Zábřeh je rodným městem dobrodruha, cestovatele a možná trochu bajkaře a pábitele Jana Eskymo Welzla; s jeho osobou se tu setkáváme na každém rohu, a to i přesto, že prožil v Zábřeze jen pár let
Zdejší obyvatelé jsou velmi pyšní na specifické skloňování názvu jejich města; je kombinací české spisovné češtiny a historických vlivů a tradic, tak si na to dávejme při návštěvě pozor
Zábřeh (německy Hohenstadt), dříve uváděný jako Zábřeh na Moravě, je domovem pro více než 13 tisíc lidí. Protéká jím řeka Moravská Sázava a první zmínka o něm je z roku 1254. Odborníci se domnívají, že úkolem osady bylo střežit brod, který vedl přes řeku. Z toho pochází i samotný název, zkrátka bylo to „za břehem“ řeky Moravské Sázavy.
Ještě než se ale podíváme podrobněji na historii města, udělejme malou odbočku do nástrah českého jazyka. Při skloňování názvu města Zábřeh se užívá známý vzor mužského rodu hrad; ovšem místní historické tradice způsobily ve druhém, pátém a šestém pádu specifické skloňování: 1. pád Zábřeh, 2. pád Zábřeha, 3. pád Zábřehu, 4. pád Zábřeh, 5. pád Zábřehu, 6. pád Zábřeze, 7. pád Zábřehem.
A už zpět k té historii. Tehdejší osadu založili němečtí kolonisté, kteří odešli z tehdy už velmi přelidněného Saska. Zábřeh se stává městem krátce po svém založení, a to už v roce 1278. Následovný vliv na město měly šlechtické rody, které se v držení města Zábřeha střídaly.
Páni z Kravař, kteří zde vládli v letech 1397-1446, se snažili z města udělat významné středisko severní Moravy. To se však povedlo až následujícímu panskému rodu Tunklů. Za jejich vlády v letech 1446-1510 se stává Zábřeh sídelním městem s mnoha výsadami. Tunklové zakládají rybniční soustavu a Zábřeh pozvedávají, ale bohužel za cenu velkých dluhů, které nejsou později schopni uhradit, a tak v roce 1510 je Zábřeh prodán Trčkům z Lípy.
Po nich v poměrně rychlém sledu přišli Boskovicové, jejichž působení ukončila exekuce majetku po Bílé hoře. Zábřeh tak přechází do majetku Lichtenštejnů, kteří zde vládnou až do roku 1945.
Třicetiletá válka pozastavila slibný rozvoj města, i když ostatní sídla v okolí trpěla válečnou vřavou mnohem víc. Zábřeh přesto už nikdy nedosáhl dřívější hospodářské ani kulturní úrovně. Situaci ztížila navíc morová epidemie, která se městem přehnala v letech 1713-14 a požár centra na konci 18. století. Jistého zlepšení situace se město dočkalo v roce 1845, kdy bylo napojeno na Severní Ferdinandovu dráhu.
Obec Rájec sousedící se Zábřehem je považována za centrum etnografické oblasti Horní Hané. Mezi Horní Hanou a Hanou lze rozdíly dokumentovat nejlépe právě v obci Rájec. Jde například o to, že obytné domy nejsou k návsi obráceny delší stranou, jak se děje na Hané, ale tou kratší. Najdeme zde i řadu zajímavých arkádových otevřených chodeb, které vznikaly, když se střechy statků začaly opatřovat těžkou krytinou a bylo nutné je podpírat sloupy. Rájec (hanácky Réco) je považován za centrum zábřežské hanáčtiny a pokud takového kovaného Zábřežského Hanáka potkáte a on vám řekne: „So ňáké nachramčené“, tak to znamená, že si udatný hanácký rek stěžuje na vlastní nastydnutí.
