Řevnické lomy daly Praze drtivou většinu starých dlažebních kostek, po kterých dnes návštěvníci i obyvatelé metropole chodí; světu však dalo město jednoho z největších sportovců všech dob - Martinu Navrátilovou
Řevnice se svezly na vlně obliby u pražských měšťanů po přivedení železniční tratě v 60. letech 19. století; krátce na to tu vznikla i první česká plovárna na řece Berounce a třetí nejstarší česká turistická trasa - ta vedla na vyhlídku Babka a do barokního areálu Skalka
Řevnice (německy Rzewnitz) jsou jedním ze třech měst okresu Praha-západ, které jsou v řadě za sebou navlečeny na tok řeky Berounky. Dnes tu žije téměř 4 000 obyvatel a jeho obliba zvláště mezi lidmi z Prahy stále roste.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1253. Váže se k události, kdy král Václav I. postoupil zdejší kostel i s následnými výnosy špitálu svatého Františka, který byl spravován řádem křížovníků s červenou hvězdou.
Jenže v roce 1292 další král Václav II. věnoval Řevnice, které byly mezi tím povýšeny na městečko, včetně výnosů nově založenému klášteru cisterciáků na Zbraslavi. A rázem vznikly potíže a tahanice o zisky plynoucí z držav. Nakonec bylo rozhodnuto tak, že tři čtvrtiny financí putovaly na Zbraslav a zbytek do Prahy.
Ať budeme upřednostňovat jakoukoliv donaci, každopádně z toho vyplývá, že Řevnice zůstaly v církevních rukou. A bylo tomu tak až do roku 1785 s malými krátkými výjimkami, ke kterým se brzy dostaneme.
Místo toho, abychom šli teď v čase směrem k současnosti, uděláme čelem vzad a dojdeme až k počátkům historie Řevnic. Ty jsou totiž obcí velmi velmi starou. Budeme se ale pohybovat na velmi tenkém ledě; z této doby se nezachovaly logicky žádné písemné zmínky a my se budeme opírat hlavně o archeologické průzkumy.
Každopádně musíme uznat, že na místě dnešního města šlo skutečně o víceúrovňovou křižovatku civilizace, kde si předávaly jednotlivé kultury lidských dějin žezlo vývoje.
Zamysleme se na chvíli nad důvody, proč to tak bylo. Odpověď najdeme poměrně záhy - šlo o výjimečně přívětivé místo pro založení hradiště či sídliště. Blízkost nespoutané řeky Berounky umožňovala lidem věnovat se rybolovu. Nevysoké svahy Hřebenů naopak nabízely úkryt a zázemí velkým a početným stádům zvěře a ta byla pro lovce příjemným zpestřením jídelníčku.
Nejstarší předměty z archeologického výzkumu sahají dokonce do doby 10 tisíc let před naším letopočtem, kdy tu ve starší době kamenné sídlil lid aurignacké kultury, což byli bezesporu lovci mamutů.
Trvalo dalších 6 tisíc let, než tu zapustili kořeny lidé dvou odlišných kultur, které tu ale žili s největší pravděpodobností v poklidu vedle sebe. Šlo o lid volutové kultury a lid kultury vypíchané keramiky; z hlediska historického vývoje šlo o mladší dobu kamennou.
Musíme nechat uběhnout v Berounce hodně vody, abychom se dostali do doby bronzové, kdy se zde usadil zhruba v roce 1500 před naším letopočtem lid únětické kultury. Po nich bylo v blízkosti města nalezeno nevelké pohřebiště.
A znovu musíme nějakou dobu čekat, než dospějeme k roku 800 před naším letopočtem, kdy na nedalekém hradišti Pišťák dojde k usazení lidu popelnicových polí. Na stejném místě ale archeologové nalezli i slovanské hradiště z 5. století našeho letopočtu. Podle jejich úsudku se jednalo o pohraniční hradiště Slavníkovců, protože v této oblasti probíhala hranice mezi jejich územím a územím Zličanů.
Tak a teď už se z historie vrátíme znovu do doby, kdy Řevnice patří dvěma církevním institucím a zisky se dělí mezi kanovníky s červenou hvězdou a zbraslavské cisterciáky.
Řevnice té doby jsou velmi důležitým sídlem českého království a panovníci důležitost oceňují různými udělovanými právy. Například za vlády krále Jana Lucemburského Řevnice získávají právo purkrechtní; další panovníci pak působení vydobytých práv buď usměrňují či přidávají další.
Jenže každý klokotný vývoj bude stejně podle zákonů logiky jednou zastaven. A tady se tou zarážkou v rozvoji Řevnic staly husitské války. Ty dopadly na město tak těžce, že po jejich doznění už bylo zbytečné dál práva Řevnic udržovat a rozvíjet, protože nebylo jednoduše pro koho. Z kdysi rozkvétajícího městečka zbyly jen ohořelé trosky a pár přeživších dalo dohromady sotva malou vesničku.
