Černošice se vyvíjely po staletí nenápadně; změnu v druhé polovině 19. století přineslo zavedení železničního spojení; tehdy bohatší Pražané objevili kouzlo Černošic a začaly tu vyrůstat nádherné příměstské vily, které jsou dodnes chloubou české architektury
Město se stalo pro Pražany letoviskem, ale i novým bydlištěm; domov zde našel například zakladatel mohutné herecké dynastie Jiří Steimar, politička Františka Plamínková nebo olympionička Věra Čáslavská; místní říkají, že Černošice nabízejí všechno; jen nesmíte věřit řečem, že tu kdysi stál hrad Tetín
Černošice (německy Tschernositz) jsou město ve Středočeském kraji, které se těsně přimyká ke katastru hlavního města Prahy.
Absolutní blízkost metropole na jedné straně a na straně druhé ceněné krajinné prostředí vymodelované tokem Berounky a kopečky Českého krasu dělá z Černošic už více než jedno a půl století vyhledávané místo pro vyšší a střední třídu Pražanů. Ta jezdila svého času do Černošic na letní byty, jindy zde ovšem lidé těchto vrstev zakotvili natrvalo. Proto tu vznikla řada architektonicky bezchybných a výstavních vil, kterými se město pyšní i v dnešní době. Zkrátka Černošice byly a stále jsou dobrou adresou.
První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1088 a najdeme ji v zakládací listině Vyšehradské kapituly. Abychom ale byli přesní, tak se jedná o zmínku o jedné z částí dnešního města, konkrétně o Dolních Mokropsech. Jedná se o část ležící nejblíže řece Berounce a svůj název získala z pošklebného označení. Pojmenování "mokří psi" si totiž vysloužili nejen od sousedů, ale i od samotného vladaře zdejší rybáři, kteří lovili ryby v mokřinách Berounky.
Vraťme se ale zpět k počátkům. Traduje se, že Černošice daroval kníže Boleslav II. už roku 999 dnes už zaniklému ostrovskému klášteru. Nejsou však na to důkazy, a tak první písemná zmínka o vlastních Černošicích pochází z roku 1115, kdy byly součástí majetku kláštera v Kladrubech.
V držení církve vydrží Černošice ještě déle než století, než je v roce 1239 získá do soukromého majetku biskup Jan III. z Dražic.
Roku 1268 putuje tehdejší vesnička znovu přímo do náruče panovníka, v tomto případě Přemysla Otakara II.; nezůstane tu však dlouho. Už roku 1292 mění Černošice znovu majitele a novým majitelem se stává cisterciácký klášter na Zbraslavi. Tomu je věnoval král Václav II.
Nastává poměrně rychlý rozvoj oblasti, za což může hlavně přítomnost dvou významných středověkých cest. První z nich se klikatila podél Berounky a šlo o takzvanou pražsko-bechyňskou cestu, která pokračovala za Bechyní směrem na Prácheň a do Bavorska.
Tou druhou byla císařská cesta na Karlštejn, která pochopitelně zažila největší zátěž za doby vlády Karla IV. Na Staré Vráži, což je název místní části Černošic, stávala stará košatá lípa, která dominovala celému kraji až do roku 1930, kdy se její čas naplnil a uschla. Přesto je možné ji vidět na starých pohlednicích či fotografiích. O ní místní vyprávěli, že se jednalo o oblíbený strom císaře Karla IV., který se u ní při cestě na Karlštejn vždy zastavil a chvíli tu odpočíval.
Situace s majetkovými poměry se nemění až do husitských válek, kdy je klášter na Zbraslavi vyrabován, zničen, zapálen a pobořen. Od smutné události v roce 1422 je obec v držení Pešíka Předbora z Radešína.
To už ale záznamy z map a berních knih rozlišují různé části Černošic. Poprvé v roce 1304 se setkáváme s dělením na Malé a Velké Černošice, které ale zhruba v polovině 14. století nahradilo dělení na Horní a Dolní Černošice.
Teď se ale na chvíli vraťme k původně zmiňovaným Mokropsům, které dnes s Černošicemi tvoří nerozdělitelné město. Hranice mezi oběma obcemi procházela zhruba tam, kde dnes vede železniční trať. Jak jsme zmínili, Mokropsy byly v majetku Vyšehradské kapituly. Od 13. století ale vydělávaly peníze klášteru svatého Jiří na Pražském hradě, a tak se dělo až do husitských válek.
Po nich císař Zikmund Lucemburský věnoval obec do državy Oldřicha Medka z Valdeka. Následovaly téměř dvě století nepřetržitého střídání místních panovníků, které nemá význam vyjmenovávat. Poslední, který stál v dlouhé řadě vlastníků, byl Jindřich Paradiese, svobodný pán z Eschaide, který Mokropsy získal do držby v roce 1633. Po pouhých pěti letech je však prodává a Mokropsy se velkou oklikou vracejí znovu do majetku zmátořeného zbraslavského kláštera.
Černošice jsme opustili v roce 1422, kdy je uzmul s husitstvím spřízněný Pešík Předbor z Radešína. Ani jemu však dlouho tamní výnosy neplnily kapsy, protože je záhy prodává a do roku 1455 i Černošice střídají rychle za sebou majitele.
V roce 1455 se to ale změní, protože tehdy za cenu 300 kop najdou Černošice cestu znovu do držby Zbraslavského kláštera. Za téměř 200 let se k nim přidají i Mokropsy, jak jsme před chvílí zmínili, a historie vývoje obou obcí se na dlouhou dobu spojí. Ale brzy se dozvíme, že ne navždy a do dnešních dní.