Nedaleká obec Leština se stala svědkem Leštinského masakru. Událost jen podtrhla nesmyslnost a absurdnost největšího válečného konfliktu dějin. Vojska Waffen SS 7. května 1945 ustupovala před Rudou armádou. Na poslední německý transportér spustili partyzáni ze zálohy palbu. Němci z vozu vyskákali a pochytali čtyři leštinské občany. Partyzáni ihned po útoku zase zmizeli a zadržených se šel zastat místní učitel Boleslav Hrbek, který uměl německy a vojákům vysvětloval, že oni nemají se střelbou nic společného. Němečtí vojáci si však vylili vztek na všech pěti nevinných mužích a ranou do týla je popravili. To vyvolalo nesmyslnou mstu na nevinném německém obyvatelstvu. Rozběsněný dav místních, vedený ovšem znovu partyzány, kteří za celou událostí stáli, si vybil zlost na desítkách Němců pracujících v kamenolomu ve Vitošově. 10. května 1945 dav zabíjel muže, ženy, ale i děti. Partyzáni mužům řezali přirození, ženám prsy, rozřezávali ústa, rvali vlasy, vytrhávali jazyky a vypíchávali oči. Událost popisuje dokumentární film Kde se valí kameny.
Kamenolom ve Vítošově je označován za jedno z míst spojených s českými nejkrásnějšími polodrahokamy. Ve zdejší lomové stěně byla objevena při těžbě v 70. letech puklinová jeskyně plná krásných drúz aragonitu.
Ve Zábřeze, s největší pravděpodobností ve starobylém domě Pod podloubím, se narodila Magdaléna Vizovská. Stalo se tak někdy kolem roku 1590. Později se Vizovská v Přerově 16. června 1618 stala první manželkou Jana Amose Komenského. Do manželství přinesla velké věno, které umožnilo Janu Amosovi pořídit si značnou část velké knihovny. Spolu žili ve Fulneku, kde jejich šťastné soužití ale poměrně brzy skončilo. Komenský musí roku 1620 odejít ze země; s Magdalénou zůstává pouze v korespondenčním styku. Ona a dva jejich synové pak roku 1622 umírají při morové epidemii.
V Zábřeze se narodila 28. prosince 1889 Gertrud Groagová – Fleischannová. Židovská žena, která jako zdravotní sestra působila v koncentračním táboře v Terezíně, kde se starala o opuštěné židovské děti. Po II. světové válce vydala autentické zážitky pod názvem Písně zdravotní sestry a odstěhovala se do Izraele, kde také v Kirjat Tivon 8. července 1979 ve věku nedožitých 90 let zemřela.
29. ledna 1935 se ve městě narodil držitel nejvyššího ocenění České astronomické společnosti – Nušlovy ceny, ale i ceny Česká hlava Luboš Kohoutek. Tento muž během svého života objevil řadu komet a mlhovin; v roce 1970 se nevrátil z pracovní stáže v Hamburku, kde žije dodnes.
26. července 1966 je zábřežské datum narození držitele českého halového rekordu v běhu na 50 metrů Jiřího Valíka. Jeho dosud nepřekonaný rekord z 10. února 1990 má hodnotu 5,73 sekundy.
14. dubna 1967 spatřila v Zábřeze světlo světa česká fotografka Sára Saudková, tehdy se ovšem jmenovala Šárka Směšná.
V Zábřeze se 5. února 1977 narodila česká divadelní a filmová herečka a vynikající dabérka Andrea Elsnerová. Jejím největším úspěchem byla nominace na Českého lva za film Řád v roce 1994 a o rok později cena Zlatý glóbus za stejný film na Mezinárodním filmovém festivalu Zlatý Golem v Praze.
V souvislosti se Zábřehem nesmíme zapomenout ani na českého lyžaře Ondřeje Banka. Ten se tu narodil 27. října 1980. Jeho největším úspěchem bylo páté místo v superobřím slalomu na zimních olympijských hrách v Soči v roce 2014 a třetí místa v superkombinaci Světového poháru v Beaver Creeku v roce 2007 a v Kitzbühlu v roce 2015.