Po vyplenění husity dočasně ztrácejí nad Řevnicemi vládu oba církevní řády. Začíná se zkrátka od znovu. Daří se; násilím přervaný vývoj ale Řevnice přesto už nikdy nedohoní. Křivka rozvoje jde nahoru a 16. století je obdobím renesančního rozmachu.
Jenže přichází druhé období devastace, o které se tentokrát zaslouží v rámci bojů třicetileté války švédské vojsko generála Wittenberga. Poválečná obnova oblasti začíná znovu od výstavby na zelené louce.
Řevnice se znovu mátoří a jejich snahy ocení roku 1732 císař Karel VI., který svým rozhodnutím posouvá Řevnice znovu do seznamu měst. Navíc dostanou právo konat každý týden trhy a třikrát ročně trhy výroční. Císař Karel VI. k tomu ještě přidá městský znak, který ale s tím dnešním nemá vůbec nic společného. V posledních letech 18. století dostanou dokonce Řevnice i malou školu, a tak se zdá, že i o budoucnost mladé generace bude dobře postaráno.
Jako v případě Dobřichovic a Černošic, tak i v případě Řevnic je doslova požehnáním přivedení železničního spojení. K tomu dojde v roce 1862, kdy poprvé projede po Západní dráze směrem na Plzeň vlak. Zastávku nahradí nádraží až o dvacet let později a důvod je jasný. Stále více Pražanů si vybírá Řevnice jako výchozí bod pro výlety do okolních kopců Hřebenů a Brd.
Mnozí movitější lidé z metropole jsou ale zdejším krajem natolik okouzleni, že jsou rozhodnuti zakoupit zde stavební parcely, zřídit si tu letní byty nebo se sem dokonce z Prahy přestěhovat. Počet místních obyvatel v té době dosahuje jenom čísla 675 a jejich hlavní obživou je zemědělství a košíkářství. Nárůst obyvatel a stavební rozvoj není tak velký jako Černošicích, ale i tak počet obyvatel postupně utěšeně narůstá.
Ruku v ruce s rozvojem kráčí i zkvalitňování služeb, a tak v Řevnicích vyroste například pošta.
Z pohledu vývoje a budoucnosti sídla má však největší význam založení zdejšího Okrasného spolku. Ten totiž udělá v Řevnicích velký kus práce a pod jeho taktovkou tu například vzniká Lesní divadlo a roku 1884 také první plovárna na Berounce.
O pět let později je vytyčena třetí nejstarší turistická stezka u nás a první v Brdech. Vede z Řevnic na vrch Babku a na Skalku.
Ze slavných osobností se v nově vznikající zástavbě Řevnic usadil architekt Eduard Sochor, zpěvačka Národního divadla a první představitelka Mamselle Nitouche Hanna Weissová - Cavallarová či spisovatel Ignát Herrmann.
V létě roku 1885 zde v létě na prázdninovém pobytu utužuje zdraví budoucí československý prezident Tomáš Gariggue Masaryk a následují ho v dalších letech třeba Svatopluk Čech nebo Jaroslav Vrchlický.
Jako bydliště měl Řevnice i jeden z nejlepších českých písňových textařů - Zdeněk Rytíř. Dnes tu například žije rockový hudebník Ondřej Hejma.
Přesto, když se řekne Řevnice, pro mnoho lidí je to pouze synonymum pro osobnost, která všechny ostatní zastínila a stala se hvězdou světového formátu.
V roce 1968 jsou Řevnice povýšeny na město a získávají novou podobu městského znaku.
Úspěšný rozvoj pokračuje i po sametové revoluci, kdy tu vzniká rezidenční komplex Corso pod Lipami, které se v roce 2019 stává držitelem prestižní architektonické ceny Grand Prix a jedním z oceněných v soutěži Stavba roku.
Znakem města Řevnice je horizontálně vlnitě dělený štít. Vrchní pole je červené. Spodní se skládá z osmi modro-stříbrných vln, první z nich shora je modrá, poslední osmá stříbrná. Přes obě části štítu jsou uloženy zlaté zkřížené ostrve, mezi které je vklíněn český dvouocasý lev se zlatou zbrojí situovaný doprava.
Dopravní dosažitelnost:
Auto: Řevnice leží na křížení silnic II. třídy číslo 115 a 116. Vzdálenosti Řevnic z českých měst: Praha (27 km), Ústí nad Labem (109 km), Karlovy Vary (131 km), Plzeň (72 km), České Budějovice (134 km), Pardubice (131 km), Hradec Králové (136 km), Jihlava (142 km), Liberec (134 km).
Autobus: Autobusové spojení do Řevnic je z pražské části Zličín, z Hostomic a Berouna.