Hned následující rok po majetkovém spojení Černošic s Mokropsy dochází vůbec k nejtragičtější a nejčernější události v životě dnešního města. V rámci třicetileté války přitáhne v roce 1639 do oblasti vojsko švédského generála Johanna Gustafssona Bannera. Ten míří s armádou na Prahu a už v Černošicích, ale i na Zbraslavi si vyzkouší, jak snadno se města rabují a vypalují.
Za vojáky neodbytně zamíří na spáleniště i epidemie nemocí a lidské ztráty rapidně rostou. Kdo nezemřel, emigroval a oblast Černošic se téměř vylidní.
Po skončení děsivé třicetileté války se Černošice a Mokropsy stávají synonymem pro zemědělský poklidný život. I nadále nadhazují místní rybáři své vlasce a pruty do vln Berounky a na polích se daří obilí, ovoci a zelenině.
V pozdějších letech sice vzniknou v katastru Mokropsí dvě cihelny, ale tím je příval průmyslu do oblasti téměř vyčerpán. Život plyne poklidně dál a nic se nemění až do roku 1785, kdy císař Josef II. ukončil činnost Zbraslavského kláštera.
Černošice se tak rázem ocitají bez majitele a jsou vloženy do majetku Královského náboženského fondu, kde zůstanou až do roku 1825, kdy jej v dražbě zakoupí bavorský kníže Bedřich Oettingen Wallerstein.
V roce 1862 je důvod k oslavě - město protnula čerstvě otevřená Česká západní dráha, která vede z Prahy do Plzně a Černošice se ještě víc přiblížily metropoli. A to je to zlomové datum, odkdy si oblast oblíbili zástupci střední i vyšší vrstvy pražské společnosti. Začne tu vyrůstat řada letních bytů, ale i stálých sídel. V obou případech se jedná o honosné a luxusní vily, které zdobí zdejší svahy doznívajícího Českého krasu. Téměř všechny stavby se dochovaly do dnešních dní a i nadále patří k nejluxusnějšímu bydlení v blízkosti metropole.
Starostové Horních a Dolních Černošic očekávají jen světlé zítřky, a tak dochází v roce 1864 k jejich sloučení pod jednotným názvem Černošice.
Češi té doby se chtějí vymanit z věčného a všudypřítomného sevření v podobě vládnoucí němčiny a přítomnosti zkostnatělé rakouskohabsburské monarchie. Útěk od těchto skličujících skutečností usnadňují nejroztodivnější věci.
Všespolečenská snaha o hledání národních českých kořenů se na konci šedesátých let 19. století projevila v Černošicích například tím, že se v české komunitě rozšířila informace, že zdejší ostrožna nad Berounkou je bájný hrad Kazín. Dospělo to tak daleko, že v roce 1868 byl nápis Kazín umístěn dokonce na samotnou skálu nad řekou. Už brzy se sice objevily hlasy označující tuto myšlenku za mylnou, povědomí o Kazíně vyprchávalo z Černošic jen velmi pomalu.
Definitivně pohřbil národněosvobozenecký nápad archeologický průzkum Jana Axamita z počátku 20. století, který objevil sice pozůstatky středověké tvrze, ale žádné stopy po slovanském hradišti. Zajímavé ale je, že až do dnešních dnů zůstala vžita představa, že se na skále nad pravým břehem Berounky se u Černošic nachází místo, kde kdysi stávala bájný hrad Tetín.
Ani fakta archeologa Axamita o neexistenci Tetína v této oblasti nezastaví mohutný stavební boom, který se v Černošicích projevuje. Vily rostou jako houby po dešti a obec se dokonce pyšní i vlastními vybudovanými klimatickými lázněmi. Na začátku 20. století překročí počet místních obyvatel číslo tisíc.
Rok 1910 je také dobou, kdy černošické panství naposled mění majitele. Potomci bavorského knížete Bedřicha Oettingena Wallersteina Černošice opouštějí a prodávají je textilnímu magnátovi Cyrilu Bartonovi z Dobenína. Jeho vliv je v Černošicích, ale i na nedaleké Zbraslavi patrný až do roku 1948, kdy vítězný únor pracujícího lidu udělal výrazný škrt přes jeho další rozvojové plány.
Klokotný stavební rozvoj na chvíli přibrzdí I. světová válka, ale po čtyřech letech bojů se Pražané na budování nových vil a letních sídel v Černošicích vrhnou ještě s větší vervou.
V té době vzniká v obci extrémní ukázka fenoménu otevřených ekonomických nůžek. Luxusní vily zde staví nejbohatší Pražané, původní obyvatelstvo však zůstává i nadále velmi chudé a zdrojem obživy pro něj je i nadále rybaření a zemědělství. Kromě toho místní prosluli i pletením košů a dalších předmětů z vrbového proutí.
V roce 1920 dochází k nepochopitelnému oddělení Horních a Dolních Černošic, ze kterých se tak stávají opět dvě samostatné obce. V té době už mají Černošice dva tisíce stálých obyvatel. Stavební rozkvět pokračuje i po rozdělení a tehdejší tisk informuje o tom, že oblast Černošic je rozparcelována na výstavbu nových vil za prodejní cenu 25 Kčs za metr čtvereční.
Oblasti se příliš nedotkne ani hospodářská krize 30. let. Počet obyvatel i nadále stoupá a v polovině 30. let zde žijí už tři tisíce stálých obyvatel. Těsně před vypuknutím druhé světové války navíc Černošice otevírají náruč pro uprchlíky ze Sudet, kteří utíkají před hitlerovským záborem.