Čestným občanem města je herec a režisér Miroslav Krobot, který zde od pěti let žil s rodiči a věnoval se tu divadlu, muzice a lehké atletice. Stejné ocenění získal i filmový a televizní scénarista Vladimír Körner. Mládí ve městě prožil i filmový kritik Pavel Taussig, který je držitelem Ceny města.
Znakem města Zábřeh je modrý štít se stříbrnou hradební kvádrovanou zdí s cimbuřím o pěti stínkách, z nichž vyrůstá stříbrná kvádrovaná věž s brankou provázená dvěma štíhlými stříbrnými věžemi s brankami spojenými s architekturou naznačenými cestami. Střecha prostřední věže je kvádrovaná, ostatní střechy jsou červené, všechny pak mají na špici červenou šestihrotou hvězdu.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Zábřeh leží na hlavní výpadovce směrem na Jeseníky s číslem 44. Do katastru města jsou pak ještě přivedeny silnice 315 a 369. Vzdálenosti Zábřeha z českých měst: Praha (234 km), Olomouc (48 km), Ostrava (150 km), Zlín (114 km), Brno (123 km), Pardubice (119 km).
Autobus: Autobusové spojení do Zábřeha vede z Maletína, Klopiny, Mohelnice, Šumperka, Mírova, Drozdova, Úsova, Štítů, Hoštejna, Uničova a Olšan.
Vlak: Na prvním železničním koridoru je Zábřeh první velkou moravskou stanicí. Odsud můžeme jet přímými vlaky do Prahy, Havířova, Nezamyslic, Olomouce, Rudoltic v Čechách, Koutů nad Desnou, Velkých Losin, Šumperka, Brna, České Třebové, Lúk pod Makytou, Jeseníku, Čadce, Vsetína, Hanušovic, Ostravy, Bohumína, Přerova a polské obce Chalupki.
★★★ - Železniční skanzen, Nemile:
U cyklostezky, která vede po trase bývalé železnice, najdeme expozici železničního skanzenu. Prvním a nejvýznamnějším exponátem je parní lokomotiva Škoda řady 317 z roku 1950, ke které postupně přibyl vodní jeřáb z nádraží v Ústí nad Orlicí a služební vagón. Ke skanzenu patří také původní železniční mosty, kamenné milníky i nádražní domky. Změna trasy železnice byla uskutečněna s plánovaným narovnáním hlavního železničního tahu.
Poloha: 49.8656686N, 16.8329192E
Parkoviště: na kraji obce
Autobusová zastávka: Nemile, Lupěnné, rozcestí (1 km)
Vlaková zastávka: Lupěnné (0,8 km)
★★★ - Tvrz Nemíle, Nemíle:
První zmínka o ní pochází z roku 1374. Kolem roku 1620 byla přestavěna v renesanční sídlo. O přestavbě svědčí silné zdi a velká síň zdobená klenutím se zdobenými křížovými oblouky. Později byla část tvrze přizpůsobena hospodářským účelům. V současnosti je možné si prohlédnout polovinu stavení, která zahrnuje kachlovou místnost, kapli, velký sál nebo černou kuchyň. Tvrz patří s renesančními interiéry k nejzachovalejším v kraji. Prohlídka je možná pouze po předchozí domluvě.
Poloha: 49.8745472N, 16.8445722E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Nemíle, horní konec (250 m)
Vlaková zastávka: Lupěnné (1,4 km)
GALERIE: TVRZ NEMÍLE
★★ - Dub u cesty na Růžové údolí, Zábřeh:
Výška stromu je 25 metrů. Dub letní vyrostl do obvodu kmene 517 centimetrů. Dub stojí přímo u asfaltové silnice.
Poloha: 49.8870619N, 16.8482086E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zábřeh, rozcestí Kouty (0,9 km)
Vlaková zastávka: Lupěnné (3,1 km)
★★ - Socha Jana Eskymo Welzla, Zábřeh:
Pomník místního rodáka cestovatele Jana Eskymo Welzla stojí před zábřežským nádražím od roku 1998. Vítá všechny návštěvníky, kteří přijedou do města. Autorem sochy je Stanislav Lach z Olomouce.
