. února 1981 narodila a dodnes tam částečně žije i jedna z nejvýraznějších českých výtvarnic a umělkyň poslední doby Vendula Chalánková. Její brože, výšivky a hračky pod značkou Zvrhlý vkus jsou velkým hitem nejen u nás, ale i v řadě evropských galeriích. Stejně tak je ikonické i její vystupování s Janou Besmákovou v hudebním duu Muženy, jejichž texty písní vycházejí z poetiky záchodových nápisů.
Zdejší jezera a rybníky jsou skvělým místem pro všechny milovníky rybářského sportu. Konec konců i nejslavnější český rybář Jakub Vágner bydlel v Tovačově dva roky. A podle jeho slov v jednom z rozhovorů je právě tovačovská voda jeho nejmilovanější. Možná si i on vzpomene na slavnou lidovou písničku:
„Tovačov, Tovačov, tovačovský zámek,
nebyl bych vojákem, kdyby ne galánek,
hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá, hujaja, ja ja ja.
Tovačov, Tovačov, tovačovský hatě,
nemohu, má milá, zapomenout na tě,
hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá, hujaja, ja ja ja.
Jednou zapomenu, podruhé vzpomenu,
potřetí chodníček slzama poleju,
hujá, hujaja, hujá, hujaja, hujá, hujaja, ja ja ja.“
Znakem města Tovačov je modrý štít se zeleným návrším. Z něho vyrůstají dvě totožné kulaté věže se dvěma patry oken. Ve spodním patře je jedno okno rozdělené na čtyři díly, ve vrchním patře jsou dvě taková okna. Nad tím je cimbuří se čtyřmi stínkami a valbovou střechou ukončenou dvěma zlatými makovicemi. Pravá věž je rudá, levá věž je stříbrná. Mezi věžemi je erb pánů z Cimburka. V červeném štítě jsou tři stříbrná cimbuřová břevna, kolčí korunovaný helm s rozevřenými křídly opakujícími znamení štítu s červeno-stříbrnými přikrývadly.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: V katastru Tovačova se střetávají silnice II. třídy 434 a 436. Vzdálenosti Tovačova z českých měst: Praha (272 km), Olomouc (20 km), Ostrava (96 km), Zlín (44 km), Brno (69 km), Pardubice (147 km).
Autobus: Autobusové spojení do Tovačova je z Olomouce, Kojetína, Přerova, Prostějova a Oplocan.
Vlak: Do Tovačova je dovedena železniční trať, ale není využívána k běžnému provozu. Jezdí na ní pouze výletní a příležitostné jízdy. Nejbližší železniční uzlová zastávka s běžným provozem je Kojetín.
★★★★★ - Zámek Tovačov, Tovačov:
Základy zámku byly položeny již ve 2. polovině 11. století. Už tehdy stávající hrad sloužil jako útočiště lovců a později jako dobře chráněná vodní tvrz. Zámek mnohokrát měnil svou podobu i majitele. Současná neorenesanční tvář pochází z 19. století. Je to čtyřkřídlá budova s dominantní čtyřbokou věží, vysokou 96 metrů. V zámku můžeme spatřit vstupní renesanční portál, zámeckou kapli s raně barokní štukaturou, rytířský a sněmovní sál nebo levé křídlo zámku se schodištěm ve vídeňském stylu. Výhled ze zámecké věže se stane nezapomenutelným zážitkem.
Poloha: 49.4305342N, 17.2915250E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Tovačov, autobusové nádraží (0,6 km)
Vlaková zastávka: Čelčice (8 km)
GALERIE: TOVAČOVSKÝ ZÁMEK
★★★ - Tovačovská jezera a rybníky, Tovačov:
Tovačovská jezera se nachází jihovýchodně od města. Jejich celková rozloha činí 328 ha jedná se o samostatné čtyři vodní plochy. Přírodní podmínky tvoří příznivé prostředí pro řadu rostlin a živočichů. Na jezerech probíhá těžba štěrku a nachází se zde rovněž areál Jacht klubu. V letních měsících je ve vymezeném prostoru dovoleno řízené koupání. Další dvě velké vodní plochy – Hradecký rybník a Křenovský rybník najdeme na sever od Tovačova. Mezi nimi protékají řeky Bečva, Morava a Malá Bečva, které se mezi Tovačovem a Troubkami stékají.