II. světovou válku přečkaly Černošice téměř bez úhony a krátce po oživení společnosti znovu pokračuje růst počtu obyvatel. Nedlouho po válce už jich jsou čtyři tisíce a v roce 1950 dochází opět ke spojení Horních a Dolních Černošic. S tímto datem se definitivně začleňují do katastru Černošic i Dolní Mokropsy, které se nacházejí na stejném břehu Berounky jako Černošice.
O 19 let později získávají Černošice status města. To ale nezabrání úředníkům v tom, aby po pěti letech v roce 1974 znovu, a teď už definitivně, od sebe oddělili Dolní a Horní Černošice. Ty Horní na levém břehu Berounky zůstanou pod jménem Černošice samostatným městem. Dolní Černošice na pravém břehu Berounky se od roku 1974 stávají součástí Lipenců a začleňují se do katastru hlavního města Prahy. Stejná situace je i s Mokropsy. Ty Dolní na pravém břehu Berounky zůstávají součástí Černošic. Horní na opačné straně řeky jsou začleněny do katastru obce Všenory.
Černošice jsou jedním z mála českých měst, které nezažily po sametové revoluci odliv populace, právě naopak. Počet obyvatel utěšeně roste a dnes atakuje hranici 7 tisíc.
Nejslavnějším místním rodákem byl Antonín Vincenz Lebeda, který se tu narodil 1. května 1798. Šlo o významného českého puškaře a zbrojařského konstruktéra, který dokázal navrhnout a vyrobit řadu novátorských palných zbraní. Navíc byl i vášnivým sběratelem a jeho světově proslulé zbrojařské kolekce jsou dnes pýchou sbírek pražského Národního a Uměleckoprůmyslového muzea nebo Vojenského muzea ve Vídni.
4. října 1927 se v Černošicích narodil i jeden z 11 hokejistů, kteří byli odsouzeni ve zinscenovaném politickém procesu v průběhu 50. let. Vladimír Kobranov byl držitelem zlaté medaile z domácí ligy, z mistrovství Evropy i z mistrovství světa a vlastnil i stříbrnou olympijskou medaili z roku 1948 ze Svatého Mořice. Rehabilitace za politický proces přišla až v roce 1968; následně Kobranov získal angažmá ve švýcarské lize, kde se natrvalo usadil. Zemřel v Regensdorfu u Curychu 25. října 2015 ve věku 88 let.
S Černošicemi spojila život početná skupina slavných osobností, které se do města přistěhovali či si zde zřídili letní byty.
V Černošicích, respektive v Dolních Mokropsech dožil svůj život objevitel čtyř základních krevních skupin Jan Janský. 8. září 1821 zemřel na následky ischemické srdeční choroby ve svém domě ve věku pouhých 48 let.
Za bydliště si Černošice zvolila i jedna z nejslavnějších českých operních pěvkyň - Jarmila Novotná. Stalo se tak po sňatku se členem šlechtického rodu Jiřím Daubkem v roce 1931. Před II. světovou válkou společně emigrovali do New Yorku, kde Jarmila Novotná 9. února 1994 ve věku 86 let zemřela. Ostatky obou manželů se ale vrátily zpět do Čech a byly společně uloženy ve šlechtické hrobce rodu Daubků v nedaleké Líteni.
Černošice se staly domovem i pro manželský pár - herečku Marii Glázrovou a operního pěvce Eduarda Hakena. Žila tu i jedna z prvních českých ženských hereckých hvězd Anna Sedláčková a herec Ferenc Futurista.
V Černošicích vybudovaly u svých vil ateliéry sochařka Marie Borková a malířka Marie Fischerová-Kvěchová.
Nesmíme zapomenout na fotografa Viléma Heckela, který tragicky zahynul v roce 1970 na svazích peruánského Huascaránu v kamenné lavině, kterou způsobilo zemětřesení.
Dnes našli v Černošicích domov herec Jaroslav Dušek nebo prezidentka nadace Kapka naděje Vendula Pizingerová. V dobách milostného poblouznění tu v jedné z vil žili i modelka Vlaďka Erbová a fotbalista Tomáš Řepka.
S městem spojila poslední část života i jedna z nejlepších sportovkyň světa - Věra Čáslavská. Po ní je pojmenována zdejší sportovní hala. U jejího vzniku Čáslavská stála jako poradce vnitřních dispozic. Olympionička Věra Čáslavská si také vybrala černošický hřbitov jako místo posledního odpočinku.
Nesmíme ovšem zapomenout na další výjimečnou ženu, která obětovala život pro své ideály v oblasti humanistiky a politiky. V Černošicích žila organizátorka českého a mezinárodního ženského hnutí, feministka a novinářka Františka Plamínková. Ta byla popravena v době heydrichiády 30. června 1942 u popravčí zdi Kobyliské střelnice.
Jenže Černošice v průběhu let lákaly jako bydliště i značně kontroverzní postavy české historie. Legendárním se stal útěk podnikatele Radovana Krejčíře z jeho černošické vily 18. června 2005. Tato budova představovala ukázku zhýralého a přepychového způsobu života, a to včetně akvária se živým žralokem. Původní hodnota Krejčířovy vily v době policejní razie byla téměř 90 milionů korun; dnes po letech chátrání, zničujícím požáru a sedmi neúspěšných aukcích dosahuje už jen zlomek původní hodnoty. I přesto odborníci na bytový fond odhadli měsíční údržbu vily a pozemku na 600 tisíc korun.
Menší vila, která byla historickou stavbou a také patřila Radovanu Krejčířovi, se však už v Černošicích formou aukce prodala.