Vlak: Řevnice leží na poměrně frekventované železniční trati. Vlaky nás přímými spoji dovezou zhruba v půlhodinových intervalech do cílových stanic Praha a Beroun.
★★★★ - Sochorova hrobka, Řevnice:
Jedno z českých nejcennějších funerálních uměleckých děl. Architekt Eduard Sochor ho vytvořil pro sebe a členy rodiny. Dílo vzniklo ve stylu pozdní secese a je jednou z umělecky nejpropracovanějších českých hrobek. Stavba čtvercového půdorysu připomíná kapli zakončenou kupolí se stylizovanou lilií. Vstupní prostor rámují postavy zobrazených dětí Eduarda Sochora. U samotného vchodu se jedná o dvě dívky, kreré klečí a spínají ruce. Nad nimi jsou portrétní reliéfy dvou synů. Vnitřek zdobí bílé mramorové kříže. Součástí hrobky byly i secesní prosklené dveře a bronzový řetěz kolem předpolí. Obojí bylo ovšem ukradeno v 90. letech 20. století. Poslední žijící majitelka na začátku 21. století převedla bezplatně hrobku na město Řevnice. To okamžitě zahájilo jednání o zahrnutí výjimečné stavby do havarijního fondu Ministerstva kultury, protože Sochorově hrobce bez okamžité pomoci hrozí rozvalení. Na zdejším hřbitově najdeme i hroby spisovatele Ignáta Herrmanna a pěvkyně Hanny Weissové - Cavallárové.
Poloha: 49.9069444N, 14.2255556E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Řevnice, Škola (1,4 km)
Vlaková zastávka: Řevnice (1,8 km)
★★★★ - Corso pod Lipami, Řevnice:
V místě, které místní nazývají Městečko, vzniklo pět obytných domů včetně prostorů pro služby. Těchto pět domů vyrostlo v letech 2012 až 2018 a cena výstavby dosáhla 150 milionů korun. Za návrhem stojí architekti Alena Šrámková, Lukáš Ehl a Tomáš Koumar. Kromě toho, že stavba získala v roce 2019 jako jedna z řady ocenění Stavba roku, tak si ve stejném roce odnesla i nejvyšší možné architektonické ocenění Grand Prix architektů. Jednotlivé domy jsou pojmenovány Cecílie, Otýlie, Rudolf, Sylvie a Otakar. V rámci projektu byl modernizován i dům čp. 2 na řevnickém náměstí.
Poloha: 49.9154661N, 14.2362467E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Řevnice, Nádraží (180 m)
Vlaková zastávka: Řevnice (300 m)
GALERIE: CORSO POD LIPAMI
★★★ - Vyhlídka Babka, Řevnice:
Jedná se o 506 metrů vysoký skalnatý hřbet nad Řevnicemi. Tento výběžek je oblíbeným výletním místem, kam se vydává řada turistů. Skála je součástí Hřebenů, které tvoří část Brdské pahorkatiny. Samotnou skálu obtéká Babský potok. Další zajímavá vyhlídka se nachází zhruba jeden kilometr západně a říká se jí Malá Babka nebo Vyhlídka Pišťák. Nachází se v lokalitě hradiště Pišťák, které bylo značně poničeno výstavbou kamenolomu. O hradišti se ale zmiňuje v kronice už Kosmas, který uvádí, že se jednalo o hraniční hradiště Slavníkovců.
Poloha: 49.8914697N, 14.2362358E
Parkoviště: na kraji města
Autobusová zastávka: Řevnice, Škola (3,3 km)
Vlaková zastávka: Řevnice (3,6 km)
★★ - Kostel svatého Mořice (svatého Mautitia), Řevnice:
Hlavní barokní řevnický kostel pochází z poloviny 18. století. Na začátku 20. století byl opravován a přibyla měděná báň podle návrhu architekta Eduarda Sochora, který svůj život z velké části spojil právě s Řevnicemi. Ve věži jsou zavěšeny dva zvony a ozdoby na omítce upomínají na činnost křižovníků s červenou hvězdou.
Poloha: 49.9146672N, 14.2385661E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Řevnice, Škola (240 m)
Vlaková zastávka: Řevnice (380 m)
★★ - Lomy Řevnice, Řevnice:
Ve skalním masívu Hřebenů se nachází obrovské množství malých lůmků. Dnes jsou z velké části zarostlé vegetací, ale i tak poskytují zajímavý pohled na zdejší krajinu. Nalámaný kámen se svážel nejprve k Berounce a odtud se plavil po vodě do Prahy. Od 60. letech 19. století byla lodní cesta postupně nahrazena železnicí. Málokdo si uvědomuje při procházce po pražských ulicích, že většina metropolitních chodníků je pokryta právě kamenem z lomů v blízkosti Řevnic.