Poloha: 49.4138911N, 17.3031450E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Tovačov, Annín, Topos (3 km)
Vlaková zastávka: Rokytnice u Přerova (8,5 km)
GALERIE: TOVAČOVSKÁ VODA
★★★ - Ústřední pomník bitvy u Tovačova, Tovačov:
Ústřední pomník bitvy u Tovačova leží v těsné blízkosti hlavní silnice. Pomník je věnován padlým rakouským vojákům, kteří tu zemřeli v rakousko-pruské bitvě v roce 1866. Autorem návrhu pomníku je Jan Eduard Tomola z Rousínova, kamenické práce pak prováděla brněnská firma Adolfa Loose. Mramorová deska na čelní stěně nese jména 288 rakouských a saských vojáků, kteří padli přímo v boji či na následky zranění. Pomník byl vystavěn ještě ve válečném roce 1866 a vysvěcen byl v říjnu následujícího roku.
Poloha: 49.4460428N, 17.2798169E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Klopotovice, rozcestí (480 m)
Vlaková zastávka: Brodek u Přerova (7,6 km)
★★★ - Pomník 108 rakouských a pruských vojaků, Tovačov:
Pískovcová pyramida věnována 108 padlým rakouským a pruským vojákům. Údaj na pomníku je nepřesný a vznikl zkomolením při obměně původního nápisu, nejedná se tedy o 108 rakouských a jednoho pruského vojáka. Archeologické průzkumy zde skutečně odhalily řadu hromadných hrobů s oběťmi války. Pomník byl v průběhu 150 let třikrát zničen vandaly. V jednom případě byl dokonce vhozen do sousední tůně Bezedného dolu.
Poloha: 49.4431403N, 17.2753225E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Klopotovice, rozcestí (1,1 km)
Vlaková zastávka: Brodek u Přerova (8,1 km)
★★★ - Pomník podplukovníka Eduarda von Behra, Tovačov:
Pomník pruskému podplukovníkovi Eduardu von Behrovi. Údaj o hodnosti majora uvedený na pomníku je pravděpodobně mylný. Podplukovník Behr odmítl rady a výzvy plukovníka La Chevalleria, aby sesedl z koně a nevystavoval se palbě. Behr to odmítl s tím, že nemůže pěšky vést své vojáky do bitvy. Po pár vteřinách přiletěla kulka, která zasáhla podplukovníka do levého oka a ten byl na místě mrtev.
Poloha: 49.4436886N, 17.2704192E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Klopotovice, rozcestí (1,4 km)
Vlaková zastávka: Brodek u Přerova (8,6 km)
★★★ - Pomník Emanuelu Souczkovi, Tovačov:
Pomník Emanuelu Souczkovi patří setníkovi císařské rakouské armády. I on padl v bitvě u Tovačova 15. července 1866.
Poloha: 49.4458278N, 17.2797686E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Klopotovice, rozcestí (480 m)
Vlaková zastávka: Brodek u Přerova (7,6 km)
★★★ - Kašna s alegorií soutoku Moravy a Bečvy, Tovačov:
Dílo Bohumíra Fritsche vzniklo v polovině 18. století. Kašna je alegorií soutoku řek Moravy a Bečvy. Umístění kašna našla v zámeckém parku.
Poloha: 49.4294842N, 17.2911486E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Tovačov, autobusové nádraží (470 m)
Vlaková zastávka: Čelčice (8,4 km)
★★ - Národní přírodní rezervace Zástudánčí, Tovačov:
Rezervace chrání původní lužní les okolo přirozeného toku řeky Moravy. Hnízdí zde mnoho druhů ptáků vyžadujících klidné prostředí.
Poloha: 49.3966936N, 17.3109225E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lobodice, Točna (1,7 km)
Vlaková zastávka: Chropyně (6,3 km)
★★ - Židovský hřbitov Tovačov, Tovačov:
Hřbitov byl založen už v druhé polovině 17. století. Cenné jsou náhrobky barokního a klasicistního typu, celkem jich tu je 291. Ve hřbitovní zdi najdeme zazděny dva náhrobky z roku 1614 a 1615. Ty ale pocházejí ze starého, dnes už zlikvidovaného židovského hřbitova. Obřadní židovská síň pochází z roku 1889 a je dílem architekta Maxe Fleischera.