Neméně kontroverzně působil na českou veřejnost rozhazováním a plýtváním akcionářských financí i další podnikatel žijící v Černošicích Aleš Hušák. Ten byl v letech 1995-2011 generálním ředitelem společnosti Sazka.
Do katastru jedné ze sousedních obcí Kosoř zasahuje jedna z nejkrásnějších lokalit Českého krasu - Národní přírodní památka Černé rokle. Ta nejenže přináší obrovský význam z pohledu studia paleontologie a obohacuje vědecké sbírky nalezišti fosílií, ale je výjimečná i výskytem vzácných druhů rostlin a v neposlední řadě patří mezi jedno z nejkrásnějších míst Českého krasu, a to včetně nádherných vyhlídek na vrchní hraně rokle.
Nedaleká nenápadná obec Třebotov dala 25. května 1864 světu muže se jménem Antonín Los. Byl spřízněn se šlechtickou větví Ottů z Losu; proslul ale v jiném oboru, a to ve stavitelství. Stal se autorem prvního českého betonového silničního mostu. Ten byl otevřen 28. září 1896 v Praze. Dodnes se po něm můžeme projít přes říčku Rokytku v Zenklově ulici poblíž Elsnicova náměstí v pražské čtvrti Libeň.
A ještě se zmíníme o obci Vonoklasy. Nad tímto místem zaplesá srdce každého milovníka kultovního seriálu Třicet případů majora Zemana. Právě tady došlo v roce 1968 k temné rodinné tragédii. Ta se stala inspirací pro jeden z nejznámějších dílů seriálu s názvem Studna. Dnes je obec Vonoklasy domovem manželského páru, který tvoří divadelní pedagožka a herečka pražského Národního divadla Eva Salzmannová a český dramatik a scénárista Karel Steigerwald.
Znakem Černošic je zlatý štít, v jehož spodní části se nachází modrá oblá pata a nad ní ve zlatém poli zelený jetelový trojlístek se stonkem. Znak utvořený v roce 1992 symbolicky vyjadřuje modrou barvou řeku Berounku a zlatým polem možnosti zdejšího rekreačního vyžití. Zelená barva na znaku pak symbolizuje okolní lesy a přírodní podmínky. Trojlístek upomíná na tři části města - samotné Černošice, Mokropsy a Vráž.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Černošice leží na silnici II. třídy číslo 115. Vzdálenosti Černošic z českých měst: Praha (19 km), Ústí nad Labem (101 km), Karlovy Vary (130 km), Plzeň (82 km), České Budějovice (141 km), Pardubice (122 km), Hradec Králové (128 km), Jihlava (133 km), Liberec (126 km).
Autobus: Autobusové spojení do Černošic je z pražských částí Barrandov a Radotín a dále z Karlíka, Dobřichovic a Vonoklas.
Vlak: Černošice leží na poměrně frekventované železniční trati. Vlaky vás přímými spoji dovezou až do těchto cílových stanic: Praha, Beroun a Řevnice. Pravidelné příměstské linky jezdí ve velmi hustých intervalech.
★★★★★ - Zemanův letohrádek (Střední čp. 403), Černošice:
Velmi excentrická stavba má nezastupitelné místo v českých dějinách architektury. Autorem je pražský architekt Osvald Polívka, který hned po práci na tomto letohrádku napnul síly do návrhu secesního pražského Obecního domu. Nezpochybnitelný přínos stavby je jasný už při pohledu na budovu. Polívka zde dospěl k vlastnímu a specifickému koktejlu stavebních slohů, který v sobě snoubí znaky novorenesance a novobaroka, které po umném promíchání vytvářejí vlastní formu rané secese. Polívka se nebál použít tak smělých detailů jako jsou segmentové štíty s pylony, okna a dveře s různými výškami okenních tabulek, ale najdeme zde i plastická vpadlá pole či okrasné profilové římsy. Navíc dnes na stavbě chybí původní vzhled omítky, která se v době vzniku v letech 1902-03 vyznačovala řadou ozdobných malovaných rostlinných motivů. Ty zůstaly zachovány na kovovém zábradlí. Dnes v budově sídlí místní základní umělecká škola.
Poloha: 49.9553756N, 14.3244408E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Železniční zastávka (450 m)
Vlaková zastávka: Černošice (460 m)
★★★★★ - Národní přírodní památka Černé rokle, Kosoř:
Jedno z nejkrásnějších míst na levém břehu Berounky. Lokalita byla ovlivněna těžbou vápence na přelomu 18. a 19. století. Původně byly stráně holé, dnes postupně zarůstají nálety. Můžeme tu spatřit řadu vzácných orchidejí, ale i motýlů. Lokalita leží částečně i v katastru hlavního města Praha. Na vrchní hraně rokle v obci Kosoř se nacházejí dvě okouzlující vyhlídky, z kterých budeme v údivu a bez dechu sledovat tuto přírodní krásu.
Poloha: 49.9899342N, 14.3385394E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: V sudech (400 m)
Železniční zastávka: Praha – Radotín (3,3 km)
★★★★ - Fröhlichova letní vila (Střední čp. 360), Černošice:
Jednu z nejcennějších vil vytvořil věhlasný architekt Jan Kotěra. Jedná se o jedno z raných Kotěrových děl, které vzniklo v letech 1902-03. Dům si nechal postavil známý dekoratér interiérů František Fröhlich a Kotěrovi se podařilo skloubit vliv tehdejší soudobé anglické vilové architektury a tradiční českou lidovou tvorbu. To se projevuje použitím dřevěných stavebních konstrukcí, řezbářských detailů, ale hlavně jemného malovaného květinového dekoru. Ten vytvořil sám majitel domu František Fröhlich podle Kotěrova návrhu.