Poloha: 49.8727253N, 16.8867261E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zábřeh, železniční stanice (60 m)
Vlaková zastávka: Zábřeh na Moravě (80 m)
★★ - Kostel svatého Bartoloměje, Zábřeh:
Postaven byl v 18. století podle návrhu architekta Martinelliho na místě původního kostela, který zde stál už od 13. století. Uvnitř najdeme dva cenné obrazy. První je na bočním oltáři a jedná se o obraz Kristiána Sambacha Svatý Jan Nepomucký. Další cenný obraz Poslední večeře od neznámého umělce je umístěn nad bočním vchodem. Kazatelnu pochází od řezbáře Florián Tomáška z nedalekého Jedlí.
Poloha: 49.8827681N, 16.8733381E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zábřeh, Masarykovo náměstí (190 m)
Vlaková zastávka: Zábřeh na Moravě zastávka (1,4 km)
★★ - Zámek Skalička, Zábřeh:
Původně tu stávala tvrz. V 17. století došlo k přestavbě na barokní zámek. V roce 1785 však byl zámek poškozen požárem a tak byl o několik let později znovu obnoven v pozdně barokním slohu. Další úpravy byly provedeny ve 2. polovině 19. století v neobarokním slohu. Po 2. světové válce byl zámek zestátněn, po restitucích se vrátil bývalému majiteli. Prohlídky objektu jsou možné po předchozí domluvě.
Poloha: 49.8697467N, 16.8810656E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zábřeh, Skalička, rozcestí (390 m)
Vlaková zastávka: Zábřeh na Moravě (1,1 km)
★ - Zámek Zábřeh, Zábřeh:
První zpráva o zábřežské tvrzi je v listině z roku 1289. Na konci 14. století se už mluví o hradu. Roku 1793 město téměř zničil velký požár, který zasáhl i část zámku s věží. Později byl několikrát upravován a rekonstruován. Poslední majitel kníže Alois z Lichtenštejna prodal zámek městu a to ho pronajalo okresnímu hejtmanství. Úřady se v něm udržely dodnes. Na nádvoří najdeme kašnu, která symbolizuje erb rodu Tunklů, který je se Zábřehem úzce spjat. Jedná se o tři rybí ocasy vybíhající do stran.
Poloha: 49.8818181N, 16.8717869E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zábřeh, Masarykovo náměstí (200 m)
Vlaková zastávka: Zábřeh na Moravě zastávka (1,5 km)
★ - Pamětní deska setkání Welzla a Cimrmana, Zábřeh:
Dílo místních recesistů. Na zdejší pamětní desce se dočteme, že někdy v roce 1893 se na tomto místě možná mohli setkat Jára Cimrmana a polárník Jan Eskymo Welzl. Pamětní desku pak doplňují otisky dvou párů bot.
Poloha: 49.8818700N, 16.8722400E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Zábřeh, Masarykovo náměstí (210 m)
Vlaková zastávka: Zábřeh na Moravě zastávka (1,5 km)
Výlet 1: Po stopách dobrodruha Jana Eskymo Welzla v Zábřeze a jeho nejbližším okolí (pěší)
Start: Zábřeh, Turistický rozcestník Zábřeh – železniční stanice
Cíl: Zábřeh, Turistický rozcestník Zábřeh – železniční stanice
Délka trasy: 13,9 km
Časová náročnost: 4:15 hodin, bez prohlídky lokalit
Popis: Zábřeh tvoří přechod mezi Mohelnickou brázdou a Zábřežskou vrchovinou. Spodní část města leží v úrodné rovině, vyšší partie už vrůstají do citelných kopečků. A přesně takový je tento výlet. Navíc je okořeněn zdejší velmi zajímavou postavou samorostlého dobrodruha Eskymo Welzla, pro kterého byl Zábřeh rodným městem. V neposlední řadě udělá výlet radost i milovníkům utajované historie, fanfarónství a bláznům do mašinek. Nejnižším bodem je vlastně start a cíl u vlakového nádraží ve výšce 274 metrů nad mořem. Nejvýše se dostaneme v lokalitě Klárinka, a to do výšky 392 metrů. Pak bude naše cesta klesat dolů, jen v údolí Moravské Sázavy na nás čekají ještě dvě nepatrná malá stoupání. Celkové převýšení výletu je 228 metrů.