Poloha: 49.9008031N, 14.2517903E
Parkoviště: na kraji města
Autobusová zastávka: Řevnice, Škola (2,3 km)
Vlaková zastávka: Řevnice (2,6 km)
★★ - Vodopád na Kejné, Řevnice: (bez fotografie)
Jedná se o zhruba 4 metry vysoký vodopád, který není příliš nasycený vodou. Je proto dobré se k němu vydat po vydatných deštích, ale v tom případě zase hrozí uklouznutí v poměrně nepřístupném profilu. Nejúžasnější pohled se naskytne v zimě, kdy se vodopád mění na zajímavý ledopád. Zaujme i zdejší červené zabarvení podloží. To způsobuje pyrit, který je hojně obsažen ve zdejším břidlicovém podloží.
Poloha: 49.8998108N, 14.2563672E
Parkoviště: na kraji města
Autobusová zastávka: Řevnice, Škola (3,1 km)
Vlaková zastávka: Řevnice (3,1 km)
★ - Vila manželů Jiřího a Ludmily Šimsových, Řevnice: (Kozinova 924):
Stavba vznikala na přelomu 70. a 80. let svépomocí majitelů. Navrhl ji Jan Kubečka a nechal se inspirovat projekty amerického architekta Louise Kahna. Řevnický dům splňoval požadavky na komfort a uvnitř skrýval prostornou obytnou halu, krytý bazén a saunu. Bohužel dnes zajímavou stavbu dehonestuje velmi zanedbaný stav.
Poloha: 49.9091803N, 14.2249292E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Řevnice, Škola (1,3 km)
Vlaková zastávka: Řevnice (1,5 km)
★ - Vila manželů Václava a Anny Holých, Řevnice: (Tyršova 653):
Stavba vznikla na sklonku 30. let. Inspiraci ke stavbě dal své dceři majitel pokrývačských závodů Wildmann a Preiss, který si také zakoupil v Řevnicích letní byt. Manželé oslovili architekty bratry Šlapetovi a vzniklo kubické dílo užívající ve své podobě častou inspiraci bratrů - kulatá okna, která rozbíjejí čtvercový tvar. Tato vila v Řevnicích je jeden z mála architektonických počinů bratrů Šlapetových v Čechách. Jejich stavby totiž převážně stojí na Moravě a ve Slezsku.
Poloha: 49.9130111N, 14.2435367E
Parkoviště: v místě
Autobusová zastávka: Řevnice, Škola (0,6 km)
Vlaková zastávka: Řevnice (0,7 km)
GALERIE: ŘEVNICKÁ INSPIRACE
Výlet 1: Procházka okolím Řevnic hustými lesy masívu Hřebeny (pěší)
Start: Řevnice, Turistický rozcestník Řevnice - železniční stanice
Cíl: Řevnice, Turistický rozcestník Řevnice - železniční stanice
Délka trasy: 12,1 km
Časová náročnost: 4 hodiny, bez prohlídky lokalit
Popis: Řevnice se nacházejí na břehu řeky Berounky v poměrně svažitém terénu místních Hřebenů. Zdejší lesy jsou velmi husté, kvalitní a ve vhodných klimatických a růstových podmínkách jsou rájem pro houbaře. To může být pro nás výzva, abychom se do tohoto výletu pustili. Navíc na nás čeká jedna skutečně z impozantních českých hrobek, pár zajímavých vil, soudobá architektura a jeden skoro zapomenutý vodopád a vzpomínka na těžkou práci řevnických kameníků, kteří v potu tváře dolovali ze zdejších skal kámen, aby Pražané mohli chodit po ulicích po dlažebních kostkách a nešpinili si boty. Nejvyšší bod celé trasy se nachází ve výšce 504 metrů nad mořem v lokalitě Strážného vrchu. Nejnižší bod - 210 metrů nad mořem na nás čeká hned na začátku a pak znovu na konci výletu.
Vhodnost: Celý výlet má převýšení 393 metrů a je zařazen ve čtvrtém náročnostním stupni. V okamžiku, kdy opustíme městskou zástavbu je nutné apelovat na skutečnost, že rokle, kterými budeme procházet mohou být za vlhkého prostředí, při sněhu, námraze či spadaném listí značně kluzké. Pozor na to.
Zastávky:
Řevnice, Corso pod Lipami (0,1 km) – Řevnice, Vila manželů Šimsových (1,4 km) - Řevnice, Sochorova hrobka (2 km) - Řevnice, Výhled Pišťák (4,3 km) – Řevnice, Hradiště Pišťák (4,5 km) - Řevnice, Vyhlídka Babka (5,4 km) - Řevnice, Lomy Řevnice (8 km) – Řevnice, Vodopád na Kejné (8,8 km) – Řevnice, Vila manželů Holých (11,3 km) - Řevnice, Kostel svatého Mauritia (11,7 km)
Comments