Poloha: 49.9560267N, 14.3232144E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Železniční zastávka (480 m)
Vlaková zastávka: Černošice (450 m)
★★★★ - Kratochvílova vila, (Karlštejnská čp. 282) Černošice: (bez fotografie)
Podle názoru architektů vůbec historicky nejcennější vila ve městě. Znovu ji vytvořil vynikající architekt Jan Kotěra. Vznikla však o poznání později, než další Kotěrovo dílo Fröhlichova letní vila, a tak už je na stavbě vidět mnohem víc profesních zkušeností architekta. Budova se řadí do skupiny takzvané geometrické moderny a jsou na ní patrné vlivy anglické architektury a vídeňského neoklasicismu. Dominantním jevem celé stavby je režné zdivo. Málokdo by dnes při pohledu na budovu hádal, že na konci 90. let 20. století byla v téměř havarijním stavu, přesto se jejím současným majitelům podařila unikátní rekonstrukce. Ta je vysoce hodnocena odborníky z důvodu zachování jak vnitřních, tak i vnějších původních propozic vily. Budova se nachází na úplném konci města na hraně lesa. Stavba vznikla pro ředitele železáren v Králově Dvoře Emila Kratochvíla.
Poloha: 49.9556692N, 14.3106642E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Karlštejnská (290 m)
Vlaková zastávka: Černošice (1,1 km)
★★★★ - Vila Antonína Reiwarta (Waldhauserova čp. 4), Černošice:
Jedna z prvních moderních vil, která má v rodném listě datum 1890. Stavba vznikla pro známého pražského knihkupce a spisovatele Antonína Reinwarta, který také v domě v roce 1929 zemřel. V době vzniku byla nejen v českých zemích velmi oblíbená architektura zpracovávající lidové prvky a na této vile architekta Jana Vejrycha se to projevuje víc než výrazně. Na původní lidovou architekturu zde odkazuje věžička dominující celé stavbě, ale i řezbářsky mistrovsky provedený balkon s celým zahradním profilem. Úspěch a popularita této černošické stavby byla tak velká, že její podrobné plány a nákresy byly součástí architektonické sekce Všeobecné jubilejní zemské výstavby v roce 1891 v Praze.
Poloha: 49.9556692N, 14.3106642E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Komenského (0,8 km)
Vlaková zastávka: Černošice (0,9 km)
★★★★ - Hořejšova vila (Karlštejnská čp. 274), Černošice:
Čistota funkcionalistických rysů domu významem dalece přesahuje katastr Černošic. Dílo navrhl architekt Miloš Hořejš, pro člena své rodiny, továrníka Ferdinanda Hořejše. Architekt na projektu spolupracoval s Karlem Štiplem, který byl jedním z nejnadanějších žáků Josipa Plečnika. A právě tento dům odkazuje v mnohém na znaky Plečnikovy tvorby. To vidíme například ve využití vlajkového stožáru, ale i v markantní odlišnosti obou stran stavby. Běžnému pozorovateli se nabízí severní strana, která je skutečně funkcionalisticky strohá, ale jižní strana svou oblou zimní prosklenou zahradou evokuje ve svém tvary podobu s lodními konstrukcemi. Zimní zahrada je pak dokonale propojena s vlastní zahradou na hektarovém pozemku, která byla navržena architektem Kotrbatým tak, aby se mezi oběma stranami vytvořilo silné pouto. Zajímavostí je, že k vytvoření stavby domu byl zakoupen pozemek s původním domem, který byl ale zbourán jen částečně. Nezbourané části pak vytvořily kostru tohoto funkcionalistického domu.
Poloha: 49.9556692N, 14.3106642E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Karlštejnská (260 m)
Vlaková zastávka: Černošice (0,7 km)
★★★★ - Rodinný dům Jana Lhoty (Zdeňka Lhoty čp. 466), Černošice:
Budova, která vznikla v roce 1903, je jednou z posledních staveb v Černošicích, která nesla stopy historismu. Pražský architekt František Kalousek to podepřel podobou reprezentativního portálu hlavního vstupu s původními dřevěnými dveřmi, vyřezávaným dekorem a ozdobným kováním. Budova vznikla pro právníka Jana Lhotu, který byl známým pražským advokátem. Na zdi vily však visí pamětní deska, která odkazuje na zdejší působení jeho bratra, také právníka, Zdeňka Lhoty. Ten se stal jedním z prvních českých civilních letců a průkopníkem československého létání. A právě po něm je pojmenovaná ulice, ve které vilu najdeme.
Poloha: 49.9562181N, 14.3251361E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Železniční stanice (460 m)
Vlaková zastávka: Černošice (430 m)
★★★★★ - Židovský hřbitov Třebotov, Třebotov:
Zdejší hřbitov patřil židovské obci na Zbraslavi a pohřbívalo se tu až do 70. let 20. století. Zcela mimo zástavbu byl založen v lese v roce 1761. Nejstarší dochované náhrobky jsou datovány do samotného konce 18. století. Přes totální devastaci v době protektorátu se zachovalo 146 úplných náhrobků a řada torz. K vidění jsou i zbytky židovské márnice. Nejcennějším hrobem je místo odpočinku rabína Samuela Ballenbergera který žil od poslední třetiny 18. století až do poloviny 19. století.