Vhodnost: Výlet po zajímavých místech tohoto města a jeho nejbližšího okolí lze doporučit každému. Náročnost je minimální, délka úměrná. Navíc milovníci mašinek a kolejí si nemusejí prohlížet pouze první zastávku zdejšího železničního skanzenu, ale projít si ho po bývalé železniční trati celý. Výlet se jim tak protáhne ještě o dalších 5 kilometrů a musí si přidat alespoň hodinu a půl času. Neprodloužená verze je zařazena v kategorii náročnosti dvě.
Zastávky:
Zábřeh, Pamětní deska Járy Cimrmana a Eskymo Welzla (1,7 km) – Zábřeh, Zámek Zábřeh (1,8 km) – Zábřeh, Kostel svatého Bartoloměje (2,1 km) – Zábřeh, Dub u cesty na Růžové Údolí (4,1 km) – Nemile, Tvrz Nemile (6 km) – Nemile, Železniční skanzen Nemile (8,2 km) – Zábřeh, Údolí Moravské Sázavy (10,3 km) - Zábřeh, Zámek Skalička (13 km) – Zábřeh, Socha Jana Eskymo Welzla (13,8 km)
★★★★ - Zřícenina hradu Brníčko, Brníčko:
Hrad byl vystavěný krátce po roce 1330 Ctiborem Moravou, dědicem otaslavického panství. Obec Brníčko však vznikla už ve 12. století a je spojována s Benedou, což byl lovčí krále Přemysla Otakara II. Velkého rozkvětu se hrad dočkal za třicetileté vlády rytíře Jana Tunkla Drahanovského, který hospodařil na hradě od roku 1437; v té době se dočkalo Brníčko největšího rozkvětu. Kolem roku 1470 pobořilo hrad vojsko Matyáše Korvína. Hrad Brníčko byl sice později opraven bratrem rytíře Jana Tunkla Jiřím, ale už v roce 1513 je v kronikách zmiňován jako pustý a zbořený.
Poloha: 49.8953800N, 16.9724625E
Parkoviště: v obci pod lokalitou
Autobusová zastávka: Brníčko, Pod lipami (0,7 km)
Vlaková zastávka: Postřelmov (5,1 km)
GALERIE: ZŘÍCENINA HRADU BRNÍČKO
★★★ - Kostel Narození Panny Marie, Brníčko:
Pochází z doby románské, a to z poloviny 13. století. V 18. století byl barokně přestavěn, byla přistavěna přistavěna sakristie a věž. Během této přestavby byly také zvětšena okna a proražen vstup v západní zdi lodi. V roce 2014 byly v kostele objeveny velmi cenné cenné středověké fresky.
Poloha: 49.8944883N, 16.9680736E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Brníčko, restaurace (70 m)
Vlaková zastávka: Postřelmov (4,9 km)
★★★ - Hrobka Bukůwků z Bukůwky, Postřelmov:
Jde o hrobku majitelů chromečského statku. Byla postavena už v roce 1582. Velmi vzácná je původní renesanční mříž, která je ukázkou vynikající kovářské práce ze 16. století. V podzemní kryptě jsou uložena čtyři mumifikovaná těla. Prvním z nich je Zikmund Bukůwka z Bukůwky a Chromče, jeho manželka Barbora, rozená Okrouhlická. Další dvě těla jsou jejich syn Bernard a mladá dívka Eliška, dcera Bernardova bratra Albrechta. Stále je v platnosti smlouva z roku 1612, podle které se o hrobku stará obec Postřelmov.