Poloha: 49.4269217N, 17.2874503E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Tovačov, autobusové nádraží (450 m)
Vlaková zastávka: Čelčice (8,3 km)
★ - Žudr Lobodice, Lobodice:
Památkově chráněný objekt. Jde o typický hanácký žudr z konce 18. století. Nachází se na návsi u domu č.p. 47. Žudr je zaklenutá předsíň s patrem, obvykle využívaným jako sýpka.
Poloha: 49.3980778N, 17.2903931E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Lobodice, Točna (30 m)
Vlaková zastávka: Kojetín (7,3 km)
Výlet 1: Za nejvyšší zámeckou věží, lužním lesem Moravy, krajinou jezer, rybníků a bitvy u Tovačova (pěší)
Start: Tovačov, Turistický rozcestník Tovačov – rozcestí, bus
Cíl: Tovačov, Turistický rozcestník Tovačov – rozcestí, bus
Délka trasy: 27,3 km
Časová náročnost: 7 hodin 10 minut, bez prohlídky lokalit
Popis: Krajina kolem Tovačova je výjimečná z mnoha ohledů. A tak ji bude mapovat i tento výlet. Kromě velkého architektonického a historického skvostu, kterým je bezesporu zámek v Tovačově s nejvyšší zámeckou věží navštívíme taky dějiště bitvy u Tovačova z roku 1866. Milovníci přírodních památek si zase přijdou na své ve výjimečném lužním lese řeky Moravy, ale i při procházce kolem zdejších rybníků a jezer. Když se podíváme na výškový profil trasy, je nutné říct jediné slovo – Placka. Přesně takovou podobu výlet má. Nejvyšším bodem je opravdu mírné návrší kolem tovačovské zámku s výškou 207 metrů a nejnižší bod je soutok Bečvy a Moravy se 191 metrem nad mořem. Vhodnost: Celkové převýšení výletu je pouhých 20 metrů. Přesto jsme výlet zařadili na třetí stupeň náročnosti vzhledem k jeho výjimečné délce. Je však možné si ho za židovským hřbitovem rozseknout na dvě části.
Zastávky:
Tovačov, Kašna s alegorií soutoku Moravy a Bečvy (0,6 km) – Tovačov, Zámek Tovačov (0,8 km) – Tovačov, Hrádecký rybník (3 km) – Tovačov, Pomník Emanuelu Souczkovi (5,2 km) – Tovačov, Ústřední pomník bitvy u Tovačova (5,3 km) – Tovačov, Pomník 108 rakouských a pruských vojáků (5,9 km) – Tovačov, Pomník podplukovníka Eduarda von Behra (6,4 km) – Tovačov, Židovský hřbitov Tovačov (9,5 km) – Lobodice, Žudr Lobodice (14,3 km) – Tovačov, Národní přírodní rezervace Zástudánčí (16,1 km) – Tovačov, soutok Moravy a Bečvy (23,9 km)
★ - Lázně Bochoř, Bochoř:
Lázně zůstaly v majetku obce. Léčí se tu především pohybová a revmatická onemocnění. Zmínka o jejich vzniku pochází z roku 1580 a jedná se tak o jedny z nejstarších moravských lázní. Ke koupelím se zde využívá voda ze sirnato-železitého pramene.
Poloha: 49.4193900N, 17.4283622E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Bochoř, Lázně (30 m)
Vlaková zastávka: Věžky (1,6 km)
★ - Kostel svatého Prokopa, Vlkoš:
Zbudovaný v letech 1724-37 v románském slohu. Podle pověsti chtěli kostel postavit původně v Bochoři, ale kameny na stavbu kostela přes noc vždy zmizely a ráno se objevily ve Vlkoši. Při opravě v roce 1802 byl rozšířen o presbytář a sakristii.
Poloha: 49.3956308N, 17.4191319E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Vlkoš, U Kostela (80 m)
Vlaková zastávka: Věžky (1,7 km)
Commenti