Poloha: 49.9728217N, 14.3010322E
Parkoviště: na kraji lokality
Autobusová zastávka: Třebotov, Sanatorium (0,5 km)
Vlaková zastávka: Černošice (2,8 km)
GALERIE: HŘBITOV TŘEBOTOV
★★★★ - Vyhlídka na Kulivé hoře, Třebotov:
Vyhlídka se nenachází na nejvyšším bodě Kulivé hory, který najdeme v blízkosti židovského hřbitova. Nenajdeme ji ani na druhém nejvyšším podružném vrcholu, protože obě tyto kóty jsou zalesněny. Vyhlídka se nachází v západní části rozsáhlé hory, která je zároveň přírodní rezervací. Nádherný pohled z kamenných výchozů se odkrývá do údolí Švarcavy, na osadu Kala, ale i na další hřbety Českého krasu.
Poloha: 49.9642203N, 14.2861808E
Parkoviště: na kraji obce Třebotov
Autobusová zastávka: Třebotov (1,2 km)
Vlaková zastávka: Černošice (4 km)
★★★ - Přírodní rezervace Kulivá hora, Třebotov:
Krasová krajina zvedající se ostře nad hladinu potoka Švarcavy. Tyto skalní ostrohy byly původně dnem prvohorního moře. Skály tvoří devonské vápence, které absorbují teplo, a tak se na svazích Kulivé hory daří teplomilným houbám, ale i suchomilným vzácným rostlinám. Naprosto typický obrázek Kulivé hory musí být spojený s porosty dubu šípáku a travinami místních lesostepí. Zajímavostí jsou pak lůmky v západní části přírodní rezervace, kde se dají nalézt zkameněliny tentakulitů, což byli miniaturní živočichové dávné historie.
Poloha: 49.9655186N, 14.2824150E
Parkoviště: na kraji obce Třebotov
Autobusová zastávka: Třebotov (1,2 km)
Vlaková zastávka: Černošice (3,9 km)
GALERIE: KULIVÁ HORA
★★★ - Černošická vyhlídka, Černošice:
Nachází se zhruba ve výšce 350 metrů nad mořem na svazích kopce Sulava. Jeho vrchol je ještě o 12 metrů výš nad vyhlídkou. Místu se také říká Staňkovka, podle nedaleké přírodní rezervace. I milovníci paraglidingu toto místo znají pod názvem Staňkovka, který je uvedený na mapě paraglidingových míst. Nádherný pohled je odsud do údolí řeky Berounky. Za mé návštěvy však údolí řeky bylo pokryto hustou bílou mlhou, ze které vystupoval jen vysílač Cukrák. Přesto tato vyhlídka patří k hojně navštěvovaným místům, o čemž svědčí i vhodně umístěná lavička.
Poloha: 49.9686217N, 14.3250183E
Parkoviště: ve městě Černošice
Autobusová zastávka: Černošice, Komenského (1,3 km)
Vlaková zastávka: Černošice (1,4 km)
★★★★ - Vila Sakrabonie (Vrážská čp. 322), Černošice:
Tajemný vnitřní svět malířky Marie Fischerové-Kvěchové. Manželé Fischerovi se přestěhovali do obrovské vily v roce 1932. Obrovskou devizou stavby je prostorově rozlehlá romantická zahrada plná krásných zákoutí, která se stala nevysychající inspirací akademické malířky pro náměty k ilustracím dětských knížek. Marie Fischerová-Kvěchová (narozena v roce 1892) byla absolventkou Uměleckoprůmyslové školy a malířských škol v Paříži, kam ji doporučila kvůli nezměrnému talentu Zdeňka Braunerová. Do doby II. světové války byla Fischerová-Kvěchová jedna z nejžádanějších českých malířek, která ohromovala snovými plátny. Komunistická doba po válce však označila její tvorbu za umělecký přežitek a buržoasní dekadenci. Kvůli tomu nebyla malířka ani přijata do Svazu výtvarných umělců. Autorka se však uzavřela ve vile Sakrabonii a ve snové zahradě, kde v jednom domě žila se svým manželem a rodinami všech tří dětí. Konec konců obrovská rozloha vily to umožňuje. Obklopena rodinou zde malířka tvořila až do roku 1984, kdy ve svém milovaném domě zemřela. I nadále je vila Sakrabonie v držení potomků slavné malířky.
Poloha: 49.9559314N, 14.3213794E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Železniční stanice (430 m)
Vlaková zastávka: Černošice (430 m)
★★★ - Vila Františka Myšky (vila Anděla) (Zdeňka Lhoty čp. 462), Černošice:
Vila z roku 1910 je dodnes v téměř původním stavu, což zvyšuje její hodnotu. Vznikla pro Františka Myšku a jeho ženu Andělu, která dala také stavbě jméno. Původní návrh byl konzervativně novobarokní, ale extrémně oblíbená secese dala o sobě znát i na plánech této stavby. Jasně se projevila v ozdobné markýze nad portálem, na dřevěných výplních oken, ale hlavně v interiéru. Zde je naprosto nedocenitelné schodiště ze sliveneckého mramoru se secesním kovovým zábradlím a také původní dlažba reflektující secesní zákonitosti.