Poloha: 49.9065192N, 16.9108825E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Postřelmov, Obecní úřad (100 m)
Vlaková zastávka: Postřelmov (1,1 km)
★★ - Sonntágův statek, Postřelmov:
Památkově chráněný statek byl obnoven do původní krásy. Dříve byl statek jedním z nejvýznamnějších selských gruntu v Postřelmově. Místní mu říkají Zámeček.
Poloha: 49.9064142N, 16.9139286E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Postřelmov, Obecní úřad (180 m)
Vlaková zastávka: Postřelmov (1,1 km)
★★ - Hrobka rodiny Langerovy, Libina:
Nachází se v severní části zdejšího parku. Ten byl vybudován v roce 1932 z darů místních obyvatel. 13. září 1934 umírá vlastník největší továrny v širokém okolí Adolf Langer a jeho manželka Hermína začíná připravovat projekt rodinné hrobky, která je pak postavena v roce 1935. K hrobce byla vybudována mlatová cesta a alej kaštanů a lip, která se jako původní dochovala.
Poloha: 49.8798264N, 17.0873578E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Libina, náměstí (0,5 km)
Vlaková zastávka: Libina (2,1 km)
★ - Langerova vila, Libina:
Novorenesanční vila z přelomu 19. a 20. století. Nazývá se také vila Roberta Ruprechta, podle jejího prvního majitele.
Poloha: 49.8770561N, 17.0823453E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Libina, náměstí (50 m)
Vlaková zastávka: Libina (1,9 km)
★ - Topol v kopci, Postřelmov:
Jedná se o exemplář Topolu černého s obvodem kmene 500 centimetrů. Výšku měl původně 22 metrů, ale po zákroku ochranářů byl seříznut.
Poloha: 49.9088758N, 16.9067333E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Postřelmov, Obecní úřad (490 m)
Vlaková zastávka: Postřelmov (1,4 km)
Výlet 2: Kolem zříceniny Brníčko po nejjižnějších kopečcích Hanušovické vrchoviny východně od Zábřehu (horské kolo)
Start: Zábřeh, Turistický rozcestník Zábřeh – železniční stanice
Cíl: Zábřeh, Turistický rozcestník Zábřeh – železniční stanice
Délka trasy: 51,5 km
Časová náročnost: 3:55 hodin, bez prohlídky lokalit
Popis: Začátek i konec výlet v rovinatém terénu; od 7. kilometru tři ostrá stoupání, tři prudké sešupy a pak dva malé kopečky jako vyjížďka, která nás dovede znovu do úrodné nížiny a do cíle před zábřežským nádražím. Tak by se dal v kostce popsat tento zhruba padesátikilometrový výlet. Nejvíce určitě oceníme výhledy ze zříceniny Brníčko, která ale přijde na řadu až na začátku poslední třetiny výletu. Jinak výlet seznamuje se třemi silnými rody oblasti – s rody Bukůwků z Bukůwky, Langerů a Sonntágů. Nejvyšší bod najdeme na kótě 516 metrů nad mořem, v místě zvaném U Cikánského buku. Nejnižší bod je pak přejezd přes řeku Moravu u Leštiny ve výšce 269 metrů nad mořem. Celkové převýšení je 745 metrů.
Vhodnost: Výlet krásnou krajinou je přeci jen připravený pro otrlejší kolaře. Nejproblematičtějším je střídající se prudké klesání a stoupání. Výlet je zařazen na sedmém bodě desetistupňové náročnostní škály.
Zastávky:
Leština, Přírodní památka Pod Trlinou (5 km) – Libina, Langerova vila (22,7 km) – Libina, Hrobka rodiny Langerovy (23,3 km) – Brníčko, Kostel Narození Panny Marie (34 km) – Brníčko, Zřícenina hradu Brníčko (35,1 km) – Postřelmov, Topol v kopci (43,6 km) – Postřelmov, Hrobka Bukůwků z Bukůwky (44,1 km) – Postřelmov, Sonntágův statek (44,3 km)
תגובות