Poloha: 49.9585486N, 14.3240317E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Železniční stanice (180 m)
Vlaková zastávka: Černošice (140 m)
★★★ - Tvrz Třebotov, Třebotov:
Tvrz je poprvé zmiňována v písemných materiálech v druhé polovině 14. století. S maximální pravděpodobností zde však tvrz stála už nejméně o století dřív. Velkou stavební úpravu provedl na konci 14. století Oldřich Medek z Lešan a Valdeka, který využil vody a z původní tvrze udělal tvrz vodní, která se tak stala mnohem více chráněnou. V té době se také změnil půdorys na čtvercový a přibyla věž. Pragmatickou úpravu v roce 1568 provedl Jiřík Hovorčovský, který v jižním křídle zbudoval pivovar a krčmu. Tvrz se dočkala nejen bělohorské konfiskace, ale i řady renesančních a barokních přestaveb. Nějakou dobu patřila i Zbraslavskému cisterciáckému klášteru. Nejsmutnější období přišlo za protektorátu v roce 1942, kdy vyhořela a začala chátrat. To pokračovalo v dobách socialismu, kdy sloužila jako sklad brambor, chlévy pro prasata a drůbež. Po roce 2000 byla tvrz totálně zrekonstruována s přispěním financí Jana a Renaty Sedláčkových. Dnes se zde konají společenské a kulturní akce, svatby, ale najdeme zde i luxusní ubytování.
Poloha: 49.9718058N, 14.2888069E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Třebotov (190 m)
Vlaková zastávka: Černošice (3,8 km)
GALERIE: TVRZ TŘEBOTOV
★★★ - Vyhlídka Homole, Vonoklasy:
Naprosto nenápadný kopeček, který se vám ani jako kopeček nezdá. Přesto nabízí nádherný výhled na zdejší obce na svazích Českého krasu. Zdejší biotop travnaté lesostepi, tak nezvyklý pro českou krajinu, ve vás zážitky ještě umocní.
Poloha: 49.9552672N, 14.2780711E
Parkoviště: v obci Vonoklasy
Autobusová zastávka: Vonoklasy (0,7 km)
Vlaková zastávka: Černošice (3,7 km)
★★★ - Vyhlídka Velká skála, Vonoklasy:
V tomto případě je možné vystoupat přímo na vrchol vyvrásněného vápencového podloží. Odtud se nabízí nádherný pohled do celého kraje. Velkou skálu však můžeme obdivovat i z dolních poloh. Velmi zřetelné je na tomto skalním výběžku vrásování, kterým si tato část zdejších geologických základů krajiny prošla. Navíc je Velká skála i dobrým orientačním bodem, který je snadno viditelný a čitelný ze širokého okolí.
Poloha: 49.9516147N, 14.2714742E
Parkoviště: v obci Vonoklasy
Autobusová zastávka: Vonoklasy (0,6 km)
Vlaková zastávka: Černošice (4,1 km)
★★★ - Vyhlídkové místo Lavička lásky, Vonoklasy:
Jedná se o velmi romantické místo, které najdeme v ovocném sadu nad Vonoklasy. Jde o bíle natřenou lavičku opřenou o strom a nabízející neotřelý výhled do kraje. Je pochopitelné, proč se místo nazývá Lavička lásky, tady měknou i tvrdé lidské skořápky.
Poloha: 49.9494000N, 14.2658600E
Parkoviště: v obci Vonoklasy
Autobusová zastávka: Vonoklasy (0,9 km)
Vlaková zastávka: Dobřichovice (4,1 km)
★★ - Dub u Nové Vráže, Vonoklasy:
S největší pravděpodobností nejstarší strom v oblasti Českého krasu. Jeho stáří je odhadováno na zhruba 450 let. Strom byl vysazen jako hraniční a dával najevo, kde končí katastr dobřichovského a kde začíná katastr zbraslavského panství. Strom provází řada legend. Podle té nejznámější tudy vedla tradiční cesta císaře Karla IV. z Prahy přes Zbraslav na Karlštejn. Císaře s doprovodem vyhlížel jeden starý havran, který si vždy sedl na větev tohoto Dubu letního a když císař přijel, vznesl se na svých křídlech a odletěl na Karlštejn, kde zvěstoval krákáním císařův brzký příjezd. Pokud je legenda skutečná, muselo se ale jednat o předchůdce Dubu u Nové Vráže, což je klidně možné, protože hraniční stromy, pokud dožily, byly na stejném místě nahrazovány následníky. Ten současný má výšku přes 18 metrů a obvod kmene přesahuje 550 centimetrů.
Poloha: 49.9505914N, 14.2963850E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, U transformátoru (0,9 km)
Vlaková zastávka: Černošice (2,5 km)
★★ - Cedr v Černošicích, Černošice:
Jedná se o jeden z nejkrásnějších exemplářů cedru v našich podmínkách. Jde o Cedr libanonský, který dorostl zatím do obvodu kmene 340 centimetrů a do výšky měří strom 22 metrů. Najdeme ho v zahradě domu s popisným číslem 287 v ulici V Mýtě.
Poloha: 49.9571642N, 14.3182236E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, Železniční stanice (430 m)
Vlaková zastávka: Černošice (0,5 km)
★★ - Vyhlídka Malá skála, Vonoklasy:
Tato naprosto nenápadná vyhlídka je situovaná přímo na malebné kopečky Českého krasu. Na nich se krčí obec Vonoklasy. Vyhlídku najdeme u místního malého amfiteátru, kde se pořádají kulturní vystoupení.
Poloha: 49.9525397N, 14.2737781E
Parkoviště: v obci Vonoklasy
Autobusová zastávka: Vonoklasy (0,8 km)
Vlaková zastávka: Černošice (3,9 km)
★ - Bývalá vila prezidenta Antonína Zápotockého, Vonoklasy:
Nenápadná budova se nachází v ohybu úzké silnice v malé obci Vonoklasy. Vlastní stavba však byla pro prezidenta Zápotockého velmi levným konfiskátem, který stát sebral podnikateli Janu Prošvicovi. Alespoň po sametové revoluci byly trochu narovnány křivdy a vila se vrátila do majetku členů rodiny Jana Prošvice.
Poloha: 49.9486756N, 14.2803306E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Vonoklasy, Samoobsluha (470 m)
Vlaková zastávka: Dobřichovice (3,5 km)
★ - Duby pod Vysokou, Vonoklasy:
Jedná se o následovníky a nově vysazené jedince po původní hraničních stromech. I tyto dva duby totiž oddělovaly od sebe katastry zbraslavského a dobřichovského panství. Menší strom o obvodu kmene tři metry žije podle dendrologů zhruba 200 let, mohutnější z letních dubů s obvodem kmene přes 450 centimetrů je o zhruba padesát let starší. Oba stromy dorostly výšky přes 20 metrů.
Poloha: 49.9535758N, 14.2954133E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Černošice, U transformátoru (1,3 km)
Vlaková zastávka: Černošice (2,2 km)
GALERIE: ČERNOŠICKÉ OBRÁZKY
Výlet 1: Architektonicky velmi cenné vily Černošic, zvlněné kopečky Kulivé hory a vyhlídky do krajiny Českého krasu (pěší)
Start: Černošice, Turistický rozcestník Černošice – železniční stanice
Cíl: Černošice, Turistický rozcestník Černošice – železniční stanice
Délka trasy: 23,7 km
Časová náročnost: 7 hodin 20 minut, bez prohlídky lokalit
Popis: Černošice jsou místem, které vždy bylo a stále je synonymem kvalitní zástavby. Jedná se o lokalitu, kde si od druhé poloviny 19. století až po současnost příslušníci vyšší střední a bohaté společenské třídy z Prahy zřizovali nové vily či letní byty. Prohlídka výjimečných černošických vil by zabrala prostor samostatného výletu, my se ale zaměříme jen na ty nejvýznačnější. Důvod je jasný, Černošice totiž nabízejí kromě zajímavých a nádherných vil různých stavebních slohů také pozvolna stoupající kopce Českého krasu, po kterých je nádhera chodit a obdivovat výhledy, které nabízejí. Nezapomenutelné pohledy tak na nás čekají z lokality Černošické vyhlídky Staňkovka a nebo z Přírodní rezervace Kulivá hora. Určitě nejvíc nás ale uhrane pohled ze dvou vyhlídek, které se nacházejí na horní hraně Národní přírodní památky Černé rokle. A když k tomu přidáme návštěvu vůbec nejstaršího stromu oblasti Českého krasu je jasné, že výlet nemůžeme přejít bez povšimnutí. Nejvyššího bodu dosáhneme v lokalitě vyhlídky Homole, kdy budou naše kroky dovedeny do výšky 393 metrů nad mořem. Nejnižší místo pak na nás čeká v poslední části trasy mezi černošickými vilami, kde budeme jen 204 metrů nad mořem.
Vhodnost: Samotný průběh výletu začíná poměrně prudkým stoupáním ven z Černošic, pak na nás čeká první část po krasovém hřebeni, abychom pak prudčeji sestoupili do údolí Šachetského potoka a následně z něj vystoupali na další hřeben. Po něm půjdeme zhruba sedm kilometrů, aby nás cesta znovu stáhla dolů, tentokrát do údolí říčky Švarcavy. Následně nás čeká poslední hřeben ve Vonoklasech, odkud povede naše cesta plynule dolů do Černošic. Celkové převýšení výletu je 600 metrů. Výlet patří do kategorie nádherných procházek přírodou, kde jsou minimalizovány kontakty s frekventovanějšími komunikacemi. Přesto je dobré zvážit své možnosti, protože výlet dosahuje i poměrně nadstandartní délky - 23,7 kilometrů. Pokud ovšem zvolíme vhodné tempo a nenecháme se ničím honit, zažijeme kupu nádherných zážitků. Výlet je zařazen na šestém stupni náročnosti.
Zastávky:
Černošice, Vila Antonína Reiwarta (0,8 km) – Černošice, Černošická vyhlídka Staňkovka (2,1 km) - Kosoř, Národní přírodní památka Černé rokle (5,2 km) - Kosoř, Vyhlídka nad Černou roklí I (5,4 km) – Kosoř, Vyhlídka nad Černou roklí II (5,7 km) - Třebotov, Židovský hřbitov Třebotov (9,4 km) - Třebotov, Tvrz Třebotov (10,4 km) – Třebotov, Přírodní rezervace Kulivá hora (11,2 km) – Třebotov, Vyhlídka z Kulivé hory (11,5 km) - Vonoklasy, Vyhlídka Homole (14,9 km) - Vonoklasy, Vyhlídka Malá skála (15,3 km) – Vonoklasy, Vyhlídka Velká skála (15,5 km) – Vonoklasy, Vyhlídkové místo Lavička lásky (16,1 km) – Vonoklasy, Bývalá vila Antonína Zápotockého (17,3 km) – Vonoklasy, Dub u Nové Vráže (18,5 km) – Vonoklasy, Duby pod Vysokou (18,8 km) - Černošice, Kratochvílova vila (20,4 km) - Černošice, Hořejšova vila (20,8 km) - Černošice, Cedr v Černošicích (21,3 km) - Černošice, Vila Sakrabonie (21,7 km) - Černošice, Fröhlichova letní vila (22,1 km) - Černošice, Zemanův letohrádek (22,3 km) - Černošice, Rodinný dům Jana Lhoty (23,2 km) - Černošice, Vila Františka Myšky (vila Anděla) (23,5 km)
Comments